RB TR 120 / TR 140 – Odvážná propojení nového a starého!
Dva nové, popravdě opět dost dlouho očekávané a vyhlížené koncepty od RB v podobě lehčího a ostřejšího trailbiku se 120 mm či 140 mm zdvihu zadní stavby a 29“ koly otevírají opět jednu novou kapitolu ve vývoji plně odpružených strojů klasické domácí značky Race Bike!
Novou kapitolou, nikoliv jen dalším odstavcem v příběhu RB, bych tyto dva zmíněné stroje nazval hned z několika důvodů. Jednak je to nová, výraznější adaptace obecně již delší čas poptávaných devětadvacítek – zatím bylo RB v tomto směru v oblasti full-suspension docela skoupé – jednak je to opět trochu jiný a jinak pojatý koncept zadní stavby. I když…
Když se rozpovídal Tony Ellsworth…
Poté, co jsem dopsal poslední větu, jsem se nad vyřčeným musel trochu zamyslet a při té příležitosti se mi vybavil jeden rozhovor s Tonym Ellsworthem (otec stejnojmenných kol a „zapálený MTB inženýr“), který mi před lety na veletrhu Eurobike vysvětloval výhody jeho systému ICT (Instant Center Tracking). Přitom se občas „opíral“ do různých značek, které jsou schopny koncept zadního zavěšení u svých kol totálně obměnit třeba i každý druhý rok!
„Mechanika a kinematika fungují stále stejně, nemůžeš přeci tvrdit, že jeden rok je dobrý tenhle koncept a druhý rok přijít se zásadní změnou s tím, že teď to bude ještě o X procent lepší!“ Zhruba něco takového mi vykládal Tony.
Když to teď vztáhneme na RB, co nám z toho vyjde? Při stručném průletu historií této klasické domácí rámařské značky je třeba připomenout, že vše začalo u klasického jednočepu, okolo něhož se fully RB otáčely hodně dlouho. Menším chvilkovým úletem byl plovoucí čep u RB Fun, ale to snad nechme zcela stranou…
Po dlouhých letech jednočepu s pevným zadním trojúhelníkem přišlo na řadu prvotní RB IQ, kdy z původního konceptu zůstala samotná vidlice, k ní se pak přes čep připojily vzpěry a na ně přímo montovaný tlumič. Určitým mezigeneračním posunem bylo, když RB IQ dostalo tzv. Horst Link, čep na zadní vidlici před osou, díky čemuž se z jeho zavěšení stal ukázkový příklad adaptace systému McPherson do podoby zadní stavby jízdního kola. Horst Leitner by měl radost*!
*Zavzpomínejte na Horstovy stroje AMP z raných časů vývoje odpružení v MTB
Další kapitolou ve vývoji byla znovu oživená rodina RB Bandit (Bandit 675 a Bandit 475), která zadní odpružení pojala zcela jinak, když do svých služeb zapojila „virtuál“, či chcete-li paralelogram na dvou kratších vahadlech, tedy variaci vzhledově a konstrukčně nejbližší systému Giant Maestro.
Nyní skočme do současnosti, kdy se nám představují dva nové stroje, dva zástupci nového konceptu, který se tak trochu vrací o krůček zpět, nikoliv ale doslova. Nové modely RB TR 120 a TR 140 totiž dostaly zadní zavěšení asi nejvíce podobné myšlence RB IQ (varianta s Horstem) s tím, že pro lepší odladění průběhu zdvihu a posílení tuhosti přibylo na sedlové trubce pomocné raménko, zatímco tlumič stále přímo navazuje na horní vzpěry. Už s nimi ale není spojen „natvrdo“ jako u RB IQ, ale přes klasické tlumičové oko.
Rehabilitace kluzných pouzder!
Jiným zajímavým konstrukčním „milníkem“, který najdeme u nových strojů RB TR 120 a TR 140, je podoba a konstrukce čepů zadní stavby, které jako by se vracely k počátkům MTB, avšak s tím rozdílem, že dnešní materiály umožní aplikovat tehdejší myšlenky bez jejich historických bolístek. Alespoň tak hovoří dosavadní zkušenosti.
O co kráčí? Stroje RB TR 120 a TR 140 totiž nevyužívají aktuálně nejrozšířenější řešení se zapouzdřenými kuličkovými ložisky, ale „vrací se ke kořenům“ v podobě kluzných pouzdrech na postu všech čtyř čepů aktuálně aplikované zadní stavby s nezávislým zavěšením!
*Když se řekne „kluzná pouzdra“, tak si primárně vybavím starší rámy Turner, z nedávné minulosti jednu generaci fullů Rocky Mountain a ze starších časů třeba Gary Fisher Sugar…
Proč zrovna kluzná pouzdra, která zde byla v počátcích, a která postupně vytlačily kuličky? Je to vlastně dost prosté – kluzná pouzdra jsou výrazně tužší a lehčí než kuličková ložiska! Respektive v RB se uvažovalo i o kuličkách, když se ale vše hodilo do příslušného programu, ukázalo se, že by rám musel být o dost robustnější, tedy těžší, aby se alespoň přiblížil tuhosti varianty s kluznými pouzdry!
Pouzdra bezbolestná, bezúdržbová!
Kdo si někdy v historii MTB zkusil „život s pouzdry“, ten se teď nyní možná oklepe hrůzou! Ale nebojte, už jsem říkal, že se doba změnila a materiály se hodně posunuly! Aktuálně použitá kluzná ložiska totiž mají precizní teflonová pouzdra, která se nejenom nemusí domazávat, ona se vlastně NESMÍ MAZAT! Jsou zkrátka navržena tak, aby pracovala bez údržby a pokud se již někdy nadmíru opotřebují, mělo by být poměrně snadné a také levné je nechat přelisovat.
Na jedné straně chápu konstrukční výhody kluzných pouzder, obdivuju třeba, jak jsou lehká a rozumím tomu, že nabízí výrazně větší styčnou plochu a vyšší tuhost než do řady nakládané drobounké kuličky. Na straně druhé i mě trochu zamrazilo v zádech, když jsem se o kluzných pouzdrech u RB poprvé dozvěděl. Praxe a dosavadní zkušenosti ale ukazují, že už se jich nemusíme bát!
On je to vlastně už rok, kdy jsem na původních surových prototypech těchto kol seděl poprvé, od té doby toho testovací exempláře najezdily víc než dost. Měnilo se a ladilo se na nich kde co všechno, na čepy zadní stavby ale nemusel nikdo ani sáhnout, až to samotné vývojáře z RB překvapilo. Pokud vám ale nestačí ani tento argument, pak už nevím…
RB TR 120 – Švihák trailový či maratonský? (test)
Přemýšlím, kde začít se svým praktickým povídáním o těchto dvou nových strojích, jelikož jsem před rokem a i nyní okolo prázdnin jezdil postupně na jednom i na druhém z nich. Začněme asi nejprve se strojem nižší zdvihové kapacity TR 120 (130/120 mm – P/Z – 29“) a pak se posuňme k druhému hrubšímu kousku TR 140 (150/140 mm – P/Z – 29“).
Řada věcí se přitom u obou kol opakuje, obě kola vypadají dost podobně, mají stejnou základní siluetu, využívají stejně řešené zadní zavěšení a liší se tak vlastně jen v detailech, přesněji v geometrii, zaměření a v hodnotě zdvihu. Ve výsledku je ale hodně podobný i jejich jízdní projev, ač každý z nich spadá do jiné kategorie. Nebo lépe řečeno, jasně patrný je shodný konstrukční rukopis, či základní DNA obou strojů.
Proto také u obou kol platí, že se nesnaží objevit Ameriku v podobě super moderních a extra vyhraněných či nápadně protažených a položených rámů, jak je dnes vídáme všude kolem, ale spíš se drží klasiky, ač třeba vyšší verze TR 140 zanevřela na klasické konfekční velikosti a místo toho se nabízí ve variantách S1, S2 a S3.
Obě kola, pojďme tedy aktuálně hovořit o RB TR 120, jsou stavbou rámu i posedem spíše kratší, i když do tohoto vnímání zejména u TR 120 zasáhla i skladba kokpitu s představcem délky 35 mm a řídítky v šíři 800 mm. Tedy v dosti trailovém ladění, zejména v porovnání s tím, jak si nejspíš toto kolo bude konfigurovat valná většina budoucích zákazníků / majitelů.
Větší je pro jednou lepší
Z kraje možná připomenu, že oba exempláře, co jsem jezdil a testoval, odpovídaly budoucí produkční velikosti L (TR 120), přičemž já sám bych si primárně vybral Mko, ale to už je vlastně dost ohraná písnička. Každopádně ani za řídítky vyššího Lka jsem se necítil vůbec špatně. Díky větší velikosti mi rám nepřipadal zásadně krátký, i když na dnešní poměry patří v tomto směru jednoznačně k těm skromnějším (např. Reach 456/476 mm – M/L).
Co jsem ale třeba zaznamenal, byl pocit trochu vyšší hlavy (120 mm u TR 120, L), kdy bych uvítal, pokud by byla řídítka ještě o kousek níž. To už je ale do značné míry moje osobní „úchylka“, zároveň je jasné, že i do toho promluvila velikost L, jelikož na Mku bych měl řídítka dobře o dva centimetry níž (M, výška hlavové trubky = 100 mm).
Každopádně i přes tyto různé ústupky a cesty k vzájemnému porozumění jsme si poměrně rychle padli do oka a mohli si tak užívat parádní svezení. Když trochu odbočím, tak musím zavzpomínat, jak moc mě tohle kolo nadchlo a bavilo, když jsem ho poslední den před návratem do prodejny RB vytáhl na relativně nový asfaltový pumptrack v Nupakách u Prahy, kde se mi s ním houpalo a pumpovalo naprosto parádně!!!
Limitem fantazie a pilotní um!
Jak už jsem říkal, posed je na můj vkus, nebo spíš na dnešní dobu, snad i o něco kratší, což mě ale dlouho netrápilo. Uznávám, že jsem poměrně dlouho vnímal pocit, že sedím na devětadvacítce, který dnes zas tak často nemívám, myslím si ale, že to bylo dáno hlavně vyšším úchopem – delší hlavou. Co mě ale rozhodně bavilo, bylo ovládání, které si v příjemné symbióze pohrává s lehce kratším rámem a rozumně položenými úhly.
RB TR 120 je tedy na jedné straně krásně živé a akční, díky čemuž se s naprostou ochotou proplétá i po úzkých divoce zakroucených trailech a bez většího odmlouvání jej zlomíte i do značně utažených vraceček. Otočit se s ním takřka na místě v minimální rychlosti proto rozhodně není problém.
Na straně druhé je znát, že se vidlice pokládá pod vcelku ležérním úhlem (66,5°), díky čemuž toto RB získává na jistotě a stabilitě jak při vyšším tempu, tak zejména v prudkých a strmých sekcích. Ač je tedy RB TR 120 koncipováno výrazně sportovnějším směrem než jeho bratr s vyšším zdvihem, tak se, s patřičným obutím a dostatečným klidem v ruce, nechá protáhnout i poměrně spletitými a technicky náročnějšími pasážemi a z míry jej nevyvedou ani strmější trialové skalky.
Hodně vlastně záleží, jak k tomuto kolu přistupujete a jak si jej dozdobíte. Myslím si, že s hladkými plášti, delším představcem a užšími řídítky to může být slušný polykač terénních kilometrů, či komfortní maratonský stroj, s kratším a širším kokpitem a s hrubším obutím to pak bude krásně svižný trailbike, který své sjezdové limity najde až někde tam, kde budou limity použitých plášťů a možná i samotného jezdce!
Co udělají (nejen) pouzdra
Schválně, kdo spočítá, kolikrát jsem už zmínil, že je toto kolo svižné, rychlé, lehké či hbité? Ono takové skutečně je a nejen proto, že jej k tomu předurčují jeho zdvihy a jeho zaměření, ale i vzhledem k projevu zadní stavby a kvalitám rámu. Ony se zde totiž protínají dvě roviny. Jednak konstrukce zadního zavěšení jako taková, jednak použití kluzných pouzder se specifickými vlastnostmi a projevem.
Kluzná pouzdra se totiž podílejí na faktu, že zadní stavba nemá úplně super sametový začátek, ale potřebuje trochu pošťouchnout, aby se rozpohybovala. Díky tomu, ale řekl bych i díky kinematice, je zadek při šlapání luxusně pevný a jistý. Při soustředěném dupání po asfaltu do kopce byste sotva zaznamenali rozdíl proti pevnému rámu!
Jedním dechem bych chtěl ale doplnit, že si tento projev vybírá o dost menší daň z hlediska aktivity, než by si člověk dopředu myslel. Ano, ona určitá hranka na začátku se tam najde, ale není nijak výrazná ani zásadně ostrá a člověk na ni brzy zapomene. O to spíš, že zadek tohoto RB funguje jinak krásně aktivně a efektivně.
Když do práce nemusí…
Stačí uhnout z pevné cesty a proletět kratší úsek plný vystouplých kořenů a hned vám dojde, že vaše odpružení rozhodně nezaspalo, naopak okamžitě ožilo a odvedlo velice pečlivě svojí práci. Neříkám, že by RB TR 120 svého jezdce vysloveně rozmazlovalo a hýčkalo, to úplně ne, spíš budí dojmem, že funguje přesně tam, kde je tomu zapotřebí, naopak, když pracovat nemusí, tak se zbytečně nehoupe!
Krásně to vystihují sekce s ostrými hranami jdoucími rychle po sobě, schody, kamenná pole, nebo spletence kořenů, kde je RB mnohem jistější a klidnější, než byste si možná dopředu mysleli. Poměrně slušně je přitom schopné poprat se i s většími překážkami, k čemuž ochotně využije celý svůj rozsah, čímž narážíme na další charakteristickou vlastnost…
S RB TR 120 se mi totiž docela pravidelně stávalo, že jsem nacházel gumičku na pístnici tlumiče v podezřelé blízkosti rysky označující její faktický doraz! Překvapivě se mi ale nikdy nestalo, že bych na doraz někde tvrdě narazil. I to by se jistě mohlo podařit, kdyby se někdo snažil, v podání mého pilotážního stylu na to ale nikdy nedošlo, jelikož úplný konec byl vždy dostatečně dotlumen.
Dodat bych chtěl snad ještě fakt, že 120 mm zadní stavby je zkrátka „jen“ 120 mm! Jinak řečeno, odpružení se rozhodně snaží, je patřičně aktivní a akční, ale „zázraky“ dělá jen v rozmezí svého přirozeného rozsahu!
Pokračování na další straně…
V tomto bodě bych popis RB TR 120 ukončil s tím, že jsme si o něm v obecném souhrnu řekli snad již dost, navíc navážeme v dalším článku hodnocením druhé varianty RB TR 140, což nám něco řekne i o tomto modelu.
Každopádně ještě jednou dodávám, že měl RB TR 120 vlastně dost bavilo třeba jen proto, že jsem s ním vystřídal celou paletu terénů, povrchů, sklonů a stylů ježdění, přitom vždy, když alespoň trochu stíhaly pláště, bylo tohle kolo dostatečně jisté a sebevědomé a pustilo mě mnohdy do míst a do akcí, které bych mu předem nepřisuzoval jako pro něj optimální.
Neříkám, že to je super-univerzál na vše, nebo trochu to říkám, ale snad lze mezi řádky vyčíst, že má toto kolo svá omezení a své limity. Každopádně pokud hledáte kolo, které dobře jede, zbytečně se nehoupe, je patřičně svižné v ovládání, přitom s přehledem zvládne i těžší a strmější terén, pak bych doporučil si jej přinejmenším vyzkoušet.
Text a foto: Štěpán Hájíček
RB TR 120 – základní údaje
Cena (rám): od 34 830 Kč
Cena (celé kolo): od 42 990 Kč (Set Base)
Hmotnost: 13,74 kg (aktuální testovaná varianta, vel. L, bez pedálů)
Zdvihy: 130/120 mm (P/Z)
Kola: 29“
Informace o cenách, výbavách a možnostech konfigurace najdete tradičně na webu www.rb-bike.cz/../tr-120
