Pondělní Videonálož BnR #49_2018

Toto téma jsem jistě otevřel již někdy dříve, nebo si to alespoň myslím. Každopádně na myšlenku srovnání kol současných a těch o dekádu starších mě přivedlo jedno náhodné lesní setkání, kdy jsem na projížďce v sedle Devinci Troy 29 potkal na trailu jezdce, který sedlal stroj, jaký já sám vlastnil před 14 lety!

Vlastně, já ho mám stále doma, i když ne zcela kompletní! Rok za rokem jej přitom stále silněji konzervuje prach, který na něj postupně sedá. Jedná se o Specialized Enduro z roku 2004 (tzv. kytara), což bylo moje vůbec první enduro, nebo jinak řečeno kolo s pořádným zdvihem, které jsem kdy vlastnil!

Na toto, dnes již letité Specialized Enduro (samozřejmě 26“), jsem přecházel ze Stumpjumperu FSR, který měl tehdy 100 mm zdvihu, přičemž já jej na čas vylepšil vidlicí Manitou Black s možností změny délky kroku 120/100 mm. Nádherné modré Enduro jsem si přitom v té době pořídil jako samostatný rám s tlumičem, který jsem z části osadil díly z původního Stumpa a následně jej krok za krokem vylepšoval a přetvářel k obrazu svému.

Konečně pořádná vidlice!

Začal jsem přitom s tím, že jsem na něj přehodil již zmíněnou vidlici Manitou Black (120 mm, pružina), kterou jsem měl vážně rád, ale na Enduru se zadním zdvihem 130 mm (možnost snížení na nějakých 100 mm pouhým otočením páčky na tlumiči) to byla prostá z nouze ctnost. Ale na chvíli to zafungovalo a na kole se jezdit dalo, alespoň do doby, než se naskytla příležitost vyměnit Blacka za Manitou Nixon! Opět s pružinou, tehdy s mohutným krokem 145 mm!

Tehdy to byla skutečná mašina, stroj, na který v té době endura neznalí jezdci, zvyklí na své pevné rámy, 100 mm vidlice a 580 mm úzká řídítka, zírali naprosto nechápavě! Pro ně to bylo zjevení, které obvykle řadili do kategorie DH strojů, s nimiž se jezdí jen z kopce a nahoru lanovkou!

Skoro nikomu tehdy nedocházelo, nakolik univerzální stroj to byl, vždyť jsem na něm také jednou objel celý Beskyd tour, přičemž to byl ročník, který jsem si užil snad ze všech nejvíc!

Tento skutečně horský maraton jsem nikdy nejel na umístění, ale především „na přežití“. Když jsem ho jel na hardtailu, trpěl jsem nahoru i dolů. Když jsem ho jel na Stumpjumperu, trpěl jsem nahoru a dolů už to bylo o něco lepší. S Endurem jsem přitom opět trpěl nahoru, zato pokaždé, když se cesta zlomila dolů, já si to začal neskutečně užívat a všechny předjížděl!

Můj historický Specialized Enduro Comp (model 2004)

Co bylo včera neplatí dnes

To mě ale opět moje myšlenky svedly poněkud mimo trasu původního směřování, kdy jsem se chtěl dopracovat k rozdílnému chápání jednotlivých kategorií „včera a dnes“. Bude to, pravda, již 14 let (moje Enduro bylo model 2004), kdy jsem si myslel, nakolik mám pokrokový stroj, nakolik ostré enduro vlastním, kolo, které sežere skoro cokoliv, sjede skoro cokoliv a tak podobně. A dnes?

Přejděme ten nenápadný detail, že moje historické kolo mělo a stále má na dnešní poměry maličkatá 26“ kola a zkusme jej, alespoň virtuálně, postavit do přímého souboje s aktuálními biky na středním průměru. Když to vezmu primárně podle zdvihu (145/130 mm), zařadil bych dnes svoje Enduro mezi lehké agilní trailbiky, *Nedávno jsem testoval třeba Whyte T-130 (140/130 mm, 27,5“).

K dosažení postu endura by mému Enduru nestačilo ani povýšení o jednu kategorii výš, jelikož pokud by se dostal někam na úroveň 150 mm, stále bychom mu říkali spíše all-mountain. Moderní enduro, odhlédneme-li od masivního trendu velkých kol, dnes vyžaduje 160, ale spíše 170 mm vepředu a plus mínus stejnou hodnotu zdvihu vzadu!

Dnes se člověk prohání na kole, které moje Enduro strčí do kapsy ve všech parametrech a říká si: „Čemu že jsme to dřív říkali enduro?“ (www.instagram.com/bikeandride.cz)

Kam jsem se posunul? / Kam jsme se posunuli?

Co to tedy vypovídá o mezigeneračním posunu v MTB jako takovém? Když se nad tím zamyslím, jezdil jsem se svým Endurem do značné míry stejné traily jako dnes – bráno alespoň podle lokalit v blízkosti mého bydliště a v Kruškách, kde máme rodinnou chalupu. Pravdou ale je, že dnes se pouštím i do mnoha ostřejších věcí, že se najde slušná plejáda sekcí, které již dávno neobjíždím, ale sjíždím a snad jsem i trochu přidal na rychlosti.

Ono to ale nebude jen zdvihem, kterého máme dnes k dispozici mnohem víc než dříve a nepřijde nám to divné. Za tu dobu se ve velké míře proměnila i geometrie, posed, rozložení těžiště, rozšířily se ráfky i pláště, zcela samozřejmými prvky se staly teleskopické sedlovky a dnešní kotoučové brzdy toho zvládnou také o dost víc než tehdejší ikona Hayes HFX-9, a tak by se dalo pokračovat.

Co se snad za tu dobu nevytratilo je vášeň pro tento sport, chuť jednoduše vzít kolo a vypadnout do lesa, projet si své dobře známe traily, občas objevit něco jiného, hledat nová místa a nové výzvy, někdy se poklonit před určitým náročným místem a pak se k jeho zdolání postupně odhodlávat, a hlavně si kolo pořádně užít. Vždyť nakonec je jedno, jaký má vaše kolo zdvih, pláště, průměr kol či brzdy, hlavně když vás baví!

Pak si sednete na ocelový gravel bike, vzpomínáte na své začátky a také vás to baví! (www.instagram.com/bikeandride.cz)

reklama

Norðvegr: The Way to the North

Dnes tu máme pár objevných cestovatelských snímků, které provází slavné dvojice. Začněme „Cestou na sever“ ve společnosti Thomase Vanderhama a Rémi Gauvina.

Celý příběh a bohatou fotogalerii najdete na: www.pinkbike.com

Steve Peat & Nicolas Vouilloz – Unfinished Business | SHIMANO

Když se dva staří rivalové potkají na jednom kopci… Vyplaví se mnoho málem již zapomenutých vzpomínek… Nebo ne?

Trocha vyprávění a fotek: www.pinkbike.com

AIM feat. Brandon Semenuk

Má ještě smysl uvádět a vymýšlet velkolepé fráze pro další počiny Brandona Semenuka? Nemyslím! Stačí stisknout PLAY a němě zírat…

Fotogalerie: www.pinkbike.com

Mallorca’s Treasures featuring Amir Kabbani

Mallorca sice není žádná extra exotika, ale vzhledem k tomu, že se domácí zima pomaličku hlásí o slovo…

Fotogalerie: www.pinkbike.com

Ludo May Rides with Creepy Crawlies in ‚Bugs‘

Znáte všechny broučky z vašeho lesa, nebo se o přírodu kolem sebe se zaťatými zuby a křečovitě sevřenými řídítky nestíháte zajímat?

Fotogalerie: www.pinkbike.com

Santa Cruz Bronson Review | 2018 Pinkbike Field Test

Sakra práce! Koukám, že mi naprosto unikla skutečnost, že Santa Cruz letos představil novou generaci all-mountain stroje Bronson, který využívá stejný koncept zadního zavěšení jako model Nomad! Jinak ale průměr 27,5“ a zdvih 150 mm zůstává zachován.

Více k testu na webu: www.pinkbike.com / Více o novém Bronsonu na: www.santacruzbicycles.com

ICELAND DIVIDE – Bikepacking Expedition by Montanus

Na Island s motorkou? Ne, to je brašnami obtěžkaný fatbike!

Celý příběh na webu: www.montanuswild.com

Peter Ostroski: Home in the Wild Whites

Nacházíte-li se na severozápadě USA, nemusí vás lákat pouze výlety to kanadského BC, krásné je i The Mount Washington Valley.

The Champion Mountain Biker Turned Drug Smuggler

Dopingové kauzy už dávno nejsou výsadou jen silniční cyklistiky!

reklama

**CZECH MADE**

Try It All 2 – Dominik Puffer

Než si pustíte tento kousek, dejte si možná panáka na kuráž! Na mě šly místy slušné mrákoty!

TThe Canadian Dream

Někdy sní člověk o Kanadě, aby nakonec zjistil, jaká paráda se skrývá doma za barákem!!! 😀

Share The Ride 2018 Czech Republic

Není nad trochu té dobročinnosti, když už se blíží ty Vánoce!

Více o projektu Share the Ride na: www.pinkbike.com

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky