Giro Terraduro – komplexní test MTB treter
Již zkraje letošní sezóny jsem dostal na test trailové, či chcete-li „enduro SPD“ tretry GIRO Terraduro, které jsem vozil prakticky celou letošní sezónu. Kdo mě znáte, víte že je střídám s botami Five Ten na volných pedálech. Času jsem s nimi v lese strávil i tak dost, proto se ně pojďme podívat hezky zblízka a podrobně.
Tretry GIRO Terraduro mají skutečně již v popisu uvedeno, že se jedná o „enduro“ obuv. Co dnes také není „enduro specific?“ Pravdou je, že jsou navržené a vyrobené jako skutečně univerzální MTB bota, což lze krásně porovnat kupříkladu s jinými tretrami Giro, modelem GIRO Carbide Highlight, které si občas beru když sedlám svůj CX stroj nebo když se vrhám do náruče XC!
Terraduro je zkrátka více běžná bota a méně XC lakýrka. Základem všeho je plochá podrážka s výraznými logy Vibram, která vypadá jako podešev klasické turistické boty. Rozdíl je v tom, že si vepředu můžete vyříznout okénko a zde usadit kufry vašich nášlapných pedálů. Já osobně vozím Crankbrothers nikoliv proto, že jsou to pedály od stejného dovozce (Progresscycle), ale proto, že je mám rád a preferoval jsem je už když jsem psal do Vela…
Zaměřím-li se ještě chvíli na suchý popis, pak bych dodal, že vršek je dle informace výrobce vymodelován ze zesíleného mikrovlákna, podle mého lidsky řečeno umělá kůže. Vnitřek je textilní a podrážka je již zmiňovaný Vibram®. Pěkné a praktické jsou zesílené gumové „zóny ochrany“ na špičce a na patě, kdy vzadu tvoří stylové „X“ a vepředu se jen tak neokopou. Jinak je většina svrchní části perforovaná (rozuměj dírkovaná jako cedník), aby bota lépe dýchala a případně i rychleji usychala. Výrazně odvětraný je i jazyk.
Jednou cvaknout a hotovo!
Kolečka BOA jsou hezká, kdo je ale z mých známých a kamarádů měl, málokdy z nich byl dlouhodobě šťastný. Proto jsem rád, že se u Gira Terraduro šlo klasickou cestou, tedy že zde byly použity dva pásky na suchý zip a jeden s plastovou přezkou. Já sám mám spíše širší chodidlo a za dlouhá léta jsem si vypěstoval zvyk vozit tretry více na volno. I trochu díky tomu používám boty Giro Terraduro tak, že na pásky se suchým zipem prakticky nesahám, pouze povolím horní přezku, vklouznu dovnitř, utáhnu a jede se.
Obouvání je proto nanejvýš snadné. Jediné, co pak řeším, je případné menší či větší stažení středním páskem přes nárt. Někdy podle nálady, někdy podle síly ponožek. To již ale hovořím o jemném doladění, které hravě zvládám za jízdy. Obouvání a zouvání je tedy za mě luxusně jednoduché a rychlé.
reklama
Error, group does not exist! Check your syntax! (ID: 4)Třikrát jednak
K upínacímu mechanizmu ještě jednu poznámku. Často se stává (stávalo), že pevné tvrdé přezky při větším utažení dost tlačily shora na nárt. U Gira Terraduro jsem nic takového nezaznamenal. Jednak je nevozím až tak drasticky stažené, jednak je plocha přezky samotné docela velká a jednak (dotřetice) je svršek boty sám o sobě příjemně pevný, proto se tlak snáze rozloží.
Ovládání přezky samotné je navíc příkladně jednoduché. Klasika – zastrčit pásek a větší páčkou zespodu utáhnout. K povolení stačí stisknout tlačítko z vrchu. Vše funguje krásně a bezproblémově i po celé sezóně. Náhradní přezky (350 Kč) i pásky (350 Kč bílé, 399 Kč černé) jsou samostatně k dostání na e-shopu progresscycle.
Vyber radši větší!
Dříve, než se dostaneme k samotným postřehům z provozu, bych rád zmínil, že tretry Giro – u modelu Terraduro to platí zřejmě dvojnásob – je třeba vybrat spíše větší než menší. Výše zmiňované tretry Giro Carbide mám doma ve velikosti 45, u Terraduro jsem se několikerým zkoušením dopracoval až k velikosti 46! Normálně přitom nosím/vozím boty velikosti 44/45. To jen abyste věděli, abyste si je radši dobře vyzkoušeli, než je objednáte!
Potřebují vyvložkovat!
Vzpomínám si, že když jsem si před rokem a půl kupoval tretry Giro Carbide, sedly mi hned napoprvé jako „pr… na hrnec“. S botami Terraduro to nebylo o moc jiné, maličké „ale“ by se našlo. Tvar chodidla je hodně individuální záležitost, stejně jako stavba našeho pozadí (volba sedla) nebo hlavy (helma), proto těžko zobecňovat.
Jde také o to, že jsem si starší Carbidy vylepšil sportovní ortopedickou vložkou, kterou jsem našel náhodou doma z dob dávno minulých. Carbidy ji až tak moc nepotřebovaly, jenže jsem si na ni zřejmě tak moc zvykl, že jsem s Giro Terraduro nebyl schopen jezdit bez této pomůcky. Boty jako takové jsou super, ale své chodidlo jsem v nich nedokázal správně napolohovat. Originální stélky jsou totiž poměrně tenké a vzhledem k mému značně klenutému chodidlu až moc ploché.
Řešení ale existuje hned na několik způsobů. Buď máte nebo si seženete od ortopeda vlastní vložky, něco najdete na internetu, nebo sáhnete po originálním příslušenství GIRO, kde se nabízí stélky GIRO SuperNatural Footbed Aegis (699 Kč) a GIRO SuperNatural Footbed X-Static (999 Kč) u nichž lze měnit klín pro dosažení optimální podpory vaší klenby. Chytré řešení!
Drží, jak ta krásně drží!
Poté, co jsem vyřešil svůj problém s „antickou klenbou“ si již nemůžu na nic jiného stěžovat. Pravda, tretry Giro Terraduro jsou poměrně těžké (515 g/bota vs třeba 390 g/bota Giro Carbide), takže v ruce, ale i na noze působí skutečně bytelným dojmem, až byste s nimi mohli zatloukat hřebíky. To mi ale vzhledem k účelu jejich použití nijak nevadí, naopak je mi to spíše sympatické.
Prozatím poslední vyjížďku jsem s nimi absolvoval tuto neděli na Kokořínsku, kdy jsme strávili v sedle skoro šest hodin v kuse. Moje nohy byly celou dobu krásně upnuté a fixované, jako v kvalitní pohorce, nic mě netlačilo, neškrtilo ani nebrnělo. A to je co říct. Na platformách člověk při celodenní enduro šichtě občas cítí na nohou věci…
Filtr jménem Vibram
V terénu na kole i za chůze je příjemné, jak je bota pevná. Mně to je alespoň příjemné, jelikož jsem doposud zastáncem pevných pohorek typu Garmont oproti moderním lehoučkým šlupkám na úrovni běžeckých bot vybavených pouze silnější „vysokohorskou“ podrážkou. Zpět ale k tématu. Vibram na podrážce zjevně dobře plní svou roli, jelikož vibrace a rázy se k chodidlům dostávají značně přefiltrované.
Velice dobrá je přitom i opora pro chodidlo při šlapání – tedy rozložení tlaku z malé kontaktní plochy nášlapného pedálu. Záměrně jsem je zkoušel jak na pedálech Crankbrothers Candy 3 s menší platformou, tak i na zcela holých Eggbeater. Ani v jednom případě jsem neměl pocit že by se mi pedál vtlačoval do chodidla.
Posledním bodem k tomuto tématu může být poznatek, že na pravé noze můžu botu krásně volně polohovat na pedálu, vlevo to jde s trochu větším odporem – kvůli tření mezi pedálem a podrážkou. Nechci ale za toto vinit boty a rozdílné zapuštění kufrů, protože to není poprvé, co se mi něco podobného stalo. Spíš to dávám za vinu svým nestejně dlouhým nohám!!! Holt „křivej chlap“!
Kam s tím jdeš?
V celkovém výčtu praktických poznatků nám chybí ještě jeden bod – téma chůze. Jak to říct? S tretrami Giro Terraduro se chodí hezky. Podrážka není až tak tvrdá a neohebná jako u sportovních treter, směs gumy použité na podešvi je tak akorát tvrdá, vzorek středně ostrý atd.
Zkrátka a dobře jsou boty GIRO Terraduro někde uprostřed. Na jedné straně stojí sportovní MTB tretry jako již vícekrát zmiňované Giro Carbide, s nimiž je chůze spíše trpěný nešvar. Na stranu druhou bych postavil boty pro volné pedály typu Five Ten Freerider (VXi či nový Contact). GIRO Terraduro je přesně mezi. Chodí se s nimi celkem hezky, ale žádná vycházková obuv to není. Už jsem s nimi i řídil auto a nebyl to až takový problém. Jen je třeba si zvyknout, že jsou hodně pevné, tuhé a bytelné.
GIRO Terraduro – závěr
Zcela na rovinu říkám, že jsem již tak moc podlehl zvyku jezdit s volnými pedály, až jsem si myslel, že nášlapy budu používat jen na silnici, CX a XC kola. Giro Terraduro mě ale přesvědčilo a najednou zase zjišťuju, jak krásný je to pocit nacvaknout se a být pevně spojen s kolem i v náročnějším terénu. Navíc když víte, že pak není problém někam popojít, vytlačit kolo nebo jen běhat okolo po lese při focení. Jak hezky se s nimi chodí! Pro extra technické ježdění své platformy za šlehače rozhodně nevyměním, ale pro sportovnější jízdu již dnes volím stále častěji GIRO Terraduro a Crankbrothers Candy 3.
Co se celkových vlastností treter týká, líbí se mi, jak jsou bytelné a jak jistě působí na noze. Pevné jako klasické pohorky! Líbí se mi systém jejich zapínání, který je jednoduchý, funkční a v případě nehody snadno opravitelný. Velice příjemná je podrážka Vibram, která i na kole znatelně tlumí vibrace. Jediné, co bych tak tretrám za sebe vytkl, je až příliš plochá základní stélka (vložka Aegis®), kterou jsem musel nahradit. Každopádně „co noha to názor“ a pokud by vám základ nevyhovoval, Giro vám nabídne vlastní alternativu s možností osobního tunningu dle klenutí vaší „tlapičky“.
| Líbí se… | Dalo by se zlepšit… | Pro koho? |
| Bytelná stavba a pevná konstrukce Dostatečně pevné jádro podrážky – stabilní i při silovém šlapání či při jízdě vestoje Víceméně plochá podrážka s dobře zvolenou tvrdostí gumy pro pohodlnou a jistou chůzi i „lezení s kolem po skalách“ Jednoduché a funkční upínání Solidní odvětrání Dostupnost náhradních dílů (přezka, pásky) K dokoupení originální ortopedické vložky s možností individuální úpravy |
Pro jedince s více klenutým chodidlem až moc plochá základní stélka – lze dokoupit přímo Giro Pro někoho až moc těžké (515 g/bota včetně kufru Crankbrothers) |
Giro Terraduro je ideální tretra pro všechny, kdož mají rádi nášlapné pedály, ale také těžší terén, kde klasické XC modely trpí při chůzi a tlačení a rovněž zde selhávají co se jistoty chůze v terénu týká. Terraduro není vycházková obuv, je to v zásadě závodní tretra, která je dostatečně pevná, aby přenesla váš výkon na pedál, přitom s ní není problém projít si den před startem trasu enduro závodu, tlačit na transferech nebo se jen vrátit na kopec či na skálu, abyste si znovu sjeli svou oblíbenou pasáž! |
Foto: Štěpán Hájíček
Test Lapierre Raid FX+
