European Enduro series #4 Francie (Loudenvielle) | M.M.

První zářijový víkend se odjel poslední čtvrtý závod Evropské kontinentální enduro série ve Francii. Zároveň se jednalo o poslední závod francouzského poháru, kde to mezi elitními Francouzi pořádně jiskřilo. Konkurence tedy byla skutečně nadupaná!

Text: Milan Myšík / Foto: Emmanuel Molle, GoPro, BAT.com

V pátek v brzkých ranních hodinách vyrážím s Ivčou směr letiště a už v 11 přistáváme v pyrenejském městě Toulouse. Půjčení auta a ještě dvě hodiny do hor. Městečko Loudenvielle se nachází v údolí Vallee Du Louron, které svírají obrovské kopce známé ze záběrů Tour De France.

Ve Francii se přitom enduro jezdí zcela odlišným systém než kde jinde. Některé RZ jsou úplně na oči a jiné zase mají jednu tréninkovou jízdu, na kterou hned navazuje jízda závodní. Zajímavé a podle mě dost spravedlivé.

reklama

RACE DAY 1

V sobotu se začínalo hned z rána. V půl 8 už jsme jeli lanovkou nahoru, abychom si dali tréninkovou Stage 3. K mé neradosti startuju mezi dvojicí francouzských expresů Denioudem a Trabacem, který vystřelil do každé stage 20 sekund za mnou! Trabac je přitom loňský vicemistr EWS v kategorii U21, takže respekt! Na startu ale nechyběla ani další super rychlá francouzská jména.

Po zahřívací RZ, kde jsme startovali takhle z rána ve třech stupních nad nulou, nám pěkně stoupala pára od pusy… Naštěstí brzy následovalo delší zahřátí v podobě stoupání dlouhého hodinu a půl na start první ostré stage. Tato se jela na oči a bylo to fakt hustý!

Čerstvá stage, mokrá stage a hlavně prudká!

V polovině pěkný výjezd, což mě překvapilo, ale pro mě šance něco nahnat. Bohužel jsem se tak snažil a sprintoval, že jsem koukal pod kolo, když mi ujel předek na kameni a cca 30 metrů jsem musel běžet! Jsem trouba no… Přesto spodek jedničky mi zas vyšel jako vršek a já v cíli beru 10. místo, což je dobrý start! Mimochodem v této stagi první dvacítka narvaná v 17 sekundách při délce 6 minut!

Hned po jedničce jedem dvojku tréninkově, abychom pak zase šlapali prudké stoupání znovu ještě jednou a dali si dvojku závodně. Ta byla hodně technická, zavřené switchbacky, dost mokré, moc mi to nesedlo, ale i tak super 12. místo a držím se furt v nadstandardu.

Z dvojky, která končí v areálu startu a cíle, jedeme zpátky na stage číslo 3, kterou jsme jeli hned z rána jako warm up. Tahle stage je fakt hnusná, nahoře 4 minuty šlapání po loukách, abychom pak jeli v čerstvé hlíně levá, pravá pod lanem další 4 minuty!

Moc mi to nahoře nejede, na jednom pastorku na kazetě mi to docela střílí, což mi na náladě nepřidává, drážky vyjetý jak od motorky, ale snažím se jet maximum, nohy byly totiž hodně dobrý. V cíli trojky beru 15. místo, z čehož nadšený nejsem, ale zatáčky nikdy nebyla moje silná stránka.

Po trojce máme 2 hodiny pauzu, vyčistím kolo, odpočinu si a jedu zase lanem nahoru, přičemž poté jedeme opět závodní trojku, která se tedy ten den jela 2x!

Když jsem ji jel podruhé, tak jsem to vodbrzdil co to šlo ve spodní MX části, v cíli 10. místo! Dokonce před Denioudem, takže bomba, jen škoda střílející kazety při šlapání – novou mám bohužel doma 😒 Suma sumárum první den je u konce a byl sakra výživnej!

První den v číslech:

Čas na trati: 7 hodin
Délka: 48 km
Nastoupáno: 1500 m (na jednom a půl transferu)
Nasjezdováno: 3350 m
Dále: 1. stage na oči, 2. stage s jednou tréninkovou jízdou a dvakrát jsme jeli třetí stage odpoledne, kterou jsme jeli tréninkově hned ráno a že se sakra změnila oproti tréninku.
Výsledek po prvním dni: 10. místo a 15 sekund na TOP 5!
Za mnou například Trabac, Charles (23. na EWS v Canazei) a další jména, která už ví, jaké to je být v TOP 30 na EWS.

RACE DAY 2

Opět jako v sobotu vstávačka v 6 ráno, což nejhůř snášela Ivča, rychlo-snídaně a hurá autem přes sedlo kopce Col de Peyresourde (vrchařská prémie 1. kategorie letošní 12. etapy Tour) do areálu závodu Loudenvielle. Tam jsem se dozvěděl, že elita startuje až poslední oproti prvnímu dnu, takže jsem si zatím skočil s Ivčou na kávičku a vyčkali jsme na start hezky v teple.

V 9 už tedy jedu první gondolou, pak druhou na vrchol do 2245 metrů, kde zas teploty klesají pomalinku k těm nejnižším. Na lanovce klepu kosu a už se těším na vrchol, kde alespoň bude trošku sluníčko.

Právě z této výšky startovala pátá stage, která se nejprve jela tréninkově, pak krátký transfer na stage 4. Ta se jela na oči závodně! Jen co jsem do ní odstartoval, objevil se mi úsměv na tváři (u mě nevídané)! Prudké zatáčky, stopy jsem trefoval skvěle a fakt mě bavila!

Alespoň do doby, než jsem zabral ze zatáčky a přetrhnul jsem řetěz…

Nad to se mi ulomila i spodní kladka přehazovačky, tím pádem jsem to celé namotal a ještě než jsem dobrzdil, tak jsem přetrhl drát!!! Paráda 😫 Vymotávám řetěz, když, až po docela dlouhé době, mě dojíždí Secondi, který jel 20 sekund za mnou! Rvu si vlasy, je to škoda, bylo to fakt dobře rozjeté…

Do cíle dojíždím bez řetězu, ztráta obrovská a čeká mě dlouhá hodinová procházka na stage 6, která se jela tréninkově a já po ní sklouzal do depa. V depu jedu do tech zóny, kde nikdo nemá 12ku, takže jsem jednoduše řečeno v pr…! Nezbývá než čekat, jak dopadne závod a celkové body v pořadí Evropského seriálu.

Dopadlo to skvěle, nikdo z mých pronásledovatelů v tak nabité konkurenci nikterak výrazně nebodoval a já tak uhájil, trošku se štěstím, vedení v EWS European Serii, což je naprostá paráda!

Zdlouhavé vyhlášení závodů, celkového pořadí francouzského poháru a pak toho kontinentálního.

EWS European ve Francii bylo fakt parádní a nejtěžší na závěr! Krásné, přírodní a těžké tratě, bombastická organizace, časomíra, live stream na vybraných stagích. No prostě enduro jak má být se vším všudy, až jsem byl sám překvapený! Klobouk dolů a rád se sem vrátím! A úroveň závodů ve Francii obecně? Je to nabitý neskutečně, jedna chyba a 10 míst propad dozadu…
Takové menší EWS!

Závěrem bych moc rád poděkoval všem partnerům, sponzorům, rodině, Ivče a všem, kteří mi drželi palce v mé cestě Evropou!

Text: Milan Myšík / Foto: Emmanuel Molle, GoPro

*Původní report na webu: milanmysik.com

reklama