Lapierre Zesty 314 (2013) – TEST

Lapierre Zesty pro mě není neznámým kolem. Již před X lety jsem měl možnost se s ním blíže seznámit a musím přiznat, že se mi dostalo hluboko pod kůži. Jak na tom ale bude poslední generace? Neztratila Zesty za ty roky něco ze svého kouzla?

Neřekl bych! Stále je to již od pohledu uhrančivé kolo, které vyloženě láká k tomu, abyste bez dlouhého váhání naskočili do jeho sedla. Pokud ale nemáte kam spěchat, zastavte se na chvilku u samotného rámu a nechte svůj zrak chvíli volně plout po ladných křivkách jeho ostře profilovaných trubek.

Na francouzské vlně

Od nezbytné kónické hlavy takto snadno doputujete přes poměrně decentní horní raménko až k charakteristicky tvarované zadní stavbě. Ta se na svém zadním konci plynule rozšiřuje, aby byla patřičnou oporou čepu, který dělí zadní vidlici dříve, než dosáhne zadní osy (tzv. Horst Link). Pozorný pozorovatel si na pravé straně jistě všimne také malého karbonového spoileru, který přehazovačku chrání – sám jsem vyzkoušel že účinně, když jsem chytil šutr, což naštěstí odnesla karbonová ploutev a nikoliv přehazovačka!

To by tam být nemuselo…

Vrátíme-li se na chvíli zpět ke středu rámu, nedá mi abych neupozornil na jediný, alespoň z mého pohledu rušivý prvek. Tím je nástavec spojující horní rameno a tělo tlumiče. Jeho účelem je, dle mého odborného názoru, dostat tlumič o něco výše na spodní trubce, aby pod ním zbylo dost místa pro lahev a případně se krapet změnila progrese chodu, v porovnání s předchozí generací.

Král je mrtev, ať žije král

Starší Zestyny měly tlumič napojený napřímo, jak to ale bylo tehdy s bidonem vám dnes neřeknu, neb vozím vodu výlučně v batohu. Na druhou stranu je ale zbytečné plakat nad rozlitým mlékem, když je řešení za dveřmi. V době, kdy píšu tyto řádky, je již světu známá nová generace Lapierre Zesty i Spicy pro rok 2014. Nejen že v jejích řadách bude více karbonu a točit se budou výlučně na kolech 27,5″, ale navíc mají i jinak řešený právě tento prvek. Na místě nevzhledného nástavce bude pomocné rameno (malá vidlička) připomínající řešení známá z fullů Specialized. Něco podobného se objevilo také na prototypu Kona Process 153, že by nová móda?

Čtyři do party

Lapierre Zesty, stejně jako další dva příbuzné modely – Spicy a Froggy – používají zadní stavbu pojmenovanou OST+, což je pro vyjmenované modely Lapierre již po řadu let charakteristická čtyřčepová konstrukce s výrazným dělícím prvkem na zadní vidlici – tzv. Horst Linkem. Především díky němu lze hovořit o systému nezávislém na pohonu a práci zadní brzdy.

Hloupý Honza, chytrý Honza

Posledním bodem, který bych chtěl zmínit, je, že se Zesty 314 aktuálně nabízí ve dvou verzích – jednak s klasickým tlumičem Fox CTD, jednak v provedení s inteligentním odpružením E:i Shock o jehož funkci jsem se již dříve rozepsal v samostatném článku. V roce 2014 přitom budou modely E:i Shock jasně převažovat, snad jen základní verze bude osazena klasickým „hloupým“ tlumičem bez elektroniky.

Easy rider

V úvodu jsem zmínil, že je Lapierre Zesty kolem, jež ve mě zanechalo již před lety hluboký dojem. Bylo to zejména díky specifické geometrii, která vždy byla pro kola Lapierre s vyšším zdvihem charakteristická. Řeč je o kombinaci výrazně položené vidlice a spíše delšího rámu. Díky tomu měly stroje Lapierre vždy výrazně stabilní řízení, které proto, pravda, nemuselo a ani nesedělo každému.

Jen ho nechte, ať se topí

Druhým charakteristickým rysem byla opravdu hodně aktivní zadní stavba působící dojmem bezedného kroku, zejména v těžším terénu. S tímto úzce souvisí i skutečnost, že doporučený sag (kontrolováno dle měrky na sedlovce), byl vždy alespoň pocitově vyšší, než klasicky používaných 20-30 %. Ostatně Lapíky měly vždy hodně dlouhé tlumiče.

Vše dohromady pak společně s o něco delším posedem tvořilo celek, který byl vysoce jistý a zábavný v těžkém terénu a prudkých sjezdech a přitom se na těchto kolech dalo velice snadno dupat po rovině či do kopců při putování od sjezdu ke sjezdu.

Proč ten minulý čas?

Před lety jsem se právě díky zmíněným vlastnostem do tohoto kola zamiloval a zároveň se při přebírání nové Zesty 314 do testu trochu bál, jestli tento značně svérázný projev nemusel padnout na oltář přizpůsobení se „širší mase“. A rozhřešení? Ano i ne. Vlastně se mi to těžko hodnotí, jelikož se doba dost změnila a kola jakbysmet. Zřejmě částečně i proto mi dnes Lapierre Zesty nepřipadá až tak „vyhrocený“, což je trochu škoda. Ale chápu…

Jak říká Jeremy Clarkson

Vzpomněl jsem si na jeden starší díl Top Gearu, kde Jeremy testuje „nový“ Citroen C6 a srovnává jej s jeho dávným předchůdcem, modelem CX. V reportáži zmiňuje, že ač bylo staré CX šílené a těžko ovladatelné, tak právě to bylo tím, co se mu na tom autě líbilo. Moderní C6 je možná plně funkční a s konkurencí srovnatelné, „normálně zatáčí a sedačky jsou skoro německy tvrdé…ale jakoby ztratilo část své duše.“ Podobný dojem ve mně vyvolává Zesty.

Když se hrany obrousí

Stále je to skvělé kolo, je krásně stabilní, hravé a s výkonným odpružením, jen byly částečně obroušeny jeho hrany. Za řídítky „L-kového“ rámu (vel. M by mi sedla nejspíš lépe) jsem si nepřipadal nijak extra natažený a neměl jsem problém kolo ukočírovat ani na technicky vysoce náročných trailech v Krušných horách. Zde jsem naopak ocenil, když jsem se při kalupu z kopce či jízdě rychlostí chůze snažil proplétat mezi stromy a velkými kameny, jak je řízení hezky vyvážené a příkladně poslušné. Stačilo sedlo zarazit až dolů k objímce (co bych jen dal za teleskop) a užívat si bujaré sjezdování.

Záchranný kruh netřeba!

V tomto směru mě nezklamalo ani odpružení, které si nechalo líbit opravdu hodně a bez řečí zobalo kameny malé, střední i velké a ostré. Krok zadní stavby už není pocitově až tak bezedný jako kdysi, zato se ale nemusíte bát, že byste se v jeho vlnách utopili. Zkrátka něco za něco.

Oblast, kde si Zesty uchovalo svůj původní charakter je citlivost zadní stavby, která je vskutku výtečná. Až tak, že může být pro mnohé při jízdě po rovině a do kopce poněkud rušivá. Mě osobně se houpavější projev líbí a v technických výjezdech si dokážu mimořádně přesné kopírování terénu zadním kolem náležitě vychutnat.

Zavřete oči, zavírám tlumič!

Řada jezdců ale spíše ocení více stability a jistější oporu, které lze snadno dosáhnout přepnutím do režimu Trail v případě tlumiče Fox CTD nebo Medium (Pedal) na elektricky řízeném E:i Shocku (RockShox Monarch). Zamykat tlumič zcela by ale bylo barbarství, které lze tolerovat pouze na asfaltu. V případě elektrické varianty je to trochu jinak, neb zde se tlumič v režimu AUTO zamyká sám a to relativně smysluplně.

Jako stará Amerika

Milovníci jízdy ve stylu rozhoupaného Cadillacku tedy budou – stejně jako já – navýsost spokojeni, ti ostatní se nemusí zdráhat a mohou využít možností kompresního tlumení CTD, jehož ovládací páčka je snadno přístupná a netřeba ji dlouze hledat. A zklamáni jistě nebudete ani z funkce vidlice Fox Float, která opět pracovala parádně. Krušnohorské traily jí nezřídka kdy vyslaly až ke dnu jejího rozsahu, v okolí Prahy si povětšinou nechávala zhruba třetinu kroku v zásobě, ale i zde se občas nechala zhoupnout naplno.

Italské kotvy – Formula RX

Z komponentové skladby mi nejvíce v hlavě utkvěla vzpomínka na brzdy Formula RX se 180 mm kotouči. Není to žádná žhavá novinka, proto jsem si spíš jen potvrdil to, co jsem o nich věděl. Jejich charakter je ostřejší, což mě osobně dost sedí. Síly mají rovněž dostatek a ani s modulací, pomineme-li onen ostřejší nástup, problém rozhodně není.

Jeden hot a druhý mild

Překvapila nás jen rozdílnost projevu dvou párů těchto brzd na dvojici testovacích kol. V jednom případě bylo vše jak popisuji, u druhého kola byla přední brzda poněkud měkčí a méně nabroušená. Zmíněné kolo ale již dostalo slušně zabrat, ani Kuba jej při své statné postavě rozhodně nešetřil, destičky byly dost sjeté a hydraulický systém mohl být lehce zavzdušněný. Zřejmě by tedy stačil menší servisní zásah a bylo by vše opět v nejlepším pořádku.

Mixle v pixle

Zajímavá je rovněž kombinace plášťů Schwalbe, kdy vepředu najdete pěkně zubatý Nobby Nic, vzadu pak hladší Rocket Ron, oba pláště v šíři 2,25“. Ať to vypadá jakkoliv, jedná se o plně funkční a celkem smysluplné řešení. Nobby vepředu držel i na mokrých kamenech krušnohorských jako židovská víra, hladší Rakeťák Ron zas usnadňoval odvalování v rámci přejezdů mezi jednotlivými traily. Ač jsem měl zprvu o životnost hladších a lehčích pryží na zadním kole poněkud obavy, tak dostatečný tlak a možná i naše pilotní schopnosti nám umožnily přežít v Krušných horách bez defektu, či pro Schwalbe typického proříznutí boku.

Lapierre Zesty 314 (2013) – závěr

S trochou lítosti v hlase musím konstatovat, že Lapierre Zesty již není až tak vyhraněným kolem s řízením ve stylu chopperu a odpružením podobném starému Cadillacku – takový malý lehký FR ďáblík, s kterým se dá „sjezdovat“ i po rovině! Přesto je Zesty stále skvělým kolem a díky méně vyhraněnému, přitom stále vysoce stabilnímu řízení a stejně tak více civilně odladěnému, ale stále vysoce komfortnímu odpružení, je tento stroj nyní přístupnější pro více příznivců terénních radovánek.

Takový je jeden zásadní evoluční skok v historii modelu Lapierre Zesty. Tím dalším a dnes již známým je upgrade na průměr 27,5″, výraznější zapojení karbonu a inteligentního zadního (elektronického) odpružení E:i Shock. První dojmy z představení novinek Lapierre vám přineseme ještě v průběhu léta, plnohodnotný test Zesty nové generace v zápětí, jakmile dorazí první jezditelné vzorky do ČR.

Více informací o tomto kole najdete na stránkách www.lapierre-bike.cz objednat jej lze na eshopu www.MOJEkolo.cz

Foto: Štěpán Hájíček/Jakub Douda (fotoJD.cz)

[Ukázat prezentaci]

◄ 1 2