Giant Anthem SX 27,5 – TEST

Kola s vyšším zdvihem a řádně nabroušenou geometrií mám hodně rád, přesto nebo i proto mě mile překvapilo, jak moc zábavné může být běžné XC kolo, které trochu připepříte delší vidlicí a hrubším obutím. Snadno pak člověk zapomene, že má pod zadkem pouhých 100 mm zdvihu, tak jako na Giantu Anthem SX 27,5.

Ono to ale není jen tak a nefungovalo by to nejspíš všude a se všemi koly. Důležitý je především základ, který je v podobě Anthemu 27,5 více než podařený! Základního Anthema 27,5 jsme testovali již loni a již tehdy jsem si pochvaloval, jak zábavné a schopné toto kolo dokáže být. Verze SX pak jeho schopnosti katapultovala do další kategorie, ale to si brzy rozebereme hezky krok za krokem.

eSiXek jako šafránu

Modely Giant s označením SX, tedy jmenovitě Anthem SX a Trance SX, jsou rozhodně zajímavé alternativy k základní nabídce, zároveň se ale jedná o poměrně specifické „mutace“ běžných modelů, u nichž se nejspíš nepočítá s masovým zájmem ze strany zákazníků. Proto je Anthem SX 27,5, ale i zmíněný Trance SX 27,5, jehož první generaci jsme testovali již před rokem a půl, v nabídce Giantu vždy jen v jednom exempláři. U běžného Anthema 27,5 si přitom můžete vybírat ze třech hliníkových a třech karbonových verzí. To jen pro ilustraci.

Výbava veskrze klasická

Popisovat samotný rám v tomto místě asi nemá úplně smysl, jelikož je Anthem poměrně známou platformou, která se sice meziročně vylepšuje, žádný zásadní skok ale u ní v blízké historii nenastal. Respektive koukněte na představení Giantu 2015. Základem je tradičně vlastní systém zavěšení Giant Maestro, jedna z podařených kreací na téma „dual link“ či chcete-li „virtuálu“, alias VPP. Nové Gianty dnes již standardně nabízí vedení kabeláže vnitřkem rámu, středové složení PressFit apod.

Zajímavé je, že obecnému zájmu musela ustoupit nestandardní hlava OverDrive 2 s větším horním ložiskem (1 1/4“), proto se dnes na kole nachází klasické „tapered“ vidlice, kdy na jejich krk můžete usadit běžný představec (1 1/8“). V případě testovacího kusu zde byl ale paradoxně přítomen kousek z původní rodiny OverDrive 2 doplněný o redukci na standardní průměr.

Co má SX navíc

Snad abychom si hned na začátek řekli, v čem přesně spočívá rozdílnost Anthemu SX proti běžné modelové řadě, ať v tom dále v textu netápeme… Úpravy začínají u nasazení vidlice Fox Float CTD Performance se zdvihem 120 mm, oproti běžným 100 mm.

Dále je zde hrubší přední plášť, konkrétně nová generace legendárního obutí Schwalbe Nobby Nic 2.25“, kombinovaný vzadu s Racing Ralphem 2.25“. A aby to bylo komplet, a aby kolo odpovídalo všestrannému použití, nasadil Giant vlastní teleskopickou sedlovku Giant Contact SL Switch-R se zdvihem 100 mm. Samozřejmě s vnitřkem rámu vedeným ovládáním. Takže žádný plandák!

Zadní stavba je sice spojena v jeden pevný trojúhelník, spojujícím prvkem v přední části je ale pouze jedna vzpěra na levé straně.

Fouknu sem, fouknu tam

Základní set-up kola byl příkladně snadný, jelikož stačilo naladit sag vepředu a vzadu, pohrát si maličko s odskokem, tlakem v pláštích a hurá do akce. Již s prvními šlápnutími do pedálů jsem přitom zaregistroval určité specifické symptomy, které se podepisovaly na jízdním projevu i po celou dobu testu. Je to celkem logické, ale člověka to vždy nějak překvapí, když je posed s nasazenou delší vidlicí tak nějak jiný.

Šoupni se dopředu

Ruce jsem neměl zbytečně vysoko (představec jsem tradičně dal hned dolů k hlavě), přesto jsem se ale nemohl zbavit dojmu, že sedím zbytečně vzadu a možná až moc zatěžuji zadní kolo. Sčítají se zde totiž hned dva faktory – jednak zahnutý zámek sedlovky Giant (tzv. hokejku mají všechny Anthemy) a pak také ono posunutí na zadek vlivem vyšší vidlice. Ve výsledku jsem tedy skončil se sedlem naraženým maximálně dopředu a ještě bych možná centimetr užil. Schválně, co by to udělalo, kdyby se sedlovka Giant Switch-R vyměnila za Kind Shock nebo RockShox s přímým zámkem? Jestli by pak posed nebyl už zbytečně krátký?

Nevadí, na daný posed jsem si zvykl, občas si na to vzpomněl, především ve výjezdech, ale nešlo o nic akutního, nic nepřekonatelného. Anthem SX se nijak drasticky nezvedal na zadní, když přišly na pořad dne prudší stojky, takže šlo skutečně především o psychologický dojem.

Bovden vedoucí k přehazovačce je chytře veden vnitřkem zadní vidlice, všimněte si též drobného háku přehazovačky (NE-direct mount).

Plavmo přes výmoly od kopyt

Co psychické ale není, i když možná vlastně je, je vysoká aktivita a vnímavost zadní stavby. To je na jednu stranu skvělá vlastnost, jelikož 100mm zadek krásně zobe malé klacíky, kamínky, kořínky a zaschlé ušlapané výmoly od koňských kopyt. Na druhé straně to ale znamená, že je od jezdce vyžadován absolutní „klid na lůžku“. No, přesněji klidný a vyrovnaný styl jízdy. Už jsem párkrát slyšel tvrzení, že se nové Gianty nepříjemně houpou. Ano, houpou! To jsem si ověřil již u Giantu Reign 27,5. Není to ale chyba kinematiky zadní stavby, ale „chyba jezdce“.

Ale vážně, jde o to, že Giant tak moc bojoval o ještě vyšší a vyšší vnímavost zadní stavby – použil například kazetová (kuličková) ložiska v horním oku tlumiče – že se jeho odpružení stalo extra náchylným na pohyby jezdce při šlapání. Lék na to existuje dvojí. Zaprvé nechat to být a snažit se šlapat plynule a hezky do kruhu, jelikož pak si na drobné pohupovaní, běžné u většiny fullů, rychle zvyknete a naopak zjistíte, že je systém Maestro vlastně vysoce efektivní. Druhou možností je ohnout hřbet a pohrát si s páčkou CTD na tlumiči Fox.

Ač to tak na první pohled nevypadá, zadní stavba je osazena pouze 9mm průchozí osou DT Swiss RWS, která zde ale bohatě dostačuje. Kdo by chtěl, může vyměnit adaptéry v patkách a nasadit 10 mm DT Swiss, nebo klasickou pevnou osou 12×142 mm.

Páčkování nemám rád!

Přepnutí do polohy Trail patrně zklidní rozhoupaný parník zadní stavby a vy do toho můžete bušit naplno. Věřím, že mnoho lidí jednou přepne na Trail a nechá to tak být, jelikož i to je funkční cesta. Pak si možná ještě občas hodí Climb pro spurtování na silnici nebo táhlé výjezdy… Jen se takto připraví o trochu základní citlivosti.

Já ale tyto berličky nemám moc rád, s odpruženými koly se snažím jezdit v terénu a ne po silnici a navíc je tlumič dost nízko a ohýbat se k němu každou chvíli by se mi rozhodně nechtělo. Osobně jsem si na aktivnější projev snadno zvykl a neměl s ním problém. Když se do toho totiž opřete, pak Anthem SX jede a to skutečně krásně!

Čistý průstřel nehrozí

U tématu odpružení můžeme ještě chvíli zůstat, ať to máme komplet. Jelikož jsem začal popisem vysoce aktivního začátku zdvihu (hovoříme o zadní stavbě), je třeba navázat konstatováním, že aktivní je určitě alespoň první polovina, ne-li dvě třetiny kroku zadní stavby. Poslední třetina pak průběžně tvrdne, či jinak řečeno, je příkladně progresivní.

U kol s vyšším zdvihem (Trance, Reign) je to krásně znát díky pocitu, že toho zadek zvládne víc, než na kolik byste ho papírově pasovali. U Anthemu SX ale narážíte na prostý fakt, že je zde sto milimetrů pouze sto milimetry. Progresivní konec zde proto figuruje spíše jako pojistka, abyste zadní stavbu, potažmo celý rám, svým divokým počínáním totálně nerozlámali a tlumič neprostřelili skrz na skrz.

Po pár letech boje s větrnými mlýny se systémem OverDrive 2 se Giant rozhodl přejít na běžný standard taper hlavy (OverDrive) s ložisky průměru 1,5″ dole a 1 1/8″ nahoře.

Přihrávka na smeč

A teď jsem si krásně nahrál, abych mohl přeskočit na téma ovládání a výkonu vidlice. Když totiž zarazíte sedlo dolů (100 mm sedlovky Giant mi povětšinou stačilo), snadno a rychle zapomenete na jakém kole to vlastně sedíte. Najednou jako by to nebyl přiostřený XC závodní full, ale vysoce schopná trailová zbraň. Geometrie tohoto kola je totiž s vyšším zdvihem vidlice hezky položená (hlava 68,5° oproti 69,5° u klasického Anthemu), celek příjemně pevný, jistý a hravý.

Terén jiné kategorie

Ne zcela záměrně se mně i Zvoloušovi stalo, že jsme Giant Anthem SX 27,5 vytáhli do ostřejšího terénu, než by mu teoreticky příslušelo. Já jej například zvolil jako dopravní prostředek při výpravě na kopec Kámen nad Všenorami, kde jsme byli fotit Canyon Strive CF 8.0. Zvolouš s ním týden před tím tak trochu omylem zabrousil přímo na DH trať ve Všenorech.

Oba jsme si přitom odnesli podobný dojem. Dokud se jede spíše technika, zatáčky a prudší padáky, nechá si Anthem SX líbit skutečně hodně a jistě zdolá i mnohá obávaná místa. Problém nastává pouze ve více rozbitých rychlých pasážích, kde vám brzdy dojde, že své tempo musíte dost krotit, jinak byste 100mm rám brzy rozštípali na trsátka.

Tzv. Horizontála nad Černošicemi

Znatelný posun

Zkrátka a dobře, vidlice Fox na 120 mm, na poměry základní třídy Performance, fungovala velice slušně; s chutí pobírala i větší překážky, ale především posouvala původní XC až Trail geometrii do kategorie Trail až All Mountain. To ale neznamená, že by Anthem byl na běžných trailech zbytečně líný. Bylo sice znát, že je jeho řízení krapet vláčnější, avšak vzhledem k nízké hmotnosti (celku nebo třeba jen samotných kol) a celkové subtilnosti jsme si s ním mohli dělat co nás jen napadlo. Zábavy jsme si já i Zvolouš užili víc než dost, ať již jsme drtili terény v lese za barákem nebo brousili zadkem zadní kolo při šoupání se dolů po strmých stráních.

Můj vůbec poslední výlet v sedle Anthemu SX vedl do Radotína na trail zvaný Horizontála, kde se to zejména v horní části hemží rychlými zatáčkami na hlíně a mezi kamením. I tady jsem se neskutečně bavil, jelikož se tento lehoučký Giant nechal snadno přehazovat z náklonu do náklonu, přitom však zatáčky krouhal s naprostou jistotou, že jsem ani nemusel vyhazovat nožku do strany. Ono by se to s nášlapy a tretrami Giro dělalo hůř než na platformách a ve FiveTenech.

Nová generace plášťů Schwalbe Nobby Nic má moderně vyhlížející, značně otevřený a poměrně agresivní vzorek. Mě se líbil jak od pohledu, tak i svým projevem za jízdy.

KOMPONENTY

Ze všeho nejdřív bych chtěl pohovořit o zbrusu nové generaci jinak letitého modelu pláště Schwalbe Nobby Nic. Na sportovních Giant ráfcích sice šířka 2,25“ nepůsobila nijak přerostle, dojem ale na mě tyto pryže udělaly velice dobrý. Jednak se mi líbí už jen vzhled samotného vzorku, který mi připomíná můj oblíbený Hans Dampf, jednak to prostě funguje. Vzhledem k Nobbyho přítomnosti pouze na předním kole po mě nechtějte soudy typu „jak to jede“, ale neměl jsem pocit, že by mě tato guma jakkoliv brzdila.

Naopak se mi líbilo, jak nový Nobby hezky drží na různých površích, jak jistý dokáže být při jízdě „na brzdách“ a zároveň jak dobře vede směr. Nejvíce se samozřejmě blýskl na hlíně, spíš měkčí než vyloženě přeschlé, ale držel slušně i na kamení a tak podobně. Občas mě trochu znejistil na sypkém povrchu, ale zde šlo spíše o hru s potřebným zatížením předního kola. Aby to ale nebylo jen o Nobby Nicu, pochvalu, s menší výhradou, si ode mě zaslouží na tomto místě i Racing Ralph.

Žádný proříznutý bok, pouze jeden defekt, který ale způsobil vpravdě titěrný trn, jaký by se skrz plášť dostat snad ani nemusel! Občas sice zadní kolo prohráblo, když jsem se pral s náročnějším výjezdem, jinak ale drželo solidně, zlehounka se otáčelo a hlavně mě překvapilo jeho boční vedení. Když jsem se s Nobby Nicem opakovaně zařízl do šikmého svahu, čekal jsem, že zadek bude létat sem a tam. Nestalo se! Proto: „Má poklona, pane Raplh!“

Při pohledu z boku navazují vzpěry zadní stavby plynule na horní rameno, pohled svrchu odhalí velká ložiska vyčnívající dovnitř rámu.

Fox Float CTD Performance

O vidlici Fox Float CTD z řady Performance jsem se již zmínil. Dodejme, že při pravidelném mazání Fork Juicem chodila poměrně jemně a citlivě, byla slušně aktivní a nemizela zbytečně ve zdvihu jako mnohé moderní RockShoxy. Docela rád se do Foxu navážím, zde ale nemám jednoduše žádný důvod.

Praktické poznámky

Řazení Shimano SLX/XT fungovalo bez připomínek, pouze zadní brzda SLX byla občas měkčí. To ale bylo tím, že už v zadním třmeni dojížděly destičky. Ještě pár delších sjezdů a byly by „na plech“.

Kromě pár horkých chvilek se zadní brzdou s minimem brzdového obložení (materiál prostě mizí, když se na kole skutečně jezdí), jsme s kolem neměli žádné starosti. Velice dobře fungovala i teleskopická sedlovka Giant. Chodila jemně, přesně a bez výrazné vůle. Jejím jediným „neduhem“ je skutečnost, že když vezmete za sedlo, tak se sedlovka vytáhne a tak i dále zůstane. Většina ostatních výrobců se s tímto již poprala, u nich sedlo drží dole, proto v tomto směru Giant lehce zaostává. Jinak je ale třeba uznat, že za tu cenu chodí vážně luxusně!

Páčka dálkového ovládání sedlovky Giant Contact SL Switch-R sice na první pohled poněkud trčí do prostoru, díky tomu ji ale nahmátnete i poslepu, navíc se snadno ovládá a klade jen přiměřený odpor.

Giant Anthem SX 27,5 – závěr

Klasický Anthem je velice příjemnou XC hračkou, která se rozhodně nedrží starých závodních klišé o dlouhém posedu, rychlém řízení a výkonu na úkor ovladatelnosti. I proto snadno přesahuje svou původní kategorii. Anthem SX přitom tento všestranný charakter posouvá o další úroveň výš a z původního XC rychlíku dělá neméně rychlý, avšak ještě zábavnější trailový univerzál. S tou univerzalitou je to třeba brát trochu s nadhledem, jelikož stovkový zadek a lehký rám mají své jasné limity. Pokud ale hledáte kolo s výraznou trailovou geometrií, přitom rádi cítíte po čem jedete, mohl by vás právě Anthem SX chytit za srdce.

Více o tomto kole na webu
www.giant-bicycles.com

GIANT Anthem SX 27,5 – Yesterday sunny ride from BikeAndRide.cz on Vimeo.

GIANT Anthem SX 27,5 – geometrie

Foto: Štěpán Hájíček