GIANT Anthem & Trance 2017 – první dojmy

V předchozím článku jsme si po teoretické stránce poměrně podrobně představili nové modely GIANT Anthem a Trance modelového roku 2017. Na obou těchto strojích jsme něco najezdili v rámci Eurobike Media Days, tak se pojďme nyní společně podívat, jak na nás tyto stroje zapůsobily v praxi. | úvodní foto: Jakub Douda | www.fotojd.cz

GIANT Anthem Advanced 2017 – v sedle

Snad jsem již někde prezentoval, že naše testování na Eurobike Media Days probíhalo primárně na Fleckalm trailu, který má délku 7 km a převýšení (negativní = „furt z kopce“) 1000 m. To nezní jako ideální podmínky pro test sportovně laděné rakety GIANT Anthem (i když i zde se našlo pár výjezdových a XC pasáží), proto jsem se při přebírání tohoto stroje k testu trochu bál, nakolik budu schopen se s ním „sešourat“ dolů! Brzy jsem ale zjistil, že nový Anthem toho umí víc, než bych do něj od pohledu řekl, a proto jsem se v jeho sedle rozhodně nemusel bát, naopak jsem si cestu dolů a místy i nahoru náramně užíval!

V celkovém shrnutí na měl nový GIANT Anthem působil trochu tvrdším dojmem, což je ale celkem pochopitelné s ohledem na jeho zdvihy „pouhých“ 120/110 mm (P/Z). Po chvilce zvyku to ale nebylo vůbec tak hrozné a drncavé, jak jsem si zprvu představoval. Anthem je totiž, s ohledem na délku kroku svého odpružení, hodně aktivní a snaží se využít každý milimetr pohybu vidlice i tlumiče plně ve prospěch jezdce. A to vlastně oběma směry nahoru i dolů.

Z toho mála co jsem s ním nastoupal, jsem byl příjemně překvapený, jak je zadek dokonale efektivní, nehoupe se a kolo letí maximálně ochotně vzhůru. Zadní stavba přitom citlivě reaguje na všechny nerovnosti a ze všech sil se snaží udržet hnané kolo dokonale přilepené k povrchu, aby se jezdec mohl plně soustředit na šlapání a práci s těžištěm. Příhodná je i geometrie, kdy se o 10 mm delší rám ve strmých výjezdech rozhodně nezvedá, ani jinak nezmítá.

(foto: Jakub Douda | www.fotojd.cz)

Jde to s ním z kopce…

Také cestou dolů dělají zadní stavba i vidlice vše co mohou, aby jezdci poskytly přiměřenou porci komfortu a hlavně jisté spojení se zemí a tak i jisté ovládání. To je samo o sobě krásně přirozené a okamžitě padne do ruky. Nad ovládáním nemusíte nijak přemýšlet, prostě jen jedete a užíváte si trail a místy snad i jeho okolí. Náramně jsem si s novým Anthemem užil i řadu rakouských klopenek, jelikož se do nich tento sportovní stroj nechal ochotně sklápět a poskytl mi dokonalou zpětnou vazbu, když jsem se do výjezdu z klopky opřel zadním kolem.

Řízení samotné je v nižších rychlostech krásně poslušné a dostatečně živé a točivé, aby se člověk mohl i s kolem snadno poskládat do každé ostřejší vracečky, s rychlostí ale brzy nabývá na stabilitě a jistotě. Nervozitou netrpí ani ve vysloveně těžkých a strmých pasážích, které mnohdy proletíte dříve a rychleji, než vám dojde, že byste si měli dávat trochu víc pozor, už jen s ohledem na kategorii kola, které právě sedláte!

Na sjezdovém, místy krásně hravém, místy dost technickém trailu, jsem tak potenciální slabiny Anthemu pocítil jen v rychlých a výrazněji rozbitých pasážích, kde byl celkem očekávatelně znát „nedostatek zdvihu“. To ale rozhodně není chyba tohoto kola. Ke cti mu naopak slouží, že míst způsobujících pilotovi pocit nejistoty, bylo i na tomto trailu až překvapivě málo.

GIANT Trance Advanced 2017 – V sedle

Bude to vypadat prvoplánově a zaujatě, ale ať. GIANT Trance je kolem, které mi na trailu Fleckalm sedlo ze všech zde zkoušených strojů jednoznačně nejvíc, až jsem se do něj prakticky zamiloval. Můj popis by tak mohl být hodně stručný: „Vyměňte mu řídítka za delší (740 mm je fakt málo, chtělo by to alespoň 760 mm, lépe 780 mm) a pak si jen užívejte jízdu nahoru, dolů, doprava, doleva… To je vlastně úplně jedno kam! Krom tratí na Ještědu a podobných ´DH nesmyslů´ zvládne GIANT Trance snad vše, co vás jen napadne!!!“

Ťukejte si na čelo, ukazujte si na mě prstem, v skrytu či veřejně se mi posmívejte, ale já tomu prostě věřím. Tak dokonalý mix jízdních vlastností pro cesty nahoru i dolů jsem už dlouho nezažil. Alespoň to tak na mě působilo ve zdejších alpských podmínkách v porovnání s řadou dalších zde testovaných kol.

Obláček na nebi

Posed je přirozený a vyvážený, řídítka nejsou zbytečně nízko ani vysoko, řízení je dokonale poslušné, citlivě a pohotově reaguje při jemném manévrování v malých rychlostech, přitom je i ve strmých technických sekcích dokonale jisté. A že se tu pár vykutálených míst s nekonečnými klubky kořenů a kamenů našlo. Výtečný byl Trance i v rychlých otevřených sekcích, či v rychlých rozbitých úsecích, které se daly projet „pod plným plynem“ s heslem „co zdvihy nepoberou, to přeskočím!“

Obrovsky se mi líbilo nastavení a chod odpružení, kdy musím zvolat „halelujá – RockShox je zpět“ (poslední GIANT Trance co jsem testoval byl na Foxu). Vepředu přítomný „kapitán“ Pike a vzadu nový metrický RockShox Super Deluxe předváděly koncert dokonalosti. Samozřejmě, jejich projev nemusí sednout každému, ale já mám radši měkčí a aktivnější chod, kterého jsem si u Trancu užil měrou vrchovatou. Při pomalejším brázdění trailu se člověk jen tak příjemně pohupuje a jen žasne, co vše a jak jemně jednotky odpružení sežerou.

(foto: Jakub Douda | www.fotojd.cz)

Když tě nakopne gravitace…

Poté, co se trochu vydýcháte, opřete se znovu do pedálů a kolo vás hned vystřelí vpřed! Nebo se jen tak lenivě postavte, povolte brzdy a počkejte, až vás „zezadu kopne“ paní gravitace… Zkrátka jakmile začnete nabírat rychlost, budete mít pocit, že vaše odpružení musí disponovat o dost větším zdvihem, než kolik uvádí tabulky. Nebo je to tím, že v plné rychlosti kola jen lížou špičky kamení a hrany kořenů a vy se i se svým strojem vznášíte na obláčku bikové extáze? Nevím, každopádně mě to dostalo!

Když tak koukám do svých poznámek, je tu ještě jeden bod, co jsem zatím nezmínil. Zapsal jsem si: „trochu zalehnout řídítka a pak se krásně skládá i do klopenek.“ Jo, to sedí, těch bylo v Rakousku docela dost a Trance jimi proletěl s naprostou samozřejmostí a nadhledem. Člověk jen nesmí být líný a nebo unavený, aby v nájezdu do oblouku dostatečně pokrčil lokty a na výjezdu se opřel nohama do pedálů a náležitě si jeden, druhý i desátý oblouk dosyta vychutnal.

Poslední dovětek…

Na několika místech se mi stalo, že jsem se svým požitkům a prožitkům za řídítky GIANTu Trance natolik poddal, až mě to skoro vytrestalo. Strach je přirozený pojistný mechanizmus a já sám jsem často možná opatrnější, než bych vysloveně musel. Velká varovná kontrolka se mi každopádně vždy rozsvítí v hlavě, když se začnu bát, že jsem se přestal bát! A přesně to se mi stávalo s Trancem stále dokola… Naštěstí se ale vždy nechal zkrotit a jen jednou jsem zažil moment, kdy jsem se boulí nechal vystřelit někam, kam jsem vlastně vůbec nechtěl a pak to horko těžko rovnal. Jinak to byla palba jako víno od vrchu dolů!

Jednou ze specialit testovaného GIANTu Trance Advanced byla nová sada SRAM Eagle X01. Při prvním pohledu člověka šokuje velká kazeta s největším pastorkem 50 zubů, po chvíli si ale na její vzhled celkem zvyknete. Hodně zajímavé jsou detaily zubů a co se funkce týká… Svým způsobem nepoznáte rozdíl proti SRAMu 1×11. Jen ten, že máte najednou vzadu o „kolečko víc“ a že vám díky tomu nechybí převody nahoru ani dolů… Za mě palec nahoru!

Brzy na viděnou!!!

Už se těším, až si Trance i Anthem nové generace vyzkouším v klidu na domácích trailech a až si, jak doufám, potvrdím své veskrze pozitivní, místy až slepě nadšené první dojmy! Snad se první testovací kola dostanou do ČR brzy, ideálně hned po prázdninách! Babí léto s Trancem někde na českých horách, to by byl luxus! Jen si s sebou tradičně vezmu vlastní řídítka… 😀

Foto: Štěpán Hájíček (statické) / Jakub Douda (jízdní z Alp) / Giant