RB AM 140 | Nebojácný lovec trailů (test)
V předchozím článku jsme si obecně představili novinky u RB, modely TR 120 a TR 140, přičemž jsem se na tomto místě blíže věnoval zdvihově nižšímu a rychlostně ostřejšímu modelu TR 120. Nyní cvakněme vypínačem v našich (pomyslných) virtuálních brýlích a pojďme se společně přenést za řídítka RB TR 140!
Také s druhým exemplářem nové generace 29“ fullů RB (TR 140) jsem měl vcelku dost příležitostí prověřit jej za řady různých situací. V prvotním textu jsem již vlastně naznačil, že se projev tohoto modelu v mnoha směrech podobá menšímu bratru TR 120 a obráceně, jelikož je znát sdílené DNA a značně podobný základ, konstrukce atd.
I v tomto případě tak můžeme začít s konstatováním, že je rám tohoto vyššího modelu, který standardně nabídne 140 mm zadní stavby a 150 mm vepředu, pocitově spíše kratší, než jak velí nejnovější trendy. Vadí to ale něčemu?
Řada lidí milujících moderní super dlouhé geometrie by nad tímto kolem již z tohoto důvodu nejspíš ohrnula nos, mně ale přijde, že i tato cesta funguje, a snad se i lépe hodí na tradiční české traily, které jsou mnohdy více o pomalejším smýkání se z kopce dolů než o dramatickém kalupu luxusně vyšejpovaným flowtrailem. Zkrátka ať si každý vybere, co mu sedne lépe.
*Pro zajímavost, s RB TR 140 jsem se třeba vypravil na objevnou výpravu na Šemberské stezky, kde to je hodně ve „flow“ stylu a rozhodně nemůžu říct, že by mě kratší stavba rámu nějak zásadně brzdila v rozletu!
Posaďte se u nás!
Už jen poloha za řídítky tedy může být pro někoho trochu překvapením, i když by vlastně nemusela. U posledního kousku, co jsem zkoušel, byl představec délky 40 mm a řídítka široká 780 mm, což mi vlastně hezky sedlo do ruky. Možná bych to radši prohodil a sem si dal kombinaci 35/800 mm, jako tomu bylo u TR 120, ale to už je na individuálním odladění dle konkrétních představ koncového uživatele.
Pocit za řídítky byl každopádně dobrý, uvolněný a nikterak vyhraněný. Hezky se na kole sedělo, hezky se na něm šlapalo, delší výjezdy či přejezdy nebyly nejmenším problémem, a když pak člověk zasunul sedlo, měl rázem hromadu místa nad rámem pro své plné trailové vyžití.
Dodám snad jen, že i zde jsem měl pocit, že je hlava trochu delší, než jaký by byl můj ideál, ale to se opět motáme u problematiky velikosti, kdy jsem sedlal rozměr S2. To by mi vlastně mělo vyhovovat, jen délku hlavy bych si dokázal představit trochu kratší, než je použitých 115 mm. Avšak vzhledem k tomu, že si, na rozdíl ode mě, většina lidí podložky pod představec spíše přidává, než že by je ubírala…
Nezkazí žádnou zábavu
Opustíme-li posed a přesuneme-li se k ovládání jako takovému, tak i zde musí zaznít z mojí strany zejména chvála. Také RB TR 140 se sice svým projevem řízení drží více letitých dogmat než moderních revolučních trendů, já sám ale nejsem vlastně proti. Výsledkem je totiž i zde tak akorát dlouhý rám, který lze ve velikosti S2 slušně lámat i do poměrně prudkých vraceček, aniž by se tomu zásadně bránil.
Zároveň bych řekl, že je jeho hlava slušně položená (tabulka říká 65°), díky čemuž se člověk opět cítí velice dobře i ve značně strmých sjezdech. S RB TR 140 jsem si střihl řadu svých oblíbených trialových skalek, rychlé rozbité traily a jiné podobné lahůdky a nikde jsem neměl pocit, že by geometrie nestíhala, či že by snad na podobné skopičiny nebyla dostatečně připravená. Spíše naopak!
Pomalejší technické sekce mě s tímto kolem hodně bavily, přitom jsem se necítil nepatřičně ani v místech, kde se to víc rozjelo a člověk se jen nakláněl do zatáček. RB TR 140, jak asi ještě vyzní z následujícího textu, zřejmě nebude nějakým ultimátním enduro kladivem, tak ani není koncipováno, spíš je to takový super zábavný, hravý, pohotový, ale zároveň dost jistý trailbike nebo lehčí all-mountain, který nezkazí žádnou zábavu.
Doslova kýbl aktivity!
Další položkou na řadě našeho hodnocení může být odpružení, kde by mohlo zaznít dosti podobné hodnocení jako u RB TR 120… Ač tedy v tomto případě máte k dispozici 140 mm kroku (a 150 mm vepředu) a trochu jiný tlumič, jsou základní rysy hodně podobné, jen je celý projev trochu více posunutý do akčnějšího spektra.
I zde zjevně dohromady funguje efekt kluzných pouzder a použité kinematiky, kdy zadní stavba potřebuje trochu pošťouchnout, než se rozpohybuje. Přitom vlastně ani zde onu hranu vysloveně necítíte, její přítomnost vám nejspíš dojde až v případě, kdy budete mít přímé porovnání se strojem jako je třeba RB Bandit, tedy známá extra žehlička!
Také u RB TR 140 je jasně patrná vysoká efektivita a stabilita zadní stavby při šlapání, díky čemuž se akceleruje jako o závod a výškové metry naskakují s vyloženou radostí!
V terénu pak stabilnější začátek nemusí ničemu vadit, naopak se mi líbilo, jak kolo bezprostředně reaguje na pokyny jezdce, nepropadá se, nežvýká se atd. Každopádně jakmile překročíte hranici prvotního odporu, nabídne vám RB TR 140 doslova kýbl aktivity, který bude více než dostatečně velký a hluboký.
Celá zadní stavba se při větších nárazech dokáže i více zhoupnout, obvykle se ale drží klidové střední roviny, okolo níž tlumič zvesela tančí a ochotně tlumí a filtruje mnoho a mnoho nerovností. Opět bych mohl použít modelovou situaci, kdy z rovného povrchu vletíte do sekce plné kamenů či vystupujících kořenů, načež vaše kolo bude působit stále dost klidně a stabilně, jelikož většinu z nerovností hravě pohltí a zpracuje ve svých útrobách!
Linearita, s níž lze pracovat…
Další z analogií k menšímu modelu TR 120, kterou bychom našli, je projev odpružení při větších nárazech. Zde se rozhodně nedá hovořit o tom, že by se zadek nečekaně propadal, když se do něj ale pořádně opřete, nebo vymetete větší díru, tak tlumič bez řečí proletí celým zdvihem a zastaví se až těsně u dorazu. Oproti třeba již jednou vzpomínanému Banditu 675, který byl na svém konci dost progresivní a jehož tlumič jsem já osobně snad nikdy nedostal na konec kroku, jsem se u TR 140 k rysce dorazu blížil každou chvíli…
Zároveň bych chtěl ale znovu podotknout, že to neznamenalo tvrdé nárazy o tvrdý doraz! Alespoň ne při mém jízdním stylu. Snad nikdy se mi nestalo, že bych o výletu tlumiče až ke dnu jeho možností věděl, tedy krom situací, kdy jsem se podíval na polohu kontrolního O-kroužku na pístnici! Já jsem ale takový dost citlivý jezdec, kola nelámu a neničím, proto je mi jasné, že větší střelci by se asi k tvrdému dorazu mohli dostávat častěji, ale i s tím lze pracovat…
Přidat trochu progresivity obecně více lineárnímu systému lze snadno, vložkami (tokeny) do tlumiče, obráceně to možné prakticky není (přimět progresivní kinematiku k více lineárnímu kroku úpravou tlumiče). Proto kdo by narážel častěji, ten má rozhodně možnost s tím něco udělat!
RB TR 120/TR 140 – závěr
RB si pro nás nachytalo dva rozhodně zajímavé a hlavně velice zábavné stroje, které možná nejdou vysloveně vstříc nejnovějším trendům, o to více ale jako by reflektovaly skutečnost, jak se u nás nejčastěji jezdí. Tedy alespoň mimo trailcentra a flowparky. Vlastně se mi líbí sledovat, jak se kola této klasické české značky mění a posouvají, přičemž vždy si na nich dokážu najít něco, co mě baví, vždy se s nimi dokážu sžít, vždy v sobě mají určitý náboj či sexappeal.
Mlhavě vzpomínám na prapůvodní jednočepy, nakolik mě bavil třeba Speedster nebo Monster, to byly ve své době super zábavné biky. Příjemná byla éra RB IQ, které vlastně nebylo nijak vyhraněné, bylo ale takové univerzálně dobré a příjemné. Hodně jsem si ještě nedávno užíval Bandit 675 s jeho krásně aktivním odpružením a rozhodně příjemný a všestranný byl i Bandit 475, tedy ideální kolo pro řádění (nejen) okolo Prahy.
Poslední vývojový stupeň v podobě modelů RB TR 120 a TR 140 mě přitom také baví, ač je tato partička zase o kus jinde. Najednou už není „celopéro“ od RB taková super-žehlička jako Bandit, ale zase o to lépe jede! Na menším TR 120 je to hodně znát, tohle kolo z vás v kopcích vyždímá hodně sil, jelikož se vám nebude chtít ubírat na tempu, a vlastně dost podobné je to také u TR 140.
Obě kola jsou přitom na trailech krásně hravá a ve sjezdech bez problému jistá. TR 120 může být klidně rychlým a poměrně jistým maratonským fullem, nebo lehkým zábavným trailbikem. Stejně tak RB TR 140 může de facto začínat tam, kde TR 120 končí – u lehčího trailování a končit v poměrně těžkém terénu! Na úplně ostré, těžké a extra rozbité věci to není, s vyšší vidlicí a hrubými plášti by toho člověk ale i u nás zvládl asi hodně!
Celkově bych ale toto kolo viděl jako takový trail/all-mountain univerzál, bike, na kterém se krásně šlape, které nemá problém s delšími výlety či táhlejšími výjezdy, zároveň ale dokáže zajistit tu správnou jízdní zábavu, prostor pro objevování nebo i postupné posouvání vlastních jezdeckých hranic.
Novinky od RB jsou prostě takové hračky pro velké kluky a holky. Neberou se vlastně moc vážně, necílí každý na jednu úzce zaměřenou disciplínu, ale nabízí určitý vzájemný překryv, tedy i široké pole využití definované hlavně výbavou, jako i schopnostmi a preferencemi konkrétního jezdce. Já se v sedle obou „eRBéček“ královsky bavil a myslím, že si alespoň jedno z nich budu muset ještě někdy půjčit, abych si ten pocit opět trochu připomenul!
Text a foto: Štěpán Hájíček
RB TR 140 – základní údaje
Cena (rám): od 36 633 Kč
Cena (celé kolo): od 61 990 Kč (Set Team)
Hmotnost: 14,85 kg (aktuální testovaná varianta, vel. S2, bez pedálů)
Zdvihy: 150/140 mm (P/Z)
Kola: 29“
Informace o cenách, výbavách a možnostech konfigurace najdete tradičně na webu www.rb-bike.cz/../tr-140
Základní představení nových rámů a hodnocení RB TR 120 najdete v předchozím článku…
