Devinci Troy 29 Carbon – Velké kolo pro velké kopce! (TEST)

Před časem jsem si stěžoval, že pro samé rozverné trailbiky na velkých kolech a super nabroušená endura s jedním či druhým parametrem, se tak trochu zapomíná na klasické kategorie all-mountain či back-country určené pro vyznavače ostřejšího terénu, kteří se však nemusí nutně honit za pozicemi ve výsledkové listině. Právě takový stroj přitom nabízí, jak mi mělo být připomenuto, třeba kanadské Devinci!

Tuto východo-kanadskou značku sleduji již delší čas, ale vlastně až před rokem se jí dostalo smysluplného zastoupení pro ČR v podobě společnosti Protocycles. Díky tomu jsem měl nyní tu čest sedlat již třetí kousek této poměrně prestižní značky v jednom jediném roce.

Když je připomenu, začal jsem s pekelnou enduro raketou Devinci Spartan (v době testu existovala jen verze 27,5“), před prázdninami jsem si zkusil Troy 27,5 v podobě, jaká měla uvolnit místo na scéně zcela nové generaci, jež nyní nabízí svobodnou volbu rozměru kol 27,5“ či 29“.

reklama

Zařazení podle rozměru!

Po teoretické stránce jsem vám nový Troy představil již dříve (představení nové podoby pro rok 2019), stejně tak jsem vám o něm něco málo z praxe řekl v rámci popisu svých prvních dojmů v jeho sedle. Od té doby jsem Troye ještě slušně potrápil na menších i větších kopcích, tedy v terénu lehčím i poměrně ostrém. Pro větší než malou část této testovací periody jsem si přitom musel lehce upravit kokpit, protože mi původní setup, vyladěný pro jezdce o dobře půl hlavy vyššího, příliš neseděl.

Nemusel jsem provádět žádné krkolomné úpravy, vlastně jsem jen sundal komplet představce a řídítek Chromag (780/50 mm, průměr 35 mm) a na jejich místo umístil sestavu 35 mm krátkého představce a 800 mm dlouhých řídítek FUNN (průměr 31,8 mm)! Na papíře to nevypadá jako nikterak zásadní skok, přesto rozdíl v posedu, a hlavně v ovládání, byl rozhodně znát.

Vzhledem k tomu, že je právě podoba kokpitu věcí individuální, stejně tak individuální bude nejspíš celá stavba tohoto kola, pokud pro něj zahoříte láskou. Nebudu se zaobírat tím, co výměna představce a řídítek způsobila, ale budu se vám snažit vykreslit chování celku v sestavě, která byla mně bližší a pro mě tedy přirozenější.

Přestože je horní trubka v přední části spojena s dolní, působí celá oblast hlavy poměrně lehkým dojmem. O nedostatek tuhosti této partie se ale rozhodně obávat nemusíte!

Jedno z designových odlehčení reprezentuje tento nezvyklý úkos ve spoji horní trubky a hlavy.

Naopak oblast v místě uchycení tlumiče žádné pochybnosti o mimořádné tuhosti rozhodně nepřipouští!

Je to vážně kus!

Než se pustím do podrobnějšího rozboru, musím zase jednou zmínit skutečnost, že mi Devinci Troy 29 dorazil k testu ve velikosti L, tedy na můj vkus o něco větší hřebec, než jakého bych za ideálních podmínek rád sedlal (jsem zvyklý na vel. M).

Velký rám ve spojení s velkými koly a neskromným zdvihem, dopředu si našla cestu vidlice Fox 36 s rozsahem 160 mm, na mě po celou dobu testu působily dojmem… Prostě fakt velkého kola! Krapet pomohla úprava kokpitu, ale i tak je Troy v této podobě vážně kus!

Se vším právě vyřčeným souvisí i skutečnost, že jsem si za jeho řídítky připadal občas tak trochu ztracený. Prostě jako bych byl utopen v jeho středu a neseděl nad kolem, ale v kole! Posed přitom není ani u Lka přehnaně dlouhý, zato řídítka jsou vcelku vysoko, což podtrhuje onen dojem zabudování jezdce do útrob rámu.

U karbonového Troye najdeme na sedlové trubce zajímavý oblouk spojující hlavní čep a uchycení horního ramene. 

Vahadlo je také zajímavě modelované, obzvláště jeho zadní část maskující čep spojující jej s horními vzpěrami!

Usazen v kole!

Sezení „uvnitř kola“ má samozřejmě svoje klady i zápory. Nevýhodou je skutečnost, že jsem jen těžko hledal pozici, kdy by se mi vysloveně dobře šlapalo, kdy bych cítil potřebnou efektivitu záběru, vhodný úhel trupu a nohou. Ale to vše do značné míry souvisí opět s velikostí rámu, na Mku by to nejspíš bylo o poznání jiné.

Vezmeme-li to z opačného konce, pak byl takto nastavený posed přínosný díky výraznému pocitu neohroženosti a nezdolnosti, kdy jsem si říkal, že mě ta masa materiálu před, za i pod jistě ochrání, že si s řadou věcí pořadí místo mě a já tak můžu zůstat v klidu a vymýšlet různé divočárny, hovaďárny a jiné skopičiny.

Skutečně, použitá geometrie, kterou lze otočením Flip-chipu na spodním oku tlumiče upravit v rozsahu zhruba 0,5° na hlavové trubce, pocitově všudypřítomná bytelnost rámu, masivní přední vidlice s poctivým zdvihem 160 mm a 36 mm silnými nohami, hrubé pláště a další prvky společně vytvářely dojem, že si s Troyem 29 můžu dovolit takřka cokoliv!

Big bike for Big mountain

Tento dojem neohroženosti, kdy jsem ani na chvíli neměl pocit, že by „pouhých“ 140 mm zadní stavby nebylo dostatečným partnerem k o dva centimetry vyšší vidlici, měl zároveň ten efekt, že bylo tomuto kolu potřeba naservírovat pořádné kopce, pořádný sešup a pořádné šutry či kořeny, aby se cítilo jako pověstná ryba ve vodě.

Když jsem se s ním totiž snažil brázdit svoje klasické traily, kde se z dlouhodobého hlediska jako nejlepší jeví trailbiky různého druhu, byl to někdy docela boj. K dosažení požadované jízdní zábavy, rychlosti a razance se musel člověk zatraceně snažit a Troye dostatečně rozhýbat, jinak to prostě nebylo ono.

V porovnání s předchozí generací Devinci Troy je u novinky použit výrazně delší tlumič s moderním uchycením Trunnion.

U karbononového rámu spodní oko tlumiče tak trochu „visí ve vzduchu“, zatímco u hliníkového Troye je úchyt rozkročen mezi sedlovou a spodní trubku.

Karbonové ploutvičky jistě budou dostatečně pevné, i když jsou poměrně štíhlé.

Tančím okolo kola

Devinci Troy na velkých kolech je prostě skutečně velké kolo, které má výraznou tendenci zůstávat jisté v přímém směru, přičemž pokud jej potřebujete zlomit do zatáčky, je nutné použít k tomu celé tělo. Umocněno větší velikostí jsem měl mnohdy pocit, že v případě členitějších a více zašmodrchaných trailů doslova tančím okolo kola, abych jej dostal tam, kde jsem jej potřeboval, místo toho, abych si s ním jednoduše pohrával, naklápěl jej, zvedal do vzduchu a vymýšlel jiné srandičky.

V konečném součtu jsem schopnosti Troye 29 nejvíce ocenil, až když jsem jej vytáhl ke konci testu na pořádné kopce, alespoň hodnoceno z naší pražské perspektivy, kde jsem konečně došel do stavu, ve kterém se líbilo mně i tomuto nejnovějšímu přírůstku od rodiny Devinci. Velký kopec, prudký svah a zejména pak technicky náročný trail s velkými kameny, velkými překážkami a tak podobně, to byla jednoduše voda na jeho mlýn!

Devinci Troy 29 v tomto směru proto nelze vnímat jako trochu ostřejší trailbike, kam bychom jej, při hodnocení základních parametrů zdvihu (150/140 mm, vidlici lze povýšit až na 160 mm), instinktivně řadili a kam by nejspíš mělo smysl pasovat menšího bráchu Troye 27,5! I když i ten také jistě nabídne jistý přesah do kategorii all-mountain, což mi alespoň naznačila zkušenost s jeho dnes již odcházející generací.

Troy 29 je nad vší pochybnost čistokrevný all-mountain stroj, kterého letmé plácání se v lesoparku za barákem jen tak neuspokojí!

U Devinci se hodně snažili, aby byl přechod horního ramene a zadních vzpěr co nejplynulejší.

Jediný přístup k zadnímu čepu vahadla je tedy z jeho vnitřní strany.

Když položíš položený úhel…

Zatím jsme zde mluvili hlavně o obecném projevu Devinci Troy 29, který přitom nabízí, podobně jako předchozí generace, podobně jako další modely Devinci a podobně jako dnes tolik dalších kol, možnost poupravit geometrii, a tedy i projev celého kola. Děje se tak ve dvou krocích pomocí oválných kamenů Flip-chip, které najdete na pozici spodního oka tlumiče. Jejich přehozením lze přitom měnit úhel hlavy (stejně jako další veličiny) z hodnoty 66° v poloze LO na 66,5° v nastavení HI.

Co to přitom udělá s Troyem a jeho ovládáním? U mnoha kol s podobnou možností jsem dříve příliš nespekuloval nad tím, kterou z možných pozic zvolit, protože jsem měl vždy rád geometrie více položené, proto jsem instinktivně již zkraje volil nižší polohu LO. Poslední dobou, kdy se geometrie moderních kol posouvají místy až do značně extrémních poloh, již tak vyhraněný názor nemívám, což platí i pro Troye 29.

Navíc je třeba upozornit, že je Devinci Troy 29 primárně navržen pro vidlice se zdvihem 150 mm, kdy je stošedesátka přítomna pouze u modelu LTD, alespoň pokud se bavíme o kompletních kolech. Navíc hodnoty geometrie uvedené v tabulce odráží právě stav se základní hodnotou předního zdvihu (150 mm). Pokud však dopředu nasadíte 160 namísto 150 mm, můžeme se odhadem dostat na hodnoty úhlu hlavy 66° u HI a 65,5° v LO.

Dříve se u Devinci ladila geometrie otáčením čepu na vahadle, u nového Troye se toto řešení přemístilo na post spodního oka tlumiče, což by mělo zajistit snazší přístup a rychlejší změnu nastavení. 

Kompletní rozborku tohoto prvku zvládnete při troše snahy i v terénu.

Rozebírat celý čep není nutné, stačí povolit šroub a otočit kameny.

Mazec a ultramazec

Jak se přitom tato proměna projevuje v praxi? Přepíchnutí spodního oka tlumiče z polohy HI do LO rozhodně poznáte, rozdíl to ale při rozměrech a celkovém charakteru kola není až tak výrazný a radikální, jak tomu někdy bývá u jiných kol s obdobnou možností. K mému, dnes již ne až tak výraznému překvapení, se mi přitom s Troyem 29 jezdilo povětšinou lépe v pozici HI, alespoň na trailech, kde se pohybuju nejčastěji.

V takovém stavu byla totiž poloha LO, kterou jsem samozřejmě také zkoušel, snad až příliš vyhraněná, hlava značně položená, řízení už spíše pomalé až trochu vláčné a vše se prostě posunulo více ke „zbytečně“ extrémnímu projevu. Když ale došlo na ony „pořádné kopce“, byl jsem za takovýto o stupeň jistější projev docela rád. Ne že by se v tomto stavu nedalo jezdit s nastavením HI, díky 160mm vidlici vlastně úplně v pohodě, když už má ale člověk možnost střídat ony dvě polohy, proč si v pořádném terénu nepomoci ještě trochu ostřejší geometrií, že?

Jak už jsem snad dostatečně detailně rozpitval, obě polohy jsou rozhodně použitelné a není tedy potřeba se jedné či druhé vyhýbat. Určitě stojí za to si v reálném provozu vyzkoušet jednu i druhou, jelikož prohození kamenů Flip-chip je otázkou pár minut. Navíc není třeba nějak zásadně měnit nastavení tlumiče. Prostě jen povolíte jeden šroub, otočíte LO na HI, či obráceně, utáhnete a pokračujete v krasojízdě!

GRIP má správný dip!

Zatím jsme se docela dlouho motali okolo ovládání a geometrie, nyní se ale posuňme o krok dál, k hodnocení funkce odpružení, kde se snad udržím, abych se v jednom kuse nerozplýval a nepřeháněl to se superlativy. Nebojte, nebude to až tak žhavé, pravdou ale je, že je zde odpružení vyladěno vážně parádně. Parádní je již vidlice Fox 36 v provedení Performance Elite s tlumením FIT GRIP2 a možností samostatného nastavení komprese i odskoku pro nízkou i vysokou rychlost. Až by se v tom jeden ztratil…

Každopádně, jak jsem ještě před zhruba dvěma lety nemohl vidlicím Fox řady 36 přijít na jméno, poslední dobou jsem z nich překvapivě nadšený. Z modelů 2019 o to víc! Zejména, pokud se mi do ruky dostane varianta s tlumením GRIP. Nevím, co přesně se oproti klasické patroně FIT změnilo, ve většině případů přibyla u nových vidlic vzduchová komora EVOL, ale od modelového roku 2018 chodí Foxky (nejen řada 36) o HODNĚ líp! Ještě se to umocní, pokud jsou čisté a čerstvě promazané silikonem nebo Fork Juicem…

Nechme už ale vidlici, která mě prostě bavila tím, jak hezky, jemně a citlivě chodila již na začátku kroku, aktivně pracovala ve středním rozsahu a velice schopně, jistě a s nadhledem pobírala i větší nerovnosti. Její progresivitu lze, podobně jako u RockShoxu, ladit pomocí vložek vkládaných do vzduchové komory (tokenů), to by ale v mém případě rozhodně nebylo třeba, jelikož se mi nestalo, že bych se někde nebezpečně přibližoval k dorazu.

Vidlice Fox 36 je skutečně masivní kousek, který podtrhuje schopnosti tohoto stroje v těžkém terénu.

U verze Performance Elite máte možnost ladit kompresi i odskok a to hned ve dvou stupních (nízko- a vysoko-rychlostní).

Zdvojené kolečko odskoku se přitom ukrývá pod ochranou kovovou čepičkou.

Disharmonie nehrozí

Vzhledem k tomu, že je vepředu právě diskutovaná vidlice Fox 36 s takto velkým rozsahem, mohla by vyvstat již párkrát vyřčená otázka, zda vzadu praktikujících 140 mm kroku, zprostředkovaných čtyřčepem, pod nímž je podepsán Dave Weagle (systém Split Pivot), pro ni bude dostatečným partnerem. Nebojte se a nepochybujte! 140 mm je pouze číslem na papíře, když se totiž vyšplháte do sedla a pořádně to rozjedete, zjistíte, že zadní partie je vyladěna natolik dobře, že o její nedostatečné aktivitě či kapacitě je zcela zbytečné uvažovat.

Podobně jako již dříve zkoušené stroje se systémem Split Pivot byla i zadní stavba u Devinci Troy 29 příkladně efektivní, vychovaná, a přitom i náležitě aktivní. Rozložení ramen a koncentrický čep na zadní ose drží odpružení při šlapání hezky v klidu, takže se můžete soustředit pouze na to, jak točíte nohami a nemusí vás vůbec zajímat, v jaké poloze je páčka na tlumiči. Tedy krom kontroly, zda zůstala v plně otevřeném stavu!

Při jízdě po rovině a zejména v techničtějších výjezdech se zase můžete spolehnout na schopnost zadního kola precizně kopírovat terén, díky čemuž hravě zvládnete i strmé technické výjezdy. Pokud se vám do nich vzhledem k posedu a rozměrům kola bude chtít.

Vstupní porty do rámu jsou vcelku rozměrné a uzpůsobené pro instalaci více kabelů najednou. 

Podle typu tlumiče (s či bez expanzní nádobky) lze, díky třem šroubům, ladit výšku košíku na spodní trubce.

Nebylo by to Devinci, kdyby zde chyběla specifická konstrukce zadní stavby (tzv. Split Pivot) s koncentrickým čepem na zadní ose.  

Umí víc, než kolik tvrdí tabulky!

V terénu pak zadní partie poslušně a aktivně pracuje již od prvních náznaků nerovností, aktivně se vyrovnává s většími překážkami, přitom ale zůstává poměrně stabilní a vyvážená. Člověk se tak nemusí zabývat tím, že by se jeho tlumič zbytečně propadal do zdvihu, naopak se o chod zadní stavby nemusí starat vůbec!

Vzadu totiž vše pracuje, jak se sluší a patří. Jezdec se tak v tomto směru nemusí kolu nikterak přizpůsobovat, naopak kolo se snadno a ochotně přizpůsobí jezdci.

Více než dobře funguje zadní partie se Split Pivotem i v náročném terénu, kde dokáže nabídnout přirozenou a zcela dostatečnou progresi na konci kroku. Díky tomu se nemusíte bát, že byste někde narazili na tvrdý konec, který by vás snad mohl vyhodit ze sedla. I proto máte pocit, že je papírových 140 mm vzadu více než dostatečných, tedy že zadek zcela s přehledem stíhá vidlici, která nabízí ještě o dva centimetry více kapacity.

Pokud bych neznal tyto papírové hodnoty, pak bych si rozhodně netipl, že je mezi vidlicí a zadní stavbou výraznější rozdíl v jejich rozsahu. Tak dobře a tak účinně funguje zadní partie na Devinci Troy 29!

Dnes je již celkem běžné, že je bovden k přehazovačce tažen skrz nohu zadní vidlice a vystupuje až těsně u patky.

Vzhledem k použití velkých kol a poměrně krátké zadní stavby (430 mm) není za středem mnoho místa nazbyt.

Výbava z katalogu, nebo na přání?

Přestože Devinci nabízí celou řadu již předem nakonfigurovaných a kompletně sestavených kol, a to jak na karbonu, tak i na hliníku, případně na kolech 27,5“ či 29“, předpokládám, že v našich končinách bude u této značky mnohem častěji převažovat situace, kdy si objednáte samostatný rám, či rámový set a k němu si pak doladíte komponenty dle vlastního přání, vkusu a možností.

Takovouto individuální stavbou je i Troy 29 Carbon, na kterém jsem měl tu možnost se před koncem roku vozit, proto dnes není nutné zatěžovat se bližším rozborem funkce jednotlivých komponentů. Ostatně o klíčové vidlici Fox 36 Float jsem vám již svůj názor pověděl.

Doplnit pak můžu ještě dovětek, že vzhledem k tomu, kam se ve své funkci nejnovější Foxky posunuly, nedochází k jakékoliv nesouhře mezi předním a zadním odpružením, kde figuruje metrický tlumič RockShox Deluxe RT3. Oba konce totiž nabízí příjemně jemný, aktivní a hezky vyrovnaný krok. Ač tedy Troy 29 vsází ve standardu nejčastěji na vidlice RockShox Pike či Revelation, není důvod, proč mu nedopřát Foxku, pokud je to vaše oblíbená značka.

Kluci z Protocycles svá kola obvykle zdobí díly, které sami dováží. Mezi zastupované značky přitom patří například kanadský Chromag!

Standardně do svých kol také vkládají sadu OneUp EDC, která obsahuje drobný praktický multiklíč.

Jinou zastupovanou značkou je 9point8 vyrábějící špičkové teleskopické sedlovky Fall Line.

Nářadí OneUp EDC je ukryto v praktické tubě, která se vkládá do krku vidlice a je tak vždy dokonale po ruce.

Karbon a Super Boost Plus

Z dalších prvků výbavy můžu snad jen zmínit karbonová kola Praxis, přesněji set složený z ráfků Praxis C32 a nábojů Acros, což je hodně luxusní sestava, která jen podtrhuje výjimečnost tohoto stroje. Že bych měl ale v tomto případě jakkoliv neodbytný pocit, že by zrovna karbonová kola posouvala vlastnosti celku do nových výšin, to bohužel ne. Uhlíkové ráfky jistě udělají své, ale jejich výraznější přínos se nejspíš utopil v hrubém a neohroženém projevu celku.

Zajímavostí, která stojí za připomínku, je fakt, že vzadu nenajdeme klasický Boost (148 mm), ale rovnou Super Boost Plus, tedy osu dlouhou 157 mm! To by mělo zajistit ještě více tuhosti pro zadní stavbu a také pevnější zadní výplet v případě použití k tomu uzpůsobeného náboje, což se zejména u 29“ rozhodně hodí!

Bohužel nábojů navržených čistě jako Super Boost Plus (dost krkolomné označení) zatím na trhu mnoho není, proto se občas používají klasické DH náboje, které ale nevyužívají naplno potenciál tohoto staronového standardu, zejména co se týká rozestupu přírub na náboji. Produktů i v této oblasti ale pomalu přibývá, proto se není třeba obávat, že byste neměli na své kolo případně co nasadit. Jen ten výběr zatím nebude extra široký.

Jednou z komponentových lahůdek na Devinci Troy byly karbonové ráfky Praxis C32.

Pro jistotu povolení bezdušového ventilku za jakékoliv situace jsou použity matičky od CabTech.

Do zadní stavby pasují pouze náboje Super Boost Plus, či starší DH kousky šíře 157 mm!

Devinci Troy Carbon 29 – závěr

Po delší periodě testů spíše lehčích a rychlejších trailbiků obvykle na velkých kolech, tedy kol, s nimiž byla zábava i na poměrně běžných trailech, byl pro mě Devinci Troy 29 vstupenkou do světa poctivého all-mountain, kde se jezdec ani kolo nespokojí jen tak s něčím, ale vyžadují pro dostatečné vyplavení adrenalinu do krevního řečiště pořádné kopce a pořádný terén!

Troy Carbon 29 se zdá být v určitých ohledech snad ještě bytelnějším strojem, než je třeba služebně výše postavený Spartan, což se do jisté míry odráží i za jeho řídítky*.

*Srovnávám se Spartanem 27,5“, který cílí hlavně na rychlost, nejen z kopce!

Troy 29 je totiž po všech směrech VELKÝM kolem, kdy jezdec mého vzrůstu zapadne až nezvykle hluboko mezi jeho 29“ obruče! Až z toho místy začíná hrozit pocit klaustrofobie… Když si ale na tento pocit zvyknete a přijmete nastolená pravidla hry, zjistíte zároveň, kolik jistoty vám taková konfigurace nabízí. Jistota za řídítky přitom stoupá s tím, jak roste náročnost terénu a sklon stezky před vámi.

Na méně agresivních trailech člověk s Troyem místy až trochu bojuje o nadvládu, kdy on by jel nejradši rovně překážka nepřekážka, vy to ale chcete švihat okolo stromků a jiných přírodních latěk. V takovém případě se člověk za řídítky tohoto kola trochu víc nadře, a to i v případě, když si jej necháte v pozici HI s lehce ostřejším úhlem hlavy. Pokud však Troye 29 více položíte (poloha LO), pak má smysl brát jej skutečně jen na velké kopce, velké šutry a velké sešupy. Jinak byste se nejspíš zbytečně trápili.

A konečně, pokud jde o to, jak Troy 29 jede, pak musím přiznat, že dodnes sám hledám odpověď na tuto otázku. Když jsem se s ním totiž přesouval mezi jednotlivými spoty po rovině, nechal se poměrně snadno roztočit a hezky si udržoval rychlost. Když přišly na řadu prudší kopce, příliš jsem to s rychlostí a nasazením nepřeháněl, protože se Troy do kopců vysloveně nehnal. Při vyrovnaném tempu ale stoupal poměrně ochotně a hlavě toho vyjel mnohdy víc, než co bych si původně myslel – stačí jen šlapat a držet směr!

V celkovém kontextu a v komponentové sestavě, v jaké jsem jej dostal k testu to žádný rychlík pro přesuny a výjezdy nebyl, to i přesto, že byl doladěn karbonovými ráfky Praxis. Problém s nadváhou rozhodně nemá, jelikož mi 14,2 kg v této konfiguraci a při jeho neohroženosti nepřipadá nikterak přehnaných! Ale žádný sprinter to prostě nebyl. Jestli to bylo použitými plášti, polohou za řídítky, nebo těžší vložkou v zadním kole vlastně nevím, ale o sprinty do kopce za řídítky takovéhoto stroje přeci nejde!?

Text a foto: Štěpán Hájíček

reklama

Devinci Carbon Troy 29 – základní údaje

Cena od: 87 990/53 990 Kč (cena rámu Carbon/Alu)
Hmotnost: 14,2 kg (vel. L, bez pedálů)
Kokpit (řídítka/představec): 780/50 mm (moje konfigurace 800/35 mm)
Tlaky (vidlice/tlumič): 70/200 psi

Více o tomto kole na mezinárodním webu www.devinci.com, české ceny a dostupnost jednotlivých rámů či celých kol najdete na protocycles.cz

PLUS

  • Mohutný rám, který nepřipouští pochybnosti o své tuhosti a odolnosti, stejně tak o schopnosti porvat se i se značně náročným terénem
  • Vysoká stabilita a vysoké sebevědomí ke zdolávání velkých kopců, velkých překážek a strmých svahů
  • Možnost ladit geometrii ve dvou krocích pro různé jízdní režimy – HI pro většinu situací, LO pro extra těžký terén a strmé svahy
  • Výtečná funkce zadní stavby – vysoká citlivost, dostatečná opora, výrazná akce i slušná progresivita
  • Prostor pro dlouhé teleskopy, vel. L pojme až 200 mm, na testovaném kole 9point8 170 mm
  • Výtečná vidlice Fox 36 Performance Elite s tlumením FIT GRIP

MÍNUS

  • Pro celkovou robustnost a vyšší polohu řídítek jsem měl pocit, že sedím více v kole, což bylo přínosné v těžším terénu, ale znamenalo to omezení pro manévrování na běžných trailech – kolo působilo až moc velkým dojmem a člověk s ním musel více bojovat
  • Přestože je zadní stavba bez řečí efektivní, celkově jsem měl pocit, že se kolu příliš nechtělo nabírat rychlost, tedy krom cest z kopce, kde byl Troy 29 „k nezastavení“

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky