EUROBIKE Demo Day – reportáž

Z letošního veletrhu EUROBIKE jsme vám již naservírovali nemalou porci informací, fotek a videí, stále jsme se ale nedostali k poznatkům z testovacího dne Demo Day, který se již po páté konal den před samotnou výstavou.

Loni jsme Demo Day vynechali, jelikož jsme usoudili, že vlastně až tak zásadní není. Ono to zní lákavě – vyzkoušet si modely následujícího roku, navíc od světových značek, ke kterým se doma těžko dostaneme, na druhé straně je ale někdy docela boj se profackovat právě k těm nejzajímavějším kouskům, na jejichž test se vypisují dlouhé pořadníky, aby vám nakonec oznámil, že se můžete projet pouze půl hodiny!

K tomu všemu se jediný rozumný testovací okruh skládá z rychlého průletu loukou, jednoho sjezdu rozbahněným korytem, navíc po mokrých kořenech, který před vámi možná zavřou, když si tam zrovna ustele japonský novinář a zlomí přitom vejpůl přední kolo Scottu Genius. Dále tam jsou bahenní lázně a návrat na vrchol drsnou terénní stojkou, po asfaltu nebo na korbě dodávky, pokud již máte dost.

Půjdeme do toho znovu?

Vážně nevím, jestli do toho půjdeme za rok znovu! Ono tam vlastně nic pořádně neotestujete, fotky z temného lesa stojí za… Ale už je to zkrátka takový „dobrý zvyk“. Letos jsme třeba byli pozváni v rámci Demo Day na představení aplikace Fox iRD, o které byla řeč v reportáži z Eurobiku, nebo, kdyby bylo pár věcí trochu jinak, jsme si mohli poslechnout přednášku o řazení SRAM XX1 a snad se alespoň na parkovišti projet na jednom kole s 11 pastorky vzadu. Tak třeba příště, až zase vstaneme dlouho před rozbřeskem, abychom v Praze v 5 ráno skočili do auta a o 5 hodin později se převlékali na louce, která je dočasným parkovištěm, do pracovního cyklo-mundůru.

Marin Mount Vision a Rift Zone 29er

Nechme už ale toho brblání a pojďme se podívat na kola, která jsme stihli letos na Demo Day prubnout. Hnedle po snídani jsme si s Kubou půjčili dva Mariny. Od základu přepracovaný Mount Vision (enduro se 140 mm zdvihu) a Marin Rift Zone 29er, tedy zcela novou devětadvacítku na 100 mm zdvihu. Když jsem se vyptával Jasona Fairlotha, člověka zodpovědného za vývoj celoodpržených kol Marin, na důvod, proč předělali tu jedinečnou zadní stavbu Quad Link a nahradili jí vzhledově standardnějším řešením, bylo mi řečeno, že je to jednak kvůli lidem a také, že toto řešení je podstatně lehčí, přitom si ale dokázalo zachovat klíčové vlastnosti původního řešení. Mě na pohled novou generace systému Quad Link asi nejvíce připomíná DW Link, ale proč ne, virtuálů je dnes plný trh. Navíc když jsou dobře navržené…

MARIN Mount Vision XM

Na prvním okruhu jsem sedlal Marin Mount Vision a moje první dojmy ve mě vyvolali příjemné vzpomínky na jeho předchůdce, s kterým jsem například před lety hobloval skálu na Gardě, co rozděluje Rivu a Torbole. A jsem za to rozhodně vděčný, protože mít vlastní charakter, to se počítá. I nový Marin je tak spíše kratší a s těžištěm posazeným více dozadu. Vidlice využívá poměrně laxní úhel (rozuměj více položený – 67,5°), proto je řízení příkladně stabilní, až se sním při lámání kola do prudkých zákrut musíte trochu prát. Ale nevyčítal bych mu to, takový je prostě jeho styl.

Přední kolo nad zemí?

Trochu mě ale zarazil živý projev předního kola na rovině, skoro jakoby snad ani nejelo po zemi. Šlo by ale nejspíš o chvilku zvyku a bylo by zapomenuto. Dalším šokem, tentokrát pozitivním, byla svižnost, tuhost zadní partie a lehkost jízdy. Marin vážně shodil a je to znát. Starší generace byla někdy trochu těžkopádná, nová je o míle napřed. Důkaz místo slibů – hmotnost, velikost M, bez pedálů – rovných 13 Kg.

Nový Quad, dobrý Quad

Tradičně výtečný byl i projev zadní stavby Quad Link, která byla při šlapání příkladně stabilní, poměrně slušně brala menší nerovnosti, ale hlavně parádně běhala na tom jednom jediném sjezdu s několika málo kořeny. Z tohoto prvního dojmu si troufám odvodit, že v těžším terénu to zase bude pořádně disko jako se starými Mariny! Jo tehdá na Gardě, když jsme sjížděli schody a já se strašně divil, proč má náš průvodce sjezďáka a pochopil to poté, co jsem skoro celou cestu dolů hobloval zadkem zadní kolo. Ale dal jsem to celé, díky Marinu na 140 mm!

MARIN Rift Zone 29er XC8

Zcela nová devětadvacítka od Marinu, vlastně jejich první celoodpružená, byla v mnohém podobná svému 26“ bratru. Stejný zadní systém, Quad Link velice podobný dojem z funkce zadní stavby (pomineme-li podstatný rozdíl v hodnotě zdvihu) a velice blízký dojem ze svižné akcelerace a lehkosti jízdy. Marin Rift Zone byl ještě o deko lehčí (vel. L, bez pedálů, 12,9 Kg). I zde jsme zaznamenali možná ještě výraznější živost řízení na rovině a určitý odpor skládat se do prudších zatáček. Já osobně jsem se ale s tímto charakterem bez větších potíží popasoval a suverénně kolo provedl i oním rozmoklým sjezdem po kořenech. Nebo vedlo spíš ono mě?

Více o kolech Marin na stránkách www.marinbikes.com

GIANT Trance X 29er

Druhá, a věřím, že pro mnohé ještě více zajímavá testovaná perlička je zcela nový GIANT Trance X 29er. Giant okolo tohoto kola dělal velký humbuk (Trance X 29er video představení atd.), jakoby se takových kol už po lesích pár nepotulovalo, ale budiž. K testu Trance X 29er jsem se dostal spíš náhodou. Jiné stánky velkých a věhlasných značek byly obsypány davem zájemců (Specialized, Cannondale, Scott, Liteville atd.) zatímco u Giantu bylo docela prázdno. Ten den jsem ale již viděl nemálo lidí v sedle Trace X 29er. Štěstí mi přálo, takže když jsem šel okolo stánku Giant, tak jeden chlapík zrovna tohle kolo vracel, navíc v pro mě ideální velikosti M. Neváhal jsem a vnutil slečně s křiklavě červenou rtěnkou svojí ID kartu, nechal si nasadit pedály, nafoukat tlaky a šup, šup do akce.

Proč se držíš tak vysoko?

Můj první dojem z tohoto kola? Nějak moc vysoko posazená řídítka, která si hoví sice v karbonovém, ale tvarově naprosto děsivém představci Giant. Nedalo mi to a po chvíli v sedle jsem přeházel podložky a představec šoupnul jak to nejníže šlo. Ono to tedy moc nešlo… Kónická krytka hlavového složení a relativně vysoká hlava způsobily, že jsem měl ruce stále dost vysoko. Mě osobně takový moto-posed nijak nevadí, ale na kole, které se tváří, že má v sobě i něco málo sportovních genů, mi to nepřipadá úplně ideální. K výbavě ještě jednu rychlou zmínku, totiž, že na testovaném kousku byla teleskopická sedlovka s logy Giant. Ano, bylo poznat, že pochází z továren Kind Shock, ale hlavně že tam vůbec byla a hlavně že dělala, co taková sedlovka dělat má – vozila mě nahoru a dolů!

Jdeme do terénu

A pak tu jsou jízdní vlastnosti. Giant Trance X je velice zajímavou devětadvacítkou. U většiny „velkých kol“ lze vyzdvihnout nebo kritizovat určité projevy geometrie, ale zde… Nějak mě nenapadá, co bych o tomto Giantu napsal. Ano, chtělo by to delší zkušenost a ne jen cca hodinu na okruhu bez nápadu, ale přesto! Modří už možná tuší, kam tím mířím. Giant Trance X 29er je totiž až neskutečně neutrální, bez vyložených extrémů, bez jakýchkoliv vrtochů, bez charakteru?! To asi úplně ne. Trance X 29er má charakter všestranného trailového kola, u něhož po prvních pár metrech ochotně zapomenete, že se pod vámi točí velké obruče. Posadit mě do jeho sedla a poslat na testovací okruh se zavázanýma očima, tak snad ani nepoznám, že sedlám 29er. Tedy až na ta řídítka…

Něco podobného jsem už zažil v sedle 29“ BMC TE29

Geometrie je tedy jasná – velice povedená – a co zadní stavba? Tradičně dobrá, až na… Chvíli před Giantem jsem seděl na Marinu 29er, takže jsem měl dobré srovnání. Při záběru vysoká stabilita zadní stavby u obou kol je plně srovnatelná. Reakce na menší nerovnosti solidní, ale v těžším terénu (v tom jednom jediném sjezdu) my přišel Marin jako výrazně aktivnější. A to chodí pouze 100 mm, zatímco zadní stavba Giantu Trance X 29er nabízí 127 mm! Ideální by tedy bylo použít geometrii Giantu, dát mu nižší hlavu a zadní stavbu z Marinu. Jo, to by byla pecka! Nebo je to vše úplně jinak? Možná potřeboval Giant trochu víc zatopit, aby se plně projevil. Systém Maestro se mi obecně líbí, proč by tu mělo být něco jinak? Počkáme si na řádný test a uvidí se!

Více o nových kolech Giant na www.giant-bicycles.com

Fox CTD (vidlice/tlumič)

V novém řazení produktů Fox aby se pra.. vyznalo! Také vás uvedlo do rozpaků označení vidlic (tlumičů) Evolution, Performance nebo Factory Series? Mě ano, tak jsem po tom trochu pátral a dopátral se zjištění, že se jedná o kvalitativní členění produktů Fox do různých kategorií. Je to tedy tak, že Evolution series produkty patří do základní řady, Performance je střední třídou a Factory tou nejvyšší.

Rozdíl je pak většinou v přítomnosti (nepřítomnosti) různých vyspělých možností nastavení. Konkrétně vidlice 32 Float CTD z řady Evolution pracuje s otevřenou olejovou lázní a nabízí jednoduché přepínání kompresního tlumení CTD (Climb, Trail, Descend). Vidlice Fox 32 Float CTD ze série Factory (prostřední performance u řady 32 nenajdete, alespoň ne mezi běžně prodávanými produkty), využívá uzavřenou patronu FIT a k nastavení CTD přidává navíc možnost ladit účinek střední polohy Trail.

CTD v terénu

Netajím se tím, že u většiny systémů kompresního tlumení si nejvíc cením prostého faktu, že je lze plně odemknout a nechat odpružení volně pracovat. Když už jsem ale seděl na pár kolech s novým systémem Fox CTD, musel jsem vyzkoušet, jak pracuje. A že bych z toho byl nějak unešený, to ne! Jeho projev je totiž hodně zvláštní, hodně jiný než klasický ProPedal současných Foxů. Chápu logiku pojmenovat jednotlivé polohy podle jízdních režimů Climb (výjezd), Trail (netřeba překládat) a Descend (sjezd). Moc ale nerozumím tomu, jak to celé funguje.

Kde je ta hrana?

Nejlépe podle mě funguje, jak jinak, režim Descend. Vidlice (tlumič) je plně otevřená a odpružení tak příkladně citlivé a aktivní. I u poslední generace (2013) jsem na testovacích okruzích poznal rozdíl mezi levnější variantou s otevřenou lázní a vyšší řadou s patronou FIT. Lázeň je lázeň – hladší a citlivější. FITka prostě trochu drhne dokud se nezajede nebo alespoň nezahřeje. Ale zpět k tématu. Přepnete na Trail nebo dokonce Climb a zmáčknete vidlici (tlumič) a ono… Určitý odpor to klade, ale až tak od třetiny zdvihu!? Pro režim Trail možná ideální situace, kdy je začátek aktivní, pak to trochu ztuhne a kolo je pak lépe ovladatelné – poskytuje jistější odezvu. I když nevím, jestli tomuto tvrzení sám až tak úplně věřím. Navíc možnost nastavení účinku tlumení v pozici Trail (řada Factory) je fajn, ale rozsah není nijak oslnivý!

Kam ten svět spěje

Šokovalo mě, ale že podobný projev zaznamenáte u CTD i v režimu Climb! Čekal bych pevnou oporu, abych se do toho mohl opřít, když bych náhodou chtěl někde jít do spurtu, ale spíš, pokud bych chtěl ulevit svému pozadí v delším výjezdu a šlapat chvíli ve stoje. Jenže chyba lávky. Odpor, asi tak v oné třetině zdvihu, je vyšší než v režimu Trail, ale nijak závratný. U tlumiče to snad i stačí, tam dostatečnou práci odvede samotný zadní závěs, ale v případě vidlice… Ta se vám bude pod rukama houpat a houpat… To je tedy pokrok!

Takže nevím, co se u Foxu stalo. Hrozitánské páky dálkového ovládání, které jsem kritizoval v reportáži z veletrhu Eurobike 2012, prapodivné elektronické ovládání iCD s krabičkou od mýdla na tlumiči a teď ten podivný projev tlumení CTD. Na finální soudy si počkám na pořádnou terénní prověrku, zatím jsem ale z této novinky poněkud v rozpacích.

Více o vidlicích Fox na www.foxracingshox.com

RockShox MotionControl DNA

(Ne)nápadnou odpovědí na Fox CTD je systém MotionControl DNA značky RockShox. Také jsem měl tu čest prověřit ho v praxi na jednom kole a musím říct, že to je zcela jiná písnička. V otevřeném módu je vidlice příkladně aktivní, v uzavřeném pak pěkně stabilní. Když s ní ale praštíte o zem, kompresní okruh se otevře. Střední režim pak nabízí kompromis, případně i s možností doladit sílu účinku s dostatečně velkým rozsahem. Vše se navíc odehrává z kraje zdvihu, kde je cítit menší nebo větší hranka, kterou nájezd do terénu rychle vymaže.

Vidím to na RockShox

Není to sice nic, z čeho bych já osobně skákal čtyři metry nad zem, ale pokud bych už chtěl po své vidlici (tlumiči), aby nějaké takové hejblátko měla, pak bych jednoznačně volil RockShox před Foxem. Výraznější opora z kraje zdvihu, podstatně větší rozsah nastavení účinku ve střední poloze (od lehoučké stabilizační hranky, po téměř zablokovaný chod) a celkově čitelnější a smysluplnější projev. Uvidíme co na to praxe, co na to lidi. Jsem vážně dost zvědavý, ale s tímto přístupem, možná na čas RockShox převálcuje Fox, alespoň do doby, než se zase vše otočí nebo do hry neskočí jiný silný hráč, který zásadně zamíchá kartami.

Více o odpružení RockShox na www.sram.com/rockshox

Jako čluny na moři

Vzpomínáte na slávu Manitou, na slávu Marzocchi? A kde jsou dnes? S hvězdami a odpadlíky na poli odpružení je to jak na moři – jednou nahoře, jednou dole. RockShox byl svého času také slušně v úpadku, pak se vyšvihl zpět. Fox, pravda, patří mezi hvězdy oboru od svých počátků v MTB, tak si to snad nepokazí!

Foto: Štěpán Hájíček / Jakub Douda