Česká Enduro série #4 Ještěd aneb český Whistler (Milan. M.)

Trio relativně důležitých závodů na přelomu července a srpna je u konce. Po Koutech a mistrovských Klínech se druhý srpnový víkend bojovalo o body do nejprestižnějšího českého seriálu Enduro série na Ještědu, který již tradičně patří k mým oblíbeným, vlastně je asi nejoblíbenější!

Text: Milan Myšík / Foto: Jára Sijka, janbarton.com

Mám rád, že tamní tratě nejsou zbytečně samá zatáčka, jede se dost ve speedu, navíc v Liberci jsem jako doma, takže mi to celé hrálo do karet a já věřil, že si po dvou pátých místech spravím chuť… Pět rychlostních zkoušek zaznamenalo meziročně pár změn – za mě prostě super, jen tam mohlo být víc šlapání…

TRÉNINK

Už od pátku se pod Ještědem pořádně prášilo a tropické teploty tomu ještě pomohly. Zatímco všichni trénovali, já řešil neustálé unikání vzduchu v zadním tlumiči! Naštěstí Michal Ledecký #bikefamily mechanik mi ho mohl rozebrat, vyměnil těsnění a já nakonec stihl ještě pár jízd, díky moc!

Po parném pátku jsem si místo plánované cesty domů dal po ježdění u vody jedno pivko a bylo jasný, že zůstávám, naštěstí jsem se vešel k Čížovi do karavanu.

Sobotní najíždění jsem si dal s Čížou, Letysem a naším ambassadorem z KURu Moudrasem, který přijel rovnou z oslavy 20. narozenin a solil to tam pěkně z vostra! Naštěstí jsem pro něj mě plnou basu náhradního matroše, hahah…

V sobotu jsme dali všechno jednou, lano jezdilo bez přestávky, a tak to relativně odsýpalo. Oproti pátku jsem se snažil zrychlit, aby se moje jízda podobala už té závodní, načež jsem po tréninku zjistil, že mám solidní vakl v zadním kole, klikách, čepu atd.! Rychle jsem tedy valil domů, kdy mi to táta skvěle a hlavně rychle naladil.

Tratě už v sobotu byly fakt dost rozbombardovaný, takže mi to dost připomínalo EWS ve Whistleru, kde se jede furt palice v totálním motokrosu.

RACEDAY

V neděli za největšího vedra, kousek před polednem, vyrážíme jako poslední grupa do závodu. První transfer lanovkou je fakt shit, protože startovat do jedničky bez rozjetí nic moc…

Jednička = Skočkovaná, ale dost upravená, za mě super stage! Ačkoliv jsem si myslel, že jsem jí jel dobře, bez chyb a celkem rychle, čas ukázal něco jiného – docela jsem dostal naloženo od soupeřů!

Letošní dvojka byla minulé roky stage 1, takže ta do Světlý… Tady se mi to úplně nepovedlo, udělal jsem tři větší chybky, a i tak jsem v této RZ skončil druhý. Nic moc, ale závod je dlouhej, jede se dál.

Trojka byla tradiční „La Spaghetta“ do tobogánu. Nahoře zatáčky v prachu nic moc, spodek už byl parádní. Další pěkná stage, kde to fakt odsýpalo bez zbytečných záseků.

Start RZ 4 byl po letech zpátky pod Ještědkou, říká se tomu Padáky nebo Česnek, za mě dost dobrá stage! Pak navázala na DHčko, kde bylo několik nových úseků a hlavně skalka, kde byl fakt slušnej kotel lidí.

Atmosféra v Liberci je vždy nejlepší, co se českého endura týče, a letos se to jen potvrdilo!

Už když jsem byl 200 metrů nad pověstnou skalkou, která letos byla v závodě prvně, tak jsem slyšel řev, takže jsem to tam pěkně vodbrzdil! Jel jsem nakonec stopu, kterou jsem jet ani nechtěl, ale hlavně rovně a bez brzd, jak to mám rád! Naštěstí Norco všechno pobralo, PTN vložky taky pobraly tu zvonkohru a já byl za chvíli venku. Spodek této stage byl opět nádherný!

Stejně jako na jedničku, jsme se vyvezli lanem i na poslední 5. DH stage, která byla strašně rychlá. Tady jsem udělal pár malých chybiček, ale zase nic zásadního.

V cíli jsem z toho měl dobrý pocit, žádný pád, pár chyb sem nasolil, ale to si myslím, že každý… Nakonec to ve výsledku dalo na třetí místo, což bylo ze začátku zklamání, ale Standa Sehnal letos prostě letí, na druhého Přemka Tejchmana jsem ztratil 2,5 s, což mě mrzí o to víc, že jsem pár chybek v poslední stagi udělal.

Třetí místo dobrý, všude jinde bych ho bral, ale na Ještědu jsem chtěl prostě vyhrát!

Ale k tomu asi opravdu potřebuju, aby pršelo a nejlépe sněžilo 🤘 S odstupem trojku beru, gratuluju Sehnymu, Přemkovi, Bláhičovi, který konečně letos prvně s námi na pódiu a Charvisovi. Je to fakt letos nabitý a myslím, že to všechny baví.

Díky pořadatelům, že stále na tomhle nádherným kopci závodíme, díky Vanikovi, který s tím má práce jak na kostele a díky Libereckým fans, kterých bylo opět hodně a fandili kotel! Tak snad za rok na Ještědu zase!

Díky za fotky Jára Sijka, janbarton.com

Původní report na webu: milanmysik.com