Cannondale Habit Neo / Topstone Carbon – first ride
Druhá ze zastávek v mém srpnovém prezentačním maratonu, kde bylo možné zkusit pár nových kol, se odehrála ve vzdálenosti jen pár kilometrů od té první, proto se moje testovací okruhy tu a tam prolnuly. Společnost Aspire Sports totiž „rozbila“ svůj prezentační a testovací tábor přímo u Sečské přehrady, v areálu hotelu Jezerka.
Tuto lokalitu už docela dobře znám, takže jsem přesně věděl, kam která kola vzít, abych se o nich v rámci prostoru, který zde člověk má na svezení, něco dozvěděl.
Z aktuálně přítomných novinek jsem si přitom zamluvil a následně i zkusil nejprve elektrickou novinku Cannondale Habit Neo s „revolučním“ motorem Bosch Performance CX (2020), kvůli motoru i kolu jako takovému, v druhém kole jsem si objel celou přehradu na gravelu Cannondale Topstone Carbon. Obě kola jsme vám nedávno představili a třeba Topstone Carbon si pak osobně prohlédli u příležitosti slavnostního otevření nové prodejny Koloshop na kraji Teplic.
Každé z těchto kol je zcela jiného ražení a zaměření, já jsem ale naštěstí slušný cyklistický chameleon, proto jsem nejdříve vytáhl volné pedály a chrániče (Habit Neo), poté jsem vyměnil tretry, sáhl pro nášlapy a chrániče zase nechal v autě (Topstone Carbon).
reklama
Canonadale Habit Neo 2 (2020)
Představení elektrického Habitu Neo a jeho sesterského modelu Moterra Neo proběhlo světem internetu v druhé půlce července a již nyní byla příležitost si jeden z těchto strojů zkusit na vlastní pěst. Ten druhý, Moterra Neo, se zatím do ČR jako vzorek určený na testování nedostal, alespoň ne v době prezentací. Věřím ale, že i tento stroj (tuto motorku) brzy proženeme redakční prověrkou a hodnocením!
Teď ale k Habitu. Jeho základní podoba, bez motoru, mě skutečně hodně baví (test Cannondale Habit Carbon 2). Tohle kolo je pro mě určitým zlomovým bodem, kdy jsem si řekl, že bych velká kola v kategorii trail-riding přeci jen mohl vzít na milost… Až jsem vlastně začal uvažovat, jestli si pro sezónu 2020 nevybrat něco na velkých kolech!? Už je dokonce vybráno, budou tam velká kola, není to Cannondale a dozadu půjde 27,5×2,6“, takže…*
*rozluštění tajenky v dalším článku o novinkách v portfoliu Aspire Sports
Elektrický Habit se přitom snaží vytěžit maximum z klíčových vlastností klasického Habitu, k čemuž přidává motor Bosch Performance CX nové generace a krásně v rámu utopenou baterii Bosch PowerTube 635 Wh. Nový motor slibuje mnohé, stejně jako zmíněný rámový základ, který je doplněn něčím, co by se dalo nazvat skoro až 29+ koly! Prostě trochu větší „papuče“ v rozměru 29×2,6“ (Maxxis Rekon) na širších ráfcích.
Přilnavé papuče, nevhodné do bláta!
Když to vezmu troch oklikou, tak právě obutí a také hmotnost baterie a motoru stojí za největšími rozdíly v jízdním projevu oproti klasickému modelu, tam někde vevnitř je ale můj oblíbený Habit. Jen mě teď najednou s chutí vystřelí do kopce, protáhne v těžce nadstandardním tempu přes kořeny okolo Seče a ostudu rozhodně neudělá ani cestou dolů. I když na to bych jej radši pro příště vybavil jiným obutím!!!
Ony totiž zrovna v této lokalitě panovaly poněkud specifické podmínky. Hodně kořenů, kamenů a jehličí, vše ale dost mokré od silného nočního deště. V první chvíli jsem se bál, zda svou oblíbenou pěšinu podél vody vůbec zvládnu, ale nakonec se ukázalo, že Maxxis Rekon, ač to není zrovna můj favorit, na pevných mokrých kořenech až překvapivě dobře drží.
Na blátě už to bylo horší, tam se vzorek rychle zalepil, až jsem se v jednom místě vezl jako na saních, což skončilo omotáním se okolo jednoho mladého stromku! Ale to je jen detail, který lze snadno napravit. Sám za sebe bych přitom dopředu nasadil modelově třeba Maxxis Minion DHF 29×2,5“, dozadu pak použil klidně plusko (27,5×2,6“) a bylo by to hnedle o něčem jiném!
Na druhou stranu, efekt velkých kol s balónovým obutím jsem dokonale vytěžil, když jsem stoupal Lovětínskou roklí nahoru směrem k Lichnici. Kdo to zde zná, ví moc dobře, jak je to krásný trail plný ostrých kamenů, který je lepší jezdit seshora dolů. Ale na eBiku, navíc s takovýmto obutím… To byla prostě trialová slast i nahoru!
Ovládání a komfort, které (ne)poznáte…
Abych se zde ale nerozplýval jen nad koly a plášti, velice příjemné bylo svezení na Habitu Neo i celkově. Oproti klasickému „Hábitu“ je geometrie pocitově o trochu, nechci říct kompromisnější, ale spíše taková civilnější. Když se kupříkladu v rychlosti mrknu do tabulek, tak je rozdíl v úhlu hlavy a sedlovky 0,5°, tedy o půl stupně nižší u Habitu vůči Habitu Neo (hlava 66,5°, sedlový úhel 75°). Není to sice žádný zásadní skok, ale…
Ale když si představím, že by se udělalo, co jsem nastínil výše – přechod na tzv. mullet bike – tedy použití předního 29“ kola v kombinaci s standardem 27,5+ vzadu, to už bychom byli zase o kousek někde jinde!
Každopádně v čem si jsou Habit a Habit Neo podobní, je projev odpružení, který je vskutku parádní. U eMTB verze snad o to zářivější, že vidlici a tlumič pomáhá aktivovat vyšší hmota samotného rámu s motorem a akumulátorem. Stručně řečeno, pohodlíčko jak v nadýchané peřině po babičce, jak při chůzi naboso v jemném lesním mechu, a tak bych mohl ještě chvíli pokračovat…
Hezky to žehlí, zobe, polyká, přitom nejsou odpružení, ani nová vidlice RockShox 35 zbytečně rozhoupané, naopak je zde poznat rozumná porce progresivity na konci kroku.
Tak a co ten Bosch?
Já vám vlastně ani takto s odstupem času nevím… Rozhodně se mi líbí, že se celý motor podstatně zmenšil a je rozhodně skvělé, že se s ním dá čarovat jako třeba u strojů Whyte E-150/E-180 (s podobným nápadem pootočení motoru přijdou brzy i další značky, ale zatím pšššt). Velký palec nahoru za baterii s velkou kapacitou – 635 Wh oproti standardu 500 Wh je rozhodně příjemných –, či za její skladnost.
Ale… I s novým krásným displejem na představci je ovládací centrum skoro až zbytečně velké (zlaté Shimano STEPS s dvěma čudlíky a mini displejem), a hlavně ten projev na pedálech?! Už je to, pravda, nějakou dobu, co jsem naposledy jel na kole s motorem Bosch, ale vím, že mě dost vadil jeho „digitální projev“. Tedy „VŠE, nebo NIC“. U nové generace se toto sice výrazně zlepšilo, projev je plynulejší a provoz tišší, ale stále z toho nejsem úplně na větvi!
Opakuju to docela často, za poslední rok mi asi nejvíce sedl projev motoru Yamaha na Giantu Trance E+, hned za ním řadím na nejvyšší příčky ve svém pomyslném seznamu Shimano STEPS (např. z poslední doby Canyon Specral:ON / Pivot Shttle), které mají své vrtochy, ale když jim člověk umí jít naproti… Ideálně, když si naladí motor a jeho jednotlivé režimy hezky na sebe pomocí snadno použitelné aplikace do telefonu a Bluetooth spojení přímo s kolem!
Tyto věci umí také Giant (zatím jsem to nezkoušel, ale s Reignem E+ to půjde!), Bosch zatím ne! Alespoň jsou-li moje informace správné. Ono by to nemuselo vadit, jelikož už v základu nabízí Bosch asi pět jízdních režimů od ECO po TURBO, ale to vlastně není samospásné. Moje zkušenost je ta, že na ECO se dá jezdit na pohodu někde po rovině nebo do lehčích kopců. Pak je tam tuším TOUR a SPORT, něco a TURBO!
TOUR ti bohatě stačí!
Osobně jsem vlastně v rámci testu u Seče jezdil takřka jen na TOUR, což v 90 % případů bohatě stačilo. On totiž motor Bosch sice nastupuje relativně zlehka, jakmile ale roztočíte nohy (řádově na 80-90 otáček za minutu), tak vám tam stejně pošle skoro plný výkon, což se ne vždy hodí.
Člověk jej tak musí v technických pasážích cíleně „dusit“ menší kadencí šlapání, a to jistě sami uznáte, není vždy úplně příjemné a příhodné. Rozhodně dávám palec nahoru za schopnost motoru rozjet se a zabrat od značně nízkých otáček, tady mi to trochu připomnělo Giant, ale jak nohy více roztočíte, už je tam zase PLNEJ!
Je to ale hlavně o zvyku, znalosti svého motoru a schopnosti využít všechny jeho přednosti a nenechat se rozhodit jeho slabinami. U Shimana jsem také musel hledat cestu k vzájemnému porozumění, protože jízda na BOOST do každého prudšího kopce prostě nedává smysl! Tolik pro úvod k „neolitickému Hábitu“, více si povíme, až se nám tato motorka dostane do ruky v rámci klasického redakčního testu!
reklama
Cannondale Topstone Carbon Force eTap AXS
Druhý z nových strojů Cannondale je ze zcela opačného spektra terénních kol, tedy čistý, lehký, nemotorizovaný gravel bike. Tedy vlastně dost unikátní gravel bike se zajímavě řešeným odpružením zadní partie (nikoliv jen zadní stavby), jež využívá dokonce jeden fyzický čep s ložiskem! Více v představení – Cannondale Topstone Carbon.
Možná vás to napadlo, možná ne, ale konstrukční základ, či konstrukčně-filozofický základ modelu Cannondale Topstone Carbon je tak trochu podobný jako u nové generace GT Grade, která se také snaží bodovat pružností sedlovky, jen na to jde krapet jinak. Ostatně ony se vývojové teamy Cannondale a GT částečně prolínají, proto lze vysledovat jisté podobnosti třeba i u MTB strojů Cannondale Habit a GT Force/Sensor. Ale to sem tak úplně nepatří…
Spíš jsem chtěl poukázat a připomenout moji účast na představení GT Grade nové generace, s níž se Cannondale Topstone Carbon bude muset tu a tam měřit. Za mě osobně, možná to bylo jen domácím prostředím, nebo čím, mi Topstone sedl o trochu více, lépe mi padl do ruky a lépe jsem se s ním cítil na štěrku a mezi kořeny.
Velké Mko, moje Mko
Ke kolu samotnému. Stroj, jenž jsem měl půjčený, byl velikosti MD (délka sedlovky 50,5 cm), což mi jednoznačně vyhovovalo. Nebo spíš to bylo tak akorát, jelikož mi přišel Mkový Topstone i tak docela velký, dlouhý, navíc s poměrně dlouhou hlavou (165 mm) a také vcelku vysokým úchopem. Ale dobrý, představec jsem si v několika krocích pošoupnul nakonec až dolů k hlavě a byl spokojený.
Za příjemnými řídítky Cannondale s originálním představcem Cannondale z programu SAVE jsem se cítil jistě, pohodlně a komfortně. Krásně se mi jelo, nebo spíš letělo po otevřených štěrkových cestách nad přehradou, které chvíli vedly rovně, abych si vyzkoušel, jak kolo hezky drží tempo, chvíli z kopce (test brzd a stability), a pak také do kopce (test tuhosti a výkonnosti).
Ve všech ohledech Cannondale Topstone Carbon obstál a začal mě postupně bavit víc a víc. Líbilo se mi, jak lehce, přitom ale jistě a komfortně, působí v ruce i „pod zadkem“, či na pedálech. Hodně se mi také líbilo, jak si bez zaváhání poradil členitějším terénem na úzkých pěšinách plných kořenů, blátivých kaluží a zatáček. Tady mě Topstone skutečně bavil, i když byl na můj vkus obutý do poměrně štíhlých šlupek WTB Riddler 700x37c.
Co říkáš že tam bylo? Dlažba?
Pak ale zase na chvíli skončily zábavné lesní pěšiny, přesunuli jsme se společně na štěrk, na menší rozbitou silnici, a nakonec to vzali po kostkách na hrázi Sečské přehrady nahoru do kopce po místy hezkém hladkém asfaltu a všude…
Všude mě Topstone bavil. Díratou silnici hezky utlumil, štěrkem okolo vody proletěl jako nůž máslem, kostky na hrázi jsem v tempu skoro ani nevnímal a výjezd po asfaltu nahoru k Ohebu se mnou vysvištěl skoro jako čistokrevná silnice. Vzhledem k masivnímu hranatému profilu spodní trubky se ani moc nedivím!
Nové GT Grade mě ve Španělsku rozhodně bavilo, líbilo se mi zejména jak je rychlé, Cannondale Topstone Carbon mi ale na první dojem připadl takový všestrannější, více na terén zaměřený, aniž by mu chyběl výkon a výbušnost na asfaltu. No nic, obě tato kola bych rád protáhl redakčním testem, pořádně jim naložil a zjistil, kde má které navrch!
Více o novinkách Cannondale na webu www.cannondalebikes.cz či na mezinárodních stránkách www.cannondale.com
Text a foto: Štěpán Hájíček
