Enduro trails Bielsko Biala – enduroorgasmus! (reportáž)

Další závod z Central European Serie, o které sice moc není slyšet, ale tak nějak je „v provozu“, se jel na Enduro Trails v polském Bielsko Biala. Dle loňských zkušeností Jany Horákové jsou zde skvělé traily, které by se mi prý určitě líbily. Jana rozhodně věděla, o čem mluví, protože přesně takové svezení, jaké jsem našla v Bielsko Biala, jsem letos potřebovala!

Text: Andrea Drengubáková |Foto: Enduro Trails

Zdejší závod se koná netradičně již v sobotu, takže se trénuje v pátek. Ve čtvrtek ovšem dávají organizátoři k dobru informaci, že trénovat lze již od čtvrtka… Kdo ví, jestli ne náhodou celý týden? Největší nervozitu tedy zažívám paradoxně v tréninkový den, protože mi není nikdo schopný říct, kudy se mám vydat na trénink erzet! Značit to nebudeme, že jo?!

Kdybych nepotkala polskou závodnici Iwonu Kurzcab, pravděpodobně hledám v rámci tréninku první erzetu doteď!


Ačkoli i s Iwonkou jsme ji dlouho hledaly, ale to bylo zas jen proto, že Iwonka měla celou dobu mapku vzhůru nohama…J Ten den mě pak ještě rozčílili lanovkáři, kteří na mě koukali jak na totální pako, protože se mi nedařilo nasadit kolo na hák kabinkové lanovky… Pomoct mi by bylo asi nad rámec jejich pracovních povinností! Máme se to ale dobře v českých bikeparcích.

Korunu tomu všemu nasadil pán, který na nás v cíli prologu křičel, že máme „Vypadnout z trailu“, přitom pán na startu nás na něj pustil. Jak řekla Iwonka, tohle by se na našich českých závodech nestalo. Jsme rády, že prolog stihneme alespoň odjet a nikdo na nás u toho nekřičí. I tak se mi ale povede nějaká chyba nasekat, ale že mě to hodí až na 20. příčku v prologu, jsem úplně nečekala.

Mezi nejpomalejšími!

V sobotu ráno mám tedy start stanovený na 7:47, zařazená v poli „nejpomalejších“! Co byste čekali? Umístění v prologu určovalo startovní pozice a startovalo se tedy od nejpomalejších po nejrychlejší, což ale může být svým způsobem výhoda. Už kolem půl osmé stojíme spořádaně na startu, nicméně organizátoři teprve staví stánky a nic kolem nevypadá, že by se mělo za chvíli startovat.

V 7:48 to tedy nevydržím a jdu se zeptat, kde to vázne, nebo jestli jsme vlastně na správném startu? Týpek řekne něco ve smyslu, „Kdo měl startovat, tak už může jet“. Nikoho ale u toho nijak nepípne ani necheckne, prostě takové „Dělej si co chceš…“

Ostatním říká, aby ještě počkaly, že je budou hlásit, já ale o ničem nepřemýšlím a vydávám se za skupinkou místních Polek. Přece si nenechám utéct start do první erzety! Startovní časy jsou tu totiž pevně dané a za jejich nedodržení je penalizace!

Až později se dozvídám, že to byl dobrý nápad, protože žádné hlášení nebylo a chudák slovenská závodnice důvěřivě čekala na startu v hlavním zázemí, až přijela pozdě na start RZ1 a rovnou dostala i časovou penalizaci. Její vysvětlení, proč start nestihla, nikoho bohužel moc nezajímalo.

To byl ale asi tak poslední organizační škraloup a moje poslední kritika, protože pak už přišly na řadu závodní traily, jejichž technické propracování vykompenzovalo veškeré organizační zádrhely.

Milan Myšík – Cannondale KUR Enduro Team

Enduro trails Bielsko Biala – RZ1

Transfer na první erzetu má něco přes hodinu čistého šlapání do kopce, takže už před startem jedničky jsme mokrý jak myši. První erzeta je možná technicky nejzrádnější, protože už po startu tancuju v lese na kořenech a do toho se snažím zatáčet vždy s vystrčenou vnitřní nohou, jelikož co chvíli čekám, že mi to strašně ustřelí.

Naštěstí kolo nějak v rámci možností krotím a soustřeďuju se na předjetí soupeřky startující přede mnou, kterou na kluzkých kořenech akorát dojíždím. Chudák sebou řízne ve chvíli, když ji chci předjet! Na druhou stranu se dokáže rychle posbírat a ochotně mi uhýbá, jak jen může – mám dojem, že se mi ještě stihne omluvit, takže se nestačím divit a dávám palec nahoru!

Pak už následují jezdivé 3 kilometry, které vedou krásně z kopce, žádná pomalá hrabanka nebo zpomalováky, užíváte si jízdu v technických pasážích, kdy nechybí spletené kořeny a kameny, ovšem tím, že má člověk z kopce rychlost, se dá všechno proletět dřív, než si kolo uvědomí, že je na mokru. V poslední třetině se přistihnu, jak se radostí z jízdy nevědomky usmívám.

Najednou ale uslyším strašný dusot z levé strany, odkud se k trailu svažuje stráň. Na malý okamžik mě napadne, že jde o nějaké freeridery, kteří nebyli upozorněni, že se tu jede závod, „Proboha, snad do mě nevrazí“, běží mi v tu chvíli hlavou. To už ale zaregistruji, že jde o stádo splašených a fakt velkých jelenů, které opravdu nezajímá, že se někde jede závod a umanuli si přeběhnout trail přímo v místě, kde jsem projížděla já!

Začnu vřískat jako když mě na nože berou a jen tak tak se za pomoci díky-bohu-odvzdušněných-brzd vyhnu osvaleným sudokopytníkům. Adrenalin mi pulzoval v žilách skutečně naplno, takže mi nedělalo problém se rychle oklepat a šlapat do cíle kličkovanou podél potůčku.

Enduro trails Bielsko Biala – RZ2

Na druhou erzetu je transfer kratší a já se na ni dostávám dřív, než časoměřiči. Dvě holky startující v jedničce přede mnou odpadly, takže se můžu soustředit jen na sebe a nemusím řešit předjíždění. Začátek dvojky opět začíná trochu blátivou technikou v zavřených zatáčkách, takže střídavě vycvakávám nohy, protože jinak bych to asi v každé točce položila.

Pomalejší úvod brzy střídá prudší sešup, kde si není na co stěžovat! Erzeta není nijak vyhlazená, naopak, množstvím kořenů a kamenů skutečně exceluje. Naštěstí mám v každé takovéto pasáži odpovídající rychlost, díky které si tlumiče mého Ghostu Pathriotu s nerovnostmi samy poradí. Zatáčky už nejsou nijak zavřené, takže se dá jet více než svižně a to až do cíle.

reklama

Enduro trails Bielsko Biala – RZ3

Podobně zábavná je i třetí erzeta, jen je tu místy potřeba trochu zašlapat. Na startu se záhadně objevují čtyři holky, co mají startovat přede mnou, které ale předchozí starty propásly?! Ať už na základě chybné informace na startu nebo technickému problému v první erzetě.

Na trati mi ale všechny ukázkově uhýbají, za což jim samozřejmě nezapomenu poděkovat, protože toho si fakt cením (chápu totiž, že člověk má na trailu dost práce sám se sebou, natož ještě řešit závodníka za ním a hledat vhodné místo na zpomalení nebo zastavení).

Trojka se nese ve stejném stylu jako předchozí erzeta, ale je už naprosto suchá. Proto se to přes kořeny letí trochu víc na jistotu a v rychlých pasážích jsem si o poznání jistější. Kamenité sekce úplně vybízely k „puštění brzd“, kdežto občasné rovinaté úseky si říkaly o dupání, které ale jezdec kvůli následnému flow rád absolvoval.

Fajn zpestřením byly menší skoky, které se daly skákat hezky v rychlosti a nebyly nikterak zrádné, takže opět záležitost spíš s tzv. „fun factorem“ než nějakým stresem z doskočení či nedoskočení. Přesně tenhle typ zábavných skoků mi v posledních závodech docela chyběl.

Enduro trails Bielsko Biala – RZ4

Po celý dosavadní průběh závodu se drželo poměrně slušné počasí a mokro bylo jen místy z předchozích dešťů. Cestou na poslední čtvrtou erzetu se nám bouřka už ale nevyhne, takže si jako třešinku na dortu dáváme kompletně na mokru!

„Tahle je ale v pohodě, tady na tý nebyly žádný kořeny, ne?“ zeptám se Domči Durčákové a Danči Chlíbkové, dalších českých zástupkyň. „No to se ti možná zdálo, když jsi to jela za sucha. Já myslím, že jich tam bylo docela dost“, zchladí můj přehnaný optimismus Dominika.

Že se nepletla mi dojde hned po startu, kdy mi to klouzne na prvním mokrém kořínku. Naštěstí se nenechám rozhodit a dále se řídím heslem „čím rychleji, tím bezpečněji“. Snažím se tedy příležitostně nadskakovat, abych byla s mokrými hady v kontaktu co nejméně. A pak se to rozjede!

Naprostá paráda, endurový orgasmus! Palba polským pralesem, malé rock gardeny, skoky v lajně za sebou, takže mokro v tu chvíli vůbec nevadilo…To se nedá popsat, sem musíte prostě jet! Dojíždím do cíle se super pocitem, že jsem si ježdění ten den maximálně užila. Z tohohle euforického pocitu z trailů budu žít ještě hodně dlouho! Finální třetí místo potvrzuje moji teorii, že čím více mě traily baví, tím lepší je moje umístění J

České barvy na bedně

Krom mého třetího místa mezi ženami, byli vidět i další zástupci české výpravy na bedně. Na shodné třetí místo si v juniorech stoupnul Vojta Bláha a na druhé místo v eliťácích Přéma Tejchman. Do desítky se pak v ženách dostala Dominika Durčáková (6. místo) a Daniela Chlíbková (10. místo), v chlapech pak 5. místo ukořistil Petr Malý a 9. flek patřil Milanovi Myšíkovi.

Celkové výsledky najdete na webu: endurotrails.pl/..results.pdf

Více o této lokalitě najdete na domovských stránkách endurotrails.pl

Text: Andrea Drengubáková | Foto: Enduro Trails / Tom Rucký

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky