Lapierre Spicy 3.0 FIT (M/29“) – Tanková střela vypuštěna!
Stroje kategorie enduro vždy patřily mezi moje oblíbené, tedy alespoň do doby, kdy se za enduro považovalo svobodné ježdění náročným terénem a ne závodní honička za setinami vteřiny na tratích, které by často byly vhodnější spíše pro DH mašiny než pro odlehčená kola s jednokorunkou!
Zkrátka a dobře, v době, kdy se tato kategorie začala blížit „malým sjezďákům“ a když se k tomu navíc přidala velká kola, začal jsem si říkat: „Mám ještě na to sedlat moderní enduro?“
Musím se přiznat, že sám sebe nepovažuju za mimořádně nadaného jezdce, spíš bych řekl, že jsem se za roky, co drtím horská kola, docela vyjezdil. Sjedu docela slušné věci, ale zároveň znám dobře svoje limity, které se snažím nepřekračovat, nanejvýš je kousek po kousku posouvat, nikoliv přeskakovat! Ostatně skákání samo o sobě není nic pro mě. Obecně nemám rád výšky, takže mi prostě vadí dvojáky a velké lavice, nanejvýš si střihnu tu a tam nějaký dropíček. To ještě zvládám!
reklama
Proč to sem vůbec motám?
Zřejmě proto, abych objasnil tvrzení, které zaznívá v úvodním odstavci. Skutečně, dokud byla za endura považována kola se spíše kratším rámem, zdvihem okolo 160 mm na šestadvacítkách nebo později na středních kolech (27,5“), byl jsem v jejich společnosti ve svém živlu. Bývaly to hravé stroje, s nimiž se daly v pohodě zvládnout i jednodušší traily, aniž by se na nich člověk dramaticky nudil, či naopak trápil, v těžším terénu to pak byla prostě sranda! Jenže dnes?
Dnes je enduro, jak jsem již zmiňoval, spíše DH bez lanovky, navíc na „malých kolech“ (bez dvoukorunky) určené především pro ostřílené borce, kteří nezřídkakdy přišli do tohoto segmentu z DH, 4X či BMX. Enduro se více než nástrojem pro potěchu a zábavu širší obce bikerské stalo prestižní kategorií, takovou Formulí 1 v MTB. Proto jsem se poněkud zdráhal, když jsem v seznamu testovacích kol Ghost a Lapierre viděl Spicy 29 na 160 mm!
„Není tohle už prostě moc? Jsem schopen takové kolo vůbec ukočírovat, poskytnout mu alespoň přiměřenou dávku rychlosti a agresivity za řídítky, aby ukázalo, co umí a kde jsou jeho případné limity? A kde s ním vůbec budu jezdit?“
Jak to jinak zjistit, než to prostě zkusit!
Pravdou je, že jsem se chvíli vymlouval, nejdřív to sváděl na počasí a tak podobně, vybral si na test nejdříve Zesty AM 3.0 FIT na středních kolech a Spicy 29 si nechal jako dezert. Nutno dodat, že dezert to byl skutečně vydařený a náležitě pocukrovaný, přestože se jednalo o základní model 3.0 s nikterak oslňující výbavou. Alespoň na první pohled!
Ale co na tom? V praxi se ukázalo, že vše bylo vybráno a zkombinováno smysluplně a účelně, kolo jako celek bez výhrad fungovalo, přitom nelze říct, že by byl některý z klíčových prvků vysloveně ochuzený.
Ostatně posuďte sami: Vidlice RockShox Yari (levnější brácha Lyriku), pružinový tlumič RockShox Super Deluxe Coil R, brzdy SRAM Guide T, solidní kola s náboji Lapierre a ráfky MAVIC EX630, krásně zubaté pláště Michelin a možná lacině působící, ale v konečném důsledku účelně zvolené řazení SRAM NX (1×11) s kazetou Sunrace (11-46 zubů). Co víc byste v této kategorii chtěli za vcelku rozumných 79 999 Kč?
Relax, ale nikterak přehnaný!
Nebojte, nechci, aby se dnešní test zvrhnul v nekonečný popis výbavy a argumentaci, zda ten či onen díl odpovídá ceně a poměrům v dané třídě ve srovnání s konkurencí, ale hodlám jej udržet v klasických intencích našeho tradičního hodnocení. Začněme tedy klasicky s posedem, který možná u této kategorie není nikterak zásadní, či klíčový. I když je jasné, že se nedá vždy jezdit jen z kopce, ale občas se člověk musí přesunout i po rovině, nebo do kopce.
Ok, posed! Celkově lehce kratší, ale rozhodně není přehnaně stísněný a nepůsobí proto na první, ale vlastně ani na druhý dojem tak, že v sedle tohoto kola nebude možné šlapat. Naopak, pozice jezdce za řídítky je sice značně uvolněná, ruce jsou vcelku vysoko, ale zase nijak extrémně, přitom na rovině, při přesunech nebo ve výjezdech, máte pocit, že i v této poloze Spicy prostě funguje.
Jasný, nebude to žádný chrt, ani mistr technických výjezdů, tady prostě základní verzi Spicy jednak chybí převody (nejlehčí převod s jedenáctkovým řazením je 32/46 zubů), jednak mu přebývá slušných pár deka navíc! Ani nevím, jestli bych si vzpomněl, kdy jsem jel naposledy, jestli vůbec, na kole s podobnou hmotností (16,4 kg, vel. M, bez pedálů)? Snad kdysi na pár FR/DH mašinách (eBiky nepočítám…).
Pokud se ale od tohoto všeho oprostíme, představíme si, že je jezdec čerstvý, odpočatý a natěšený do pořádné akce, dojdeme ke zjištění, že Spicy 3.0 nejede a nestoupá rozhodně tak špatně, jak by si člověk mohl dopředu myslet!
Lepší delší, nežli prudší
Skutečně, nejen na první dojem při prvních jízdách, ale i v rámci opakovaných zkušeností se mi stávalo, že jsem na začátku vyjížďky prostě žasl, jak to hezky jede a ochotně stoupá. Zadní stavba, přestože je extra akční a citlivá, přestože je osazena pružinovým tlumičem bez možnosti zamykání, je pod šlapáním náramně stabilní a jistá, nemá tendenci se houpat ani při nevhodném stylu bušení do pedálů, naopak působí luxusně tuhým a efektivním dojmem.
Pravdou je, že ač je rámový základ šlapání a pohybu po rovině či do kopce rozhodně více nakloněný, než byste předem čekali, tak vás prostě dříve nebo později dožene nekompromisní realita, tedy skutečnost, že Spicy 3.0 jako celek váží, po instalaci běžných plochých pedálů, skoro 17 kg! Krom toho má také značně hrubé pláště a celkově se prostě více hodí do bikeparků, než na celodenní all-mountain dobrodružství.
Ve středisku s lanovkou jsem na Spicy nebyl ani jednou, shuttle mi také nikdo nedělal, takže jsem si to prostě vždy vydupal pěkně po svých, a že jsem se nešetřil!
Paradoxně nejhorší bylo pohybovat se na Spicy na mých lokálních trailech, kde jsou sice i slušné sešupy hodné podobného stroje, ale také ostré výstupy, kde jsem častěji, než kdy jindy při cestách do kopce slézal z kola a tlačil. Jenže ani to nebyla zrovna úleva, protože oněch skoro 17 kg živé váhy nebylo snadné ani tlačit?
Fyziku neokecáš!
Na druhou stranu jsem ale zažil i akce, zejména v Brdech v okolí Všenor či o kus dál, kde jsou již, na poměry středočeské kotliny, skutečně solidní kopce (převýšení 250-300 m) s nimiž se Lapierre Spicy 3.0 pral odhodlaně a srdnatě. I zde byla místa, u nichž jsem se nevyhnul tlačení, ale nebylo jich až tak moc. Naopak jsem zíral, jak s tímto kolem systematicky sbírám desítky a desítky výškových metrů, abych se dostal na začátek svých oblíbených trailů.
Pravdou je, že v těchto místech se obvykle stoupá po širších lesních cestách bez zabijáckého sklonu, což je přesně poloha, která Spicy dokonale sedí. Zároveň jsou to situace, kdy si říkáte, že při systematickém šlapání v sedle působí kolo znatelně lehčím dojmem, než když slezete a rozhodnete se jej tlačit!
Toliko by snad stačilo k vykreslení, jak se lze v sedle Spicy 3.0 dostat na kopec, pokud se nenaložíte do dodávky, nebo nezvednete toto závaží nad hlavu a nezavěsíte jej na hák lanovky. Nutno ovšem podotknout, že přes všechny poklony směřující k tomu, jak dobře Spicy vlastně stoupá, jsem již sakra dlouho nezažil situace, kdy bych se na parkoviště k autu vracel tak zničený a vyčerpaný, jako právě s touto motorkou! A to třeba i jen po dvou, třech hodinách v sedle… Fyziku prostě neokecáš!
Race geometry se nekoná!
Dobrá, nyní již tedy definitivně stojíme na kopci a chystáme se odpálit to naplno dolů! Ó, jaký to slastný pocit! Zasuňte sedlo, původní sedlovku LP Dropper (zdvih 80 mm S, 100 mm M, a 125 mm L a XL) radši rovnou zahoďte a nahraďte ji něčím pořádným (já použil BikeYoke Revive 160), pevně uchopte řídítka a jde se do akce! To, čeho jsem se dopředu bál asi nejvíc, byla až příliš radikální, příliš závodní geometrie, jenže ouha, nic takového se nekoná!
Lapierre Spicy 3.0 FIT se jeví již od prvních metrů jako výtečně vyladěný stroj, který jistě dokáže bojovat o vteřiny a setiny na tratích seriálu EWS a nejen zde (zejména v podobě vrcholných karbonových verzí), mnohem víc se ale, dle mého názoru a poznání, zaměřuje na jízdní zábavu, snadnou ovladatelnost a bezproblémovou čitelnost svého projevu. Pakliže jsem měl strach z kombinace velkých kol a vyššího zdvihu, tak mi realita ukázala, že to byla obava naprosto zbytečná!
Nevím vlastně jak to přesně popsat. Prostě jako pocit blízký zkušenostem se spíše kratšími, vcelku obratnými, a přitom dostatečně stabilními endury na sedmadvaceti palcích. Ano, větší kola se samozřejmě projevují, ale mnohem méně, než bych si myslel. Mnohem méně v negativním slova smyslu, jejich průchodnost je totiž parádní!
Skvělé na DH i na tajných trailech
Člověk si tedy může vychutnat poměrně kompaktně působící rám, nikterak přehnaně vysokou polohu rukou a luxusně stabilní předek díky dosti položené vidlici (65°). Na základě všech těchto fragmentů jsem byl schopen bez zbytečného váhání složit oku i duši lahodící obraz přirozeně, jistě a suverénně působícího ovládání, ať již jsem to pálil po otevřených rychlých sekcích všenorské DH trati, stejně jako na úzkých, klikatých, extra technických a místy zatraceně strmých partiích (více či méně tajných) enduro trailů v mém okolí či o kousek dál na Brdech.
Vyhranění závodníci, kteří milují extra dlouhé rámy a specifické rozložení těžiště soustředěné více nad přední kolo, asi z tohoto stroje příliš odvaření nebudou. Sorry jako, hledejte jinde! Zato všichni ostatní (my „normální MTB pitomci“), kteří mají rádi výzvy, jaké moderní enduro přináší, přitom ale jezdí s těžištěm posunutým spíše nad zadní kolo, a proto jim více sedí obecně kratší rámy, budou jednoznačně nadšení!
Věřím, že budete ze Spicy stejně odvaření jako já, a budete vlastně jen stěží hledat místa, kde byste měli pocit, že vám velká kola a velké zdvihy vysloveně překáží! Ano, tak moc mě Lapierre Spicy bavil a oslovil při cestách z kopce!
Doplním snad jen tolik, že vše výše zmíněné se vztahuje primárně na extra technické, ideálně dostatečně strmé nebo rychlé a rozbité traily a nikoliv na pěšiny lehčího (all-mountain / trailového) charakteru. I zde se dokáže Spicy předvést, ale bude v takových místech působit jako mrakodrap uprostřed africké vesnice! Prostě to nebude ono a vy se budete zbytečně dřít a trápit. Dopřejte mu ale, co má tenhle Lapík rád, a budete jásat oba dva!
Podobá se tomu a onomu… A co má bejt?!
Nadšení a jásání se rozhodně nemusí soustředit jen na to, jak se Lapierre Spicy 3.0 FIT ovládá v náročném terénu. Velice dobře, sofistikovaně, funkčně a promyšleně působí také jeho odpružení. Vzadu je přitom použitý zcela nový závěs, oproti tomu, jaký jsme byli zvyklí vídat u modelů Zesty a Spicy až do roku 2018 (OST+). Nový systém přitom snad ani nemá žádné speciální pojmenování, nebo jsem jej nikde prostě nenašel. Možná je to dáno tím, že se podobá trochu tomu a trochu onomu… Ale co na tom, když to funguje?!
A že to funguje parádně! Jak už jsem zmiňoval v části věnující se výjezdům a jak zazněly první soudy již u prvních dojmů, nebo třeba při hodnocení nové generace Lapierre Zesty AM 3.0 FIT. Kinematika nové zadní stavby je vyladěna tak, aby bylo odpružení pod šlapáním co nejvíce stabilní a klidné, díky čemuž se jezdec může soustředit čistě na svůj výkon a nemusí se obtěžovat takovými zbytečnostmi jako je zamykání tlumiče.
Ostatně zamknout „pérák“ RockShox Super Deluxe Coil R vlastně ani nejde. U něj totiž najdete pouze kolečko odskoku, které je natolik dobře schované, až jsem jej musel chvíli hledat. Pohrát si tedy můžete s předpětím pružiny (na závěrné matici je napsáno 2 – 5 otáček), případně s její tvrdostí. Další nastavení lze provádět maximálně po rozborce samotného tlumiče!
Proč do toho šťourat?
Přesně, proč to ale řešit, když to funguje! Osobně, jak už jsem zmiňoval u prvních dojmů, bych možná popřemýšlel o výměně pružiny za variantu o stupeň tvrdší. I když vlastně nevím, jaká pružina tam z výroby je, jelikož jsem po tom nepátral a ani z fotek se mi to nepodařilo vyčíst. *Tlumič je totiž dost utopený v rámu, ale už jsem vyslal dotaz na příslušná místa, tak se snad této veličiny brzy dobereme.
Ale možná šlo jen o to zvyknout si na odlišný projev pružinového tlumiče oproti vzducháčům, na které jsem běžně zvyklý. Při prvních jízdách jsem měl totiž pocit, že se pode mnou zadek na pár místech až moc propadá, jednou mě to při průjezdu větší komprese málem vyhodilo ze sedla, ale s tím jsem se postupem času dokázal sžít, vyjít kolu trochu vstříc, neopírat se tolik nohama do pedálů a hnedle to bylo lepší.
Na pár místech jsem si dokonce říkal, že bych potřeboval zase na chvíli skočit na kolo se vzduchem a pak se vrátit, abych si mohl opětovně vychutnat ten pocit pro mě nezvykle vysoké aktivity pružinového tlumiče.
reklama
Někdo by přitvrdil, já se rád nechám rozmazlit
Když si to nějak shrneme, tak musím říct, že funkce zadní stavby je skutečně parádní. Je příkladně efektivní, přitom již od počátku vysoce citlivá (i se vzduchem na Zesty). V terénu pak odvádí velký kus práce, zobe, hltá a polyká skoro jako Thor, když ho Loki zase jednou napálil a donutil jej v rámci sázky pít z rohu, který byl ve skutečnosti naplněn světovým mořem! Tím, mimochodem, Thor způsobil příliv a odliv.
Jedinou potenciální slabinou jsou ony občasné propady, kterým jsem se ale postupem času naučil vyhýbat. Extra agresivně jezdící jezdci milující velké skoky a jiné divočiny by jistě ocenili tvrdší pružinu, nebo třeba tlumič s možností samostatně utáhnout kompresní okruh (HSC), aby byl zadek při velkých nárazech jistější, ale to již lze řešit individuálně.
Každopádně můj osobní dojem z tohoto systému doplněného o pružinu je nanejvýš pozitivní – krásně žehlí, dopady skoků byly pohádkově jemné a průlety rozbitými úseky třeba na všenorské DH trati působivě jisté a stabilní!
Poladit Jarina!
Protiváhou pružinovému tlumiči RockShox Super Deluxe Coil R byla v tomto případě vidlice RockShox Yari RC, s kterou mám svoje zkušenosti z předchozích testů i osobních kol. Nutno dodat, že zkušenosti v jádru pozitivní. Yari sice nechodí až tak sametově a jemně jako třeba Pike, nebo v této kategorii spíše Lyrik, ale vzhledem ke svému postavení a pozici „dostupné enduro vidlice“ plní svůj úkol nanejvýš dobře a zodpovědně.
Ze zvědavosti jsem se chtěl podívat do její vzduchové komory a zkontrolovat, zda do ní byly vloženy Tokeny, či nikoliv, pak jsem se k tomu ale bohužel nedostal. Každopádně její výkony nebyly vůbec špatné, chodila poměrně hladce, reagovala již na menší nerovnosti, dobře zvládala větší nárazy a celkově působila značně solidním a jistým dojmem.
Jediné, co mě trochu mrzelo, je vcelku logicky o něco jiný styl funkce než v případě pružinového zadku. Věřím, že třeba s Lyrikem by to bylo zase o něco jiné, ale… Co si budeme nalhávat! Nejlepší by bylo vyměnit Yari za něco s pružinou, aby to dokonale ladilo na obou frontách!
Ostatně, když už jsme tak u toho, kolik pružinových vidlic odpovídajících této kategorii dnešní trh nabízí? Vím o jedné od značky Öhlins (RXF 36 Coil / náš test Öhlins RXF 36/34), něco na titanu dělalo Marzocchi, Fox měl svoje modely Vanila… Nějaké další tipy?
reklama
KOMPONENTY
Povídáním o vidlici jsme si vlastně hezky nahráli k přechodu do další fáze našeho hodnocení věnovaného komponentům, kdy se u Spicy 3.0 nachází celá řada zajímavých dílů, nebo minimálně zajímavě volených dílů, o kterých si stojí za to povědět něco blíž. Začal bych, jako obvykle, u pohonu, který kráčí ve vlastní samostatné kategorii. Ono je to dáno zřejmě tlakem na konečnou cenu, ale v tomto případě mám pocit, že se podařilo udělat z nouze ctnost!
Lapierre Spicy 3.0 FIT je totiž vybaveno „morálně zastaralou“ sadou SRAM NX 1×11 (podobně i základní Zesty 3.0) s převodníkem velikosti 32 zubů a kazetou Sunrace s rozsahem 11-46 zubů. Je to sice poměrně laciná sestava, ale zároveň dokonale funkční. Ostatně už jen jedenáctkové řazení má u takovéhoto kola smysl, jelikož, co si budeme povídat, SRAM 1×11 je a stále bude o něco robustnější než vyvoněný Eagle! Navíc urazit přehazku NX 11s někde o šutr vaši kapsu příliš bolet nebude.
Co je ale důležitější, celé to funguje a vy nemáte takřka vůbec pocit, že by vás někdo na tomto důležitém místě šidil. Chod jedenáctky SRAM je o něco hrubší než v případě Eaglu, ale to se sem vlastně dokonale hodí. Navíc kazeta Sunrace je hezky a plynule odstupňovaná, v tomto směru má jasně navrch před obdobným výtvorem Shimana, navíc svým rozsahem jasně překonává jedenáctky od SRAMu (10-42 z.)
Přiznávám, já bych dal dopředu 30, nebo za sebe klíďo i 28 zubů, abych toho vyjel o trochu víc. Na druhou stranu, když se kopec před vámi výrazněji zvedne, stejně vás dřív nebo později zastaví hmotnost celého kola, takže se na převody vymlouvat nemusíte (nemůžete)!
O sedlovce se radši bavit ani nebudeme…
Ze slušnosti a náklonnosti ke značce Lapierre radši přeskočím odstavec, který bych jinak věnoval sedlovce, protože ač tzv. LP Dropper nepůsobí nijak odfláknutě, tak konfigurace zdvihu 80 mm (S), 100 mm (M) a 125 mm (L a XL) je v této třídě zcela „mimo mísu“! Tady není co řešit, o ničem jsem nepřemýšlel a rovnou na kolo nasadil svoji sedlovku BikeYoke 160 a bylo to parádní!
Zastavím-li se na skok u brzd, pak vězte, že Lapierre pro tento bike vybral model SRAM Guide T, což v konečném důsledku nejsou vůbec špatné kotvy. Jejich krok je díky absenci Swinglinku pro mě osobně příjemně krátký, pevný a přímočarý.
S jejich výkonem jsem problém ani jednou neměl, a to musely krotit skoro 17 kg živé váhy plus moji maličkost s těžkým batohem na zádech. O něco méně plynulé dávkování mě v tomto případě vůbec netrápilo a ani s klasickými rozmary Guidů jsem se tentokrát příliš nepral. Jen párkrát pod kopcem, který se musí jet celý na brzdách, zahřáté destičky solidně smrděly, ale na jejich funkci se to nikterak neprojevilo.
Co stvořil panáček Michelin?
Posledním kouskem výbavy, který nám zbývá k hodnocení, budiž pláště Michelin v sestavě Wild Rock’r vepředu a Wild Grip’r vzadu (oboje v rozměru 29×2,35“). Mně osobně přišel vcelku sympatický přední vzorek s dezénem ve tvaru ostrých špičáků, naopak zadní mi připadal vzhledově jako ze „staré školy“. Pokud jde však o jejich funkci, tak si v podstatě nemám na co stěžovat.
Obě směsi (vzadu Gum-X, vepředu Magi-X) rozhodně fungují, pláště byly příjemně poddajné, nebortily se, držely a působily jednoznačně předvídatelným dojmem. Osobně bych si dopředu radši vybral model Wild Enduro, použitý třeba na Lapierre Zesty AM 3.0, z něhož jsem byl skutečně nadšený. Ale tady to taky fungovalo, proto rozhodně není nutné továrně nasazené gumy hned zahazovat a kupovat jiné. Klidně bych je ojezdil a pak teprve měnil!
Pozor! Jedno praktické upozornění. Podařilo se mi chytit jeden nezvyklý defekt (dírka na duši na straně ráfku), což by normálně byla prkotina. Jenže dostat plášť Michelin Grip’r z ráfků Mavic EX630 a zase zpět, to by vydalo na celý román!
Lapierre Spicy 3.0 FIT – závěr
Když tu teď tak sedím a dávám dohromady všechny svoje postřehy a zážitky v sedle Lapierre Spicy 3.0 FIT, říkám si, že moje původní obavy z tohoto kola byly vlastně úplně zbytečné, že se to vlastně celé otočilo! Ano, je to „těžké monstrum“, které společně s pedály vyleze svou hmotností skoro na 17 kg, což si rozhodně vybere svou daň na výjezdech a přejezdech. Pokud ale tyto fáze přežijete, nebo si najdete lokalitu s lanovkou, či kamarády s velkým autem, budete si Spicy už jen užívat.
Nenechte se mýlit, nové Spicy na velkých kolech rozhodně není žádný troškař, ani žádný crossover, ale poctivé enduro, či spíše hodně vyhrocený all-mountain stroj, který do jisté míry přeskakuje moderní závodní stroje a míří spíše do ranku „lehčích“ FR kol. Pokud něco takového s parametrem 29“ vůbec připustíte. Naservírujte mu pořádně těžké traily, rychlé rozbité sekce plné kamenů a kořenů, klidně i technické zatáčky, pomalejší trialové pasáže, takřka kolmé stěny a jiné „enduro radovánky“ a přesvědčíte se sami, že vás tohle kolo ani v jednom místě nenechá ve štychu!
Nové Spicy na velkých kolech prostě miluje velké výzvy. Za svou jistotu a suverenitu si sice nechá zaplatit pořádnou dřinou za řídítky, o makačce na pedálech už znovu mluvit ani nebudu, ale nebojte, vše co do něj vložíte, se vám stokrát vrátí. Sice jsem již mnohokrát zmiňoval, že mi spojení velkých kol a velkých zdvihů příliš nevoní, pokud by však šla všechna devětadvacítková endura podobnou cestou jako Spicy (nemyslím hmotnost), pak chci do testu všechny stroje této kategorie!
PS: Hodně jsem mluvil o nemalé hmotnosti a o náročnosti dostat tuhle motorku na kopec. Pokud však nezbyde nic jiného než se v klidu usadit a systematicky šlapat, Spicy vás dozajista překvapí tím, jak kultivovaně se v tomto režimu projevuje, zároveň i nakolik klidná, stabilní a efektivní je nová zadní stavba a jak to vlastně celé jede a stoupá mnohem snáz a s větší lehkostí, než byste si předem pomysleli!
Test a foto: Štěpán Hájíček
Lapierre Spicy 3.0 FIT – základní údaje
Cena: 79 990 Kč
Hmotnost: 16,4 kg (vel. M, bez pedálů)
Kokpit (řídítka/představec): 780/35 mm
Zdvihy: 160 mm
Průměr kol: 29“
Více informací o tomto kole na webu: www.lapierre-bike.cz
PLUS
- Přes svůj radikální vzhled a nekompromisní hmotnost působí Spicy po prvním usednutí za řídítka velice vstřícným dojmem, chová se slušně už na rovině, ochotně jede a do určitého sklonu také bez odmlouvání stoupá
- Překvapivě vysoká stabilita a efektivita zadní stavby ve spojení s pružinovým tlumičem bez zamykání
- S ohledem na evidentní tlak na konečnou cenu je u tohoto základního modelu velice dobře poskládaná výbava – levnější řazení rozhodně neurazí a bez diskuzí funguje, důraz je kladem především na solidní vidlici, kvalitní tlumič, pevná kola a funkční obutí – velký palec nahoru!
- Pružinový tlumič je prostě věc! Buď si jej zamilujete pro jeho nezaměnitelný projev, nebo tuto kategorii prostě nikdy nepochopíte
- Obecně je zadní stavba velice dobře vyladěná, stabilní, citlivá, akční a dle zkušeností se Zesty i rozumně progresivní na konci
- Hodně mě bavilo ovládání, které se nesnaží za každou cenu dohnat moderní trendy extra dlouhých kol, ale naopak nabízí stabilitu, jistotu a dokonalý nadhled nad situací, i když neletíte kilo z kopce a nestříká vám laktát z uší!
- Základem je výrazně položený úhel hlavy a poměrně kompaktní rám, díky čemuž se Spicy krásně a jistě ovládá i v pomalejších, řekněme místy až trialových sekcích, stejně tak se ale nebojí ani vyšší rychlosti a divočejší jízdy na otevřených úsecích (viz třeba horní partie všenorského DH)
- Velká pochvala patří brzdám SRAM Guide T – ač se jedná o základní model z této rodiny, tak si s nemalou zátěží tohoto kola poradily navýsost dobře!
- Osobně bych z nejnovější kolekce Michelin vepředu radši viděl model Wild Enduro, ale ani použitá sestava není vůbec špatná, drží, tlumí a nehroutí se. Obutí tedy rozhodně vydrží s výměnou, dokud se původní vzorek neohobluje
MÍNUS
- Vyšší hmotnost je prostě fakt, buď se s ním dokážete smířit, nebo toto kolo pusťte z hlavy – u vrcholných karbonových modelů to jistě bude o něčem jiném
- Sedlovka se zdvihem 100 mm u vel. M? To tam radši měli dát pevnou tyč, snížit cenu, anebo vymyslet program doplatků, aby si zákazník zvolil něco jiného, co se k této motorce lépe hodí!
- Zprvu jsem si myslel, že tlumič RockShox Super Deluxe R Coil nemá ani kolečko odskoku, když jsem jej pak našel, potřeboval bych pomalu prsty pianisty či eskamotéra, abych se k němu dostal…
- Obecně mi připadá, že Lapierre cpe na svá nová kola dost těžké převody – převodník s 32 zuby a kazeta 11-46 zubů. Osobně bych dopředu nedával nic většího než převodník o 30 zubech (osobně klidně i 28 z.)
- Připravte si svaly a pořádné nářadí, až budete měnit pláště – dostat Michelina z Maviců je boj! Ještě horší je dostat jej zpět!!!
