RB Bandit – test pevného endura 27,5“

Domácí značka Race Bike (alias RB) si pro nás na tento rok nachystala celou řadu novinek, kdy na několika z nich jsme již měli tu čest se povozit. Mezi jinými i na novém „konceptu“ pevného all-mountain stroje, který dostal název RB Bandit a jehož test vám dnes přinášíme.

Ano, ano, jméno Bandit bylo již v minulosti u značky RB použito. Tehdy šlo o kolo, které nabylo postupem času vícero podob, konkrétně od DH mašiny, přes FR hračku až po pevný Dual slalomový rám. Bandit nového „tisíciletí“, když jej takto okřídleně označím, rovněž nabídne vícero podob a stejně tak cílí na techničtější styl jízdy, i když není až tak vyhrocený.

Família de Bandítos

V první řadě se RB Bandit bude nabízet jako v tomto článku prezentovaný pevný trail-bike či HT enduro (podle výbavy). Jednoduše všestranný pevný all-mountain stroj. S označením RB Bandit 675 na nás vyrukuje pěkně nabroušený enduro full s plně aktivním odpružením (160 mm)! I ten si letos ještě představíme a hlavně na jeho základě postavíme naše nové redakční kolo určené pro dlouhodobé testy komponentů a reportážní účasti na enduro závodech po Česku a možná i dále.

Účelný minimalismus

Starší stroje RB byly známy pro své již na pohled zajímavé a důmyslně frézované díly, kterým ale postupem času tak nějak odzvonilo. Místo toho nastoupil drsný minimalismus, který někomu může připadat zbytečně strohý, v principu jde ale o účelné a ve většině případů dokonale funkční řešení. RB si zkrátka opět razí vlastní cestu ve světe nekonečně pokroucených trubek, divokých profilů a všudypřítomného karbonu. Třeba jednou podlehne i RB, zatím ale tato česká klasika zůstává věrna hliníku a zdá se, že se jí to vyplácí.

Jak již bylo naznačeno, u zbrusu nové podoby RB Bandit nečekejte žádné konstrukční úlety, ale prostý čistý design, založený na spojení osmi převážně rovných kulatých trubek. Drobné radůstky zde samozřejmě nechybí. Například rozšíření hlavové trubky za účelem integrace většího spodního ložiska (tapered, tedy 1,5“), lomení horní trubky pro zajištění dostatečného prostoru nad rámem nebo třeba nenápadný prolis na spodním konci pravé zadní vzpěry, který vytváří dostatek místa pro řazení všeho druhu (2×10, 1×11 atd.).

Prolis na pravé vzpěře zadní stavby (u kazety). Foceno na RB CRR 290

Něco mi tu chybí!

Zajímavá je neskutečně jednoduchá zadní stavba bez spojovacích můstků, kterou dekorují pouze pro RB typické decentní mechanicky opracované patky. Co mě trochu překvapilo, byly „na úzko“ navařené nohy zadní vidlice v místě klasického závitového středu. Tam, kde ostatní značky často až „plýtvají“ materiálem a zvětšují průměry všeho co jen jde, jako by RB říkalo: „Pár poctivých svarů v jednom místě bohatě stačí.“ Soudě dle jízdních dojmů tomu tak skutečně bude!

Co ty jsi vlastně za zvíře?

Na to, kolik kol jsem již za svou kariéru testovacího jezdce vystřídal, mám u tohoto konkrétního stroje poněkud problém s tím jej správně uchopit, pochopit, či přesně popsat a vlastně i zařadit. Trochu je to dáno jeho vyšší stavbou, než na co jsem zvyklý (19“/L namísto mých oblíbených 17“/M), což jsem ale obvykle schopen odfiltrovat. Druhým zvláštním efektem pro mě byla sama o sobě premiéra na pevném enduru, či trail-biku na středních kolech.

Přiznávám, jsem už poněkud zmlsaný odpruženými stroji všeho druhu, ale také jsem dospěl k poznání, že mi k pevnému rámu nejvíce sedí velké obruče (29“). Kombinovat je ale s agresivnější geometrií a vyšším zdvihem vidlice bych vlastně tak úplně nechtěl…

Maximálně vzdušné, přitom nekompromisně pevné vzpěry zadní stavby.

Kdo tu nechal ty štafle?

Zkrátka a dobře, na eRBéčku Bandit se mi nejezdilo zle, ale v určitých situacích to prostě nebylo úplně tak, jak bych si představoval. Celé to ostatně začalo laděním posedu, kdy jsem ke kolu nafasoval kraťoučký představec Race Face Atlas (50 mm), který Banditovi náramně slušel a zároveň lehce kompenzoval větší rozměr rámu.

Výsledný posed byl pak poměrně krátký a celkově jsem měl pocit, že sedím nějak moc vysoko. Trochu jako na štaflích. S posedem jako takovým jsem se vůbec dost pral už jen proto, že jsem za boha nemohl vyladit vhodný sklon sedla WTB Volt, které jsem samo o sobě neměl nikdy moc rád a tady mě vyloženě štvalo (a to jsem ještě slušný). Nakonec jsem došel k rozumnému kompromisu, i když jsem se pak divil, jak moc míří špička sedla vzhůru.

„Na úzko“ navařené nohy zadní vidlice na pohled nevypadají nijak bytelně, věřte mi ale, že na tuhost celku rozhodně nemají negativní vliv!

Jen si brblej, brblo!

Nenechte se ale rozladit mým brbláním, jsem totiž přesvědčen, že šlo jen o takovou zvláštní souhru výše popsaných jevů, díky nimž mi kolo nesedlo tak, jak by mělo a jak by při správně zvolené výšce, délce představce a jiném sedle určitě sedlo. Kuba, zvaný Bejk, si na nic podobného nestěžoval – pro něj bylo 19“ testovaného rámu přesně akorát a v Maštalích nám stále ujížděl, jak z kopce tak i do kopce!!!

I mně se nakonec s Banditou hezky stoupalo, ať už byl sklon jakýkoliv. Na rovinkách jsem sice těžko hledal pozici ve které by se mi chtělo zalehnout a dupat. Ale opět to bude spíše osobním nastavením, jelikož jsme se s Bejkem v Maštalích několikrát honili po asfaltu (já v sedle RB CRR 290). I přesto, že jsem měl k dispozici lehčí a papírově rychlejší devětadvacítky na hladkých pláštích, měl jsem nejednou co dělat, abych mu uvisel. Nebo že by jen byl v lepší formě?

Jedna z mála tvarových libůstek na tomto rámu – hlava s rozšířenou spodní částí ukrývající nestejně velká ložiska (tapered).

Lehký jako letní vánek

Otočme ale list a zamiřme do skutečného terénu, kam RB Bandit jednoznačně patří. Vyjet s ním na kopec, jak jsme si již řekli, není žádný problém již díky příkladné tuhosti rámu. Takovou lehkost ve výjezdech jako s tímto RB jsem na žádném trailovém kole dlouho, dlouho nezažil. Na kopci, když jsem nechal trochu klesnout tepovou a dechovou frekvenci, přišel jeden otravný krok v podobě ručního zasunutí sedla do rámu (při konfiguraci vlastního Bandita nezapomeňte na teleskop!!!), pak už konečně hurá dolů.

Pevný rám není odpružený, to dá rozum a ani střední kola sama o sobě nesežerou tolik co velké obruče. To je třeba si uvědomit, když to pošlete dolů hezky v tempu po kamenité či jinak rozbité cestě. Vidlice RockShox Revelation se 140 mm vzduchového kroku se sice snažila seč jí síly stačily, pevný zadek je ale zkrátka pevný zadek. A ten můj už je nějak moc rozmlsaný. Divoké rychlé sjezdy mě tak moc netankovaly, pro mlaďase bez prostředků na pořádného fulla nebo pro milovníky jednoduché puristické jízdy to ale nemůže být překážkou.

RB minimalismus je znát na všech místech, patky a netradičně uchycený hák přehazovačky nesou znaky klasické školy RB frézařů a obráběčů.

Tehdy jsme si padli do noty!

Naštěstí jsem ale našel oblast, kde RB Bandit exceloval a té jsem se snažil držet jak nejvíce to šlo. Ač není geometrie zbytečně tupá a přední kolo je naopak v nižších rychlostech poměrně mrštné, je kolo jako takové náramně jisté a sebevědomé ve strmých a technických padácích. Zíral jsem, co vše dal Kuba na Banditovi v Toulovcových maštalích a pak pochopil jeho nutkání zkoušet i ty nejtěžší trialové stopy, když jsem si pevné RB osobně osahal. Neřeknu vám přesně čím to je, sám jsem na to nepřišel, ale pomalé smýkání se dolů ze svahu pod úhlem blízkým devadesáti stupňům (nadsázka) Banditu neskutečně sedí.

Proto, jak jsem se postupem času ze své pohodlnosti vyhýbal drncání ve vysoké rychlosti, tak jsem se čím dál častěji rozhlížel kolem sebe a hledal strmé skalní stěny, prudké svahy a nebo alespoň ostré hradní schody, které bych mohl pokořit. Hledal jsem zkrátka ty správné výzvy! Že by to dělala vyšší hlava, dobře střižené úhly, možný delší rozvor apod.? Nevím! S Banditem se mi zkrátka chtělo jezdit hlavně střemhlav dolů!!!

RB Bandit nepůsobí zbytečně agresivním dojmem, za řídítky ale dokáže pořádně překvapit!

Strmý pád a plavný let

Nikoliv jen „na kolmo“, ale i na běžných hravých trailech byl RB Bandit krásně hravý a zábavný. Zajímavým způsobem se u něj snoubilo lehké ovládání předního kola v nižších rychlostech s přirozenou vyšší stabilitou jak ve vyšším tempu, tak při rychlejším průjezdu zatáček. Další z jezdeckých dovedností, kterou se mi v sedle tohoto kola dařilo vypilovat, byly řízené smyky na hlíně s nohama na pedálech.

Dřív jsem měl při smýkání zadku vždy nutkání vyhodit nožku do strany, tady to šlo najednou samo ve stylu, jako to dělají mistři řídítek v bikových videích. Asi za to může i jen samotný pevný rám, kdy v rukách krásně cítíte celé kolo, víte vždy přesně co dělá a užíváte si, že se nikde nežvýká ani nekroutí. Jednoduše, když Banditovi dopřejete co má rád, budete zírat, jak parádní symfonii zážitků a bytostného propojení jezdce s kolem dokážete z tohoto partnerství vykřesat.

Jedna z individuálních úprav testovaného Bandita – představec Race Face Atlas (50 mm): „Na, zkuste tohle, ať nebrbláte, že je to na vás moc dlouhé…“ 😀

KOMPONENTY

V první řadě bych měl asi zmínit vidlici RockShox Revelation, přitom ale nevím, co bych vám o ní měl povídat. Chodí rozhodně slušně, jemně a aktivně a místy mi dokonce bylo příjemné, že byla vybavena dálkovým ovládáním Lockoutu. Zkrátka jsem si ji s chutí v několika výjezdech zavřel, zvedl se ze sedla a trochu si přišlápnul, nebo se jen popral s kratším prudším úsekem směřujícím k nebi. Citlivost OK, progrese přiměřená, přitvrdit lze inzerty Botomless Token, tak co víc řešit.

Pláště WTB Trail Boss

Pokud jste četli moje loňské nadšené hodnocení plášťů WTB Vigilante, pak vás možná překvapí, že mě Trail Boss nijak zásadně nezaujal. Je to slušná guma, která jistě něco vydrží – dostala pár solidních kopanců a ani jednou jsme duši v ní necvakli či nepropíchli. Je docela čitelná, nebudí dojem, že by vás měla někde zradit, přitom mi ale připadala taková bez chuti a zápachu. Slušně drží, slušně jede, ale přitom jako by v ničem neexcelovala. Jestli to ale nebyl účel, stvořit gumu čistě univerzální s dokonale neutrálními vlastnostmi?

WTB Trail Boss není špatná guma, slušně jede, slušně drží, je hodně pevná a odolná, jen by mohla být krapet komfortnější a snad i tak nějak výraznější ve svém projevu, abych si na ni vzpomněl i za pár měsíců…

Praktické postřehy

Ostatní výbava v režii Shimano XT (řazení + brzdy) opět ta stará známá písnička: „Funguje!“ Občas jsem si sice musel pohrát s délkou kroku u brzd, jinak jsem ale na nic nesahal a vše běhalo jako po drátkách. Výhodou je jistě nepřerušované vedení bovdenů hezky venku po rámu. Jednak jsou díky tomu lanka chráněna před vnějšími vlivy, jednak je jejich výměna či údržba tisíckrát snazší, než kdyby byly módně skryté v rámu. Opět se tedy potvrzuje, že RB staví svá kola nanejvýš účelně, což dokazuje i závitový střed, na nějž mnozí mechanici nedají dodnes dopustit!

Nevím jak moc to bude z fotky vidět, ale sedlo WTB Volt jsem musel dlouho ladit aby mě ne…lo! Nakonec jsem skončil se špičkou směřující výrazně vzhůru, což rozhodně není můj styl! Příště WTB hned měním za své muzeální SDG, i když znáte to, co zadek to originál!

RB Bandit – závěr

Trochu jsem se zprvu bál, že mi z tohoto testu vyjde spíš takové obecné pojednání na téma „pevné enduro 27,5“, ale nakonec se to docela podařilo. RB Bandit pro mě osobně znamenal mnoho nových poznatků, jelikož jsem na podobném kole snad nikdy neseděl. Komfortem se na jedné straně nerovná – ani rovnat nikdy nemůže – plně odpruženým kolům, přitom mu ale rozhodně nechybí hravost, odvaha a nadšení strojů kategorie all-mountain s plným odpružením. Je potřeba mu přijít na chuť, objevit jeho silné stránky a zbytek (drncání) prostě skousnout jako cenu za jednoduchost a spolehlivost ve smyslu: „Žádný čep = žádný problém!“

Přesto, že jsem se z počátku pral s osobním nastavením posedu, kolo jako celek mě na konci testu rozhodně nezklamalo a v žádném případě nenudilo. Rychlé rozbité sjezdy nebudou úplně jeho doménou, zato v technických pasážích je skutečně jako doma. Drtit to na čas na enduro tratích* (krom třeba Mostu a Zadova) nebude v sedle RB Bandit tím pravým ořechových, hledáte-li ale jednoduché, spolehlivé a především zábavné kolo pro objevování vlastních limitů, možností a nových trailů, pak si RB Bandit zaslouží jednoznačně palec nahoru!

Více informací o tomto kole (včetně cen a konfigurátoru) na webu
www.rb-bike.cz

Kuba (Bejk), si to hezky krouhá po skalkách v Toulovcových maštalích.

Jedna momentka z mého řádění s Banditem na Třemšíně a v jeho okolí – (BnR Trip – Třemšín)

*tabulku geometrie doplníme jakmile bude doplněna na web rb-bike.cz

Foto: Štěpán Hájíček