Pell’s Tarpan X.9 –TEST

Dominantní nápis Tarpan na spodní rámové trubce u mnohých vyvolá otázku: „Co je to za značku, Tarpan?“ Žádná nová značka na trhu se nekoná, to si jen v brněnském Pell’su pohráli s grafikou při návrhu designu tohoto all-mountain stroje.

Na druhou stranu to není nic výjimečného, upřednostnit na spodní rámové trubce název modelu a jméno značky situovat na jiná místa. Avšak nejedna otázka směřující právě ke jménu Tarpan pro mě byla motivací, abych to celé osvětlil hned v úvodu. Mimochodem za pojmem Tarpan se skrývá vyhynulé plemeno divokých koní, kteří žili v Evropě do 19. století než je člověk vyhubil. Pell’s tedy, prostřednictvím této modelové řady, plemeno Tarpanů alespoň virtuálně oživil.

Podívej se zblízka

Nemám obvykle ve zvyku se v rámci testů zaobírat designem kola, spíš mě zajímá, jak kolo funguje. V Případě Pell’su mi ale dovolte malou výjimku. Z hlediska celkového vzhledu je zajímavé už jen zmíněné odsunutí názvu značky „na druhou kolej“, kdy logotyp Pell’s najdete například na hlavové trubce. Ale nikoliv nějaký znáček, nebo logo situované na výšku, ale naopak zajímavě obtočené okolo hlavy a graficky pokračující sérií bílých proužků po celé délce horní trubky. Zajímavá je také hra s barvami a dalšími detaily. Na fotkách to asi nebude příliš patrné, ono ani v reálu si toho hned nevšimnete… Horní část rámu není černá, jak se na první pohled zdá, ale tmavě hnědá.

K fullům je třeba doplout

Domácí Pell’s je značkou, která je na našem trhu již pěkných pár let. Přesněji aktuálně vstupuje do třetího desetiletí své existence! Zvuk jejího jména přitom býval dlouhé roky spojen hlavně se závodní podobou cyklistiky, ať již hovoříme o XC, MTBO, silnici, dráze atd. Lidé z Pell’su si také rádi hrají s karbonem a jeho pokročilými metodami zpracování a aplikace (rámy, komponenty). Toto vše vyjmenované souvisí především s pevnými rámy, jak v rámci MTB, tak i silnice. Není přitom až tak dávno, co Pell’s vstoupil do vod plného odpružení. Nejprve bylo zapotřebí se lehce osmělit (jedním modelem, dvěma modely…), poté následoval skok do vody. Dnes má tato značka v nabídce již poměrně pestrou škálu Full Suspension biků, včetně například zcela nového 29“ stroje F9 se zdvihem 120/115 mm(P/Z). Tarpan je vlastně jeho starším bratrem na menších 26“ kolech. Navíc se může pyšnit titulem stroje s nejvyšším zdvihem mezi koly Pell’s.

Jeden je málo, čtyři jsou akorát

V prvopočátcích vsázel Pell’s u svých fullů na jednoduché jednočepové konstrukce, dnes je ale situace zcela jiná. I tato česká značka jde s dobou, která jakoby nesla prapor s heslem „S jediným čepem nepochodíš“. Není to ale jen bezduchá módní vlna, čtyřčepové konstrukce prostě fungují, většího počtu ložisek se dnes už skoro nikdo nebojí, tak proč před tímto řešením zavírat oči? Samozřejmě, tím neodsuzuji jednočepy! I ty mají stále své místo na světě.

S nohou nataženou dozadu

Hezky oklikou jsme se dostali zpět k Pell’su Tarpan a jeho zadnímu zavěšení, které je čtyřčepové, jak jinak! „Full Active 4 Bar System“, jak hlásá nápis na horní trubce. Jeden, dva, tři, čtyři. Ano, jsou tam všechny, včetně dělícího čepu na zadní vidlici (už jste jistě slyšeli to magické slovní spojení Horst Link). Zadní stavba Tarpanu je vzhledově dost zajímavá. Je poměrně nízko posazená a vzpěry i vidlice jsou nezvykle dlouhé. Respektive jejich délku opticky umocňuje předsazení sedlové trubky, díky čemuž vzniká velký prostor mezi zadním kolem a rámem. Zadní stavba tak má dostatek prostoru, aby dokázala obhospodařit 135 mm svého zdvihu.

Ještě pár detailů a jde se na test

Upozorním ještě na tři zajímavé detaily a pak se vrhneme na samotný test. První dva se nachází v blízkosti šlapacího středu. Zaujalo mě, že můstek zpevňující zadní vidlici hned za čepem tvoří výrazný a hlavně uzavřený masivní blok. Nějak bych tu čekal dutý tvar, ale takhle se alespoň nezakusuje do záhybů hlína a bláto. Všimněte si na fotce také protažení lanka přesmykače tímto blokem. Naopak dutý je spojovací prvek mezi samotným středem a sedlovou trubkou v místě ukotvení hlavního čepu. A na úplný závěr bych poukázal na vzpěry zadní stavby, které směrem k patkám viditelně vertikálně rozšiřují a horní rameno, které tvoří prostorovou klec.

Přeskočme zdlouhavé přípravy

Když jsem na tohle kolo poprvé nasedal, trochu jsem čekal, že budu mít opět tu známou nutkavou potřebu odebírat podložky pod představcem a přesouvat je nad něj. Nestalo se! Stačilo natočit řídítka, trochu si pohrát s polohou brzdových a řadících pák a bylo hotovo! Poslední dobou jsem nějak vyhraněný s ohledem na šíři řídítek, jak nemají alespoň 700 mm, připadají mi úzká… Ale to je spíš taková osobní úchylka a zvyk z 29“ štaflí! S bílými řídítky Pell’s jsem se nemusel nijak moc prát a jejich délku 680 mm jsem se snažil neřešit, přitom tvarem mi rozhodně nevadila. Možná bych vyměnil gripy za širší, ale to je detail.

Klanět se nemusíte

Zmíněné spekulování nad úpravou výšky řídícího centra a fakt, že na podložky nakonec nebylo sáhnuto, má souvislost s celkovým nastavením posedu, který mi u Pell’su velikosti M rychle sedl. Zřejmě kvůli předsazení sedlové trubky a jejímu vyššímu sklonu jsem měl pocit, ačkoli byla použita sedlovna s přímým zámkem, že je posed situován více dozadu. Na tom nic špatného není, docela mi to k charakteru kola sedělo. Stejně jako zmíněná poloha řídítek. Níž bych je určitě nedával, to už bych se musel moc ohýbat. A to na kole all-mountain kategorie asi nikdo nechce?!

Naklání se jako Pendolino

Jednoznačně pozitivní pocit jsem měl z geometrie téhle mašinky, která je poměrně stabilní s rozumně položenou vidlicí. Tarpan se proto klidně a stylově nechá provést náročným terénem, stejně jako úzkým zvlněným singltrekem. Stability nabídne dostatek, přitom se ale rozhodně nedrží přímočarého směru jízdy jako Pendolino kolejí. Sjet s ním nejednu strmou trialovou skalku proto nebyl problém, k tomu všemu navrch jsem si doslova užíval naklánění celého kola a vysedávání do rychlých a rychlejší, utažených a utaženějších zatáček.

Vždyť tam není pevná osa!

V dnešní době jednoho skoro zarazí, že vidlice se zdvihem 150 mm nemá pevnou osu, ale pouze klasický rychloupínák. Zato se ale zde přítomný RockShox Sektor může pochlubit kónickým sloupkem řízení (taper). Když odhlédnu od předsudků (obecných i svých vlastních), tak musím uznat, že s tuhostí vidlice jsem neměl jediný problém. Netrápil jsem jí sice na krkolomných horských trailech, ale ani tak jsem jí vysloveně nešetřil. Přitom ve všech situacích obstála. Přiznám se, že by se mi na ní 15mm Maxle osa líbila, ale…

Rozmrazit, rozhýbat

Hlavní je, že vidlice funguje a funguje dobře. Zprvu se jí sice úplně nechtělo, byla naprosto nová, nezajetá a ještě bylo dost chladno. Brzy se ale rozpohybovala. Hezky a jemně pracovala od kraje ke kraji, nepropadala se vyloženě do zdvihu, ale přitom jej ochotně využívala až do posledních milimetrů – opakovaně potvrzeno, když jsem na konci sjezdu několikrát našel kontrolní kroužek až u korunky. Pravdou je, že ve vyloženě těžkém a technickém terénu bych ocenil trochu více progresivity na konci kroku. No jo, tohle ale není Lyrik, to je Sektor! Lehká AM vidlice, u které se očekává, že bude především aktivní a taková i je!

Mořské nemoci se bát nemusíš

Podobně jako u vidlice se i nezaběhnutému tlumiči nejdřív moc nechtělo, ale také on se záhy rozhýbal. Kapka silikonového oleje udělá někdy zázraky. Přesto ale na mě zadní partie působila trošku tužším dojmem, než bych čekal. Každopádně takhle jsem měl pocit, že je zadní stavba příjemně klidná, takže můžete s klidem zapomenout na páčku blokace (Motion Control – tři kroky) a prostě jen „dupat do pedálů“. I v případě, že si chcete ulevit jízdou ve stoje, stačí zamknout vidlici a o zadek se nestarat.

Žlutá ponorka nepřipluje

Tímto celou věc uzavřít, asi by si kdekdo vyvodil, že zadní stavba Pell’su Tarpan moc nefunguje. Tak to ale není! Funguje slušně, přitom to není žádná ponorka, kde by na každém druhém kameni musel kapitán hlásit „Periskop dolů!“. Citlivě a aktivně pracuje ve výjezdech, kde pomáhá opravdu skvěle s přítlakem pneumatiky. Poprat se trochu s geometrií, poposednout na špičku sedla a vyjedete i obávanou maturitu. Na rovině chodí stejně tak dobře a hladce a rozhodně nespí ani ve sjezdech. Nečekejte ohromující a nevyčerpatelnou kapacitu, přitom ale na lopatky zadní partii Tarpanu jen tak nedostanete. Ráda si totiž nechává určitou rezervu (sag jsem měl nastaven na 30%). Když jsem se ale hodně snažil, tak jsem se dnu alespoň přiblížil. 135 mm zkrátka není nijak ohromující údaj, na příjemné a zábavné dovádění v lese a na českých horách to rozhodně stačí.

Schwalbe do bláta, Hayes do nepohody

Než si na závěr vše shrneme, zastavím se tradičně u vybraných komponentů. Předně mě potěšily pláště Schwalbe Nobby Nic. Není vlastně až takovým překvapením, že parádně držely na hlíně, na kamení i v blátě. Vyzdvihuji je hlavně proto, že mi při za aktuálních, mokrých a blátivých podmínek parádně sedly. Druhou zmínku bych věnoval brzdám Hayes Stroker, které jsem už dlouho osobně nepotkal. Nejsou špatné, brzdí dobře, jsou dostatečně silné, spolehlivé a patřičně čitelné. Na tvar jejich páky jsem si ale musel chvíli zvykat. Zprvu mi moc neseděl, později jsem to přestal vnímat. Řekl bych, že konkurence je dnes v tomto směru o kus napřed, svou práci ale Hayesy zastanou bez řečí.

Pell‘s Tarpan – závěr

Tarpan není těžké kolo do těžkého terénu, ač by směrem k těmto úvahám možná sváděla hodnota zdvihu vidlice 150 mm. Je to naopak vydařený universál pro jezdce, kterým je 120 mm zdvihu většiny trailbiků málo. Přitom chtějí kolo, které dobře jede, někam je doveze, ne jen od auta k lanovce, a navrch jim umožní si cestu dolů náležitě vychutnat. Můžeme ho řadit mezi lehká Endura nebo těžší trailbiky, jak kdo chce. Pravdou je, že Pells‘s Tarpan vás rád a ochotně bude doprovázet při cestách za dobrodružstvím téměř bez ohledu na cíl vaší cesty.

*Další informace o tomto modelu jakož i všech dalších kolech Pell’s najdete na stránkách dovozce www.pells.cz

Foto: Ondra Kinkor

[Ukázat prezentaci]

◄ 1 2

Zpět na začátek