Klínovec – Baron omámí, DH protřepe! (report Andrea D.)
Klínovec do toho se svojí „flow“ filozofií docela šlape a nic nenechává náhodě. Letos protáhnul černý trail Baron zas o nové sekce, zároveň se ale zvládá starat i o další traily tak, aby byly opravdu flow. Neusnuli zde na vavřínech ale ani na trati DH, která oproti loňsku doznala řady změn, díky nimž zde letíte „kudlu“ po nespočtu rock garden sekcí.
Text: Andrea Drengubáková / Foto: Tom Rucký
Pokud je tu někdo, komu snad Klínovec ještě pořád uniká, vězte, že více kilometrů flowtrailů na jednom kopci v ČR nejde! Tři různě dlouhé a různě náročné flowtraily jsou doplněné o dvě sjezdové tratě, takže krásně můžete mixovat vyhlazenou pohodu s drncáním. Díky jednoduchosti modrého trailu Azur sem navíc můžete vzít klidně i děti s manželkou.
reklama
Aby nám něco neuteklo, jdeme na to postupně od zmíněného nejlehčího Azuru, který má přes 10 km a je jak projetý žehličkou. Azur splňuje základní požadavky flowtrailu – klesá jen velmi pozvolně a není potřeba brzdit, ani šlapat. Pokud si to tu ovšem chcete rozjet do svižného rytmu, je potřeba trochu zadupat, aby to mělo ty správné „flow grády“.
Po celých 10 km se nijak extra nemění, snad jen v poslední třetině jsou znát trochu vyšší klopenky, které jsou poctivě udržované. Tato trať se sice může zkušenému bikerovi po nějaké době zdát monotónní, na druhou stranu je určená hlavně těm, kteří dobrodružství na tratích ještě tolik nevyhledávají a mají tu tak dost času sžít se s houpavým rytmem trailu.
Znatelně rychlejší je červený trail Rubin, který má 8 km a jeho klopenky i terénní vlny jsou vyšší než na Azuru. Rubin mě baví znatelně víc, ba možná nejvíc. Jakmile si tu totiž kolo necháte rozjet a na brzdy se snažíte sahat co nejméně, jedou se tu regulérní bomby, které vám protáhnou celé tělo. „Jaký si to uděláš, takový to máš“, takže pokud síly dochází, dá se i na tomhle trailu jen pohodově „povozit“.
Černý trail Baron se rok od roku prodlužuje, takže letos už měří skoro plné 4 km. Baron nabídne na svém povrchu oblíbenou lesní hlínu, která tu tvoří jak vysoké klopenky, tak terénní vlny, které místy přechází v poctivě velké lavice. Hned úvodní pasáž se ve svém plynulém rytmu žene po okraji lesa a naservíruje několik poměrně velkých lavic, které jsou postavené na polet spíš do dálky, než do výšky.
Baron už není tak vyhlazený jako například Azur, a sem tam tu záměrně z trati vyčuhují nějaké ty kamínky nebo kořínky, i tak ale na Barona nejsou potřeba nijak vysoké zdvihy.
První letošní nová pasáž, která přímo navazuje na Barona po přejezdu sjezdovky, představuje jedno monstrozně velké „koryto“, do kterého jakmile vletíte, frčíte jak tobogánem – tu protlumíte vlnu, tu se opřete do zatáčky a celkový pocit z jízdy je prostě „wow“! Skončíte a chcete tuhle pasáž znovu a znovu!
Pak se napojíte na pár zatáček na Rubin a po přejezdu přes šotolinu následuje další úsek Barona, který je tentokrát okořeněný mohutnými lavicemi, které se mi sice ani jednou nepodařilo doskočit, zážitek z téhle jízdy mi to ale nijak nezkazilo.
Na konec jsme si nechali sjezdovou trať Downhill, která ve svém úvodu představuje širokou dálnici s posílacími lavicemi, vysokými klopenkami a jedním malým příjemným gapem, který díky zafungování fyziky zvládnete, i kdybyste nechtěli.
Další úseky už odhalují letošní předělávky na trati, takže se můžete těšit na relativně mírné dropíky z kamenů, které jsou dostatečně daleko od sebe, aby se mezi jednotlivými schody dalo přistát. Navíc dříve, než přijde cesta, prověří vaše soustředění povedená rockgarden, kde si můžete vybrat pohodovější i ostřejší stopu, pokud při nájezdu do ní stihnete na toto téma přemýšlet.
Když jsem ji jela poprvé, trochu jsem se tu bimcala ze strany na stranu, při druhém projetí s dostatečnou rychlostí se dá pasáž krásně profrčet, aniž byste měli strach z letu přes řídítka. Tady rozhodně platí čím rychleji, tím bezpečněji.
I další pasáže trati se nesou v duchu kamenitých dropíků, které jdou občas sjet, občas je ale potřeba potáhnout za řídítka, takže je dobré si trať nejdřív při první jízdě dobře prohlédnout. Není tu ale žádná nejetelná nebo „hardcore“ pasáž, takže si trať můžete střihnout i na endurku.
Kromě klopenek a rock garden úseků se v druhé půlce přidají i lesní pasáže s kořenovými schody, které se dají po stranách sjet, jistota je ale lehké „sdropnutí“.
reklama
Na Klínovci můžete parkovat u nástupu lanovky Prima Expres v Jáchymově nebo na vrcholu Klínovce u výstupu lanovky, kde si můžete dát ideálně polední pauzu v restauraci U Staré lanovky. Zde si na venkovní terásce pochutnáte třeba na ovocných knedlíkách, řízku s bramborovým salátem nebo gulášku. Na jejich štědré porce se pokaždé těšíme, podobně jako na samotné traily 😁
Klínovec v kostce:
Vzdálenost z Prahy 1 h 52 min
1 jízda na lanovce dospělí 170 Kč
Celodenní jízdné na lanovku dospělí 590 Kč
Zapůjčení horského kola +1 den lanovka 1490 Kč
Zapůjčení koloběžky + 1 jízda lanovkou 390 Kč
Webové stránky www.trailpark.cz
Provozní doba lanovky Prima Expres
Červen:
Út-Ne 9:30 – 18 hod
Červenec + Srpen + Září:
Denně 9:30 – 18 hod
Říjen:
1.10. – 6.10.: 9:30 – 18:00
9.10 – 13.10.: 9:30 – 17:00
16.10 – 20.10.: 9:30 – 17:00
23.10. – 28.10.: 9:30 – 16:00
30.10 – 3.11.: 9:30 – 16:00
Na Klínovci jsme sedlali kola Ghost FR AMR 8.7 a Ghost Hybride SL AMR X S 7.7, byli jsme oblečeni v Maloje, s rukavicemi, chrániči a helmami Poc a batůžky Evoc. Videomateriál jsme pořídili technikou Lamax a Samsung.
