Niner RIP 9 RDO | Co vše dokáže 140 mm?! (TEST)

Když se v roce 2004 světu představil výrobce kol Niner (otec zakladatel Chris Sugai), říkal jsem si, co je to za potrhlý nápad vytvořit cyklistickou značku postavenou čistě na průměru 29“? Dnes už to tak podivně nevypadá, ale tehdy bylo k masovému rozšíření devětadvacítek ještě hodně daleko…

Přesto všechno se Niner na trhu nejen udržel, ale stal se členem vybrané společnosti exkluzivních stavitelů kol obdivované na mnoha místech planety.

S koly Niner jsem se osobně setkal již dříve, nikdy jsem však neměl možnost podrobit žádný ze strojů tohoto výrobce poctivému testovacímu zatížení. Tedy až do letošního roku. Niner je přitom, jistě nejen pro mě, dosti specifickým úkazem na hvězdném nebi zámořských prestižních výrobců kol protkaném jmény jako je Santa Cruz, Yeti, Pivot, Intense a nedlouhé řady dalších.

I proto jsem se na první skutečně poctivé osobní setkání s Ninerem hodně těšil. A těšil jsem se o to víc, jelikož mi již řadu let v hlavě hlodal červík zvědavosti, který dokolečka kladl otázku: „Jak asi funguje zadní stavba CVA s netradičně umístěným spodním ramenem posazeným pod šlapacím středem?“

Ano, někteří možná namítnou, že se jedná o další z řady variací na téma dobře známého „virtuálu“ (např. VPP, Maestro a řady dalších), což je do značné míry pravda, ale jak realita pravidelného testování ukazuje – „není virtuál jako virtuál!“ I proto je zajímavé poodkrýt, jak funguje právě tento koncept, jelikož systému CVA (Constantly Varying Arc) s oním charakteristicky umístěným spodním ramenem věří značka Niner od dob, kdy začala vyrábět první plně odpružená kola.

Vlastní pravidla hry

Nechme ale obecného opěvování značky Niner jako takové a pojďme se raději blíže podívat na samotný RIP 9 RDO, o kterém jsme si podstatný základ pověděli již v rámci soupisu mých prvních dojmů z jízdy.

Ve zkratce připomenuto – RIP 9 RDO je aktuálně „nejdrsnějším“ modelem v nabídce jinak spíše sportovně a dobrodružně orientovaného Nineru, který nabízí zdvih 150 mm vepředu a 140 mm vzadu. Jistě, tyto údaje nejsou nijak ohromující a Niner si ani nedělá choutky na to stát se hvězdou seriálu EWS či jiného významného enduro klání, spíš chce svým zákazníkům nabídnout všestranný stroj schopný zvládnout i poměrně ostrý terén…

Skutečnost, že Niner není žádnou enduro ikonou přitom do jisté míry vysvětluje a také svým způsobem ospravedlňuje řadu specifik, které jsem u tohoto stroje objevil. Ač samotný Niner ve svých promo materiálech hovoří o tom, že je aktuální, již třetí generace modelu RIP 9 RDO nižší, delší a položenější než jakýkoliv doposud vyrobený Niner, je třeba brát toto prohlášení s jistou rezervou. Ne snad proto, že by to nebyla pravda, ale proto, že se jedná o svět Nineru, kde zkrátka platí trochu jiná pravidla hry…

Zaplout do kokpitu

První, na co v tomto směru musím upozornit, je nezvyklý poměr relativně utopeného středu, nejen opticky s ohledem na specifickou konstrukci zadní stavby, ale i fakticky, společně s o něco vyšší pozicí rukou. Tedy primárně v poměru k výšce středu, potažmo výšce sedla. Ač mi to při prostém pobytu za řídítky, na přejezdech a ve výjezdech, nepřipadalo až tak zásadní, v terénu jsem brzy zjistil, že si na toto „rozložení sil“ musím zvykat více a déle, než bych si dopředu býval pomyslel.

Když ještě rozvinu jednu z dílčích myšlenek, tak jsem vlastně neměl pocit, že by mě vyšší poloha rukou vůči poloze sedla nějak výrazněji limitovala při šlapání. Niner RIP 9 RDO jsem měl k dispozici ve velikosti L, proto byl tento bike na můj vkus o trochu delší (obvykle žádám k otestování kola velikosti M, je-li to jen trochu možné), přesto jsem se ale na přesunech a ve stoupáních cítil vlastně dost příjemně. Nemusel jsem se příliš hrbit, přitom jsem ale neseděl jako za psacím stolem a řídítka jsem rozhodně neměl u brady, proto jsem se mohl plně soustředit na svůj výkon.

Za dobu, co jsem Niner RIP 9 RDO testoval, jsem toho s ním nastoupal víc než dost, a musím říct, že to nebylo žádné utrpení. Ač je třeba jeho zadní stavba obecně vnímavější na všechny nežádoucí pohyby jezdce, tak když sedíte v klidu a vyrovnaně točíte nohama, přibližuje se RIP 9 RDO k vrcholu velice snadno a zlehýnka. V tomto směru rozhodně nepůsobí jako kolo vyšší zdvihové kategorie, ale jako poměrně svižný all-mountain, či ostřejší trailbike.

Jednou ho miluju, jindy tápu…

V běžném životě a za běžných situací tedy specifický charakter posedu asi příliš vnímat nebudete a poměrně brzy jej přijmete za své, či nad ním prostě nebudete přemýšlet. Jiné je to ale s ovládáním, které je tímto specifickým vyvážením rovněž nemálo dotčené. V celkovém náhledu bych řekl, že je potřeba ztotožnit se s tím, že se nacházíte více uprostřed kola než nad ním, což může být někdy výhodou, jindy mě to ale trochu mátlo a místy snad i omezovalo.

Výhodou je konfigurace „utopený v kole“ především ve strmých sjezdech a v rychlém otevřeném terénu, proto si člověk v takových situacích často troufne na skutečně velké věci a až na konci dne začne přemýšlet nad tím, že sedlá stroj se zdvihy „pouze“ 150/140 mm! Podobný pocit či postřeh se ostatně při soužití s Ninerem RIP 9 RDO opakovaně vrací, a to vcelku pravidelně.

Skvělá, nebo možná lépe řečeno výhodná mi přišla pozice jezdce všude tam, kde se dalo pohybovat vyšší rychlostí, kde to člověk pálil „lesním bordelem“ a nemusel příliš hledět na to kde, jak a po čem jede. Pilot má v takových situacích prostě výrazně větší nadhled, pocitově vnímá více jistoty a méně strachu, proto s větší ochotou pouští brzdy…

Na trial s rozumem!

Naopak místa, kde jsem byl ze zmíněné pozice s vyšším úchopem trochu nervózní, byla ta, kde se muselo zprudka zatáčet, jelikož se mi nedařilo se správně nahnout nad řídítka a zatížit dostatečně přední kolo. Zajímavý byl také efekt, popisovaný v rámci prvních dojmů, kdy se na rychlejším trailu objevovaly pomalejší více utažené zatáčky jako jisté zpomalovací šikany.

Zde jsem měl opakovaně pocit, že se předku vůbec nechce zatáčet, musel jsem na něj jít více silově, zatočit o kus dřív a pak to v pravou chvíli zlomit tím, že jsem se pořádně opřel do pedálů a celý bike pak otočil okolo zadního kola. Neříkám, že to je špatně, každému vyhovuje něco jiného, tak proč ne takto? Navíc znám lidi, kteří jsou z ovládání Nineru RIP 9 RDO nadšeni, proto popis výše berte především jako informaci, abyste si dokázali představit, jak toto kolo funguje a jak reaguje.

Zajímavá a někdy rovněž trochu matoucí byla situace v pomalých strmých sjezdech, do kterých se RIP 9 RDO často pustil jako by se nechumelilo. Pokud se jelo převážně rovně, tak nebyl nejmenší problém, jiné to bylo, když bylo nutné se někde ostřeji otočit. Na takových místech se ukázalo, že geometrie tohoto kola není zase tak ultimátní, jak se možná tváří. Kupříkladu úhel hlavy je ve výchozí poloze (HIGH) vcelku běžných 66°. Proto se mi na pár místech stalo, že se mi předek v krizovém bodě buď trhal, nebo měl tendence se zavřít – zamknout.

Posadit ho níž? Asi ne, díky!

Abych nezapomněl, Niner RIP 9 RDO je prvním strojem v historii této značky, který umožňuje upravit geometrii pomocí oválných kamenů Flip-chip. Posun zde přitom není zrovna malý, jelikož se třeba úhel hlavy pohne o celý jeden stupeň (66° <-> 65°), střed pak klesne o nějakých 7 mm.

Ti, kdo mě znají, jistě vědí, že mě tato možnost rozhodně nemohla nechat v klidu, že jsem nad tím musel alespoň přemýšlet, ale… Tentokrát jsem se k úpravě zdvihu nakonec nedobral. Jednak se oněm kamenům příliš nechtělo z rámu a já neměl úplně prostor nad tím více laborovat a také jsem nechtěl použít sílu, jednak jsem si říkal, že v případě, kdy bych utopil střed o dalších 7 mm, byl bych z ovládání asi ještě nervóznější, než jak tomu bylo doposud.

Pokud bych to měl brát čistě spekulativně a čistě podle sebe, pak bych si dokázal představit nechat všechny veličiny tak jak jsou, pouze položil úhel hlavy na oněch snížených 65°. Ale to už sem tahám až příliš osobních pocitů a rozjíždím zbytečné spekulace „co by kdyby“.

Spolehnout se na kinematiku

Nechme tedy spekulací nad řízením, které někoho jistě osloví, jiné třeba méně a pojďme se zaměřit na zadní odpružení CVA, na nějž jsem byl dopředu tolik zvědavý. Již od počátků existence značky Niner a od dob uvedení tohoto systému jsem měl pocit, že je tento koncept hodně slibný, že může zajímavě těžit z možností svého vlastního „virtuálu“ definovaného již vícekrát zmíněným pod středem posazeným dolním ramenem.

Už jen když si představím, jak a kde působí síly při šlapání, mám pocit, že by měl být systém CVA značně efektivní, což je rozhodně pravda. Jedním dechem ale musím dodat, že je zde efektivita krásně v rovnováze s dalšími vlastnosti, a že se s ní neplýtvá kupříkladu tak, že by se zadní stavba při silovém šlapání zamykala a omezovala citlivost odpružení.

Zde je celý koncept pojatý poněkud jinak. Z toho, co jsem za jízdy vypozoroval, bych řekl, že se tvůrci do značné míry spolehli na vysokou míru efektivity danou kinematikou zadní stavby, proto mohli více otevřít kohoutky odpružení, tedy konkrétně kompresní útlum tlumiče.

Klid na lůžku v sedle

Výsledek je ten, že pokud šlapete vyrovnaně a otáčíte klikami hezky „v kruhu“, pak Niner RIP 9 RDO reaguje bez prodlení a s plným využitím vaší energie. Platí přitom, že čím silněji se opíráte do pedálů, tím jasnější je odezva na šlapání.

Druhou stranou pomyslné mince je zřejmě specifické nastavení tlumiče, který je, alespoň dle mého pocitu, hodně otevřený, aby byl krok zadní stavby maximálně jemný a vnímavý. V reálu tak luxusně citlivě a hladce reaguje již na nejmenší nerovnosti, zároveň je ale poměrně vnímavý k pohybům jezdce. Chce to tedy, jak už jsem říkal, nikoliv klid na lůžku, ale klid v sedle a pak si můžete užívat jak efektivitu, tak i vnímavost a kupříkladu i vysoký přítlak v technických výjezdech.

V opačném případě asi budete muset častěji sahat po páčce kontrolující kompresní útlum na tlumiči, abyste zadní stavbu zkrotili a ona se společně s vámi zbytečně nevlnila tam, kde to není žádoucí. Ale zase pozor, ať ji před sjezdem nezapomenete v zamčené poloze!

*Je ale fakt, že lidé, kteří si tlumič často a aktivně zavírají či přivírají, jsou jednoduše zvyklí jej kontrolovat před každým sjezdem, ne jako u mě, kdy jej obvykle odemknu a pak se na něj už skoro nepodívám!

Víc než 140? Tak určitě!

Vnímavost, jemnost a vysoká aktivita je rovněž znát při pohybu v terénu, kde člověk snadno nabyde dojmu, že to vzadu chodí rozhodně víc, než jen 140 mm! Niner RIP 9 RDO přitom svému tlumiči nedovolí, aby v těžším terénu a při vyšší zátěži proletěl celým zdvihem jako nůž máslem, kdy je právě to nejspíš oním kouzlem stojícím za pocitem výrazně větší kapacity oproti udanému číslu.

Celé kouzlo spočívá v namixování sametově jemného začátku, hezky aktivního prostředku, kde zadní stavba maká „0 106“, ale přitom se pod nohama zbytečně neboří, a v neposlední řadě příjemně plynule progresivního konce, který se stará o jistý doběh. Vzniká zde prostě něco jako záchranný polštář, který vás chrání před zbytečně tvrdým dorazem.

Výsledek je jednoduše ten, že v otevřeném terénu a na více rozbitých tratích se snadno zapomenete a podlehnete dojmu, že sedíte na kole se zdvihy o řád vyššími, než jaké jsou zde reálně k dispozici. Ona vlastně tomuto pocitu nahrává třeba i zde použitá vidlice Fox 36 Factory, která je rovněž velice schopná a své udělá i vícekrát zmiňovaný vyšší předek, jenž rovněž budí dojem, že máte pod rukama více, než jen 150 mm.

V tomto směru je prostě Niner hodně unikátní, jelikož stoupá jako lehoučký trailbike, maximálně na 140 mm, při cestě dolů se ale v mnoha situacích tváří a chová jako stroj, kterému na vrcholu kopce někdo nenápadně přihodil pár centimetrů zdvihu k dobru! Hluboká poklona!!!

KOMPONENTY

 

Niner RIP 9 RDO – Záběr

Jedno z tisíců lidových hesel říká: „Nechtěj poznat svoje hrdiny.“ Ano, někdy se může stát, že setkání s vysněnou osobou či produktem může přinést spíše zklamání než nadšení, ale to také nemusí platit vždy. Niner, jak jsem rozebíral v úvodu, byl pro mě dlouho něčím neznámým, těžko dosažitelným, až skoro neuchopitelným… Určitým otazníkem či mezerou ve znalostech a zkušenostech, kterou jsem dlouho toužil zaplnit. Povedlo se, konečně!

Zklamání naštěstí nepřišlo, naopak jsem se utvrdil ve věcech, v které jsem doufal a potvrdil si teorie, které jsem si zkonstruoval ve své hlavě. Zároveň ve mně praktická zkušenost s Ninerem neuhasila mou původní zvědavost, ale spíše podpořila další zájem o tuto značku. Jinak řečeno, Niner je pro mě nadále kolem, o němž má smysl snít!

Co se týká konkrétně modelu RIP 9 RDO, pak jsem si potvrdil, jak perfektním odpružením je systém CVA. Ono sice toto řešení na první pohled vzbuzuje jisté pochyby – proč dávat rameno do místa, které je příliš na ráně jak fakticky, tak ve smyslu koncentrace nečistot – avšak po stránce zpracování a hlavně výtečného vyladění kinematiky před ním musím jednoznačně smeknout.

Jak je posed na Nineru a jeho ovládání, definované níže položeným středem a pocitově výše umístěnými řídítky, svérázné a někomu sedne dokonale, jiný z něj bude spíše zmatený, pak je funkce zadní stavby skutečně doladěná do detailu. Respektive nebude si rozumět s těmi, kdož buší do pedálů nepravidelně jako kovář do kovadliny, maximálně však odmění ty, kdož krouží pedály plynule jako když se otáčí větrný mlýn.

Perfektní odezva a vysoká efektivita vyladěná akorát tak, aby netrpěla schopnost lepit zadní kolo k zemi. Skvělý přítlak, vysoká aktivita a pocitově hluboký krok všude tam, kde odpružení skutečně potřebujete. Nechci zde stavět systém Niner CVA výrazně nad jiné, chci jen říct, že inženýři z Nineru odvedli skutečně perfektní práci.

Text a foto: Štěpán Hájíček

Niner RIP 9 RDO – základní údaje

Cena (rámový set): od 85 000 Kč
Cena (kompletní bike): od 117 000 Kč
Hmotnost: 14,51 kg (vel. LG, bez pedálů)
Kola: 29“
Zdvihy: 150/140 mm (P/Z)
Kokpit (řídítka/představec): 780/40 mm
Sedlovka (zdvih): 150 mm

Více o tomto kole najdete na webu ninerbikes.com, české ceny a další informace na stránkách niner.cz

PLUS

• Komfortní posed s výrazným nadhledem
• Velký pocit jistoty v otevřeném terénu a v rovných prudkých sekcích
• Vysoká míra komfortu a velká aktivita odpružení
• Pocitově vyšší zdvih zadní stavby, než je udaných 140 mm
• Při stylovém šlapání vysoká míra efektivity
• Celková lehkost jízdy jak na přesunech, tak třeba i v delších výjezdech
• Unikátní vzhled a výrazný punc exkluzivity
• První kolo Niner, kde lze zvolit průměr 29“, ale i 27,5“ (stejné zdvihy)
• První model Niner s možností úpravy geometrie (Flip-chip)
• Spodní rameno (vybavené plastovým krytem) chrání převodník a slouží trochu jako bashguard
• Jednoduchý a praktický ukazatel sagu, na který je vidět i ze sedla

MÍNUS

• Specifický posed s vyšší polohou rukou a více utopeným středem, který nemusí vyhovovat každému
• Složitější přístup k plnícímu ventilku tlumiče – naštěstí je přímo na kole redukce (kolínko), práce s ním je ale relativně zdlouhavá
• Pro někoho může být zadní stavba až příliš vnímavá – při nevhodném stylu šlapání se může houpat více, než by si řada lidí přála