Rocky Mountain Thunderbolt 750 MSL – test

Před časem se do naší vlasti začaly opět ve větším dovážet stroje legendární kanadské značky Rocky Mountain. Minulý rok jsme měli to štěstí a mohli osobně vyzkoušet dva modely, Instinct a Altitude, nyní přišla řada na test letošní novinky, model Thunderbolt 750 MSL.

Samotná řada Thunderbolt není až tak nová, jelikož hliníkové stroje tohoto jména brázdí nejen kanadské lesy již nějaký ten pátek. Donedávna ale byly v nabídce jen hliníkové verze, což byla trochu škoda. Každopádně již tato „základní řada“ Thunderboltů se za dobu své existence natolik osvědčila, že se severoameričtí inženýři pustili do stavby nové, vylepšené generace. Tentokrát již na karbonovém rámu, který s sebou nese řadu konstrukčních vylepšení, nikoliv jen lehčí a tužší materiál „kosmické doby“.

Ty tečky okolo kola to není prach na snímači ale mouchy, kterých zde bylo nepočítaně…

Začněme od píky

Rocky Mountain Thunderbolt je pravověrným trailbikem, který nabízí lehký a tuhý rám, 120 mm zdvihnu nad oběma koly a patřičně hravou a zábavnou geometrii. Tyto všechny vlastnosti karbonový Thunderbolt MSL nadále rozvíjí, a to za pomoci vícero specifických technologií a konstrukcí. V první řadě stojí za zmínku fakt, že Thunderbolt MSL oproti hliníkové verzi* dostal z mnoha stran chválený systém RIDE-9™. Tedy specifické řešení uchycení předního oka tlumiče v soustavě hliníkových kamenů, které lze přenastavit do devíti různých poloh a takto ladit geometrii a vyznění funkce zadní stavby.

*Na letošním Eurobiku byla představena nová generace hliníkových Thunderboltů, rovněž se systémem RIDE-9 a vylepšeným rámem.

Tento systém jsme si osobně vyzkoušeli již na výše zmiňovaných strojích Rocky Mountain Instinct MSL a RM Altitude a nutno říct, že nás možnost snadno si upravit geometrii a projev zadní stavby podle aktuálních podmínek jednoznačně bavila. Je to úžasná věc pro hračičky jako jsem já! Dalším vylepšením je kombinace několika druhů kluzných ložisek. Na místě čepů horního ramene najdete ložiska označená BC2™ (Bushing Concept 2), což je upravená verze kluzných pouzder s původně kónickou dosedací plochou. V tomto případě navíc vybavená maznicí pro každé ložisko pro ještě snazší údržbu.

Čepy u patek jsou u Thunderboltu typu ABC™ (Angular Bushing Concept), tedy kónická kluzná pouzdra, jaká se používají u ostatních modelů Rocky Mountain. Skutečnou konstrukční peckou je ale hlavní čep u středu nesoucí označení PIPELOCK™ Pivot. Opět se jedná o kluzné pouzdro, Rocky Mountain kuličkovým ložiskům zkrátka nevěří, v tomto místě ale v jedinečném oversize provedení se speciální konstrukcí, kterou najdete zatím jen u modelu Thunderbolt MSL.

Extra masivní spodní čep (PIPELOCK™ Pivot) s nenápadnou maznicí je klíčovým hráčem co se týká tuhosti zadní stavby.

Blíží se bouře!

Teorie už bylo dost, pojďme konečně jezdit. Pravdou je, že jsem Thunderbolta 750 MSL neměl půjčeného na příliš dlouho, stihl jsem s ním ale absolvovat hned několik dosti odlišných jízdních režimů. Vyzkoušel jsem si s ním běžnou XC jízdu, poprali jsme se společně s nástrahami tvrdého horského terénu a doškrábali se bok po boku až na hřeben Jeseníků. Pohráli jsme si na pumptracku, ale také jsme spolu prověřili bikepark Kopřivná! To vše za pár dní, to vše na jednom kole, které by dle zdvihů mělo jezdit někde okolo Prahy a nemělo by se hrabat do velkých hor… Čistě teoreticky!

Drobné upozornění si zaslouží také fakt, že k testu byl nachystán rám velikosti LG, tedy 19“, což je na moji postavu, na můj vkus a moje zvyky trochu víc, než by muselo. Ale není to poprvé co mám v ruce větší kolo a není to extrémní skok, proto jsem neměl problém se s tímto kolem „porvat“. Ostatně ač byl Thunderbolt MSL devatenáctka, padl mi do ruky takřka okamžitě. Posed tak akorát, jen lehce delší, lehce sportovně přikrčený, stále ale dostatečně komfortní. U eMka, které je o 2,5 cm kratší, by to asi byla těžká pohoda.

I takto jsem měl pocit, že kolo můžu bez problému ovládat za prakticky všech situací. Přeskočím-li na chvilku o kousek dál, pak jediné místo, kde jsem reálně pocítil větší velikost, delší posed i delší rozvor, byly nesčetné klopenky v Bikeparku Kopřivná. Stačily ale dvě jízdy a už jsem si našel ten správný rytmus, naučil se odhadnout ideální časování kdy kolo do oblouku položit a nakonec jsem si náramně užíval i tuto část společné souhry.

Horní rameno dostalo nové širší čepy BC2™ (Bushing Concept 2) vybavené maznicí pro snazší údržbu a delší životnost.

RIDE-9, aneb jak si kdo řekne!

Vzhledem k aplikaci řešení známého jako RIDE-9 by se zdálo že popisovat geometrii tohoto kola, podobně jako jiných strojů Rocky Mountain s tímto systémem, vlastně ani nemá cenu! Člověk by totiž musel dopodrobna rozebrat projev všech devíti poloh. V reálu tomu tak být ale nemusí. Systém RIDE-9 není konstruován k tomu, abyste nutně zkoušeli všech devět variant nastavení. Naopak, celé je to o tom, že si najdete dvě, maximálně tři sestavy, které vám sedí a ty střídáte podle konkrétního terénu a podmínek, jež vás čekají.

Podobně jsem to udělal i já a vlastně jsem ani moc dlouho nepátral, jelikož mám s tímto systémem již své zkušenosti. Proto jsem při prvních jízdách v horách neváhal a posunul přední oko tlumiče maximálně dopředu, abych dosáhl nanejvýš položeného úhlu hlavy (67,2°). Na konci testu jsem pak zkusmo otočil systém kamenů přesně opačně, abych vyzkoušel, jak se bude Thunerbolt chovat s hlavou skloněnou pod úhlem minimálním, tedy 68,4°.

Předozadním pohybem předního oka tlumiče tedy ladíte především geometrii, mění se ale také charakter odpružení. Ve videu vysvětlujícím funkci tohoto systému zaznívá, že s okem tlumiče maximálně vzadu je zadní zavěšení více lineární, zatímco je-li vepředu, vykazuje systém více progrese (to jsem si ověřil v praxi). Zároveň můžete ještě posouvat přední oko tlumiče nahoru (vhodné pro lehčí jezdce a efektivnější projev – vyšší tlak) nebo dolů (vhodné pro těžší jezdce – nižší tlak).

Magický systém RIDE-9, aneb devět možností jak uzpůsobit geometrii a projev zadní stavby svému jízdnímu stylu

Jak to vozí Thomas Vanderham?

Zajímavé je, že třeba Thomas Vanderham ve zmíněném videu říká, že při první zkušenosti se systémem RIDE-9 začal se střední neutrální pozicí, poté se posunul do polohy maximálně položené hlavy a nakonec základní úhly nepatrně napřímil posunem předního oka tlumiče o jeden krok dolů. To udělal i proto, aby mohl o něco snížit tlak v tlumiči a dosáhl tak o fous lepší vnímavosti na drobné nerovnosti.

Z jiného těsta

Uff, tohle téma týkající se systému RIDE-9 je natolik obsáhlé, že se člověk u jeho popisu docela zapotí. Nicméně pojďme konečně do akce, kde, jak jsem již říkal, jsem začínal s plně aktivním nastavením a s maximálně položenou hlavou. Ono i když to vezmete obráceně a nastavíte si maximálně strmých 68,4°, zjistíte, že je to stále hodně málo na poměry 120 mm trailbiků. I proto mi přišlo, že když jsem měl nastaven úhel 67,2°, byl Thunderbolt MSL svým projevem hodně jiný, o poznání jistější než řada kol podobného ražení.

Zprvu jsme si sice musel zvykat na jeho určitou rozvernost danou lehoučkým a tuhým rámem, díky čemuž Rocky reagoval na sebemenší podnět vyslaný k přednímu kolu až překvapivě rychle. Jak jsme se ale po chvilce sehráli a když jsme po nějakém čase společně dosáhli hřebene Jeseníků a začali si skutečně užívat hravé traily a následně i náročný sjezd dolů, začalo se mi před očima rýsovat to, o čem mnozí mluví. Rocky Mountain Thunderbolt MSL je kolem, které poměrně tvrdě překračuje hranice svého tabulkového zařazení.

Ke stylovým prvkům patří i originální „ologované“ sedlo WTB.

(Ne)nech sebou cloumat!

V jeho charakteru se v krásně vyváženém poměru snoubí celková lehkost, obratnost a ochota „nechat sebou cloumat ze strany na stranu“ s jistou a stabilitou, jakou byste očekávali spíše u lehčího endura. Pravdou je, že s nejvíce agresivní pozicí má člověk ve výjezdech pocit, že sedí poměrně nízko, jakoby skoro na rámu, což ještě umocňuje vysoká aktivita zadní partie. I proto jsem u Rockyho opět ocenil přítomnost dálkového ovládání tlumiče a jeho systému CTD.

Ve výjezdech po rovných i lehce rozbitých horských cestách jsem bez zbytečného zdráhání přepínal na Trail, což zde má poměrně výrazný efekt. Je-li tlumič v režimu Descend, je až překvapivě aktivní. Cvaknete-li Trail, patrně ztuhne a zadní stavba se trochu narovná. Toho je zřejmě dosaženo specifickým odladěním kompresních okruhů. Proto zůstává tlumič méně zabořen (menší sag), díky čemuž je zadek nejen celkově efektivnější, ale geometrie také trochu přívětivější strmým výjezdům a silovému šlapání.

Jako vždy hodně záleží na tom, co konkrétně od kola čekáte a kde se s ním pohybujete. Já osobně, jako starý hračička, jsem poměrně často střídal polohy Trail a Descend již v průběhu výjezdu. Na rovnějších cestách jsem řadil logicky tvrdší Trail, který vás nepřipraví až tak moc o vnímavost zadního zavěšení, v hodně rozbitých sekcích jsem přesto raději volil Descend a užíval si, jak zadní kolo dokonale kopíruje všechny kameny a kořeny, kterých při mém výjezdu na hřeben Jeseníků bylo nepočítaně.

Dálkové ovládání tlumiče (Fox CTD) je zde zcela zásadním prvkem. Bez něj byste se ve výjezdech „utopili ve zdvihu“ nebo se cestou dolů připravili o větší část akce zadní stavby.

Vysněná hřebenovka

Také nahoře na kopci při pohybu po příjemném horském trailu jsem průběžně střídal ony dvě polohy kompresního nastavení zadního tlumiče, jelikož někde se mi líbilo, jak je zadek aktivní a minimálně v první půlce radikálně lineární, jindy zase bylo fajn cítit pod nohama větší oporu, aby se s kolem lépe manipulovalo při trialovém proplétání se mezi kameny, či při odrazech ke skoku.

Cestou dolů jsem pochopitelně otevřel stavidla akce zadní stavby naplno a žasl, co tohle kolo dokáže. Sedlovka dolů, těžiště více vzadu a jede se. Stability nabídne Thunderbolt MSL vážně hodně, takže se člověk nemusí bát pustit to i z prudších srázů hezky naplno. Stále ale cítíte, že máte v ruce lehoučké a obratné kolo, které vždy a okamžitě poslechne vaše příkazy.

Je celkem jasné, že 120 mm zdvihu tohoto kola, ať již působilo samo o sobě výrazně delším krokem, je prostě jen 120 mm. V těžkém horském terénu jsem si proto, i s ohledem na lehká kola a hubenější pláště, neustále opakoval: „Hlavně neprorazit, hlavně neprorazit!“

„Ilegální pěšina“ (snad mě neprásknete) z hřebene Jeseníků. Vzadu na horizontu je horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně, kdyby vás to zajímalo…

Nezapomeň zadek!

Kolo samotné by mě pustilo do slušných extrémů a velkých rychlostí, avšak to jsem si měl vyzkoušet až následující den. I když sranda byla už jen při dojezdu, kdy se těžká kamenitá horská cesta změnila v širokou lesní navigaci, kde to šlo pálit hlava nehlava. Jen bylo třeba hlídat si odvodňovací kanálky a vždy se včas odlepit od země, abych tam „nenechal zadní kolo“.

Moje další vyjížďka s Rocky Mountain Thunderbolt 750 MSL mě zavedla, vlastně ani ne tak úplně schválně, k horní stanici Bikeparku Kopřivná. Chvíli jsem tam stál, koukal na lano a na mapu trailů a v hlavě přemítal, zda se mám pustit dále do hor za dalším hřebenovým dobrodružstvím, nebo zda se stočit dolů a užít si odpoledne na budovaných trailech s vývozy na špagátu. Vyhrála druhá varianta, „ať to mám trochu pestřejší“. Jen jsem si říkal, mám-li na to vůbec vybavení?

Pláště Maxxis Ardent 27,5×2,25″ a Ardent Race 27,5×2,2″ (na obr.) jsou fajn univerzály a krásně jedou. Do hor a do bikeparku by to ale chtělo něco zubatějšího se silnější boční stěnou. Defekt jsem ale vlastně ani jeden neměl!

(Ne)vhodné vybavení

No, pro úplný klid duše bych byl radši za volné pedály a boty Five Ten, chrániče Leatt a snad i stroj vyššího zdvihu a hrubšího obutí. Ale ono to šlo i takto v univerzálním XC setu. Jako první jsem si střihl červený FR trail Spicy Freeride. Bylo to super, jen jsem cítil, že je trať na mnoha místech dost rozbitá a kolo pode mnou až zbytečně trpí. Proto jsem ve finále nejvíce hobloval Fun Trail a byl tak v sedmém nebi.

Rocky Mountain Thunderbolt se i zde ukázal jako neskutečně všestranný, hravý a výkonný stroj. Ke konci jsme si spolu užívali již poměrně drsné tempo, sem tam nějaký skok, nekonečné množství klopenek, jízdu na brzdy i jen na „gravitaci“. To vše zvládnul Rocky naprosto dokonale. Zkoušel jsem, jak je to s progresivitou zadní stavby a ověřil si, že přestože je začátek neskutečně aktivní (někdo by řekl pro šlapání až „nechutně houbovitý“), od půlky výrazně tuhne a dostat ho na doraz skoro ani nejde!

Trochu jsem na lanovce ufukoval, ale stejně mi i po několika skočkách „na placku“ zůstal kontrolní kroužek kousek nad koncem pístnice. A to jsem měl pocit, že zadek chodí skutečně excelentně, že se rozhodně neomezuje ve svém projevu a opět, že snad dokáže zakřivit prostor a čas, protože bych nevěřil, že chodí jen 120 mm.

Fun Trail v Bikeparku Kopřivná mě v sedle Rocky Mountain Thunderbolt neskutečně bavil. Toto je fotka z přejezdu ve střední části, za nímž začíná další nášup klopenek, boulí a skočků.

Co mě brzdí v rozletu?

Jedné, co mě fakticky omezovalo byla lehčí kola a pláště Maxxis Ardent a Ardent Race (P/Z) v rozměru 2,25 a 2,2“ (P/Z), které jsem se snažil na Spicy Freeride hlavně neprostřelit. Trochu tunningu nebo pořízení verze BC Edition se 130 mm kroku vidlice a s hrubším obutím a budu pomalu králem tohoto svahu!

Když jsem se vrátil z Jeseníků, čekal mě ještě přesun po ose do prodejny Bike Notoric, kde jsem si kolo půjčil a měl ho zde zase odevzdat… Pro tuto poslední fázi jsem záměrně zvolil nastavení minimálního možného sklonu vidlice (68,4°), přičemž bylo třeba lehce upravit tlak vzduchu pro dosažení optimálního sagu. Thunderbolt byl pak o něco živější a zadní stavba i o fousek stabilnější, stále šlo ale o poměrně svérázný projev na kolo dané třídy.

Stále jsem měl pocit, že je hlava dost položená a stále jsem byl přesvědčen, že pro sportovní jízdu a výjezdy je lepší zvolit režim Trail a Descend si nechat jen do rozbitého terénu a na sjezdy. Rocky Mountain Thunderbolt je zkrátka svérázným kolem od začátku do konce, přičemž systémem RIDE-9 sice můžete lehce doladit způsob jeho chování, jeho vrozený trailový charakter ale vymazat nelze.

Sedlovka X-Fusion HiLo není zrovna hitem v této kategorii produktů, fungovala ale obstojně a díky bohu za ni! Ovládací páčka je vcelku originální a vlastně i docela šikovná… Znalci a pamětníci ale vědí, že to je kopie původního Mavericku, později Crankbrothers Joplin.

KOMPONENTY

Zase jsem se jednou snad ani slůvkem nezmínil o vidlici Fox 32 Float CTD z rodiny Evolution. Nebyla vůbec špatná, při troše máznutí (Fork Juice) chodila poměrně hladce a hlavně, když „dostala pořádně nažrat“, běhala úplně nejlépe. Obvykle si u levnějších vidlic Fox trochu stěžuju na jejich vnímavost, zde jsem ale vzhledem k drsným podmínkám neměl vlastně šanci něco podobného odhalit.

SRAM X7 a X9

Trochu překvapením pro mě bylo ne zcela obvyklé míchání řazení z rodiny SRAM X7, stejnojmenného přesmykače a přehazovačky X9. Šlo ale vlastně jen o můj pocit, jelikož funkčně jsem řazení 2×10 nemohl nic vyčítat. Krok lehký, čistý a jasně čitelný, rozsah převodů zcela dostačující, „brzda přehazovačky“ (Type 2) plně funkční, tak proč nutně investovat do dražší sady? Až tyto komponenty doslouží, můžete je vyměnit za lepší, do té doby ale ať dělají co umí a že toho umí dost!

Nevím jak vás, ale mě brzdy Shimano SLX neuráží vzhledem (vyjma plastového těla páky), a co je hlavní, ani funkcí. Za ty peníze předvádí neskutečné divadlo!

Brzdy Shimano SLX

Podobná písnička může zaznít i zde. Relativně levná, spíše základní řada Shimano SLX, která ale funguje tak dobře, že se za její přítomnost na kole nemusí nikdo stydět. Tyto brzdy jsem neuvařil ve sjezdu z hřebene, ale ani další den v bikeparku. V jednu chvíli mě sice zlobila nestálá délka kroku zadní páky, ale to už znám. Stačilo si chvíli pohrát s vystředěním třmene vůči disku a vše bylo zase v pořádku.

Praktické postřehy

V průběhu testu mě z technických věcí trápily jen dvě maličkosti. Zaprvé nepříjemné křupání v hlavě při skoro každém otočení řídítek (to samé jsem řešil u karbonového Instinctu), zadruhé se nějakou záhadou postupně uvolňovalo lanko přesmykače, proto jsem jej musel asi dvakrát dotahovat. Vidím to ale spíš na problémy konkrétního testovacího kola, které šlo z ruky do ruky a ne všichni s ním zacházeli v rukavičkách…

Brzdy 2x, řazení 2x, dálkové ovládání sedlovky 1x, dálkové ovládání tlumiče 1x. Dohromady šest „mačkátek“ a šest kabelů! To už je docela dost!!!

Rocky Mountain Thunderbolt 750 MSL – závěr

Při tom všem rozplývání se nad tím, jak kolo krásně zvládá těžké traily a náročný terén obecně, jsem skoro zapomněl zmínit, že také luxusně jede. Lehoučký a mimořádně tuhý karbonový rám s oversize středovým ložiskem je výtečný základ, který doplňují lehká kola a slušné obutí, takže to do kopců letí skoro samo. Jen je lepší si přitvrdit tlumič, ať se vám odpružení zbytečně „nevlní pod zadkem“. Rocky Mountain ale takto dělá svá kola schválně. Chce nabídnout jezdci maximum akce zadní stavby s možností její stabilizace snadno přístupnou páčkou dálkového ovládání.

Rocky Mountain Thunderbolt MSL je zkrátka dalším mimořádným počinem této kanadské značky. Kolo, které s vámi bude zvesela v tempu brázdit lehčí lokální traily, přitom vás nenechá ve štychu, když se vypravíte do skutečných kopců, zároveň nabídne dostatek zábavy, i když náhodou potkáte bikepark. Jen ho pak raději vezměte na lehčí lajny, ať ho někde nerozštípete. Bylo by ho škoda! Pokud by měl mít člověk jen jedno kolo pro všestranné použití, pak by to mohl být právě Thunderbolt MSL. Za mě snad jen s hrubšími plášti nebo ideálně ve verzi BC Edition. Hmmm!

Více o tomto kole najdete na webech
www.rockybikes.cz / www.bikes.com

Návrat z hřebene Jeseníků… Fíííí

Foto: Štěpán Hájíček