Cannondale Jekyll 2 – čtenářský test

Jeden z čtenářů sebral odvahu a také něco málo potřebné drzosti (myšleno jedině kladně) a poslal mi do redakce vlastní test často skloňovaného stroje Cannondale Jekyll Carbon 2. Materiál je to rozhodně zajímavý, proto jsem neváhal a už ho sypu na web.

Text a foto: Bušido a Poskok

Motto: Čím hůře, tím lépe!!!

Varování: Publikovaný text vyjadřuje pouze osobní a subjektivní názor autora a jeho „Poskoka“. Slovy D-Fense:“ Zde publikovaný text může být politicky nekorektní, xenofobní, sexistický, nacionalistický, heterosexuální, rasistický, záštiplný, obsahuje sprostá slova nebo alespoň překlepy a gramatické chyby.“

Tak jsem jednou dostal chuť zkusit se projet na pořádném kole do terénu. Celé to vzniklo na letošním Velo Test festu, kde si můj Poskok (druhý to člen testovacího týmu) celkem náhodou u stánku Cannondale ukázal právě na Cannondale Jekyll Carbon 2. Mě nezajímalo. Přidělat k tomu motor, je z toho krosová motorka. Příliš velké zdvihy, vysoká cena, mamutí vzhled a traktorové pneumatiky mě nijak neuchvátily a neměl jsem touhu si ho ani zkusit. Vždyť jsem právě sedlal báječné GT!

Hned po prvním kolečku testovacího okruhu mě Poskok jemně upozornil, že tohle kolo vážně stojí za vyzkoušení. Ještě jsem odolával, ale pak jsem ho viděl, jak v nejprudším stoupání hladce zdolal padlý kmen a to mě donutilo přehodnotit stanoviska. Na kopci jsem tedy nedůvěřivě na mastodonta přesedl a pustil se dolů. Brzdil jsem, nadhazoval přední kolo před kameny a stromy, vybíral si nejlepší cestu a v tu ránu jsem byl dole. V hlavě se mi pomalu líhla myšlenka, jestli si to nedat ještě jednou a bez těch zbytečných manévrů.

Dobrá, tedy nahoru až kam to jde, zbytek vytlačit, odemknout tlumiče a znova dolů. Méně brzdění, více klád, žádné nadhazování předního kola před překážkou a rovnou cestou necestou. „Ujóviše, to je jízda! Vážně se dá takhle hrčet z kopce dolů? Tu kládu v půli kopce jsem ani nezaznamenal. Jak to ale asi pojede po silnici?“ Při pohledu na pláště bylo jasné, že se nadřeme. K mému údivu i Poskok zvyklý na chrtí závody na hardtailu musel uznat, že to jede i po asfaltu celkem dobře a bez větší námahy.

Naše první randes-vous s Jekyllem bylo bohužel na nějaké podrobnější hodnocení příliš krátké a tak jsme si ho po půl roce zkusili půjčit na celý víkend. Poděkování patří Ski a bike centru Radotín, kde mě vyšli vstříc a asi po měsíci čekání je Jekyll konečně tady. Nastavili mi tlumič a vidlici podle váhy, srovnali řidítka, upravili polohu brzdových pák a řazení, posunuli páčku ovládání tlumiče a doporučili kam vyrazit. Velmi ochotně. Opravdu, velmi ochotně…

Cannondale Jekyll Carbon 2 – jak sám název napovídá, je celý z BallisTec carbonu. Nevážil jsem, ale podle údajů z webu má celkovou hmotnost 12,7 kg. Opravdu masivní konstrukce hlavně dolní rámové trubky, široké hlavové složení 1,5“ přispívají k tomu, že se rám při (naší) jízdě ani nehne. Přitom čepy vahadla nejsou na první pohled nijak masivní – oproti třeba Scottu. Hned mě napadlo, jestli takhle široký rám vůbec upnu do držáku na zahrádku auta. Trubka je sice široká, ale je zase poměrně plochá. Používám Thule ProRide 591 a tam se vejde úplně přesně. U menšího držáku, ale čekejte problémy! Design se mě osobně moc líbí, ale je to věcí vkusu. Povrch je nádherně matný, hrubší a hádal bych, že vydrží i drsnější zacházení a jen tak se neodře.

Koho zajímají podrobnosti, tady je odkaz na stránky Cannondalu

Testoval jsem třeba svou standardní kořenovou sadu. Naplno se rozjedu, zvednu se ze sedla a pak se uvidí. Jekyll to dal celkem v pohodě, i když se ztrátou bodíku. Přece jen mě skoro spadla noha z pedálu. Další pokus byl v bike-parku, kde jsem krásně projížděl jednu klopenou zatáčku za druhou, lehce si skákal a to všechno s neuvěřitelnou jistotou a pohodlím. Bylo to spíš tak, že při stoupání nahoru míjím postavené rampy a Jekyll našeptává, „ tohle je ono, rozjeď se a pusť to tam, pojďme si vážně skočit!“ Kdepak, ty překážky jsou vyšší než já, na tohle nemám ani náhodou, leda v příštím životě.

Jakpak bude fungovat ten raketoplán/jaderný reaktor pod pr…í, pardon zadečkem? Jedná se o Fox Dyad RT2, zdvih 150/90mm, vyvinutý ve spolupráci s Peterem Denkem původně pro Scott. Je to tříválec, na kterém si červeným kolečkem na vrcholu stavíte Rebound samostatně pro pohyb tlumiče nahoru a dolů. Celý tlumič je krásně v ose/těžišti kola a je chráněn samotným rámem proti odletujícím kamenům a blátu. Samotné nastavení tlumiče nemohu posoudit, protože bylo uděláno na moji váhu předem a sám nemám tak dobrou vysokotlakou pumpičku, abych si na nafouknutí troufnul.

Je totiž speciální pro tenhle tlumič. Tlakuje se myslím až do 20 barů a má extra pojistný ventil proti úniku tlaku. A jak tedy reaktor reaktoruje? V porovnání např. s FOXem RP2 nebo RP23 plynuleji tlumí větší nerovnosti, v nastavení ProPedal se při tak velkém zdvihu tolik nehoupe. Samozřejmě než se do toho opřete ve stoje. Na menší nerovnosti reaguje o něco méně. Mě osobně chybí třetí poloha a to zcela zamčeno. Celkově bych tlumič hodnotil skvěle. Dokonce asi nejlepší tlumení (mě nejvíce vyhovující) na kterém jsem zatím jel. I když mouchy to má a nemyslím jen váhu.

Zhora je pěkně vidět nastavování reboundu (odskoku) tlumiče a velikost čepů a vahadla.

Vidlice je FOX Talas, průměr 32 mm. Možná by to sneslo o číslo robustnější. Jinak vidlice je skvělá a odvádí vynikající práci. Zkrátka je to FOX a ten funguje bezchybně.

Zdvih má dva módy 120 a 150 mm. Přestavíte si ho na levé korunce i za jízdy, celkem se to hodí při stoupání do vrchu, nebo delší jízdě po silnici. Páčka jde hodně ztuha, ale to může být dáno tímhle konkrétním kusem. Na pravé noze se klasicky odemyká a zamyká vidlice, i když v zamčené poloze pořád o několik centimetrů pruží. Taky je tady vidět vedení lanka do rámu. Zdá se pěkně utěsněné a neměla by se tam dostávat voda.

Kliky SRAM jsou sice v provedení 3×10, ale jsou osazeny jen 2×10. Namísto největšího převodníku je použit chránič. Nejspíš z laminátu. Rozdíl zubů 24/38 je vážně veliký a nejdříve jsem s tím měl problémy. Jedu na velký převodník, vzadu nejlehčí převod a chci přeřadit. Vepředu dám menší převodník a přehazovačkou musím o 3-4 stupně dolů. Celkem pro mě dost. Poskok se mi směje. “Prostě jsi jenom nepochopil, proč to tak je. Jednoduše do kopce máš jezdit na malý převodník a z kopce dolů na velký!“ Ahá, přesně takhle mi to dává smysl.

Detail chrániče. Zdá se, že je velmi odolný, ale podívejte, jaké záseky do něj kameny udělají. K tuhosti celku přispívá i střed BB30.

Pevná osa 15 QR thru axle taky svým dílem přispěje k tuhosti kola. Vzadu je pevná osa také. Brzdy Avid Elixir 7 carbon, kotouče 180 mm. Po dvou dnech začaly brzdy vydávat pisklavé a hučivé zvuky při brzdění. Na funkci to ale vliv nemá. Nějak jsem ten carbon na brzdách nemohl najít, ale asi tam někde bude…

Uměl bych si představit i jednodušší uchycení brzdy bez toho podivného nástavce, který sice přidává hmotnost, ale zato snižuje tuhost.

U páky brzdy se dá nastavit vzdálenost od řidítek. To se mi líbí. Brzdy chodí pěkně, mají příjemný nástup brzdné síly a dokážu s nimi pěkně citlivě brzdit. Proti tomu, co používám na kole teď, je pro mě účinek přední brzdy šokem. „I takhle rychle se dá brzdit, no vida.“. Přispívá k tomu i velikost kotouče 180 mm. Musím na to myslet, až si zase sednu zpátky na svoje kolo.

Na detailu páky brzdy je vidět, že se nastavovací šroub potkává s uchycení m lockoutu zadního tlumiče, který už nemůžu dál posunout.

A tím se dostáváme k páčce zamykání zadního tlumiče. Proboha, kdo tohle vymyslel? To se páni konstruktéři nemohli podívat, jak to dělají u Scottu? Nebože by byl problém v patentech? Zkrátka a dobře, páčka jde ztuha a zkuste si ji odaretovat. Líbilo by se vám to palcem? Ale to se za jízdy musíte skoro pustit řídítek.

Nebo je libo použít ukazováček? Taky to není vrchol ergonomie. Ono to vlastně nevadí, protože si jí za jízdy stejně několikrát nechtěně odemknete, než si zvyknete na to, že se jí prostě nesmíte dotknout. Odemyká se i při nejmenším doteku ruky. Zase to má tu výhodu, že jedu na plné zdvihy téměř pořád a zjišťuji, že to vůbec nevadí. To kolo je prostě tak dobré.

Přesmykač SRAM X7 funguje výborně a jeho páčka je palcem perfektně dosažitelná. Na páčku přehazovačky si sice taky sáhnu pěkně, ale má vůli (mrtvý chod) asi 1 cm. Podřazení má vůli menší, ale i tak dost nepříjemnou. Proč se vlastně nedělá podřazení také o několik stupňů? Já bych ho chtěl. Letos jsem ho poprvé viděl u Shimana, tak snad mě výrobci do budoucna vyslyší.

Takhle musím kroutit zápěstím a palcem, abych přeřadil alespoň o 2 stupně. O přeřazení o tři si můžu (při pevnějším držení řídítek) nechat jen zdát.

Přehazovačka SRAM X9 má velmi krátké rameno, které je z carbonu. Řadí skvěle i v tahu. Co víc dodat. Možná ještě poznámka ke kazetě SRAM. Je odlehčená, což znamená, že jednotlivá kola jsou jen prstence, které spojuje kříž ve středu. Móóc pěkná konstruktérská práce.

Sedlo je zajímavé tím, že je flexibilní v zadní části. Takže pruží a o větší komfort vaší zadnice je tak postaráno. Poskok poznamenává, že to i trochu funguje. Otázka je, kolik to vydrží, bude-li ho sedlat pořádný chlap. Nicméně po roce provozu je zcela v pohodě.

Vedení kabeláže rámem je v téhle cenové kategorii asi samozřejmostí, vypadá pěkně utěsněné a nebude tak trpět vodou a blátem. Rozhodně to oceňujeme při mytí kola, kdy bovdeny nepřekáží.

Na sedlové trubce je vidět, jak je v dolní části vyosená, aby se vešel přesmykač. Logo je pěkně in, i když nevím, co má představovat. Taky je tady pěkně vidět vzorek pláště Schwalbe Hans Dampf 26×2,3. To jsou panečku drapáky. Záběr je skvělý a dokonce se s tím dá jezdit i na silnici, i když k tomu určitě není určený. Já i poskok jsme byli z těchto plášťů vedle. Zdaleka nejlepší máza, na které jsme zatím jezdili. No, na moc pláštích jsme zase nejezdili… Drobná vada- vzorek se trochu trhá od podkladu. Poskok se při přestupu na vlastní kolo podivil: „Jak jsem proboha mohl na těch plivancích doteď jezdit…“ V terénu jedou prostě pořád a zklamaly pouze jedinkrát a to nebylo úplně jejich vinou. Bylo čerstvě po dešti, prudký kopec nahoru, spousta jílu a v polovině stoupání se prostě obalily blátem tak, že zadní kolo nemohlo projít rámem a byl konec. Přesto na suchu nepřekonatelný plášť a na mokru to taky není špatné.

Chvilku mě trvalo, než jsem si všiml, že na výpletu kola jsou 2 dráty bílé. Říkám si, pěkná frajeřinka, než jsem si uvědomil, že jsou vždy u ventilku, abyste ho snáze našli. Pěkný detail konstruktéra, který přemýšlel.

Závěr

Vynikající kolo pro někoho, kdo jezdí v terénu vážně drsně a chce se na svůj stroj spolehnout za všech okolností. Lehké, tuhé, hravé a pozornost přitahující kolo.

Foto: Bušido

[Ukázat prezentaci]

◄ 1 2