Cannondale F-Si Carbon – TEST

Pevné devětadvacítky mě vždy bavily pro svůj přesah mimo čistě sportovní zaměření, tedy schopnost hravě zvládat i poměrně náročné technické pasáže. To jsem ale ještě neměl tu čest svézt se na stroji Cannondale F-Si, který přesahuje snad všechny existující měřítka a kategorie, kam by měl teoreticky patřit.

O stroji Cannodale F-Si jsme si již dříve řekli snad vše podstatné, tedy zejména v teoretické rovině, proto tuto základní část s vaším dovolením zestručním a odkážu vás na prvotní představení Cannondale F-Si a popis prvních jízdních dojmů z prezentace v Novém Městě a v rámci mých nedávných zkušeností, kde je sepsáno snad vše podstatné.

Abychom vás ale neošidili a abyste věděli o čem je řeč, pojďme vzít základní popis z jiného konce. Zajímavý je již název F-Si, který jednak odkazuje na předchůdce a aktuálně levnější variantu tohoto stroje, model Cannondale F29, další dvě písmena za pomlčkou pak mnozí znáte. Ano, jedná se o zkratku „System Integration“, která se doposud objevovala pouze na komponentech Cannondale. Model F-Si je proto prvním kolem této značky, který byl postaven kompletně na základech této konstrukci integrující filosofie.

Opakování matka moudrosti

Zde se právě dostáváme k onomu již několikrát řečenému. Cannodale F-Si totiž přináší několik zásadních konstrukčních změn. V první řadě posun zadního náboje o 6 mm doprava s cílem dosáhnout rovnoměrného napnutí drátů zadního výpletu. O shodných 6 mm dále od podélné osy kola se posunul i převodník na klikách, stejně jako celá řetězová linka. Díky tomu je více místa v zadní stavbě, kterážto je zkrácena na hodnotu 429 mm. Na druhé straně se rozšířil přední náboj, snížila se vzdálenost korunek vidlice, tím klesla celá přední část a k tomu všemu si inženýři z Cannondale dovolili položit vidlici na hodnotu 69,5° a pohrát si se stopou předního kola.

Tolik teorie, nyní se již konečně vrhněme na praktické dojmy z jízdy!

Nekopni se do brady!

Tím prvním je jistě šok pramenící z délky posedu, který není na poměry sportovních pevných kol s velkými obručemi nijak přehnaně dlouhý, spíš přesně naopak. Kokpit „efesíčka“ je až překvapivě kompaktní, což možná pár jezdců zvyklých na delší sportovní kozy vyvede z míry a budou se dožadovat větší velikosti, delšího představce nebo více zahnuté sedlovky. Nic z toho ale nemá smysl, jelikož byste pak nejspíš zničili celou podstatu tohoto kola a potlačili jeho největší přednosti.

Ty totiž nespočívají až tak v rychlosti, lehkosti a efektivitě přenosu sil, kteréžto špičkové hodnoty lze u kola této kategorie, daného zaměření a slovutné značky vnímat jako naprostou samozřejmost. Tím nejzásadnějším rysem, jímž se Cannondale F-Si liší od většiny pevné XC konkurence, je jeho ovládání z říše snů.

Při pohledu zezadu shora je krásně vidět, jak je zadní náboj vyosen doprava, aby mohl být naopak výplet zcela pravidelný a tedy i pevnější.

Jaká to má kola?

Pomůžu si jedním prostým přirovnáním. Když si sednu do sedla pevné či odpružené devětadvacítky, cítím téměř pokaždé rozdíl a celým tělem vnímám skutečnost, že sedím na „velkém kole“. Neříkám, že je to špatně a že mi to vadí, jen konstatuji prostý fakt. Když jsem ale usedal do sedla Cannondale F-Si, musel jsem se opakovaně ptát sám sebe: „Je to skutečně devětadvacítka?“ Jednou jsem dokonce slezl z kola a podíval se na ráfky a pláště, zda se tam skutečně nachází ono magické číslo 29!

Tak moc jiný, tak moc hravý, živý a zábavný je Cannondale F-Si. Během chvilky proto zapomenete, že se točí na velkých obručích. Abych nezapomněl, s koly postavenými na ráfcích Stan’s ZTR Arch EX 29 je i natolik rychlý, že rozhodně nemáte pocit, jako byste pod sebou roztáčeli těžké a rozměrné setrvačníky.

Jak je tohle možné?

Takto specifický nedevětadvacítkový jízdní projev je zásluhou mnoha faktorů. Svou roli zde hraje kratší posed, širší řídítka (tabulka říká 700 mm, já naměřil na testovacím kousku 720 mm), krátká zadní stavba i celkový rozvor, upravená stopa předního kola a více položená vidlice. S Cannondalem F-Si tak brzy zapomenete – už se opakuju – že by vás měla „brzdit“ lenost velkých kol, či nezáživná XC geometrie a naopak si rychle začnete vychutnávat jeho extrémně živý, hravý a zábavný projev.

Mnoho lidí říká, že se nedokážou smířit s tímto pohledem na jedinou nohu vidlice. Když se ale od toho oprostíte, zjistíte, že to prostě funguje a s Lefty se dá slušně jezdit i bez držení řídítek…

Abych to uvedl na správnou míru

Když si tak rekapituluji obsah posledních několika odstavců, vyznívá to trochu, že je F-Si skoro až zbrklým a neposedným puberťákem. Tak tomu je i není. V nižších rychlostech je přední kolo skutečně docela živé a je třeba si na to zvyknout. Po jedné vyjížďce vám to už ale nejspíš ani nepřijde. Vzhledem k tomu, jak se zde dařilo zamaskovat autobusový efekt velkých kol, se také podařilo ponechat jim jejich výhody, což je vlastně logické, jelikož fyziku jednoduše neoblbnete.

Proto si vedle živosti a hravosti můžete užívat i poměrně vysokou stabilitu všude tam, kde je jí potřeba, a také celkově vysokou prostupnost terénem. To je vlastně zásluhou nejen velkých kol, která se přirozeně snáze převalují přes překážky všeho druhu, ale také geometrie využívající volnější úhel hlavy – již jednou zmíněných 69.5°. I proto je Cannondale F-Si v nižších rychlostech v zatáčkách vysoce pohotový, v tempu se pak do oblouků pokládá s jistotou a stabilitou kol vyšších zdvihových kategorií.

V článku to vlastně není zmíněno, každopádně pokud chcete vidlici Lefty zamknout, stačí zmáčknout malé modré tlačítko „PopTop“ na korunce. Odemknete ji tak, že zase zatlačíte velké kolečko odskoku zpět dolů.

Sečteno, podtrženo!

Cannondale F-Si je po stránce ovládání skutečně mimořádně vyvážený. Jeho řízení poslouchá na slovo svého pána a vůdce za řídítky, díky čemuž se snadno prosmýknete i úzkými zatáčkami lesního slalomu, přitom stačí trochu natáhnout ruce a posunout těžiště lehce vzad a pak sjedete skoro vše.

Osobně jsem F-Si zkoušel před necelým rokem v Novém Městě na Moravě a zíral jsem, s jakým přehledem si vychutnalo obávanou sekci Rubena Choice. Ten víkend, kdy lehce poprchávalo, byl tento pevný Cannondale ostatně jediným kolem ze zde zkoušených, na kterém jsem tuto obávanou sekci sjel, aniž bych se u toho výrazněji zapotil!

Stejně tak jsem s tímto kolem vytrestal i skoro všechny technické sekce v lese za domem, které jsem poslední dobou hobloval na strojích z trailové a enduro sféry. Vzhledem k pevnému rámu, úzkým gumám a „sedlovce v nebi“, jsem zde sice nejel takové pecky jako s jinými mohutnějšími stroji, ale sjel jsem nakonec vše, co jsem si vytyčil.

Oproti jiným „zaručeně“ komfortním sedlovkám působí Save 2 od Cannondale úžasně jednoduše, společně s rámem a koly ale plní svou roli na jedničku!

Ostatně přehlédnout bych nechtěl efekt vytažené pevné sedlovky. Ač jsem zvyklý na teleskop, za řídítky F-Si mi nějak nevadilo, že se z kopce spouštím se sedlem v oblacích. Konečně už chápu, jak to asi kluci a holky na XC okruzích dělají. Nebo spíš nechápu, vždyť jen pár z nich má to štěstí sedlat Cannondale F-Si!

Pohodlíčko, svezeníčko

Skoro bych pro obsáhlé rozplývání se nad výtečným ovládáním zapomněl na další pozitivní aspekty jízdy. Ano, Cannondale F-Si Carbon 2 je lehké kolo (9,8 kg), které skvěle jede jak po rovině, tak i do kopce. V kopcích je ostatně stejně poslušné jako cestou dolů. Snadno se sice zvedá na zadní kolo, ale vlastně jen tehdy, když to po něm vyžadujete. Jinak hravě zvládne i strmé výjezdy co mu jen zuby plášťů Schwalbe Racing Ralph EVO stačí.

A slabou stránkou není ani jízdní komfort, o nějž se na jedné straně stará vidlice Lefty, na straně druhé zadní stavba s plochými vzpěrami, ale též tenoučká karbonová sedlovka Save 2. Vše dohromady vytváří dojem nešizeného komfortu, který je rozhodně v kategorii pevných XC kol na vysoké úrovni.

Kdy naposledy jste viděli takto čistý střed bez zbytečného balastu kolem?

KOMPONENTY

Vidlice Cannondale „New“ Lefty PBR 2.0 100 29

Jednostranné vidlice Cannondale mě vždy fascinovaly, málokdy na mě ale udělaly dobrý dojem vyjma jejich exkluzivního vzhledu a skvělého poměru hmotnosti a tuhosti. Nová Lefty na tomto F-Si ale mnohé mění. Nejenže zajímavě vypadá, ona i výtečně funguje. Sice jsem si to při zkouškách „na sucho“ nemyslel, ale praxe mě přesvědčila o opaku.

Zkusme začít negativy, než se budu opět rozplývat. Zprvu mě při jejím nastavování zarazil fakt, že kontrolní kroužek na spodní kruhové vnitřní noze skončil i při plném propružení tak nějak uprostřed nohy. Neměřil jsem to, ale nespíš to bude deklarovaných 100 mm. Jen mi tam nějak opticky chyběl doraz, nebo přesně stanovený rozsah. Ale to je jen detail.

Cannondale Lefty je nyní hranatá jen uvnitř a ven kouká jen kulatá vnitřní noha. Pryč jsou tedy doby typické pryžové harmoniky, na jejímž místě je dnes tento „motokrosový“ chránič.

Druhá věc, co mě zarazila, byl projev při zkušebním stlačení vidlice na místě. Z kraje lehčí odpor, pak slušný a jemný chod a nakonec relativně tvrdý doraz, jako by vzduchová pružina na konci kroku povolila. Naštěstí v praxi je to celé jinak. Citlivost z kraje je solidní, což v kombinaci s velkými koly bohatě stačí, abyste v rukou necítili každý kamínek a kořínek. Co se mi ale líbilo ještě víc, byl vyrovnaný a aktivní krok ve zbylé části zdvihu bez onoho patrného tvrdého dorazu, jak jsem jej zmiňoval výše.

Poslední dobou jsem měl v ruce dva RockShoxy (Reba) se zdvihem 100 mm, které na mě neudělaly ani zdaleka takový dojem jako tato Lefty. U RS jsem měl pocit, že chodí sotva pár centimetrů, Lefty ve mně naopak budila dojem, že je její rozsah delší než deklarovaných 100 mm. Nejsem zrovna příznivcem absolutních soudů, ale porovnám-li sportovní RockShoxy a Foxy poslední doby a vedle ně postavím tuto Lefty, pak se to zdá skoro jasné: Cannodale Lefty je jednou z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší a nejvýkonnější XC vidlicí s nízkým zdvihem dneška!

K vyndání předního kola stačí povolit dva velké šrouby držící adaptér a ten i s třmenem vyháknout z jeho uchycení. Pak už snadno povolíte náboj a kolo sundáte.

Magura MT6

Trochu mě překvapilo, když jsem u tohoto kola narazil na brzdy Magura MT6 (v tabulkovém osazení MT4), což je střední model sportovní řady této značky. Jejich vzhled nechť posoudí každý sám za sebe, avšak po funkční stránce k nim nemám větší výhrady. Na tvar rozměrnější páky jsem si zvykl docela rychle a chvíli soužití vyžadoval i poměrně ostrý nástup brzdného účinku. Magury jsou v tomto trochu radikální, když ale přijmete jejich hru, zjistíte, že s faktickou modulací nemají problém, navíc nabízí i vysoký výkon a co jsem si měl možnost ověřit i vyrovnaný a stabilní krok.

Poněkud industriální vzhled páky dobře koresponduje s agresivnějším chodem brzd Magura MT6. Když si na jejich projev zvyknete, budete mít v ruce silné a spolehlivé kotvy.

SRAM X01

Jedenáctkové sady jsou dnes prostě trendy a SRAM v tomto směru jednoznačně udává směr. Efesíčku přitom řazení 1×11 náramně slušelo a zcela dle očekávání i dokonale fungovalo. Cannondale sice použil vlastní kliky, už jen proto aby mohl vyrovnat o 6 mm posunutou řetězovou linku, ale také třeba řetěz KMC X11. Proč ne? Celek fungoval krásně a s originálním převodníkem SRAM X-Sync velikosti 32 zubů nabízel, alespoň dle mého pohledu, zcela dostatečný rozsah převodů pro výjezdy i stíhací jízdy po rovině.

Kliky Cannondale HollowGram Si a převodník SRAM XX1 (32 zubů) se jeví jako vynikající kombinace pro tuhost a přesnost řazení.

Schwalbe Racing Ralph EVO

Už je to nějaký čas, co jsem měl naposled tu čest s plášti Racing Ralph, takže jsem měl možnost připomenout si, jak jsou příjemně rychlé a opět se po čase podivit nad tím, kolik komfortu dokáží při šířce pouhých 2,1“ nabídnout i to, že jejich nizoučký vzorek není vyloženě bezzubý. Slušně totiž držely na hlíně i v písku na trailech Kokořínska a problém neměly ani s kořeny. Nešlo se sice na ně spoléhat vždy a na sto procent – stále to jsou sportovní XC šlupky – avšak na to, jak vypadají, drží přinejmenším obstojně.

Praktické postřehy

S Cannondalem F-Si se mi jezdilo skutečně krásně a vlastně si nevzpomínám, že by mě na něm něco trápilo. V jednu chvíli jsem se pral s lehce zajíždějící sedlovkou, což ale po několikerém rovnání a utahování samo přešlo. Asi pomohl ten mokrý písek z pískovce. Jediné, co vás tak může u tohoto kola zarazit, je prostý rychloupínák na pozici zadní osy – v době, kdy jsme i v této třídě zvyklí vídat „pevné tyče“. Že bych měl ale dojem nedostatečné tuhosti zadní stavby, to říct rozhodně nemůžu.

Nedostatkem tuhosti netrpí ani vidlice Lefty, zato s komfortem vyjímání předního kola z rámu je to horší. I když jak se to vezme. Máte-li defekt na předku, nemusíte kolo vlastně vůbec sundávat, jelikož je z pravé strany plně přístupné po celém obvodu. Pokud už předek potřebujete skutečně sundat, není to ani tehdy vyložené drama. Stačí povolit dva šrouby držící adaptér přední brzdy, ten i s třmenem vyháknout a pak povolit samotný náboj. Zní to možná složitě, ale při troše cviku to zvládnete za minutku rozebrat a pak zase složit.

Sedlo Fabric mě trochu překvapilo, když jsem se podíval zespodu na jeho jednodílnou plastovou skořepinu. Po stránce tvaru, vzhledu ani komfortu mu ale nemůžu nic vytknout.

Cannondale F-Si Carbon 2 – závěr

F-Si je snad po všech stránkách unikátní kolo, které jakoby stanovovalo nová pravidla hry minimálně v oblasti pevných devětadvacetipalcových XC strojů. Na danou třídu a zaměření je Cannondale F-Si až neskutečně hravé zábavné, až se možná občas přistihnete, že nedokážete jen tak sedět a točit nohami, ale máte chuť stále něco přejíždět, přeskakovat a prostě si s kolem hrát.

Přitom ale nezapomíná na svůj primární úkol, kterým je rychlost a vzhledem k podobě současných XC okruhů, které jsou často až extrémně technický náročné, tak i na stabilitu a jistotu ovládání. Pro mnoho XC jezdců bude už jen kratší posed a mrštné ovládání slušným šokem, novou generaci závodníků ale může tento a podobné stroje vychovat ve skutečné bikery.

Abych nezapomněl. V průběhu testu mě párkrát napadlo, že by nebylo špatné nasadit na toto kolo o něco delší vidlici (120 mm) a udělat z něj pevný trailbike. Je to sice trochu zcestná představa vzhledem k ceně a lehoučké stavbě rámu, avšak postavit kolo se stejnou geometrií jen vyšším zdvihem… To by teprve byla jízda!

Více informací o tomto kole najdete na webu
www.cannondalebikes.cz

Cannondale F-Si Carbon 2 také v nabídce obchodu
Koloshop.cz

Možná to tak nevypadá, ale datum pořízení tohoto snímku je 1.4.2015 (Kokořínský důl)

Peter Sagan a Marco Fontana neskutečně řídí na kolech Cannondale F-Si

Foto: Štěpán Hájíček