Rock Machine Blizzard e90-27 25th Anniversary – TEST

V dříve vydaném článku shrnujícím moje první dojmy v sedle výročního modelu Rock Machine Blizzard e90-27 jsem se, krom jiného, snažil rozlousknout, kam toto kolo v hierarchii značky a v logice členění jejích eBiků vlastně patří. Již tehdy jsem tomu začínal přicházet na kloub, načež jsem si, s přibývající kilometry, svůj názor postupně utvrdil.

Zkusím pro jednou nepředbíhat vlastní soudy a hodnocení, a proto jen v úvodu připomenu, jak to zde funguje – tedy, že Rock Machine nabízí elektrické modely Blizzard v několika různých podobách. Nově jsou to stroje s „otevřeným“ rámem a semi-integrovanou baterií, které disponují zdvihem 140/130 mm (P/Z), kdy si můžete vybrat, zda vám více vyhovuje 29“ varianta, nebo dáte přednost střednímu průměru 27,5“. Oba rozměry přitom vyjíždí do světa na víceméně klasickém bikovém obutí.

Pokud je toto pro vás málo, pak lze sáhnout po původních členech rodiny eBlizzard, modelech s označením INT, které bez pochyby poznáte podle akumulátoru plně integrovaného ve spodní vícekomorové trubce! Tyto stroje preferují kola standardu 27,5+ a nabízejí zdvihovou kapacitu 150/140 mm (P/Z). Perličkou v této sestavě je model Blizzard INT e70-27+ LTD, který je osazen pružinovým tlumičem a vyšší vidlicí (170 mm)!

reklama

Najdi mu vhodné zařazení…

Tolik k prvnímu obecnému seznámení, které je docela důležité, jelikož bez něj by se nám hůře hledalo zařazení zkoušeného modelu Blizzard e90-27. Ten totiž může na první pohled působit hrubě a divoce, pod jeho černým kabátkem, decentním jako klasický pánský společenský oblek, se ale ukrývá v zásadě klasický trail bike (zdvihy 140/130 mm), který je „pouze“ obdařen výkonným asistentem Shimano STePS E8000 trůnícím v jeho středu!

Proč to opět rozmazávám? Protože jsem se sám za jeho řídítky musel nejednou usměrňovat a připomínat si opakovaně jeho zařazení, abych donekonečna nevymýšlel „extrémní hovadiny“ a spíš se snažil užít si pohodové blbnutí na pohodových trailech.

Ono to možná bude dáno už jen hřmotnou stavbou eBiků jako takových a jejich vyšší hmotou, která budí dojem neohroženosti, nebo třeba také mými posledními zkušenostmi, kdy jsem často sedlal spíše elektrické „motorky“ než běžná kola s (ne)nápadně bzučícím asistentem v rámu.

Případně pokud to vezmu ještě trochu jinak. Kdyby člověk tomuto kolu dopřál širší gumy a ideálně i širší ráfky, daly by se s ním, i při jeho aktuální geometrii a výbavě, podnikat mnohem drsnější jízdy a častěji pokoušet hraniční situace, ale otázkou je, máte-li to vlastně zapotřebí?

Značka Rock Machine byla založena v roce 1994, což znamená, že letos slaví 25 let své existence. 

Při této příležitosti vzniklo několik výročních modelů, které poznáte podle označení EDITION.

Tělo mezi nápravami

Zanechám-li spekulací ve stylu „co by, kdy by“, zkusím se opřít o svůj vlastní zažitý scénář používaný při testování kol, respektive při jejich hodnocení. Zde přitom budou základní kapitoly poměrně prosté, protože je tento eBike v mnoha směrech až ukázkově neutrální. Už totiž jen posed mi přišel rozumně vyvážený, trailově pohodový s jistým nadhledem, dostatečným komfortem pro záda, a tak vůbec.

Přestože jsem měl tentokrát k dispozici rám velikosti L, obvykle preferuji o jednu konfekční velikost menší kousky, rozhodně jsem si nepřipadal, že by na mě bylo kolo zbytečně velké. Blizzard e90-27 není rozhodně prvním Rock Machinem, který jsem jezdil v Lku, v tomto případě mi ale větší velikost jednoznačně hrála do noty.

Rám totiž není zbytečně dlouhý, také třeba délka hlavové trubky je překvapivě u všech velikostí stejná (120 mm u M, L i XL), takže si prostě není na co stěžovat. Celková pozice jezdce mi přijde slušně vycentrovaná, kdy možná trochu více zatěžujete zadní kolo, zvlášť když si hovíte se vzpřímenými zády. Rozložit těžiště pravidelně na „obě nápravy“ přitom rozhodně není problém. Alespoň pokud se ohnete přes vlastní břicho 😁

Z hlediska podoby a konstrukce odpružení se elektrický Blizzard od svého nemotorového bratříčka nikterak zásadně neliší. I zde tedy najdeme netradičně křížená ramena v horní části.

Jednou z mála změn je o něco výše posazené spodní rameno, které muselo uvolnit místo středovému motoru.

O jeho přesné pozici nejlépe vypovídá pohled z boku, jinak je totiž před zraky zvědavců poměrně slušně skryté. 

Klasická, nikoliv však zastaralá

Veskrze neutrální mi připadalo také ovládání, které se nikterak nenechává strhnout divokými trendy poslední doby, tendencí někdy až neúměrně prodlužovat rám či pokládat vidlici, ale naopak tvrdí muziku staré, nikoliv však zastaralé školy. Posuďte sami: úhel hlavy rozumných 66°, sedlový 74°, reach u vel. L 451 mm, horní trubka 630 mm, délka zadní stavby 434,4 mm atd.

Člověk proto nemusí nijak složitě a zdlouhavě spekulovat nad těmito údaji, naopak stačí usednout za řídítka a vyrazit… A přitom se nikterak neobtěžovat hledáním optimálního způsobu ovládání! Vše zde totiž funguje tak nějak automaticky, pomalu jako byste jeli na autopilota. Kolo zatáčí, když je k tomu vyzváno, drží směr, když držíte řídítka rovně, zkrátka dělá, co má a tehdy, kdy má.

Toužíte-li po bližším rozboru, pak mohu říct, že je základ slušně stabilní, v čemž svou roli sehrává i celková hmotnost umocněná adaptací baterie a motoru do rámu. Člověk se tak v běžném, ale ani v těžším terénu nemusí o řízení nikterak přehnaně starat. Výjimkou jsou divočejší a strmější sekce, kde se do hry zapojuje poněkud živější projev přední vidlice RockShox Sektor, o které ale bude řeč později.

Oproti řadě RM Blizzard INT si „prosté“ Blizzardy vystačí s klasickou baterií a optickou semiintegrací. 

Zatímco před baterií je menší vlnka, vzadu akumulátor poměrně plynule navazuje na rozšířenou oblast středu – domov středového motoru.

Za pozornost jistě stojí i pohled zespodu, při něm si teprve všimnete, jak se spodní trubka směrem ke středu výrazně rozšiřuje. 

Před zatáčkou nezapomeň ubrat plyn!

Stejně příjemné a bez skrytých nešvarů čitelné je řízení také v zatáčkách, do kterých se Blizzard e90-27 pouští velice snadno a přirozeně. Stačí středně silný impulz směřující k opuštění přímého směru a již si to kličkujete po trailu jedna báseň. Minimálně na poměry elektrobiků…

Pravda, když jsem se s tímto Blizzardem chvíli proháněl v jednom trailovém centru, tak jsem občas narazil na ostřejší zatáčky, do nichž se můj stroj lámal jen poměrně neochotně. To však bylo dáno jednak jeho přirozeně vyšší hmotností a tedy i větší tendencí setrvávat v přímém směru, jednak tím, že to se silným a poměrně agresivně zabírajícím motorem člověk před zatáčkou snadno rozpálí a poté nahonem loví brzdy, aby ho stihl včas zkrotit.

V případě, že se rozhodnete vychutnat si typickou eBikovou kratochvíli, která spočívá ve snahách vyjet co nejprudší a co možná nejdivočejší stoupání, vyjde vám Blizzard rovněž ochotně vstříc. Už jen relativně strmý úhel sedlové trubky (74°) posouvá jezdce do polohy vhodně vyvažující těžiště ve výjezdech, proto obvykle stačí jen lehce pohnout s tělem na sedle kupředu, předklonit se či lehce zasunout sedlovku a při plynulém záběru, dostatku rovnováhy a odhodlání vyjedete často víc, než na co byste si zprvu věřili!

Nemálo záleží na aktuálních podmínkách a rozpoložení jezdce, pravdou ale je, že se mi s Blizzardem e90-27 podařilo pokořit i svahy, kde jsem se s jinými eBiky tu více, tu méně trápil.

V době, kdy jsem se vydal na finální focení, bylo sice krásně slunečno, teploty se ale pohybovaly okolo nuly, proto jsem jednou klouzal na ledovce, po druhé po sluncem pomalu rozpouštěném blátě.

Komfort až do bodu zlomu

Pokud se zaměřím na odpružení, pak musím shrnout, že i zde se nejspíš tvůrci snažili zachovat maximální vyváženost patrnou i v mnoha jiných ohledech. Tedy až na občasné úlety vidlice RS Sektor. S tímto inovovaným modelem jsem se letos setkal již několikrát a přijde mi, že je to s ním tak trochu loterie. Jednou je tento kousek hodně akční, ale místy až dost živý, jindy zase dokáže být stabilní, zároveň však méně vnímavý.

Hodně záleží i na přesném nastavení tlaku, kdy může být hranice citlivého, a naopak lehce tupého kroku až překvapivě tenká a skoková. Každopádně v případě Blizzardu e90-27 se mi podařilo naladit vidlici pro spíše živější projev, což mi celkově ke kolu a jeho zaměření nejlépe sedělo. Vnímavé a akční odpružení se hodí tím spíš, že jsou zde obuty standardní bikové pláště WTB Trail Boss 27,5×2,4″, tedy žádná macatá a komfort či přilnavost umocňující pluska.

Člověk tak byl zkrátka rád za to, že vidlice aktivně reaguje na všechny nerovnosti a zajišťuje jezdci plynulou jízdu terénem, stejně jako dostatek komfortu. Při tom všem jsem ochoten tolerovat její o něco menší stabilitu, někdy až divokost a tendenci výrazněji se potápět, když vezmete ostřeji za brzdy.

Novou generaci vidlice RockShox Sektor jsem si již vyzkoušel na vícero kolech (i více modelech Rock Machine) a nutno uznat, že se docela povedla. Jen člověk musí trefit ten správný tlak, aby nepřišel o její akční projev. 

Při detailním studiu rámu narazíte třeba i na tyto nenápadné vstupy…

…díky nimž lze třeba protáhnout kabel řazení skrz pravou nohu zadní vidlice.

Přirozená kultivace

V případě zadní stavby se situace nijak zásadně nevzdaluje od scénáře vykresleného u přední partie, zde ale bez zmíněných negativních jevů. Použitý tlumič RockShox Deluxe RT DebonAir je sice poměrně jednoduchý, zato však bez problému funkční, akční a spolehlivý. Také zadní zavěšení Rock Machine FPS (Floating Pivot Suspension) není žádnou neznámou, ale naopak roky prověřenou a obecně kladně hodnocenou konstrukcí.

Očekávat tedy můžete stabilní a jistý záběr, který sichruje spodní raménko víceméně kopírující řetězovou linku, a své udělá i plynulý zátah motoru, který téměř dokonale eliminuje a vyhladí případný nevhodně rozhoupaný styl šlapání. Z hlediska komfortu a akce je na tom zadní partie Blizzardu e90-27 také velice dobře. Zadní stavba mi v tomto směru přišla možná o něco méně rozjuchaná než vidlice, což ale znamená, že byla příjemně klidná, vyrovnaná, přitom bez problému akční.

Jak jsem u jiných (nemotorových) Blizzardů zmiňoval občasné tendence nořit se až příliš často do hloubi zdvihu, tak zde jsem tento dojem neměl. Vlastně ani kontrolní kroužek na pístnici neindikoval, že by se tlumič potápěl až příliš často ke svému dnu. Zkrátka opět hezky vyrovnaný a kultivovaný chod.

Není žádným tajemstvím, že Rock Machine Blizzard e90-27 je vybaven elektronickým řazením Shimano XT Di2, které je poznat třeba podle (ne)nápadné bambule motorku přehazovačky.

Poslední dobou se stále častěji setkávám s tím, že jsou při konfiguraci řazení 1×11 na Shimanu používány kazety Sunrace, které jsou v jedné barvě a navíc plynuleji odstupňované než kousky od Shimana.

Exkluzivní výbava

Z hlediska komponentové výbavy je u Rock Machinu Blizzard e90-27 přítomno hned několik zajímavých prvků, s nimiž se příliš často nesetkáváme. V první řadě je třeba vypíchnout elektronické řazení Shimano XT Di2, zajímavě kombinované s kazetou Sunrace MS8-11 (11-46 zubů), nebo třeba brzdy Magura MT5 s masivními čtyřpístkovými třmeny.

V prvním případě jde o prvek, na který se vlastně dost rychle zvyká. Zejména na elektrickém kole, u něhož je pohon Shimano ovládán páčkami Di2. Takto prostě máte stejné páčky na jedné i druhé straně a nedochází tedy k matení smyslů. Vlevo přitom, místo převodníku, řadíte jednotlivé stupně dopomoci, vpravo pak cvakáte konkrétní převody.

Specifikem řazení Shimano Di2 je jeho záměrně mechanický „feeling“ s relativně dlouhým krokem ovládacích páček s více než výraznou hmatovou i sluchovou odezvou. Tedy jak ve formě cvaknutí, tak i kontrolního pípnutí (lze uživatelsky vypnout). U klasického, čistě mechanického kola, bych se asi na elektronické řazení díval trochu s opovržením, avšak zde mě tento systém bavil.

Řazení Shimano XT Di2 se snaží dopřát jezdci co nejlepší mechanický „feeling“, aniž by se při mačkání páček zbytečně nadřel.

Drobný displej Shimano je u eBiků již klasikou, která kolo zbytečně nehyzdí, přitom dokáže zobrazit vše podstatné. V tomto případě i zvolený převod. 

Bez motoru neřadíš!

Jak se na eBiku člověk občas pere s tím, kdy a jak správně řadit, aby to nestřílelo jako na Staromáku při oslavách nového roku, s elektrikou stačí obvykle mačkat jednotlivé páčky a ono už to tam padá samo. Ani tak není vhodné řadit při plné zátěži, každopádně stačí lehce povolit nohy a sázet převody, i když motor se svým charakteristickým bzučením stále zabírá.

Člověk by si zkrátka na luxus elektronického řazení nejspíš brzy zvyknul, tím spíš, že pro něj nepotřebujete žádné extra baterie navíc, jelikož je u eBiku napájen z akumulátoru motoru. To s sebou ale paradoxně nese i drobné úskalí v tom, že s vypnutým motorem se vypne i řazení, takže pokud byste doma zapomněli baterku!!!

Zároveň se ale není třeba obávat nefunkčnosti řazení v případě, kdy vám dojde šťáva potřebná pro jízdu. Člověk by totiž musel akumulátor hodně zničit, aby se v něm nenašlo pár ampér pro pohon řazení, i když už na displeji bliká varovný červený signál plného vybití. Stačí tedy nechat systém zapnutý, nastavit asistenci do polohy „OFF“ a dojet domů, k vlaku, či autu hezky za své.

Uhlazený dojem z displeje při pohledu z vrchu rychle zmizí, pokud odhalíte, co vše skrývá ze své spodní strany. 

Elektronické řazení by mělo přinést určité zjednodušení ovládání, spleť kabelů ale na vzhledu příliš nepřidá. 

Když se zamyslíte nad tím, nakolik čistý může být kokpit s nedávno představeným bezdrátovým ovládáním SRAM Eagle/Reverb AXS

Zase tahle Maguřina…

Co se týká brzd Magura MT5, nebude moje povídání až tak pohádkové, jako v případě právě probíraného řazení. S tímto typem brzd jsem se setkal již dříve, Magury MT7 jsme měli jeden čas na redakčním RB IQ575 a vzpomínky na ně nejsou z těch nejzářivějších. Je-li vše v pořádku a brzdy fungují, pak brzdí skvěle. Tedy pokud vám nevadí gumovější projev na páce a jejich poměrně agresivní nástup. S tím se lze ale vyrovnat, přičemž stejné platí i o MT5 na Blizzardu.

Horší to je, když si Magury postaví hlavu. Mně se v tomto případě třeba jeden čas stávalo, že přední brzda znatelně měkla, pak se ale obvykle zase chytla a nakonec se uklidnila a ustálila. Jindy mě překvapilo, jaké zvuky začal vydávat zadní třmen na konci jednoho středně dlouhého a technicky náročnějšího sjezdu. Že by vinou přehřátí!?

Stejně tak mě kupříkladu zarazilo, jak moc tyto brzdy „smrděly“ na konci jiného delšího sjezdu, kde jsem ale, přiznám se, strachy visel celou dobu na brzdách jak oběšenec na šibenici! Vzhledem k tomu, nakolik motorkově a humpolácky tyto brzdy působí, hlavně jejich třmeny, nebyly ve výsledku až tak silné, že by vždy a za každé situace bez zaváhání zvládaly krotit rozjetý vlak v podobě eBiku Rock Machine Blizzard e90-27. Nejsou špatné, nejsou slabé, ale že bych z nich byl vysloveně na větvi, to se říct nedá.

Čistě vzhledově se mi páky Magura docela líbí, stále ale bojuji s tím, že mají tělo z plastu (nebo karbonu?), objímka se utahuje samořeznými šrouby a také byl docela boj najít vhodnou polohu, abych dobře dosáhl na brzdu i řazení Di2.

Masivní čtyřpístkový třmen skoro vypadá, že vám při silnějším stisku páky musí urvat vzhledově křehkou vidlici RS Sektor. 

Máte pocit, že zde něco chybí? Pokud si správně vzpomínám, tak model MT5 používá dvě spojené destičky, vyšší verze mají čtyři – pro každý pístek jednu.

Na skok k motorovému bloku

Snad mi odpustíte, že stať věnovanou výbavě na chvíli opustím a přidám ještě pár postřehů k samotnému motoru. Zde se ale není třeba dlouze rozepisovat, jelikož jsou jednotky Shimano STePS E8000 dobře známé, často osazované, a proto s nimi již možná máte vlastní zkušenosti. V tomto případě jsem se přitom rozhodl, že si trochu víc pohraju s aplikací E-Tube, respektive s nastavením motoru.

Nejčastěji a nejradši totiž jezdím na střední režim Trail, kdy mi přijde, že motor zabírá s dostatečnou silou a razancí, zároveň však svou wattáž dokáže ještě rozumně dávkovat a nenapálí vám od začátku do konce 100 % výkonu jako v režimu Boost! Abych se přitom cítil více cyklisticky a méně se na pedálech flákal, stáhnul jsem si záměrně výkon u režimů Trail a Boost na minimum (Low – Medium – Boost) a nebylo to vůbec špatné.

Motor byl i tak schopný a hlavně ochotný poskytovat mi více než dostatečnou sílu a točivý moment (režim Trail), přitom ale nebyl, na poměry systému Shimano STePS, zbytečně agresivní a radikální. Člověk si sice musel místy více šlápnout, aby dostal podporu, jakou v danou chvíli potřeboval, ale to byl ostatně můj záměr.

I při tomto nastavení jsem vlastně jen minimálně využíval režim Boost, který mi i s nejnižším výkonnostním režimem připadal místy až moc silný, agresivní a nekompromisní. Tu a tam se ale hodil, zejména když jsem se drápal směrem k nebi po rovnější cestě kolmo na vrstevnice.

 

 

Trůn a loukotě

Když se opět vrátím k samotné výbavě, rád bych ještě poukázal na dva prvky. Zaprvé byl Rock Machine Blizzard e90-27 vybaven tovární sedlovkou ONE 150 mm, která u stroje velikosti L disponovala chvályhodně dlouhým zdvihem 150 mm. V zásadě příjemné a nikterak problematické mi připadalo její ovládání seshora mačkanou páčkou (páčka typu 1x by se sem nevešla kvůli „řazení motoru“). Problém nebyl ani s její funkcí, jen chod by mohl být o něco hladší, jemnější a snad i rychlejší.

Zejména z počátku bylo znát, že chlad sedlovce příliš dobře nedělá, postupem času se ale docela rozběhala a pak chodila slušně i v mrazu. Jemnost a preciznost dražších konkurenčních kousků ale od tohoto teleskopu neočekávejte.

U levého gripu je docela rušno, nějaký čas jsem bojoval s tím, abych brzdu, páčku sedlovky a ovládání motoru dostal do pozice, která mi bude vyhovovat.

Sedlovka ONE disponuje u velikosti rámu L zdvihem 150 mm (u menších 125 mm). Je nenápadná, ale rozhodně funkční. 

Přiostřený Trail Boss

Poslední významnou zastávkou mohou být pláště WTB Trail Boss 27,5×2,4“ obuté na ráfcích WTB ST i29. Takže jak jsem již vícekrát zmiňoval, klasický trailbikový standard a žádné nafouknuté balóny, jak je dnes u eBiků často standardem. Tato skutečnost mě vlastně trochu mrzí, protože již delší čas tvrdím, že eBiky se svou větší hmotou prostě potřebují větší balóny. Jednak jako prevenci proti procvaknutí, jednak jako nástroj k zajištění větší styčné plochy, a tedy i jistějšího přenosu brzdných sil a sil pohonu.

S tím druhým jsem obvykle problémy neměl, jen za mokra bylo znát, že se zadní kolo protáčí častěji, než by bylo žádoucí. V technice a ve sjezdech bych naopak širší obutí přivítal zcela bez váhání. Takto jsem musel pneumatiky více nafoukat, abych se nemusel bát, že prorazím na každém kořeni, čímž jsem se připravil o určité procento komfortu. Paradoxně se mi ke konci testu podařilo cvaknout předek, nikoliv očekávatelně zadek, když jsem zřejmě nedostatečně nadlehčil kolo na jednom vystouplém kořeni.

Pro běžné trailování bez zásadních ambicí použité pláště v zásadě stačí, ale vzhledem k potenciálu tohoto kola, s ohledem na to, co vše by mohlo vyjet a sjet, by se mu větší balóny prostě hodily. Co se týká samotného vzorku WTB Trail Boss, pak musím uznat, že jsem mu poslední dobou začal pomalu přicházet na chuť. Stále ale platí, že to není guma z nějak výrazným charakterem, i tak se jedná o slušně univerzální vzorek vhodný do spíše suššího a pevnějšího terénu.

WTB Trail Boss je na pohled sympatická pneumatika, která se nejlépe cítí na pevnějším a spíše suchém podkladu. 

Šíře 2,4″ by mi přišla optimální u kola tohoto ražení v případě, že by se jednalo o stroj bez motoru. 

Ráfky WTB i29 jsou za poslední roky snad nejčastější volbou mnoha výrobců, alespoň u kol, co se mi dostávají do ruky. 

reklama

Rock Machine Blizzard e90-27 25th Anniversary – závěr

Už chápete, proč jsem se v úvodu snažil vypíchnout směřování a zařazení tohoto modelu v kontextu ostatních „elektrických potvor“ této domácí značky? Možná je to jen mnou, že mám tendenci stavět jej do roviny s modely Blizzard INT 27+, s nimiž se tyto semi-integrované Blizzardy vlastně vůbec měřit nechtějí.

Zatímco řada INT je ultimátní třídou elektro-motorek, trailové eBlizzardy na středních a velkých kolech jsou navrženy pro běžnou radost z jízdy a pohodový pohyb krajinou, nikoliv pro boj s extrémními výzvami.

Ano, přezujte Blizzard e90-27 na širší ráfky a dejte mu buclatější obutí, pak si s vámi ráz zahraje: „Co vše sjedem? Co vše vyjedem“? Schopný je na to dost! Otázkou nicméně zůstává, zda je to vůbec nutné? Elektrický trailový Blizzard je prostě kolo s příjemně neutrálním posedem, čitelným, jistým a zároveň poslušným ovládáním, kterému bude nejlépe, když se sním budete proplétat na běžných pěšinách klikatících se v lese.

Nabijte baterii naplno, užijte si luxusu elektronického řazení a zkuste se spíš zmáčknout a zjistit, jakou vzdálenost váš bike zvládne na jedno dobití, než že byste se jej pokoušeli vyždímat na prudkých kopcích během hodiny či dvou. Navíc s poslední generací motorů Shimano přichází i nová výrazně zmenšená nabíječka (viz porovnání v galerii), kterou pohodově hodíte do batohu, přes oběd něco natankujete do nádrže svého stroje a tím si snadno rozšíříte obzory možného dojezdu.

Text a foto: Štěpán Hájíček

Rock Machine Blizzard e90-27 25th Anniversary – základní údaje

Cena: 124 990 Kč
Hmotnost: 21,87 kg (vel. L, bez pedálů)
Kokpit řídítka/představec: 780/45 mm
Sedlovka – zdvih: 150 mm (platí pro vel. L)
Tlaky (vidlice/tlumič): 90/220 psi (jezdec 88 kg s výbavou)
Motor: Shimano STePS E8000
Akumulátor: BT-E8010 Li-Ion 36 V / 14 Ah / 504 Wh

Více o tomto kole najdete na webu: rockmachine.us

PLUS

  • Příkladně vyvážený posed s dostatkem komfortu i nadhledu
  • Vyrovnané ovládání, které je dostatečně stabilní, zároveň jezdci nebrání, aby s kolem pracoval i na klikatějších cestách a pěšinách
  • Vysoký komfort – akční vidlice, komfortní, vnímavá a výkonná zadní stavba
  • Velice slušná stabilita ve výjezdech – co vše lze směrem nahoru zvládnout záleží hodně na morálce jezdce
  • Elektronické řazení Shimano Di2 k elektrickému kolu perfektně sedí – je přesné, rychlé, spolehlivé a řadí čistě a plynule, i když motor běží
  • Propojení motoru a řazení pracující s jedinou baterií
  • Silný motor, jehož výkon a nasazení v jednotlivých módech lze individuálně ladit pomocí aplikace v telefonu
  • Za většiny situací dostatečně silné brzdy Magura schopné zkrotit tohoto divokého hřebce

MÍNUS

  • Vidlice RockShox Sektor je akční a vnímavá, při silnějším stisku brzdy ale někdy zapluje víc, než by bylo nutné
  • Pro běžný terén dostačující pláště, které ale brzy ukáží, kde leží jejich limity, zejména pokud se s kolem pustíte do náročnějších výjezdů či sjezdů; osobně bych preferoval širší objemnější obutí pro více komfortu a také více trakce
  • Sedlovka ONE chodí jistě a spolehlivě, její krok by ale mohl být jemnější
  • Je to sice prkotina, ale nedivte se, že řazení neodpovídá, pokud není zapnutý systém pohonu
  • Brzdy Magura umí být dost náladové (jejich krok měkne), což se může měnit kus od kusu
  • Přes svůj radikální vzhled jsem se občas divil, kolik práce měly Magury s krocením zdivočelého eBiku

no images were found