Cannondale Topstone Carbon Lefty – první dojmy
S předchůdcem tohoto modelu, se strojem Cannondale Slate, mě pojí jedna netradiční zkušenost. Projel jsem si ho totiž v Krušných horách za dost krušných podmínek a natočil k tomu tehdy vcelku emotivní video. Od té doby se mi Slate vyhýbal, což mě trochu mrzelo, nový Topstone Carbon Lefty by to ale mohl napravit a oživit moji fascinaci tímto konceptem.
Nemusíme si tu nic nalhávat, obecně známou pravdou je, že jsem velký nadšenec technického MTB, ale také gravel biků, a to nejen proto, že je to v módě, ale především proto, že mě tato kola jednoduše baví. Koncept gravelu s menšími koly, širším obutím, a ještě navíc se specifickou gravel vidlicí, mě přitom fascinuje již od dob modelu Slate a proto jsem vážně nadšený z toho, že se Cannondale k této myšlence obloukem vrací.
Bez dlouhého napínání – do sedel!
Naštěstí moje nadšení a moje zvědavost nebyly tentokrát příliš napínány! Poté, co jsem si vyslechl technickou prezentaci a co jsem se dopoledne věnoval modelu Cannondale Scalpel, jsem měl možnost projet si po obědě také nový Topstone Carbon Lefty. HURÁ!!!
On už samotný Cannondale Topstone Carbon na větších kolech (700c) mě v létě dost zaujal a oslovil, když jsem si jej projel v rámci prezentace v okolí Sečské přehrady. Nyní jsem měl přitom pocit, že mi Topstone Carbon Lefty s menšími koly (650b) sedl snad ještě lépe.
Osobně mám vlastně jen minimum zkušeností s gravely na tomto rozměru, každopádně poté, co jsem si kolo nastavil (vidlici Lefty Oliver bez sagu jsem ladil poslušně dle tabulek, a to výjimečně i odskok) a rozjel jsem se, jsem vlastně nepoznal žádnou změnu. Tedy spíše žádnou negativní změnu!
Rozdíly? Jen ty pozitivní!
Nepřišlo mi, že by byl můj stroj na menších kolech nějak zásadně jiný, že by jel hůř a jinak se ovládal… Přišlo mi prostě, že to jede i tak moc krásně, snadno zrychluje a zlehka stoupá a hlavně, že je to celé parádně jisté, stabilní a snadno ovladatelné.
Ono to rozhodně nebude pouze o jednom faktoru, pouze o vidlici, nebo jen kolech, ale o celém komplexu a spojení zejména těchto dvou klíčových prvků. Každopádně když jsem se trochu více rozvášnil a projel si část okruhu, který jsme dopoledne drtili na Scalpelech, neměl jsem pocit, že by mě Topstone nějak výrazně omezoval.
Jasně, není to MTB, člověk se drží jinak, má jinak rozložené těžiště, dost jsem ale zíral, jak jistě a bez váhání se dalo proletět přes vystupující kořeny, jak hezky držely pláště i na prachu, a to dokonce i v odkloněném svahu, a zkrátka co vše jsem si s tímto kolem dovolil, ač jsem na něm seděl jenom chvíli!
Rád ukáže, co v akci dokáže!
Pravda je taková, že se Lefty Oliver chová dost specificky, ale specificky a účelově gravelově, dalo by se říct. Při zkoušení „nasucho“ před jízdou by si člověk skoro řekl, že to nemůže v terénu příliš fungovat, ale opak je zase jednou pravdou. Začátek kroku je vážně dost pevný, takže dupat do kopce a prát se třeba s prudším stoupáním na těžší převod není žádný problém. Vidlice se ani nehne, nebo jsem si toho přes vysokou tepovou frekvenci ani všimnout nestihl.
Při jízdě ve stoje se už Oliver trochu rozpumpovat dokáže, ale tento styl jízdy není mojí doménou a pokud bych už chtěl vstávat a začít silově dupat, tak si můžu Lefty snadno zamknout a je vyřešeno!
V terénu pak má Lefty Oliver také svůj svébytný charakter. Vzhledem k tvrdému začátku nelze říct, že by tato vidlice zobala již od menších nerovností, od toho tu jsou objemnější pláště! Když ale přijde na ostřejší rázy, kameny či kořeny vystupující nad povrch cesty, Oliver s chutí ukáže, co všechno v akci dokáže.
Není to jako s MTB vidlicí, jeho zdvih není ohromující, ale to je zřejmě účel. Jako jezdec si nejspíš ani nevšimnete, nebo nebudete řešit místa, kde vidlice funguje a kde ne… Prostě si jen pofrčíte z kopce dolů a možná až zpětně začnete řešit, že na místech, kde byste jindy křečovitě svírali brzdy a urputně hledali ideální stopu, stačilo jen lehce kontrolovat rychlost, uvolnit lokty či kolena a danou sekcí proplout jako by tu nic nebylo.
Baví, navíc na mnoho způsobů!
Další z faktorů, který mě při onom kratším odpoledním okruhu zaujal, byla parádní geometrie tohoto kola, patrná zejména cestou dolů, či v techničtějších pasážích obecně. Líbil se mi totiž styl ovládání, které bylo příjemně klidné a rozvážné, a ač se to sem možná úplně nehodí, tak mělo velice příjemný trailový charakter. Trochu jako u nového Scalpelu s jeho 68° úhlu hlavy, i když zde má hlava úhel 71,2° (vel. XS – 70°).
Cannondale Topstone Carbon Lefty mě prostě baví na mnoho způsobů. Líbilo se mi, jak jsme společně pohodově a v tempu vyjeli první stoupání, dost jsem mu propadl, když jsme si pak záměrně dvakrát po sobě střihli jednu zábavnou sekci s pár technickými prvky.
Navíc mě Cannondale Topstone Carbon Lefty ke konci našeho krátkého společného času mile překvapil tím, jak snadno, zlehka a komfortně mě dopravil zpět na základnu po lehce stoupající lesní pěšince, kterou jsem jel ten den již potřetí a teprve nyní mě skutečně bavila!
Škoda, že jsem pak musel Topstouna s Lefty odložit a vrátit. Mít více času a prostoru, tak se mu budu ještě nějaký čas věnovat a obkroužím s ním dalších pár kilometrů, nebo snad desítek kilometrů? No nic, alespoň je na co se těšit a doufat, že i Cannondale Topstone Carbon Lefty zaparkuje na čas v mojí testovací garáži a já mu budu moct věnovat dostatek prostoru jako u každého plnohodnotného testu.
Text: Štěpán Hájíček / Foto: autor, Cannondale
Více informací o novinkách Cannondale Topstone Carbon Lefty a Cannondale Topstone Carbon Neo najdete na mezinárodním webu cannondale.com, české ceny a další lokalizované informace najdete na stránkách cannondalebikes.cz
