Cannondale Scalpel Carbon SE – Oranžový rošťák! (test)
Bude to slabých pár týdnů, kdy jsem byl účasten lokální prezentace nové generace strojů Cannondale Scalpel a Scalpel SE, z níž jsem vám přinesl poznatky teoretické i prvotní praktické. Nyní přitom můžu rovnou navázat, jelikož jsem měl, brzy poté, možnost v domácím terénu trápit celý týden ostřejší, více trailový Scalpel SE.
Označení Scalpel SE není ničím novým, naopak Cannondale již nějaký čas dělí tuto sportovní řadu na výchozí rychlostně zaměřené Scalpely a na krapet ostřejší, speciálně vybavené modely Scalpel SE (Special Equipment).
*Připomenout si můžeme test stroje Cannondale Scalpel SE 1 z roku 2018.
Rozdíl mezi těmito dvěma variantami ale není jen ve výbavě v podobě jiných řídítek, teleskopu, hrubších plášťů apod., ale liší se také velikostí zdvihu. Zatímco je výchozí Scalpel postaven na rovných 100 mm na obou frontách, nový Scalpel SE přidává dva centimetry zdvihu jak u vidlice, tak i na pozici zadní stavby – výsledek 120 mm (P/R).
Tato hodnota možná není nijak omračující, když si ale uvědomíme, že vše stojí na stejném rámu, jaký využívá i nekompromisní XC raketa v podobě klasického Scalpelu, není to vlastně vůbec malý posun!
K čtyřčepu bez čepu!
Jiným nemalým posunem je rovněž vzhled a konstrukce nové generace strojů Cannondale Scalpel a Scalpel SE, kdy byla opuštěna letitá preference této značky v podobě jednočepu s přepákováním, který nahradil poctivý nezávislý čtyřčep. Ač třeba pozice tlumiče zůstala plus mínus stejná.
Specialitou nového zadního zavěšení je nahrazení čepu u patek pružností karbonové planžety, což výrazně snižuje hmotnost – zástupci značky hovoří o úspoře řádově 200 g. Tato planžeta je přitom na jedné straně dostatečně ohebná v horizontálním směru (rozhodně nebrzdí chod zadní stavby), zároveň je nekompromisně tuhá v příčném směru – je dostatečně široká.
To už ale pomalu zacházím do detailů a hlubšího popisu novinek v celé řadě Cannondale Scalpel, které jsem již popsal v původním představení, proto bych se více neopakoval a vrhl se spíš na popis postřehů načerpaných v průběhu samotného testování!
Nejsem až moc vzadu?
Vlastně již při prvotním seznámení se Scalpelem SE jsem si všiml, že se zde sedí poměrně dost vzadu, tedy více nad zadním kolem, a to nejen v přímém srovnání s výchozím Scalpelem, ale jak potvrdily moje následné „domácí“ zkušenosti, tak to platí vcelku dost obecně.
Posed je opět především otázkou zvyku, pravdou ale zůstává, že jsem si posunu svého pozadí více vzad všímal opakovaně do doby, než jsem to přestal řešit.
Zároveň s tím musím konstatovat, že je pozice na Scalpelu SE celkově trochu delší, než co by člověk možná čekal od trailbiku na 120 mm. Pozice jezdce sice není nijak dramaticky natažená, je zde ale patrné, že jsou základní stavební kameny přejaty od sportovní XC štiky – klasického Scalpelu. I když ani on není vyslovený jezevčík…
Své udělá třeba i skutečnost, že je zde použit trochu delší představec, než na co jsem poslední dobou zvyklý (60 mm), opět se ale vracíme obloukem k tomu, že toto je trailbike s výrazně sportovním základem a nikoliv speciál pro extra ostré terény. Hlavní je, že jsem si po chvíli svou pozici za řídítky tohoto stroje našel a mohl si jej vychutnat do posledního detailu.
Srovnání je oč tu běží!
Pro dnešek trochu prohážu pořadí témat a místo popisu ovládání, který obvykle v tomto místě následuje, se zastavím u něčeho krapet jiného. Co mě totiž hodně fascinovalo byl pocit, jak Scaplel SE neskutečně dobře jede! Vím, že jsem v rámci popisu prvotních dojmů z prezentace zmínil, že to oproti klasickému Scalpelu není až taková sláva, ale… Ale ono je důležité s čím dané kolo srovnáváte!
V porovnání s jeho vlastním XC bratrem bude Scalpel SE vždy o něco pomalejší, když si ale sednete na téměř jakýkoliv jiný trailbike se zdvihy okolo 120 mm a potom na Scalpel SE, budete nejspíš jen žasnout! Sportovní základ se zde prostě nezapře a své jistě udělá i hmotnost 12,7 kg*! Klíčem k úspěchu je ale téměř jistě také krásně tuhý a lehký rám, stejně jako velice dobře navržená zadní stavba.
*Jen pro zajímavost, z horských kol testovaných tento rok se hmotnosti Scalpela SE přiblížil, či ji dokonce pokořil, snad jen Ghost Lector SF se svými 11,5 kg, ale to je sportovní XC hardtail, takže nic moc srovnání. Jinak to letos lítá od 13 po 15 kg!
**Cannondale Scalpel SE 1 (test 2018) – 12,6 kg
Jakmile vyskočíte do sedla Scalpelu SE a zaboříte ostruhy do jeho slabin, tedy když se opřete do pedálů, pocítíte takřka okamžitou a maximálně ráznou reakci, která vás bez prodlení vystřelí vpřed. Zbrusu nový „poctivý“ čtyřčep Scalpelu a Scalpelu SE je skutečně dobře navržený, vyrobený a odladěný. Člověk ani nemusí sahat na páčku blokace, a přesto to jede jako krá.. čára! Nádhera!!!
SIDLUXE a ti druzí…
Nedá mi to nenavázat postřehy týkajícími se odpružení jako takového, kdy už jsem stačil vychválit jeho parádní efektivitu, tuhost rámu a celkově výtečné reakce při akceleraci, nebo i v náročných stoupáních. Jedním dechem se přitom sluší dodat, že jistá odezva na pedálech není vykoupena ztrátou pohodlí či omezením adheze, jak by tomu mohlo být u jiných jednodušších systémů.
Zde si vrchní vývojář odpružení značek Cannondale a GT – Luis Arraiz – dal opět záležet a svůj oblíbený čtyřčep vyladil skutečně ukázkově. Jeho rukopis nese třeba Cannondale Habit, GT Force, GT Sensor a další stroje.
Nevím, kolik procent v celkovém efektu tvoří zbrusu nový tlumič RockShox SIDLuxe, ale oboje dohromady prostě funguje. Tedy ať už to zbytečně neokecávám – baví mě, jak je zde výtečně spojena jistá odezva a krásně aktivní projev, který perfektně lepí zadní kolo k zemi, a ještě se u toho dokáže soustředit na komfort jezdce.
Zadní stavba je ostatně celkově hezky aktivní, minimálně řekněme v první třetině či první polovině kroku. Zde pracuje hodně snaživě, zbytek rozsahu rozhodně nezanedbává, ale dál bych řekl, že už je trošku znát onen sportovní základ, kdy to zobe hezky, ale tak nějak v cross-country stylu. To nemusí být nutně výtka, zrovna toto může být pro někoho naopak výhodou.
Když už jsme u tohoto tématu, tak poměrně slušně je na tom Cannondale Scalpel SE také s progresí, což se týká právě druhé půlky zdvihu. Když potkáte nějakou větší příčnou nerovnost, tak se celý zadek celkem rád zhoupne, ale ne přehnaně. Naopak když to někde pošlete na „prasáka“ přes ostré hrany, nebo do tvrdého dopadu, tak SIDLuxe tuto ránu poměrně schopně vstřebá a nenechá se jejím atakem příliš rozházet.
*Na okraj k fotkám výše. Až při psaní popisků mi došlo, že je na modré páčce lockoutu drobný otvor, skrz nějž lze nejspíš vhodným inbusem ladit odskok, aniž byste museli páčku otočit do zavřené pozice tak jako já na fotkách…
SID SL a ten větší SID
Jak možná víte, rodinka vidlic RockShox SID se pro letošek, nebo spíš pro modelový rok 2021, poněkud rozštěpila. Tedy na sportovně střižené kousky SID SL se zdvihem maximálně 100 mm a s vnitřními nohami průměru 32 mm a pak na SIDa, který dostal 35mm vnitřní nohy, zdvih až 120 mm a více trailově zaměřenou konstrukci a ladění.
Právě takový SID s robustnější konstrukcí je použit i na Scalpeu SE. Trochu mě v tomto směru mrzí, že zde není Lefty Ocho, která mě baví, ale ona jednoduše končí na 100 mm, proto se u Scalpelu SE používají konvenční symetrické teleskopy. Konkrétně u všech tří modelů, včetně dámského, RockShox SID.
Nový SID 35, jak jsem si jej pro lepší orientaci sám překřtil, je přitom docela svérázný. Na jedné straně není úplně tupý, co se menších nerovností týká, celkově to ale není vyslovená žehlička, ale spíše ostřejší trailové náčiní. Zkrátka a dobře, na začátku to docela chodí, pak ale jakoby SID 35 trochu ztuhnul a zaměřoval se více na jistou oporu než na dokonalé kopírování středně velkých nerovností.
Celkově mi přišlo, že se SID rozhodně nesnaží svého jezdce zbytečně rozmazlovat, ale naopak jako by jej motivoval k tvrdšímu zacházení, které mu, zdá se, vyhovuje více.
Trochu mám pocit, jako bych psal o jiné značce a ne o RockShoxu, ale nový SID už je prostě takový. Nerozmazluje, ale podrží, když se do toho pořádně opřete!
Krom jiného jsem s ním zkusil i jednu sekci, kde jsem poslední dobou dostal na lopatky (na spodní doraz) pár Foxek a jednu Marzošku a SID? Ten si jen odfouknul a krásně to ustál. K dorazu mu, podle kroužku na levé noze, chyběly ještě dobře dva centimetry! Přefoukaný přitom rozhodně nebyl!
Obloukem do oblouku
Dříve, než na to zapomenu, pojďme se obloukem vrátit k ovládání, které jsme zatím trochu upozadili. I v tomto ohledu je Cannondale Scalpel SE docela svéráz, ale vlastně takový příjemný svéráz. Oproti svému sportovnímu bratru (Cannondale Scalpel – úhel hlavy 68°), vsází na lehce více položené úhly (hlava 67°), což není špatné, o žádný extrém v této třídě se ale nejedná.
I tak to krásně funguje, zejména ve spojení s pocitovou délkou rámu, která parádně dorovnává jistotu a stabilitu, jež by se mohla někomu, s ohledem na úhel hlavy, zdát snad i nedostatečná?! Tak tomu ale rozhodně není. Cannondale Scalpel SE sice není žádný extremista, který by si liboval v mimořádně strmých sjezdech, i tak je ale krásně jistý a dokáže toho směrem dolů zvládnout víc, než byste do něj možná dopředu řekli.
Klíčem k jeho ovládání je, alespoň dle mých skutečností, výše zmíněná délka rámu a přiměřeně položený úhel hlavy. Výsledek? Tuto kombinaci oceníte zejména když si budete chtít vychutnat rychlejší středně otevřené traily s patřičným moderním flow! Zde je Scalpel SE skutečně jako doma! Je krásně jistý, navíc hezky ladně a pokojně se nechá pokládat do oblouků, a s výraznou grácií a elegancí se rovněž přeskládává z jednoho oblouku do druhého.
V rychlosti je tedy příkladně jistý a sebevědomý, pokud ale trochu zpomalíte a začnete více pracovat s řídítky, dojde vám, jak je rám luxusně tuhý a lehký, tedy jak bezprostředně reaguje celé kolo na vaše podněty. Zprvu jsem si na to musel chvíli zvykat, nejdřív mi přišel Scalpel v určitých ohledech skoro až zbrklý, ale to jsem si jen potřeboval zkalibrovat vlastní „senzory“, abych si nepletl zbrklost s výraznou hravostí a téměř nečekanou poslušností!
Prostě a jednoduše, tím, jak je Scalpel lehký a tuhý, tak velice dobře reaguje, proto se s ním dají dělat skutečně psí kusy. Stejně tak mi přišlo, jestli to bylo kratší zadní stavbou, že se hrozně rád a snadno staví na zadní. Ať už tedy chcete machrovat na děvčata před školou, nebo jen proletět brodem po zadním kole v „manuálu“, stačí jen maličko zatáhnout za řídítka a Scalpel SE hnedle následuje vaše přání!
KOMPONENTY
Popis komponentové výbavy můžeme začít třeba u plášťů, kdy se zde sešla kombinace Maxxis Ardent* 29×2,4“ a Recon Race 29×2,25“ Tedy poměrně nízké a rychlé gumy, které by si člověk vybral ideálně na suchý a pevný povrch, jenže toho jsem si v průběhu testování mnoho neužil.
*V katalogu je uvedeno Ardent Race 29×2,35″?
I tak jsem ale nebyl vysloveně zklamaný. Přední Ardent byl přiměřeně ostrý, na hlíně, a nejednou i na blátě, odváděl solidní práci a nikde mě nenechal na holičkách. Zadní Maxxis Recon Race, to už byla jiná písnička. Tohle je hodně nízká a rychlá guma, která se snadno roztáčí, ale na blátě se také snadno protáčí. I když ani zde to nebyl vyslovený horor!
SRAM SX? Jako startovní sada OK! Ano, plastová přehazovačka a jiné části nepůsobí příliš hodnotným dojmem, když se ale o své řazení staráte a umíte jej seřídit, tak i SX Eagle chodí poměrně slušně, přesně a spolehlivě. Jen to chce někdy trochu více citu při řazení.
Každopádně jako vstupní brána do rodiny SRAM Eagle je toto řazení dobrá volba s tím, že jednotlivé díly nebude problém časem vyměnit a upgradovat celou sadu postupně na vyšší level.
Cannondale Scalpel Carbon SE 2 – závěr
Když jsem si poprvé projel Cannondale Scalpel SE na prezentaci v Brně, těsně po identickém kolečku v sedle klasického Scalpelu, moc jsem nevěděl, co si o něm mám myslet?! Sportovní Scalpel je krásně ostrý a Scalpel SE je… Jiný! Pár týdnů uběhlo, já mezitím vystřídal i jiné stroje, a když mi pak domů dorazil Cannondale Scalpel Carbon SE 2 a já měl možnost prověřit jej důsledně na domácích trailech, hned jsem si začal formovat zcela jiný názor.
Najednou jsem dokázal plně ocenit, jak je i tento model krásně svižný a tuhý, jak perfektně reaguje, přitom se mu dá plně důvěřovat i v náročnějším terénu. Za daných okolností bych mu ideálně dopřál trochu jiné obutí (bylo mokro a bláto), ale i tak jsme si užili řadu parádních chvil a projeli, nebo spíš v pořádném tempu proletěli mnoho z mých oblíbených trailů a užili si hromadu zábavy v lese.
Cannondale Scalpel SE je kolem dosti specifického zaměření, už jen díky svému sportovnímu původu, pokud ale hledáte stroj, který jede skoro tak dobře jako XC rakety, přitom ale nabízí výrazně větší prostor pro poctivé trailové vyžití, pak by mohl být Scalpel SE trefou do černého.
Ještě jednou musím ocenit kvality jeho rámu – tuhost, efektivitu, ale i vnímavost zadní stavby nebo povedenou geometrii, která krásně podrží v rychlých zatáčkách. Zapomenout přitom nesmím na celkovou lehkost a hravost, díky čemuž máte pocit, že vás za řídítky tohoto kola omezují snad jen hranice vaší jezdecké fantazie!
Text a foto: Štěpán Hájíček
Cannondale Scalpel Carbon SE 2 – základní údaje
Cena: 109 999 Kč
Hmotnost: 12,7 kg
Kola: 29“
Zdvihy: 120 mm
Kokpit (řídítka/představec): 760/60 mm
Sedlovka (zdvih): 120 mm
Více informací o tomto kole najdete na webu cannondalebikes.cz, případně lze zabrousit na mezinárodní stránky cannondale.com
PRO
- Lehký sportovní základ, který prostě jede! Pokud jej tedy neporovnáváte s vyhraněnými XC modely
- Krásně odladěná zadní stavba, která je hezky tuhá a efektivní, zároveň ale vnímavá, díky čemuž pečuje o komfort jezdce, a hlavně o přítlak zadního kola k zemi
- Líbí se mi jednoduchý vzhled tlumiče RockShox SIDLuxe, ale také jeho jemný chod a přiměřená progresivita
- Lehkost, tuhost a hravost celého kola, které udělá cokoliv, co vás jen napadne
- Efektivita a celkové schopnosti ve výjezdech lze u takového kola čekat snad automaticky, ne?
- Pochválit musím také geometrii, kdy se lze spolehnout na jistý a stabilní základ, patrný zejména v rychlosti, a pohotové reakce díky lehounkému a tuhému rámu
PROTI
- Zprvu jsem se trochu pral s pocitem, že sedím skoro až moc nad zadním kolem, ale to po čase vyšumělo
- Jedním ze slabších článků výbavy jsou brzdy Shimano MT500 – na běžné traily postačí, v delších sjezdech ale poměrně brzy ztrácí výkon
- Vidlice RockShox SID nové generace není špatná, dokázal bych si ale představit, že by mohla být o něco aktivnější
- Sadu SRAM SX Eagle by mohl někdo považovat za nedostatečnou, dle mého soudu se ale jedná o funkční základ, tedy o použitelnou vstupenku do světa SRAM Eagle
