CANYON Nerve AM 7.0 – TEST

Je to zcela jiný přístup než praktikuje většina konkurence. Žádné přezdobené a nasvícené showrůmy a vysoké ceny. Německý Canyon si vystačí s dobře zpracovaným webem, kde si kolo vyberete, objednáte a ono vám za chvíli dorazí v krabici odeslané z továrny přímo k vám domů!

Úhledně zabalená černá krabice s velkými nápisy Canyon na bocích dorazila před časem i ke mně domů. Uvnitř na své první kilometry, na jejichž základě vznikl tento test, čekal model Nerve AM 7.0 Nových kol z krabice jsem již skládal nespočet, přesto nebo právě proto mě Canyon zaujal svým přístupem k balení a výbavě svých kol. U jiných značek se při skládání nového kola často zapotí i zkušený a zručný mechanik. Složit Canyon proti tomu zvládne každý, kdo umí usadit kolo do vidlice a utáhnout pár šroubů. Žádné složité seřizování, skládání jednotlivých dílů a přemýšlení jak, co, kde a kam. Navíc je tu i názorný návod s bohatou fotodokumentací a také řada dalších více, či méně užitečných studijních materiálů.

Důslednost do puntíku

Vedle toho všeho mě mile překvapila přítomnost pumpy na vidlice a tlumiče nebo momentový klíč určený primárně pro správné utažení řídítek do představce. Je to taková drobnůstka, která ale svědčí o důslednosti německé obchodní politiky.

Početná rodinka

Canyon Nerve AM 7.0, kterému jsem pracovně přezdíval „nervák“, přestože to k němu významově vůbec nesedí, patří do rodiny NERVE, které čítá řadu trailových modelů s označením XC a rovněž stroje vyššího zdvihu v řadě AM. Tam patří i testovaný kousek. A abych nezapomněl, modely Nerve mají mezi sebou i vícero dámských verzí a v neposlední řadě jsou součástí rodiny i dva odlehčené maratonské speciály s označením Nerve MR. Je to zkrátka početná skupina kol, které využívají jednotný rámový základ (výrazněji se liší pouze stroje Nerve MR). Jinak řečeno jsou postaveny na jedné platformě, jak by asi napsal redaktor motoristického magazínu.

Černá a bílá nejen v podobě laku

A právě to, že testovaný all-mountain stroj nese shodné prvky jako jeho XC sourozenci, mě na něm poněkud zaráželo. Už při skládání na stojanu mě upoutaly výrazné kontrasty. Například rám. Sám o sobě nepůsobí nijak robustně, když ale vezmete do ruky kola s macatými plášti a hrubým vzorkem, říkáte si, že snad patří k jinému stroji?! A pak tu jsou takové detaily jako 15mm přední pevná osa a proti ní hubeňoučký zadní rychloupínák, sportovně vyhlížející sedlo a značně široká řídítka atd. Na kontrasty přitom narazíte i při jízdě, ale o tom až za chvíli.

Něco mi na tom nesedí

Dovolte mi ještě pár drobných poznámek k rámu. Nějak jsem nevěděl, co si o něm myslet. Na jedné straně se mi líbila prostá černobílá grafika, na straně druhé mi poněkud „vadily“ určité detaily. Horní trubka, která vzadu přechází do profilu žraločí ploutve… Nevím, ale nějak mi svým vzhledem ke kolu úplně neseděla. Dále třeba usazení spodního oka tlumiče. Je sice tvarově čisté a dostatečně bytelné, pokud by se však opíralo o spodní i sedlovou trubku zároveň, měl bych z tohoto prvku určitě lepší dojem. Pořád se totiž jedná o kolo se zdvihem 150 mm! Opakuji, že jde jen o pocit, ale víte jak je to s pocity…

Tolik endura bych nečekal

Přejdeme-li konečně k praxi, pak nemůžu jinak, než znovu zmínit další z kontaktů, kterých je Canyon Nerve AM evidentně plný. Nastavíte si posed, skočíte do sedla a… Vše je v pořádku, jen vás, podobně jako mě, jistě překvapí až nečekaně výrazný enduro nádech pozice, do které vás „Nervák“ usadí. Krátká stavba rámu, vysoko položená řídítka, těžiště více vzadu. Něco takového bych na pohled od tohoto kola nečekal. Na jeho obhajobu ale musím říct, že se mi takový setup líbí a už se těším na pořádný terén.

Chvilku hučet po asfaltu…

Než jsem se ale k němu při první vyjížďce dostal, musel jsem překonat pár kilometrů po asfaltu a širších lesních cestách. Na to, jak výrazně do endura je laděný posed a jaké se pod vámi otáčí hrubé pláště, jede Canyon poměrně svižně a bez zásadního odboru. Asfalt je tedy rychle za mnou a konečně pomalu najíždím do terénu. Pro začátek strmý výjezd rozbitou cestou plnou mokrých kamenů a kořenů. Prvně jsem zvolil snazší stopu, pak jsem se ale rozhodl dát si poslední úsek ještě jednou a hezky napřímo kořen nekořen, šutr nešutr. Šlo to celkem hladce, stačilo se posunout na špičku sedla a plynule šlapat a přiměřeně pracovat s těžištěm. Zbytek vyřešily pláště a zadní stavba. Jedno s druhým pracovalo nadmíru dobře. Pláště drží jako přibité a zadek maká jedna radost. Odpružení je na Canyonu Nerve AM hodně aktivní, což je v technicky náročných výjezdech velkým přínosem. Zadní kolo excelentně kopíruje povrch a vy si s terénem už jen hrajete.

Terénní nenasyta

Když jsem se dostal na vrchol, poskákal jsem tu trochu po skalkách a valil zase dál. Chtěl jsem se dostat na místo, kde jsou divoké stezky plné kořenů podél potoka a později také kamenité úseky po hřebeni a hlavně cestou dolů. Na rovině, v místech se značně technickým povrchem, jsem si opět maximálně užíval vysokou aktivitu odpružení, vidlici Fox nevyjímaje. Zkrátka jsem to pálil přes překážky a nesnažil se jim vyhýbat. To spíše naopak! Užíval jsem si a dosyta vychutnával, jak pod mými koly mizí kořeny a kameny kamsi do ztracena. Nádhera, kolo jako stvořené pro milovníky vskutku aktivního odpružení.

Ty jsi nějaká měchuřina?!

Po tom všem a po vysilujícím výšlapu mě konečně čekala vytoužená cesta dolů. „Nebudeme si hrát na hrdiny! Sedlo dolů,“ problesklo mi hlavou. Vyšší verze mají teleskopickou sedlovku, u modelu Nerve 7.0 si musíte vystačit s rychoupínákem. Sjezd to byl parádní, a jak tu kolo fungovalo! Tedy místy skoro až moc?! Práce zadní stavby mi najednou připadala až moc aktivní, příliš lineární. Menší dropík přes padlý strom a tlumič zajel až na dno jako sicilský mafián pod hladinu středozemního moře včetně svých elegantních betonových papučí. Pak přišla kamenitá sekce a s ní znovu pocit, že vzadu pracuje spíš měkká houba než vyspělé odpružení. Mám rád aktivní pérování, ale tohle už bylo nějak moc.
*Ještě ale nad Canyonem nelámejme hůl, náš příběh pokračuje…

Ještěd otočil skóre

Canyon ale naštěstí dostal ještě šanci svou reputaci napravit dřív, než putoval znovu do krabice. Týden po popisovaném zážitku jsem ho vzal sebou na Ještěd, kde bylo v plánu užít si něco endura. Najednou jsem se ale přistihl, jak Nerve AM opakovaně drtím na FR lajně pod lanovkou přezdívané „špageta“. A světě div se, najednou žádný problém s přílišnou aktivitou zadní stavy. Aktivní byla dost, ale k dorazu jsem jí dostal jen výjimečně. A teď babo raď! Každopádně si Canyon Nerve AM u mě sakra zvedl reputaci.

Osazeno národní hrdostí

A to jsem se vlastně ještě ani nezačal rozplývat nad povedenou enduro geometrií, která činí kolo krásně stabilní, přitom je ale díky krátké stavbě velice obratné a hravé. A na závěr ještě pár slov k osazení. O pláštích již byla řeč dříve. Super volba do těžkého terénu včetně vlhka a bláta (Schwalbe Fat Albert 2,4“ / Nobby Nic 2,4“ Evo – přední/zadní kolo). A pak tu máme zcela nové brzdy Magura MT 4. Jak také jinak na německém kole!

Evoluce správným směrem

Magura nepatří mezi výrobci brzd k mým favoritům kvůli vzhledu, tvaru páky a pocitu z funkce. Ale nyní by se to mohlo změnit. Páka je sice stále dost hranatá, její okraje jsou ale naštěstí již slušně zaoblené. Navíc to celé brzdí jako čert. Příjemná pevná odezva na páce, velice jistý výkon, trošku ostřejší náběh, ale i tak po chvíli zvyku bezproblémové dávkování. K tomu všemu jsem nepocítil ani náznak vadnutí, přestože jsem Magury na Ještědu rozhodně nešetřil. Jo, tahle evoluce se vydařila! Navíc nová generace vypadá o poznání lépe než její předchůdci.

Canyon Nerve AM 7.0 – závěr

Ze začátku jsem se trochu obával, že Canyon Nerve AM 7.0 bude jen namyšlený mladý hejsek, co má na sobě super hadry, přitom sotva sjede schody u sámošky. Sakra jsem se mýlil! Asi to není kolo určené do opravdu těžkého horského (alpského) terénu, kde bych se o něj už docela bál. Stačil Ještěd, který mi připadal jako horní hranice možné náročnosti, i přes to, že moje řádění zde Nerve AM ustál se ctí. Spíše jej vidím jako ideální stroj pro jezdce toulajícího se středoevropskou krajinou, při cestách za dobrodružstvím, který ocení „pořádně houpací“ kolo.

Ano, Canyon Nerve AM 7.0 je natolik aktivní, kolikrát jsem to už zmiňoval, že by z něho jezdci zvyklí na pevný rám, hledající FS alternativu, byli asi dost nešťastní. Nebo by ho stále dokola zamykali. Také výrazně krátký a vzpřímený posed nebude po chuti každému. Zejména sportovněji smýšlející rideři by nejspíš museli vyměnit půlku kokpitu, aby se „dostali na své“. Je proto důležité se nad sebou, svými zvyky a požadavky dobře zamyslet dříve, než stisknete na webu tlačítko OBJEDNAT. Pokud tak ale nakonec učiníte, věřím, že si budete, podobně jako já, užívat každý jeden z mnoha aktivních milimetrů odpružení tohoto sveřepého „nerváka“.

*Více o kolech Canyon najdete na stránkách www.canyon.com, které mají i českou mutaci včetně konečných (příjemných) cen v korunách

Kde se testovalo

Lokalita: Rokycansko
Délka: 30 Km
Převýšení: 630 m

Trasa v GPX

Natrasováno pomocí webové aplikace cykloserver.cz