Whyte E-150 – Nízko posazené těžiště jako svatý grál | TEST
O skutečnosti, že značka Whyte poměrně dlouho čekala na odpovídající pohon před tím, než se pustila do stavby svých prvních modelů kategorie eMTB, jsme si již párkrát pověděli a na obou strojích E-150 a E-180 jsem se také stihl lehce povozit. Při té příležitosti jsem rovněž zmiňoval, že bych si rád Whyte E-150 půjčil ještě jednou a pořádně jej prověřil v domácích podmínkách!
Jak jsem slíbil, tak se i stalo, jelikož mi Whyte E-150 S dělal společnost, poměrně intenzivně, zhruba v půlce letošního ledna. Letošní zima sice lyžařům příliš nepřeje, co ale trápí jedny, může povzbudit druhé! Podmínky pro test totiž byly, v srdci naší republiky, poměrně slušné, i když možná ne úplně ideální. Pravda je, že lithiové baterie nemají zrovna rády chlad a mráz, protože pak rychle ztrácejí svou kapacitu, co se dá ale dělat, když je leden?
Kapacitní test není žádná lest!
Naštěstí byl dost mírný leden, s teplotami obvykle nad nulou, mrazivé jízdy jsem dal asi jen dvě, což akumulátor Whytu, tedy pohonu Bosch Performance CX, docela slušně zvládal. Ano, ve dnech, kdy výrazněji přimrzlo, byla znát rychleji klesající kapacita akumulátoru, ale to naštěstí neplatilo pro termín, kdy jsem si naplánoval „velký kapacitní test“.
Chtěl jsem totiž vědět, kolik výškových metrů lze s tímto kolem a s tímto pohonem za jeden den nastřádat (na jedno nabití), přičemž již nyní můžu říct, že jsem byl výsledkem velice mile překvapen. Podařilo se mi totiž dosáhnout téměř mety 1500 m kladného převýšení, což byl určitý psychologický cíl onoho dne.
Nutno dodat, že teplo rozhodně nebylo, jen pár stupňů nad nulou, což už jsem naznačoval. Také akumulátor možná ještě nebyl ve 100% formě (výrobce doporučuje cca 5-6 nabíjecích cyklů pro dosažení plné kapacity). Zároveň se musím přiznat, že jsem kolu dával ten den slušně zabrat a rozhodně jsem jej cíleně nešetřil. Nejel jsem vysloveně ekonomicky, ale spíš dynamicky, aby mě to bavilo.
Spořit energii jsem začal vlastně až ke konci, kdy jsem postupně větřil hranici 1500 metrů jako skutečně dosažitelnou. Do toho se ale přidalo, v druhé polovině dne, ještě pár momentů, kdy jsem to šněroval lesem volně vzhůru, jelikož jsem se snažil stopovat jeden nový trail… Takže podmínky to nebyly zrovna nejlepší, ale…
I tak jsem dosáhl výsledku 1430 výškových metrů na jedno nabití! Mazec!
Šetřit trochu s energií, vybírat méně náročná a méně strmá stoupání, nechat si celou tuto akci na teplejší část roku… Kolik by to pak mohlo ve výsledku hodit? Zásadně větší počet výškových metrů by z toho asi nebyl, ale meta 1500 m by jistě padla a snad bych se dostal ještě o nějakou stovku dál? Třeba na to bude ještě někdy příležitost a vhodnější podmínky.
Dost bolo… Bateérie!
Fajn, obsáhlé úvodní povídání o baterii (akumulátoru) by asi stačilo, pojďme se více zaměřit na kolo samotné, které je minimálně stejně zajímavé jako jeho pohon Bosch. Předně jsem byl rád, že jsem si mohl na delší čas půjčit stroj velikosti M, což mi opět parádně sedlo a cítil jsem se tedy za jeho řídítky od začátku do konce jako doma.
Obecně bych asi měl správně toto kolo usadit do odpovídající kategorie, kterou do značné míry definují zdvihy 150 mm nad oběma koly. Whyte E-150 S tak není žádné mohutné elektrické enduro, tak lze označit model Whyte E-180, ale spíše všestranný all-mountain stroj s výkonným elektrickým pohonem.
Přesně tomu odpovídá i posed, i když bych vlastně řekl, že je, už jen s ohledem na motor v rámu začleněný, záměrně více komfortní, vzpřímenější, než byste možná u kola se 150 mm čekali. Ale ono to vůbec ničemu nevadí. Člověk si jednoduše hoví v sedle tohoto biku jako v pohodlném křesle. Když chce, tak může pořádně zabrat, když nechce, tak si nechá více pomoci od motoru, vždy má ale nad situací dokonalou kontrolu.
Whyte E-150 S tak svého pasažéra nikterak nemučí nepřirozenou pozicí, ale naopak mu dává dokonalý nadhled nad situací, což platí pro většinu jízdních režimů. Obecně jsem tak měl pocit, že na vše správně dosáhnu a vše správně ovládám jak na rovinách či ve sjezdech, tak jsem velice příjemnou pozici nacházel i v náročných výjezdech. Zde jsem nemusel nijak zásadně upravovat svou pozici, a přesto jsem vyjel vše, co jsem chtěl a místy skoro i to, co jsem snad ani nechtěl!!!
Nízko položená…
V původních článcích o strojích Whyte E-150 a E-180 vícekrát zaznělo, že Whyte hodně věří vlastní konstrukci, kdy motor Bosch pootočil o nějakých 45° přední stranou vzhůru, díky čemuž mohl umístit baterii před motor, nikoliv nad něj, jak je tomu běžně zvykem.
O cílech tohoto snažení jsme toho již také dost napovídali, připomeňme tedy ve zkratce, že šlo hlavně o snahu dosáhnout co nejnižšího umístění těžiště a pak také, na základě dalších konstrukčních úprav, o co nejvyšší tuhost středové partie, a tedy co nejlepší přenos výkonu motoru a jezdce na zadní kolo.
Toto je ale vlastně jen teorie, která se však s každou další jízdou potvrzuje v praxi. V terénu se také ukazuje zřejmě důkladně promyšlené rozložení celého těžiště, jelikož se E-150 vážně krásně ovládá. Jeho základní úhly nejsou nijak extrémní (65°), lehce zkrácený je offset vidlice (42 mm) a dál toho příliš radikálně vyhlížejícího v tabulce geometrie nenajdete. Dohromady to ale funguje skutečně krásně.
Lehký, přitom zatížený
Abych to zkrátil… Snažil jsem se připravit si půdu pro popis ovládání, které mě prostě bavilo. Bylo stabilní, jisté, ale i krásně poslušné. Především mě zaráželo, jak se na jedné straně s předním kolem snadno a zlehka manipuluje, jak působí předek mnohdy až odlehčeným dojmem, přitom ale, když bylo potřeba, jak se jistě zakousl a držel!
Nevím, jak lépe to popsat? Zkrátka ovládání v mnoha situacích působí dojmem, jako byste byli za řídítky klasického biku, nikoliv 24 kg vážící eMašiny. Vše je tak snadné a přirozené. Ano, jsou místa, kde se hmota baterie, pohonu a její setrvačnost projeví, kde se hůře okecává, ale v mnoha jiných případech o této zátěži navíc skoro nevíte.
Co mě přitom bavilo byl fakt, že když se člověk opírá do zatáčky, tak by nejdřív možná čekal, že nebude předek dostatečně zatížený, jak se s ním hezky a zlehka manipuluje, ale opak je pravdou. Naperte to do oblouku a pokud se s vámi podklad vysloveně neurve, tak se Whyte E-150 s obrovskou chutí zahryzne oběma koly a pojede přesně tam, kam chcete.
V duchu jsem si mnohokrát říkal, že je Whyte prostě takový „Master of cornering!“
Než definitivně opustím tuto myšlenku… Důležité mi připadá poznamenat, že reálné zatížení předního kola poznáte asi nejlépe ve chvílích, kdy se snažíte předek svého stroje zvednout do vzduchu. Nadzvednout si „čumák“ pouhým cuknutím rukou totiž není vůbec snadné, přední kolo se radši lepí k zemi, ale nemožné to není. Člověk jen potřebuje využít dynamiku pohybu, potáhnout za řídítka někde na hraně a dát si třeba lehčí dropíček, nebo jen po zadním sjet pár schodů.
Více pryže netřeba!
Do ovládání ale i jiných aspektů jízdních vlastností jistě promlouvá i skutečnost, že se Whyte rozhodl postavit své dva elektrické počiny (E-150 a E-180) na kolech středního průměru (27,5“) a to na relativně běžných pláštích rozměru 27,5×2,5“. Tedy jen o něco širších, než je běžný zvyk u analogů!
Ostatně na prezentaci v Novém Jičíně nám bylo řečeno, že vývojáři chtěli co nejvíce podpořit hravost a snadné ovládání, proto se nakonec rozhodli ponechat stranou jak velká kola (29“), stejně jako Pluska (275Plus).
Zajímavé je, že jsem byl, na základě dřívějších zkušeností, poměrně silně přesvědčený o smysluplnosti pluskových rozměrů u hmotných a hřmotných eBiků, zde mi ale množství použité pryže na kolech bohatě stačilo. Neměl jsem pocit, že to musím v každé zatáčce zout, na každém šutru cvaknout, nebo, že to v kopcích moc často prokluzuje a ve sjezdech nelze rozjetou lokomotivu ubrzdit, jak se přední kolo trhá!
Nic takového! Zřejmě už jen dobrá volba plášťů (zde WTB Vigilante a Verdict) v odpovídajícím zesíleném provedení, stejně jako rozumná volba ráfků (WTB KOM Trail i30). Vše drželo, s ničím nebyl problém a krizové situace, z hlediska přítlaku či záběru, jsem zažíval jen skutečně okrajově.
Komfortu, až se jeden bojí
Od ovládání a plášťů bych se rád přesunul k odpružení, které může být někdy u eBiků lehce upozaděno, jelikož se nejednou schová za řadou silnějších dojmů. Zde jsem ale neměl tak úplně ten pocit, jelikož v tomto případě jsem byl na Whytu, který, jak opět tvrdí moje vlastní zkušenost, ladí svá kola dost specificky.
Přesněji, když jsem si pohrál s tlaky v pláštích a naladil i vidlici spolu s tlumičem dle svého gusta, byl jsem až zaskočen jak jemně a aktivně obě jednotky pracují. Oba konce odpružení byly dosti aktivní a hodně nápomocné, až jsem si tu a tam říkal, že by nebylo špatné je místy trochu zkrotit. Třeba vyšším tlakem nebo více tokeny? Ale pak jsem nad tím mávnul rukou a užíval si ten komfort.
Pravda je, že už jen s vidlicí, potažmo brzdami, je třeba zacházet trochu citlivěji, jelikož když se za to vezme příliš zhurta, tak se i vidlice s rozumně nastaveným sagem pod tíhou celého eBiku slušně rozhoupe, či zanoří. A to jsem jí přidal doporučených 10 Psi pro eMTB. Možná i trochu víc… Ale to je opět hodně o zvyku a přístupu, kdy je lepší plynulý styl jízdy, než systém brzda-plyn.
Ochotně proběhne celým…
Částečně podobné platí i pro zadní stavbu, která je vyladěna, pro Whyte typicky, do značně akčního a vnímavého módu. Zde se to ale může posunout ještě o kousek dál než na klasickém „šlapacím kole“, jelikož v tomto případě rozháranost a neutříbenost jezdcova stylu dokonale ustálí a vyhladí kontinuální tah motoru.
Whyte tak sice do tlumiče (i vidlice) u tohoto modelu údajně již z výroby nechává vkládat pár tokenů, jinak je ale odpružení nastavené na hodně citlivou notu, což mě osobně dost těší. Mám prostě rád pohodlíčko, když kolo nerušeně pluje krajinou, než aby poskakovalo na každém kamínku.
Jedním potenciálně vedlejším efektem, i když ono to tak úplně není pravda, je skutečnost spíše lehce lineárnějšího kroku zadní stavby. Jinak řečeno, i já, ač to není mým zvykem, jsem se relativně často dostával kontrolním kroužkem na pístnici tlumiče do těsné blízkosti rysky stanovující faktický konec kroku.
Drsní, hrubí a nesmlouvaví jezdci by tak možná přistoupili k dalšímu plnění vzduchové komory přídavnými vložkami (tokeny)… Budiž jim to přáno. Ostatně jako u jiných plně odpružených kol, tak i u tohoto modelu platí klasická whytovská pravda: „Lineární systém lze snadno na tlumiči upravit pro více progresivní chod, z progresivní kinematiky ale lineární uděláte jen sotva!“
Až na vrcholky hor…
Ponecháme-li opět na chvíli stranou klasickou „jízdní“ povahu tohoto eBiku a budeme-li se více věnovat jeho „elektrickému potenciálu“, pak musím ještě jednou vyzdvihnout jeho stoupací a celkově manévrovací schopnosti, vycházející jak z kvalit samotného rámu, tak i pohonu Bosch.
Kdybych to chtěl hodně zkrátit, tak by stačilo říct, že tolik ultimátních výjezdů, na nichž obvykle zkouším schopnosti eKol, jako jsem zvládl s Whytem E-150 S, jsem snad nedal s žádnou jinou elektrikou! Nebo třeba i dal, ale obvykle ne na první pokus a obvykle ne s takovou jistotu a nadhledem!
Jednoduše, když se chcete rvát s prudkým svahem, můžete se jednak spolehnout na dobré vyvážení kola, kdy se předek zbytečně nezvedá, ale poměrně poslušně drží u země, k čemuž mu stačí jen občas trochu pomoct patřičným posunutím těžiště, či přiblížením těla k řídítkům.
V druhé řadě pak velký kus práce odvede právě motor Bosch, u něhož jsem sice měl zprvu tendence kritizovat jeho poměrně ostrý nástup, jakmile si na jeho projev ale zvyknete, a když se naučíte používat inteligentní režim eMTB, dojde vám, že se s ním skutečně krásně pracuje.
Zpomalit a pak se nechat vystřelit
On sice umí Bosch občas zabrat až nečekaně zprudka, zejména když se více opřete do pedálů, nebo když více roztočíte nohy, stejně tak ale dokáže tahat hezky plynule a souvisle. K tomu se lze nejlépe dobrat snížením kadence a také snížením síly záběru.
Člověk tak prostě na různých hranách a schodech dokáže efektivně ubrat celkový výkon, nechat kolo přejet, aniž by se protočilo, ale zároveň aniž by se zastavilo, a pak se do toho zase trochu opřít a nechat se vystřelit skrz poslední (následující) část výjezdu.
Člověk prostě až s trochou času a po zkušenosti s různými situacemi zjistí, že skoro nejlepší je používat mód eMTB, mě alespoň nejvíce seděl, který dokáže vcelku inteligentně rozpoznat požadavky jezdce… Jednou tahá zlehka a plynule, jindy se bez zbytečného váhání rozjede hezky naplno, aby vám pomohl nabrat tu správnou dynamiku.
Stačil by asi jen jeden?
Zkoušel jsem tu a tam i další režimy, ale vlastně jen okrajově. ECO je poměrně slabé, jen taková lehčí kompenzace vyšší hmotnosti kola, TOUR mnohdy stačí, ale eMTB, při správně agresivní a agilní jízdě funguje asi nejlépe. Poslední režim TURBO bych pak vnímal jen jako určitou zálohu pro případy, kdy se potřebujete odněkud vyprostit, kdy je před vámi prudká rovná stojka, kterou chcete mít co nejdříve za sebou a nechcete se moc zadýchat!
Okrajově se můžu ještě zmínit o asistentovi pro chůzi vedle kola, režim „WALK“, který aktivujete příslušným tlačítkem na spodní straně ovládacího rozhraní u levé brzdy a poté rozjedete tlačítkem „+“. Mnohdy jsem měl pocit, zejména u řady jiných systémů, že je tato funkce prakticky zbytečná, nefunkční, nebo nedostatečná! Zde ale funguje poměrně slušně, zejména když si ohlídáte, aby byl řetěz zhruba v půlce kazety, což s režimem WALK funguje asi nejlépe.
V tomto nastavení zabírá motor vcelku dostatečně na to, abyste si ulehčili tahání eKola nahoru po schodech, nebo abyste si pomohli silou motoru, když to přeci jen v nějakém stoupání nezvládnete a potřebujete se dostat přes ostrou hranu.
KOMPONENTY
Ve výbavě tohoto stroje se rozhodně najde pár zajímavých prvků, které si více popíšeme u jednotlivých fotek. Takto obecně bych rád zmínil třeba skutečnost, že u tohoto konkrétního modelu vsadil Whyte na řazení SRAM GX-E s úpravou Single Click a pouhými 11 rychlostmi (kazeta 10-42 zubů). Zní to možná zvláště, na vyšším modelu Whyte E-150 RS už je klasicky Eagle (1×12), faktem ale zůstává, že jedenáctka tady bohatě stačí!
Jak jsem zmínil výše v textu, nebyl snad výjezd, který bych na tomto Whytu nebyl schopný zvládnout, proto se není třeba obávat o nedostatek lehkých převodů. Ty těžké naopak skoro nepotřebujete, jelikož rozjet kolo vlastními silami výrazně nad hranici legislativního omezení (25 km/h) stejně skoro nejde, či nedává smysl. S vyššími rychlostmi naštěstí ráda a ochotně pomůže gravitace!
Co se týká řazení po jediném stupni, tak to mi vlastně vůbec nevadí. Člověk musí sice občas nacvakat více rychlostí najednou, odměnou za to jsou ale přesné, jisté a spolehlivé změny převodů bez škubání, cukání či nepříjemných zvuků, jaké si ještě možná mnozí z vás pamatují…
Whyte E-150 S – závěr
Prakticky první sériově vyráběný eBike značky Whyte jsem sice v domácích podmínkách neproháněl vysloveně dlouho, ale zato dost intenzivně a musím říct, že jsem si čas strávený v jeho společnosti pokaždé maximálně užil! Měl jsem sice i slabší chvilky, kdy bych byl vděčný za klasické kolo, ale to byly jen nárazové momenty. Každopádně pokud jste vyznavači kategorie eMTB, budete z nového Whytu E-150 i z nového Bosche jistě upřímně nadšení.
Ano, Whyte E-150 S není zrovna žádné peříčko (23,8 kg, vel. M), ale naštěstí je tak dobře navržený a postavený, že si jeho vyšší hmotnost uvědomíte obvykle jen při manipulaci s celým strojem – nakládání do auta, tahání do schodů apod. Naopak, jakmile se usadíte za řídítka a zapnete motor, začnou se dít věci ze zcela jiné galaxie!
Nejenom, že si vás brzy podmaní Bosch se svou velice slušnou silou a výkonem, který lze hezky dávkovat od nízkých otáček po vysokou kadenci, pod kůži se vám jistě brzy zažere i samotný Whyte E-150, jemuž se, nejen díky hrátkám s natočením motoru a sníženou pozicí těžiště, podařilo namíchat skvěle ovladatelný a super zábavný mix elektrického vzrušení, skvělé stoupavosti a značně přirozeného projevu ovládání.
Klasická „analogová“ kola Whyte mě jednoznačně baví, občas si třeba trochu zanaříkám nad jejich vzhledem, ale funkčně to jsou skvělé stroje. Alespoň všechny, na nichž jsem zatím jezdil. Aktuálně testovaný Whyte E-150 S se přitom může s hrdostí zařadit mezi ně, jelikož si dokázal zachovat skvělou ovladatelnost či vysokou míru komfortu z klasické řady, které vystřelil do nové dimenze pomocí velké bedny steroidů nasypané do motoru Bosch!
Jestli si někdo myslel, že Whyte zbytečně dlouho čekal s uvedením vlastních eBiků, pak lze říct jediné: Tohle čekání se bohatě vyplatilo!!!
Text a foto: Štěpán Hájíček
Whyte E-150 S – základní údaje
Cena: 142 990 Kč
Kola: 27,5“
Zdvihy: 150 mm
Kokpit (řídítka/představec): 780/35 mm
Pohon: Bosch Performance CX (2020)
Baterie: Bosch PowerTube 625 Wh
Více o tomto kole najdete na mezinárodním webu whybe.bike, české ceny najdete na stránkách whyte.cz, případně vás můžeme nasměrovat rovnou na eshop eshop.madefortrails.cz
PLUS
- Velice příjemný posed zaručující skvělý nadhled i slušnou polohu pro šlapání
- Skvělé rozložení těžiště – obě kola jsou dostatečně zatěžována, přední kolo se krásně zakusuje v zatáčkách a nezvedá se zbytečně ve výjezdech
- Příjemné ovládání v duchu školy Whyte
- Dostatek jistoty v přímém směru, plynulé pokládání se do zatáček, bezproblémové přenášení váhy z oblouku do oblouku
- Výše uvedené je do značné míry „způsobeno“ nízko posazeným těžištěm díky specifickému natočení motoru a spuštění baterie co nejníže – uložení před motor
- Celkový projev motoru Bosch, zejména když se naučíte pracovat s režimem eMTB, který inteligentně nakládá s výkonem – zabere je-li potřeba, přitom nemá tendence protočit zadní kolo naprázdno, třeba na hraně přírodního schodu
- Volba středního průměru a vcelku běžných plášťů (27,5×2,5“) se ukázala jako plně dostačující – neměl jsem problém s nedostatkem přilnavosti, či odolnosti
- Díky vyvážení kola, tuhosti rámu a dobře rozloženému těžišti jsem vyjížděl extra náročné sekce až nečekaně snadno
- Zprvu jsem se trochu s nedůvěrou díval na ovládací rozhraní Bosch Purion, ale musím říct, že jsem si zvykl. Tlačítka jsou dobře přístupná, informace jasně čitelné, celý přístroj není zase tak velký. Proč ne?!
MÍNUS
- V rámci kategorie eMTB mě nenapadá žádná zásadní nevýhoda tohoto stroje…
- Pouze 11 rychlostí sady SRAM GX se ukázalo jako zcela dostatečných
- Omezení řazení po jednom převodu není na překážku – je to jen otázka zvyku
- Jediné, co mě snad lehce „obtěžovalo“, bylo zabudování baterie do rámu. Tu a tam bych uvítal možnost vyjmout akumulátor snadno z rámu, vzít jej domů, nabít v teple a zase vložit do kola… Takto je třeba hledat zásuvku na místě, kde je zaparkované kolo, ale s tím lze rozhodně žít!
