Jaké kolo na Gardu? Specialized Enduro nebo Trek Remedy
Položme si otázku, jaké kolo si nejlépe vzít, když se chystáte bikovat na Gardě? Jasně, záleží hlavně na vašem pojetí jízdy, ale přiznejme si, traily v okolí Lago di Garda si vyloženě říkají o solidní zdvih. Přitom se ale musíte nějak dostat i nahoru a lanovka je tu jen jedna!
A teď můžeme začít srovnávat. Nebo možná ještě ne. Řekněme si na úvod něco málo o Gardě a jejím okolí. Ale jen základy, protože skoro každý protřelý biker toto místo zná a jistě většina z vás ho už také navštívila. Jak by taky ne, když je tam tak kráásně. Je tam teplo, v létě skoro až moc, příliš tam neprší, boje s ochranáři o stezky už dávno utichly, kopce jsou tu krásné a vysoké, stezky strmé, náročné a kamenité. A nejlepší na tom je, že když se vrátíte celý zaprášení a zpocení z celodenního dovádění ve vápencových horách (dolomit), můžete pak odhodit kolo na pláž, skočit do jezera a pak vše završit parádní italskou zmrzlinou a luxusní pizzou!
Přeskočit na test – Trek Remedy 9 nebo Specialized Enduro Comp
Jak jsme jeli na Gardu
Promiňte, v předchozím odstavci jsem se trochu zasnil. Každopádně zaznít musí ještě poslední technická poznámka, tedy, že Gardu jsme se vypravili vybaveni testovacími koly Trek Remedy 9 (2011) a Specialized Enduro Expert (2011) na konci záři v rámci zájezdu cestovní kanceláře V-tour, který jsme spoluorganizovali. K tomu se váže i reportáž z této vydařené akce, kterou mám zatím rozepsanou… Kubajs už ale stihl sestříhat video (*najdete na konci článku)
Vybírej podle terénu a kondice!
A teď už zpět do původní stopy. Jak tedy vybrat správný bike, který by vám měl dělat společnost při cestě na Lago di Garda? Jasně, nebudete si kupovat extra kolo na jednu dovolenou, berte to spíš jako zamyšlení, jaké kolo se hodí do skutečných hor. Načrtněme si podmínky: Jezero Garda leží zhruba 60 m nad mořem a okolní kopce dosahují výšky pohybující se při hranici 2000 m. Jak jsem zmínil v úvodu, je zde jenom jedna lanovka (Malcesine – Mt. Baldo). Vedle toho je ale obrovskou výhodou Gardy fakt, že zde skoro na každý kopec vede silnice, takže se tam lze dostat autem, respektive zaplatit si vývoz (shuttle) nebo poprosit kamarády.
Když nahoru nic nejede…
Z výše zmíněného je zřejmé, že pokud by jeden neměl hluboko do kapsy, tak si může vzít na Gardu FR mašinu nebo rovnou DH bestii, nahoru se vozit a dolů to pálit po ose. Jasně, proč ne, ale o tom tu řeč není. Navíc takhle se člověk připraví o největší zážitky z tohoto místa. Zážitky v podobě dobrodružství, back-country – prostě, že vezmete kolo a vydáte se do hor prát se s místním terénem a také místním značením… Takže konečně se nám rýsuje první podmínka pro výběr kola na Gardu – nesmí to být těžká mrcha, musí to být kolo, na kterém se dá šlapat a to nejen po rovině. Definujme to jako hmotnost a dále pak stoupání nebo stoupavost!
PODMÍNKY 1 a 2
Přijatelná hmotnost (individuální parametr, nad 15 kg by to ale jít nemělo)
Stoupavost – použitelnost pro výjezdy
Nechci padací most, já chci teleskop!
Zase trošilinku uhnu. Super věc, což mi jistě potvrdí všichni, kdo s ní mají zkušenosti, je teleskopická sedlovka. Nebral bych to vyloženě jako nutnost, ale v terénu, jako nabízí kopce okolo Gardy, se sakra hodí.
PODMÍNKA 1a
Teleskopická sedlovka (není nutná, ale budete za ní rádi)
Dolů to bude drncat…
Jak se dostat nahoru (vyšlapat si to!!!), jsme už probrali. Občas se tu svezete i po rovině, ale to spíš jen okolo jezera nebo výjimečně nahoře na hřebenech. Častější je profil strmě dolů! I zde lze zvolit „bezpečnější“ variantu ve formě různých štěrkových a jiných širších cest, tohle ale není náš cíl. Náročnost sjezdů, je zde hodně pestrá. Zhruba na stupnici chvilička kochání; těžký; težký, sakra těžký; pak už jen uáááá!!! Chce to tedy pořádná péra, pláště, co lze označit za balóny a rám co nemá stěny silné jen jako plechovka Monstra. Aby to ale bylo pořád jezdivé, tak toho zdvihu nesmí být moc. 200 mm byste sebou nahoru tahali těžko, 180 mm je taky slušná zátěž, ale takových 150-170 mm, to už je akorát.
PODMÍNKA 2 a 3
Zdvih 150 – 170 mm
Bytelný rám (ale ten k tomuto zdvihu patří, že!)
Péro nebo vzduch?
Na tuto otázku lze odpovědět šalamounsky – komu co sedí. Pružinový tlumič je asi moc, velkoobjemové vzduchové jednotky dnes pracují krásně. U vidlice je to pak hodně otázka hmotnosti, vkusu a rozpočtu.
PODMÍNKA 2a
Vzduchové jednoty se tu vyplatí díky nižší hmotnosti
Jde se testovat…
OK, prošli jsme základ, tak se podívejme na samotná kola. Záměrně i nezáměrně jsme dali dohromady tuto dvojici. Obě kola lze označit universálním termínem Enduro, přitom ale nejsou rozhodně stejná. Nejmenují se stejně a nevypadají stejně, o to tu ale až tak moc nejde. Hlavě jsem myslel rozdíly v určení a celkovém pojetí.
Stalone a Lundgren
Zatímco Trek Remedy si vystačí s lehkou vzduchovou vidlicí Fox Float 32 (32 mm průměr nohou) s 15mm pevnou osou, má na sobě oblečen klasický troj-tác a je prostě celkově lehčí (12,9 Kg, vel. M), Specialized Enduro spoléhá na robustní vidlici RockShox Lyrik s 20mm klackem, co drží přední kolo, má jen dva převodníky, rockring, napínák řetězu a je prostě takový hřmotnější (14,1 Kg, vel. M). Něco jako boxeři v legendárním snímku Rocky IV – prcek Stalone a hromotluk Lundgren. Rozdíl ve zdvihu obou kol je přitom formálních 10 mm (Specialzed 160 mm, Trek 150 mm). Krásně je zde vidět, že samotná hodnota zdvihu vypovídá jen relativně málo o vlastnostech kola…
A nyní již blíže k jednotlivým kolům…
TEST – Specialied Enduro Comp (2011)
Začínám popisem tohoto kola, už jen proto, že jsem s ním jezdil první dva dny. Začátek byl docela výživný. 12 hodin v autobuse, pak rychlá snídaně, převléct na parkovišti do bikových hadříků a vzhůru do terénu! Vzhůru, zhruba 1100 výškových metrů bez výraznějšího rozjetí! Dalo se, Enduro se plazilo nahoru pomalu, ale důstojně. Nehoupalo se, nic jsem nezamykal, jen vidlici jsem přitvrdil, když jsem potřeboval ulevit pozadí nebo jí shodil o kus dolů díky systému 2step Air. Kila tohoto stroje byla znát, macaté pláště s ostrým vzorkem taky zrovna nesvištěly po asfaltu, ale co už: „Nejdřív je trénink, pak teprv ženy a show…“ Jak zpívával Jirka Korn zamlada…
Zavolejte MacGyvera
Příjemným doplňkem byla rozhodně teleskopická sedlovka Specialized Command Post. Trochu se nám porouchalo dálkové ovládání, ale to bylo jen staré lanko. Na řadu pak přišla improvizace a očko ze zbylého kusu lanka pod sedlem nakonec také fungovalo. Každopádně, nahoru jsem se vyškrábal, pak jsme se chvíli motali po vršku a nakonec začali sjíždět. A začala legrace. Tedy tak velká, že jsem nezkušeně strhnul řídítka na jednom hladkém kameni, podjelo mi přední kolo, já musel levou nohou vystoupit mezi hromadu volných šutrů, které mě „pokousali“ na holeni. Každopádně z toho vzešel poznatek, že přední plášť Specialized Eskar 2.3″ sice dobře drží v „bordelu“ (hlína, bláto) ale není zrovna lepící a hlavně mu extra nesedí hladké kameny.
Poznatek z pádu č. 2…
…je ten, že Enduro má dost položenou geometrii. Tabulka hovoří o hodnotě 66,5°. Chce to prostě trochu FR manipulace – nesedět příliš vzadu, naopak poctivě zatěžovat předek, tedy minimálně v zatáčkách. Druhou stranou mince je, že díky tomuto chopper stylu geometrie je Specialized Enduro až neskutečně stabilní. Mě osobně se to moc líbilo. Kubajs si poté, co jsme kola prohodili, na tento hromotlucký styl trochu stěžoval – důkaz, že to každý vidí jinak. Mně osobně tohle kolo dávalo obrovskou jistotu v tom, co vše tady dokážu sjet. Připadal jsem si zkrátka za jeho řídítky jistější. Když se objevily nějaké nečekané záludnosti, ty se objevovaly každou chvíli, stačilo jen držet řídítka, zatnuté zuby a spolehnout se na vidlici s oplácanýma nohama, tlustý klacek v předním náboji a buclaté pláště, které se mi na Gardě nepodařilo prorazit (Kuba by řekl něco jiného).
Umlátí je vzduchem
Takže, kde jsem to skončil? Specialized Enduro je prostě takový silák pro neumětely jako jsem já! Ha ha Nemůžete, vlastně to s ním ani není potřeba, si vyloženě hrát, šup sem, šup tam, ale zato se s ním dá valit dolů hlava nehlava. Vidlice RockShox Lyrik pracovala parádně, alespoň pokaždé, co se neustálým pumpováním o kameny zahřála. Žádné propadání při dotyku brzdové páky, přijatelná citlivost. Jejích 160 mm mi tak stačilo, a to ještě se solidní rezervou. Parádní byl ve svém projevu také celý zadní pružící aparát. Na rozbitých, kamenitých a místy i velkými oblými kameny dlážděných cestách zobal jedna báseň. Zvláštní, podle kroužku na pístnici tlumiče jsem měl pořád kus rezervu, ale pocitově bych řekl, že to chodí celým zdvihem… A to jsem tlak v tlumiči poctivě ladil podle Sagotronu!
Když to vezme Kubajs šmahem
Ke Specializovanému Endurku bych ještě dodal, že z komponentů mě tu vlastně nic nezklamalo. Sedlovku mi opravil MacGyver, vše ostatní běhalo, i při radikálním zatížení na 110%. Tedy až na asi deset defektů poslední den, když na kole jel Kubajs a chytal jeden trn za druhým a mezitím i pár kamenů. Asi slabé boky plášťů nebo to prostě moc kalil. A k tomu kalení, když se vám to taky stane, nemusíte se bát. Brzdy Avid Elixir R SL (203/185 mm) jsme na Gardě neuvařili! A že jsme se o to snažili!
*Více informací o aktuálním modelu Specialized Enduro Comp 2012 najdete na stránkách specialized.com Prodejní cena 69 990 Kč
TEST – TREK REMEDY 9 (2011)
S Trekem jsem na Gardě řádil o trochu míň něž se Spešlákem. Po přesednutí z masivního Endura mi najednou připadalo Remedy hrozně titěrné. Hubená vidlice, rám nějak moc zvonil, když se na něj zaklepalo, v ruce to bylo celé nějak moc lehkééééé. Jo! Trek Remedy je lehčí, přesně o 1,2 kg, svižnější a mrštnější. To jen na začátek. V prvním sjezdu jsem byl trochu z té agilnosti vystrašený, ale když jsme se pak drápali na Mt. Altissimo (2079 m), letěl tenhle stroj jak vítr. Kubu jsem nechal někde za sebou a do prvního sedla si samou radostí střihnul osobní časovku (to proto, že jsem chytil trn, začalo mi utíkat zadní kolo a já si chtěl dát rychlého rádlera v sedle pod vrcholem, než začnu měnit duši…)
Sklon se zvedá, vidlice padá
Na horu Altissimo jsem se s Trekem vyškrábal relativně snadno a pohodlně. Hezky to vzadu po kamenech houpalo, a když už se to začalo moc zvedat, vždy se dal ještě shodit zdvih na vidlici Fox. Proti Spešlu jsem páčku Talas na vidlici ale používal výrazně méně často. Nebylo třeba. Geometrie je u Treku Remedy znatelně více vyvážená a nepotřebuje tak dílčí zásahy podle jízdní situace.
Místo tyčí párátka
Co mě ale zprvu rozčilovalo, bylo nastavení vidlice. Přechod ze stabilních Lyrických tyčí na Lišácká Floatová párátka mě docela děsil. Obzvlášť, když jsem stál na nejvyšším kopci v blízkosti Gardy a vedle jiného jsem nám na ten den naplánoval také kus trailu 601. Kdo ví, pochopí! Ale v pohodě, musel jsem si jen zvyknout na trošku jiné pojetí kola. Remedy by se ostatně díky tomu lépe hodilo i do české kotliny. Každopádně jsem po letech odmítačství konečně pochopil, že kolečko na vidlici s označením „Low-speed compression“ není zbytečné!
Já a Low-speed!
Vidli jsem si nafoukal tak nějak rozumně na mě, ale připadala mi pořád moc měkká, aktivní a nořila se do zdvihu, jen co jsem se podíval na brzdovou páku. Otočil jsem ale oním „modrým zázračným“ kolečkem a vše bylo jinak. Krapet míň citlivosti, zato hafo jistoty a stability navrch! Paráda, teď už sjedu všechno! Tedy skoro všechno. Na six-o-one jsem na pár místech vyměkl a toužebně vzpomínal na Enduro. S Trekem ale bylo na druhou stranu víc zábavy – sledovat bedlivě terén, vybírat důsledně stopu… Když na to přišlo, pak Remedy nakonec sjel taky skoro vše, jen se mi u toho poněkud víc svíralo hrdlo! A upřímně, Kubajs s Remedym hravě pokořil i pár úseků, kde jsem to morálně neustál ani za řídítky Specializovaného Endura…
Příště beru teleskop
S Trekem se ale dalo víc blbnout, tu si někde poskočit, objet šutr zprava, zleva, jak se ti chce! Celkově jsem měl také pocit, že to víc na tomhle kole drncá. Enduro je poctivá žehlička do divočiny, Remedy si zase víc rochnil na technických trailech, třeba když jsme jeli jeden krásný traverz. Jen ta teleskopická sedlovka by mu slušela. Pořád zastavovat a sahat po rychloupínáku sedlovky nebo šlapat do kopců ve stoje mě moc nebavilo. U vyšších verzí ale tuto legrácku najdete nebo si ji prostě musíte dokoupit.
Brzdy brzdí, pláště drží!
Co jsem k Treku ještě nenapsal? Brzdí taky parádně… Zase Kubajs si stěžoval v jednom sjezdu, že mu to trochu vadne, ale já se stiskem čelistí (svých i Avidů Elixir) problém neměl. Prvně jsem zmiňoval pláště, tak i zde. O jednom defektu byla řeč, ale byl jen jeden. Jinak krásné objemné balóny Bontrager XR3 Team 2,3“ odváděli luxusní prácičku. Šípovitý vzorek držel na hlíně, jo i hlínu jsme občas potkali, na kamení, na drnech, na sypkém bůhvíčem a tak vůbec. Má poklona! Bál jsem se, že je v tom divokém kamení a mezi trny dost potrápím a ony pak i mě. Nestalo se. Odnesl to hlavně JD v extra kamenité a extra trnité sekci na trailu nr. 6 v sedle Specialized Enduro.
*Více informací o aktuálním modelu Trek Remedy 9 (2012) najdete na stránkách www.trek-bikes.cz Prodejní cena 89 990 Kč
Co tedy sebou na Gardu?
A je čas na rozluštění dnešní tajenky… A já to zase vezmu ze široka. Jak se kdo cítí! Já se cítil jistěji na Enduru Specialized – jistota, stabilita neohroženost. Trek Remedy bych si ale spíš dovedl představit jako svoje universální kolo na doma i do pořádných hor. Nebo ještě lépe, kdybych mohl jezdit do kopců a po technických trailech, které nepadají kolmo dolů, na Remedym, na divočiny a vražedné sešupy jej pak vyměnil za Enduro. No, slušné sci-fi, že! Dělat univerzála ze dvou univerzálů! Aby to pak neskončilo jako Univerzální voják, tam hrál taky Lundgren. Ale tak nějak to je. Enduro se prostě lépe hodí na „těžkou práci“ v těžkém terénu, Remedy je hravější, v tomto smyslu i zábavnější a také všestrannější.
A na čem s námi pojedete příští rok na jaře na Gardu vy?
*Tady ještě něco zážitkových foteček…
*Ještě to slibované video
BikeAndRide a V-Tour na Gardě from BikeAndRide.cz on Vimeo.
*Děkujeme za zapůjčení testovacích kol Trek a Specialized. Zároveň jsme zde testovali také FR batoh Evoc zapůjčený pány ze Singltreku pod Smrkem a rovněž i oblečení Zoic, půjčené od společnosti Marvel, která provozuje obchod bambusove-obleceni.cz