LAPIERRE Prorace SAT 629 – test pevného rámu s tlumičem!

Z nabídky francouzské značky Lapierre jsem vždy obdivoval hlavně stroje určené pro techničtěji pojatou jízdu, zejména modely Zesty a Spicy. Poslední dobou ale sedlám mnohem častěji rychlostně orientované biky se zjištěním, že i zde „Lapík“ rozhodně umí. Dalším důkazem je Prorace v modernizované podobě s tlumením SAT.

Abych nebyl nespravedlivý, tak se v rámci našich testů dostalo v posledních letech i na pár fullů, kupříkladu Lapierre Zesty v roce 2015, Spicy již v roce 2014, nebo třeba elektrický full Overvolt FS 600 v roce 2016. Do toho jsem letos v lednu a v únoru trápil na sněhu a v blátě pevný trailbike s pluskovými koly Lapierre Edge 327+.

Každopádně mojí nejčerstvější vzpomínkou je sportovní full Lapeirre XR 529 (model 2017), jehož aktuální konstrukční podobu jsem prověřil letos v červnu. Když tak přemítám o kolech z Dijonu, vybavuje se mi vlastně ještě prověrka netradičního gravel biku Lapierre Crosshill 300 s 29“ koly, který jsem trápil zkraje tohoto roku na sněhu, na ledu a v jiných skvělých podmínkách a hodnotil jej pak s odstupem v květnu 2017. To jen takové malé zamyšlení a výčet testů kol Lapierre za poslední dobu, abych obhájil svůj úvod.

Lapierre Prorace SAT 629 (2018)

Lapierre Prorace SAT 629 (2018)

Podstatné již bylo řečeno…

Obloukem se vraťme k dnešní „oběti“ testovacího rituálu BikeAndRide.cz, kdy jsme na oltář vědy, sloužící k odhalování jízdních vlastností jízdních kol všeho druhu, položili nejnovější přírůstek v MTB sekci značky Lapierre, zmíněný model Prorace SAT 629.

Jak již zaznělo v červnovém představení a jak jsem si v září zopakovali po návštěvě prezentace modelů roku 2018 v Novém Městě na Moravě, nový Lapierre Prorace je strojem, který kombinuje geny dosavadní řady stejného jména a jako bonus přidává řešení zvané SAT (Shock Absorption Technology). Tato technologie je pro změnu převzatá ze silniční řady vytrvalostních strojů Lapierre Pulsium (test Lapierre Pulsium 500, rok 2015).

Stručně shrnuto: SAT je řešení, kdy je viditelným zúžením sedlové trubky zhruba na úrovni přesmykače podpořena její pružnost. Její ohýbání či deformace je přitom kontrolováno menším elastomerovým blokem, který je usazen v místě prodloužení sedlových vzpěr protažených až k horní trubce. Tím zde vzniká jeden přídavný trojúhelník navíc. Tyto elastomerové bloky by přitom mělo být možné poměrně snadno vyměnit, a tak částečně doladit nakolik má být rám pohodlný, či nakolik má (nebo nemá) sedlovka pružit!

Systém SAT (Shock Absorption Technology) stojí především na tomto kousku elastomeru vetknutého do rámu.

Celé by to ale jen těžko fungovalo nebýt zúžení sedlovky na jejím spodním konci, těsně nad pyramidou tvořící napojení na šlapací střed. 

Hrbáč nebo pupkáč?

Tolik teorie týkající se systému SAT, což ale není jediný zajímavý prvek na tomto kole. Povšimnout bychom si měli i zajímavého hrbu na horní trubce kousek za hlavou, který je zejména designovou záležitostí navazující na podobu dalších modelů z rodiny Lapierre. Zejména sportovního fullu, tedy plně odpruženého bratra dnes zkoušeného modelu, řady Lapierre XR.

Vedle toho bych rád upozornil na mimořádně masivní oblast okolo středu. Zesílení středové oblasti sice není u této třídy kol jakkoliv výjimečné, u Lapierre Prorace SAT je ale materiálu v okolí klik vážně hodně. Tedy on bude prostor pod vnějším pláštěm středové partie jistě převážně dutý, už jen proto, aby se sem skrz otvor Trapdoor dala vložit baterie systému elektronického řazení Shimano Di2. Nebo také z prosté logiky věci týkající se ideálního využití materiálu při maximálním odlehčení rámu.

Horní trubka běží za hlavou kousek rovně a teprve po chvíli se lomí dolů.

Oblast středu je skutečně masivní. Proto se není třeba obávat o tuhost tohoto rámu. Zajímavý je prolis na straně zadního kola.

Ještě jednou si připomeňme siluetu celé zadní stavby kde jsou patrné i lehce ohnuté horní vzpěry pro další umocnění komfortu.

Představec nahoru? Ani náhodou!

Teorie už bychom měli víc než dost, pojďme konečně do akce s tím, že začneme tradičně u posedu. Za jiných okolností bych spekuloval nad tím, zda neotočit představec nahoru a nenacpat jej co nejníže k hlavě. Když jsem si ale kolo přebíral k testu, byl představec až dole, a navíc otočený směrem k zemi. Nebo spíš skoro vodorovně se zemí, jen lehounce stoupající. Tedy jestli to lze při délce pouhých 70 mm (u velikostí S, M a L / XL = 90 mm) vůbec vysledovat.

Jindy bych měl asi cukačku jej otočit, ale u tohoto kola jsem měl chuť alespoň zkusit extra sportovní styl posedu a prostě mu dát šanci. Nutno říct, že se to vyplatilo, zalíbilo se mi to a po prvních pár kilometrech jsem okamžitě přestal přemýšlet na tím, že bych na kokpitu cokoliv měnil. Jediné, k čemu jsem ochoten se přiznat byla občasná touha nasadit ještě o fous delší větvě, i když použití 720 mm širokých řídítek bylo pro takovéto sportovní kolo víceméně akorát.

Asi bych se nezlobil za páku dlouhou 740 mm, případně mě nejednou napadlo, že bych řídítka prodloužil ještě o něco víc a na jejich konce nasadil nějaké stylové menší karbonové rohy. Hodně dlouho jsem si na tento komponent ani nevzpomněl, u Prorace SAT mě ale párkrát napadlo, že by možnost chytit se zeširoka z boku a pořádně se opřít do pedálů nebyla vůbec od věci. Takovéto úpravy již ale nechám na budoucích majitelích, ať si své kolo každý dozdobí dle osobního vkusu.

Lapierre tradičně vsází na řadu vlastních komponentů: je představec, řídítka…

Sedlovka i velice příjemné sedlo, které nese vzkazku: „LAPIERRE by VELO“

Komfort, výkon, jistota

Co je naopak neměnným faktem je délka a charakter posedu, tedy pokud nezačnete prodlužovat představec, nebudete jej otáčet a vymýšlet jiné skopičny. Každopádně v původním nastavení a v sestavě, jakou jsem měl k dispozici, mě Lapierre Prorace SAT překvapil příjemným spojením nižšího sportovního posedu, který nahrával poctivému silovému a rychlostnímu vyžití, přitom ale nepřinášel zbytečně vyhrocenou délku rámu, která by ubírala na komfortu.

V určitých chvílích a v určitých ohledech jsem si říkal, že by nemuselo být špatné rám, nebo alespoň kokpit samotný o maličko prodloužit a dosáhnout tak ještě výrazněji sportovně orientované pozice. S přibývajícími kilometry našeho společného soužití se mi ale takto zajímavě vybalancovaná poloha jezdce za řídítky líbila víc a víc.

Skvělé na tom bylo, že člověk takřka necítil omezení při snaze opřít se naplno do pedálů a vyšponovat tepy, kadenci šlapání i rychlost otáčení kol do maxima. Snad jen extra strmé výjezdy by snesly o fousek delší rozvor, ale k tomu se ještě dostaneme. Zároveň jsem s prostorem pro sportovní vyžití musel ocenit i solidní komfort daný již tím, že jsem svá záda nemusel přehnaně ohýbat k zemi a ruce nesmyslně natahovat vpřed.

S Lapíkem jsem měl štěstí na luxusní babí léto, které jsme si v rámci focení užili v Českém Ráji v okolí Drábských světniček. Parádní byly už jen ty podzimní barvičky!

Hravý, jistý, poslušný

Do třetice se mi líbilo, že lehce kratší rám a rozumně stavěný kokpit umožnily kolu dosáhnout na danou třídu až překvapivě vysoké míry hravosti a zábavy. Zkrátka žádná zkoprnělá sportovní koza, kterou by člověk sotva někam ohnul, nebo ji naopak jen stěží držel ve stopě na více rozbitém úseku.

Vedle pozice jezdce za řídítky tak musím pochválit i geometrii, která mě rovněž výrazně oslovila. Líbilo se mi, jak je celek rozumně stabilní a vlastě i dost jistý, jak se na devětadvacítku sluší a patří, přitom ale nebyl problém přední kolo v menších rychlostech otočit kam jen bylo třeba. Ve vyšším tempu pak bylo snadné cuknout s celým strojem a zlomit jej do požadovaného oblouku.

Zkrátka když jel člověk rovně, po štěrku, po silnici i v lehčím terénu, nebylo třeba se o řízení příliš starat. Stačilo pouze položit ruce na řídítka a bylo vystaráno. V místech více rozbitých člověk jen trochu pevněji sevřel gripy a snažil se udržet rozumnou stopu bez zásadních nástrah, přičemž ani zde nebylo třeba vyvíjet nějakou zásadní snahu či to přehánět se soustředěním.

Součástí standardní výbavy je i toto originální vodítko řetězu Lapierre, do kterého lze zezadu schovat rychlospojku řetězu.

Nastavení vodítka sice nasvědčuje použití většího převodníku, ale v reálu je zde rovných 30 zubů jak hlásají specifikace.

Svižná polka nebo klidný valčík

Ona přirozená stabilita, daná v této třídě lehce volnějším úhlem hlavy (69,5°), byla znát i při některých reakcích při potřebě změny směru jízdy. Občas jako by se předek lehce zapomněl a chtěl jet stále rovně, což mu bylo potřeba vymluvit. Stačilo ale vzít jen trochu ostřeji za řídítka, „cuknout“ s celým kolem a Lapík okamžitě uposlechl.

Nechápejte to tak, že by byl Lapierre Prorace SAT v zatáčkách zbytečně toporný, či neohebný, tak tomu rozhodně není. Jen díky volnějšímu úhlu hlavy vyžaduje nepatrně razantnější impulz pro přechod z přímé linky do náklonu. Oblouky přitom krouhá příjemně jistě a bez většího odmlouvání, za což může poděkovat, vedle jiného, i příkladně krátké zadní stavbě (428 mm). Zkrátka moderní XC geometrie se vším všudy.

Jediná možná slabina na celém tomto uspořádání by se našla snad jen ve strmých výjezdech. Zde jsem měl občas pocit, že bylo potřeba si více hrát s těžištěm, v extrému se více posunout na špičku sedla, aby se zbytečně nezvedal předek a já vyjel i nejtěžší pasáže na mé zkušební trati.

Trochu za to můžou i dosti spartánské převody sady SRAM NX, které při konceptu 1×11 nabídly kombinaci převodníku s 30 zuby a kazety s rozsahem 11-42 zubů. Jinak ale i do strmějších kopců letěl Lapierre Prorace SAT zcela přirozeně a jistě, jen co jezdci nohy stačily. Poměrně schopně přitom bojoval i v místech, kde byla cesta více rozbitá, či jednoduše „zušlechtěná“ plejádou ostře vystupujících kořenů.

Dle posledních trendů je i zde většina kabeláže ukryta uvnitř rámu, k čemuž slouží tyto praktické porty.

Trendem posledních let je též umístění třmene dovnitř zadní stavby. Trochu hůř se s ním ale pracuje, když jej chcete sundat či seřídit.

Těžko by to šlo bez odkazu na Francouzský původ!

SAT (Shock Absorption Technology)

K převodům a dalším komponentům se ještě dostaneme, mezi tím si pojďme ještě povědět něco o komfortu a funkčnosti systému SAT, jež je novinkou v modelové řadě Lapierre Prorace roku 2018. Teorii potřetí opakovat nebudu, zajímavější je praxe, která ale není možná až tak průkazná či snad průrazná, jak by si někdo přál nebo jak by čekal. Dost přemýšlím už jen nad tím, z jaké strany to celé uchopit.

Zkusme to takto. Kdyby mě někdo posadil na Lapierre Prorace a nic mi neřekl o řešení SAT, nebo jej dokonce čímsi zakryl, pak bych mu po návratu z testovacího okruhu nejspíš povídal cosi o tom, nakolik dobře se vývojářům z Dijonu podařilo skloubit vysokou efektivitu a tuhost rámu při záběru s více než slušným komfortem. Hledal bych přitom nejspíš zúžené vzpěry zadní stavby nebo něco podobného, přemýšlet o vybavení rámu tlumícím elastomerem by mě nejspíš ani nenapadlo.

Proč ne? Protože zase tak dramaticky pohodlné to není! Respektive Prorace SAT je hodně pohodlný sportovní XC hardtail, ale tak nějak přirozeně pohodlný. Za jízdy jsem nikdy neměl pocit, že by se sedlovka pode mnou nějak výrazněji deformovala, ohýbala a sedlo nepřirozeně posunovalo vzad. Komfortní mi Prorace přišel i při jízdě ve stoje, kdy by systém SAT neměl hrát výraznou roli.

Je to dobře nebo špatně?

Pokud jste čekali, že se Lapierre modelem Prorace SAT zařadí skoro až někam mezi softtaily, pak vás asi zklamu. Nadchnu ale dost možná ty, kteří doufali, že se tento stroj nebude ubírat cestou až přílišné pružnosti sedlovky, či celé zadní partie, pouze přirozeně zakomponuje pár procent, či možná desítek procent komfortu navíc do útrob svého jinak klasického rámu. Tak nějak bych to viděl a docela rád bych si zkusil na stejném okruhu porovnat třeba Lapierre Prorace a Ghost Lector o kolik by mi přišel Němec tvrdší!

Pokud ještě chvíli zůstanu u tématu pružení rámu, pak mi nedá abych nepoukázal na jedno konkurenční řešení, který je systém IsoSpeed u Treku řady Procaliber. Zde je de facto aplikován stejný princip ohýbající se sedlovky s jejím zúžením na spodním konci. Zásadní rozdíl ale najdete nahoře ve spoji sedlovky se vzpěrami a horní trubkou. Zde není tlumící element jako u Prorace, ale v silentbloku usazený čep, který umožňuje o to větší „lámání“ sedlovky.

Názory na toto řešení se různí, já sám jsem na Treku Procaliber se systémem IsoSpeed nikdy neseděl, ale jednou jsem jej studoval a zkoušel v obchodě u kamarádů. Je nutné přiznat, že výkyv sedlovky je u Treku zřejmý už ve chvíli, kdy se o sedlo opřete celým tělem. To se u Lapierre nestane. Někteří jezdci si přitom tento nápad chválí, jiní jej ale kritizují za to, že vám v členitějším terénu znatelně ujíždí sedlo dozadu!

Tak jako vždy je i toto věcí názoru každého jezdce, každopádně na tomto příkladu se mi snad podařilo demonstrovat, že se řešení SAT použité u Lapierre Prorace nesnaží o vyslovené zázraky, jeho cílem je jen trochu podpořit komfort v sedle, avšak bez kompromisů, které by byly znatelné v jakémkoliv směru či slova smyslu. Za mě je to férové řešení!

reklama

KOMPONENTY

Tolik k samotnému kolu a postupně se přesuňme k sekci věnované komponentovému vybavení. Když už jsem výše v textu nakousl řazení, pojďme si toto téma rozvinout jako první. Na jedné straně rozhodně chválím, že Lapierre u modelu Prorace SAT 629, respektive u celé řady Prorace SAT modelového roku 2018, vsází čistě na pohony 1×11(12). I když to někdy může být více či méně omezující.

Zrovna v případě námi testovaného modelu Lapierre Prorace SAT 629 bylo použito řazení SRAM NX v sestavě 1×11, což sebou nese jistá omezení. U kazety této řady je totiž patrné lehčí omezení v podobě rozsahu 11-42 zubů, nikoliv 10-42 zubů na což jsme běžně u SRAMu zvyklí. Ano, je to jen jeden zoubek jako daň za absenci uchycení kazety typu XD, kterou zde nahradil klasický ořech (Shimano), ale i ten jeden zub může být podstatný.

Z mého pohledu jsem jen výjimečně poznal rychlostní limity nejtěžšího převodu, který tvoří kombinace 30/11 zubů, ale stalo se. Jezdci, kteří jsou zvyklí střihat velké rychlosti po rovině by byli jistě dost zklamaní a řešili okamžitě dopředu větší pilu. Naopak na druhém konci spektra jsem poměrně často narážel na limit nejlehčího převodu, kdy jsem byl sice při kombinaci 30/42 zubů schopen kolo vysmýkat i do slušných svahů, občas bych si ale rád ještě trochu ulehčil.

Kliky RaceFace Aefect jsou vděčným dílem pro mnoho kol s pohonem 1×11 už jen díky poměru ceny a výkonu. Zajímavostí je, že Lapierre používá u velikosti rámu S délku klik 170 mm, u M, L a XL pak 175 mm.

Teď mi ale dochází…

Na takovéto a mnohdy i těžší převody docela často narážím i na jiných testovacích kolech, místy i na placku s 32 či 34 zuby. To už pak ale v kopcích často skřípu zubama, jelikož mám radši vyšší frekvence než silové dupání. Nebo jsem se jen příliš rychle nakazil nemocí zvanou SRAM Eagle 1×12, které jsem mohl podlehnout v sedle Giantu Reign 1.5 GE! A právě na SRAM Eagle jsem si nejednou vzpomněl v sedle Lapierre Prorace SAT 629.

Neříkám ale, že je nutné hned utrácet za novou sadu, nebo se zaměřit na výrazně dražší model Lapierre Prorace SAT 729 Ultimate. Spíš bych jen popřemýšlel a prošel trh a případně časem vyměnil kazetu za jinou s větším rozsahem, jak je nejeden výrobce „třetí strany“ nabízí. Nebo nejhůř nasadit kousek ze sady Shimano XT s rozsahem 11-46 zubů a k tomu pak už jen doladit vhodný převodník. Tohle už si ale vyřešte dle svých preferencí, zvyků a možností.

Jinak si ale nemůžu na řazení jako takové stěžovat. Páčky ze sady SRAM NX jsou sice trochu více plácačkovité než jak je tomu od sady GX výše, je zde patrný určitý mrtvý krok, jinak ale chodí hezky, čistě, zlehka a poměrně přesně. Na svém kole jsem sice řazení NX po čase vyměnil za GX, ale to byl jen můj rozmar. Na NX u Prorace jsem si totiž rychle zvykl a pracovalo se mi s ním vlastně velice dobře.

Kazeta SRAM PG1030 vypadá jako většina jedenáctek od SRAMu, montuje se ale na klasický ořech (Shimano) a nabízí rozsah „pouhých“ 11-42 zubů.

Páčky ze sady SRAM NX jsou sice větší než jejich dražší sourozenci a vykazují znatelný mrtvý krok, zde ale pracovaly velice jemně, přesně a spolehlivě.

RockShox Reba RL 29 Boost

Také spíše pochvalné hodnocení bude zaznívat na adresu vidlice RockShox Reba RL, která při svých 100 mm kroku dělala co jen šlo. Sice mě trochu překvapilo, že jsem se ještě před první vyjížďkou dostal s tlakem z tabulkových 110 psi někam na 70 psi, ale to je drobnost. I v tomto nastavení mi přišla vidlice solidně stabilní, zbytečně se nenořila, přitom slušně plnila svou základní úlohu.

Jsem sice dost zhýčkaný kousky se zdvihem 140 mm a víc, proto nečekejte, že zde budu opěvovat vnímavost, akci či progresi Reby. Ale zase na druhou stranu nemůžu říct, že mě vidlice rozčilovala, což se mi u XC kol občas stává. Ve svém projevu byla i při nižším tlaku lehce tužší, ale tak nějak přirozeně sportovně. Větší rázy utlumila spolehlivě, ty menší alespoň zmírnila. Přední kolo přitom nikde neustřelovalo, neodskakovalo a tak podobně, což je asi to hlavní.

Palec nahoru za mě rozhodně patří dálkovému zamykání OneLoc, které jsem konečně viděl namontované pod řídítky, a nikoliv nad nimi. Konečně jsem si tak mohl užít přirozené ovládání lockoutu, podobně jako bych mačkal řazení. Navíc bez toho, aniž bych musel uvolnit sevření řídítek. Sice se mi občas stávalo, že se lanko nevracelo úplně hladce (vidlice se úplně neotevřela), ale věřím, že k tomu by pomohlo jen lehčí seřízení, či promazání vedení.

Vidlice RockShox Reba RL Boost využívala svých spartánských 100 mm poměrně efektivně a hlavně v plném rozsahu.

Toto je snad první kolo, kde jsem viděl a hlavně vyzkoušel dálkové ovládání OneLoc v pozici, pro jakou bylo primárně navrženo!

Velká pochvala za mě směřuje tvůrcům tohoto kola i za použití velkých koncovek náboje Torque Caps, které posilují spoj s vidlicí.

Brzdy – SRAM Level

Trochu obavy jsem měl dopředu o výkon brzd SRAM Level, které mě zatím, při dřívějších příležitostech, zrovna moc neoslovily. Zde ale jako by se snažily napravit si u mě svou reputaci. Bavilo mě, jak byly hrubé, tvrdé, drsné a hlasité, když jsem třeba někde dobrzďoval. Podobně jako starý AVID Elixir. Hádám, že za to můžou konstrukčně staré kotouče víceméně převzaté z dob Elixírů. Někomu by hrubé zvuky vycházející z brzd mohly vadit, mě ale docela bavily, hlavně když to brzdilo!

Zajímavý je také krok páky, který je hodně krátký, tvrdý a překvapivě neměnný. To se mi líbí! V tomto směru je sice lehce horší průběh modulace, brzdy jsou někdy až dost razantní, ale to je hodně otázkou zvyku. Jediné, co mi fakticky chybělo, byl závěrečný silný zkus. Jako by křivka nárůstu brzdné síly končila kdesi ve dvou třetinách a dále přešla skoro do vodorovné přímky. Někdy tak člověk musel vzít za brzdy opravdu silně, aby zastavil tam, kde chtěl. Ale jinak jsem byl vlastně dost spokojený.

Velká objímka brzd SRAM Level s velkým šroubem je snad jediný prvek, který mě u těchto čelistí trochu irituje.

Poměrně robustní je i třmen, ale to snad ničemu nevadí. Upozornil bych na kotouč, který připomíná kousky používané u Avidů Elixir.

Maxxis Ardent/Ikon

Poslední blok v sekci komponentů věnujme krátce plášťům, kde jsem objevil celkem zajímavou kombinaci obutí Maxxis Ardent 2,25“ vepředu a Maxxis Ikon 2,2“ vzadu. O zadním Ikonu se není třeba dlouze rozepisovat, jelikož jde o vzorek nízký, středně hustý a hlavně rychlý. Přesto vše vlastně nemůžu říct, že by mě někde zklamal, že by někde neměl dostatečný záběr. Snad krom hlubšího bláta a jiného podzimního marastu. Ale i na tom zabíral překvapivě slušně.

Dopředu nasazený Ardent byl rovněž příjemným překvapením. Tento vzorek sice u mě nepatří mezi favority nabídky Maxxis, párkrát mě už i zklamal, avšak za jeho hrubší dezén jsem byl u takovéhoto XC kola vlastně dost rád, zejména takto na podzim. Nečekal jsem od něj vyslovené zázraky, ale ani jsem jím nebyl nikde zklamán či zaskočen. Ardent je na dané použití určitě dobře zvolená guma, která slušně jede, a hlavně velice dobře vede směr.

Rozhodně chválím výběr obutí Maxxis, kdy jsem byl rád především za příjemně jistý Ardent nasazený vepředu.

Zklamáním rozhodně nebyl ani Maxxis Ikon. Rovněž schvaluji ráfky Mavic, jen bych hlasoval pro trochu širší kousek než jen 21 mm.

Lapierre Prorace SAT 629 – závěr

Sportovní XC kola netestujeme až tak často, proto se občas stane, že se s nimi musí člověk nějaký čas sžívat, než jim přijde na opět chuť. To ale rozhodně neplatí pro Lapierre Prorace SAT 629, který mi padl do oka i do ruky již během první rychlé vyjížďky.

Přestože dokážu ocenit, když je sportovní hardtail delší a více přikrčený, u Lapierre Prorace SAT mě překvapilo, jak dobře se podařilo propojit posed, který zbytečně neláme vaše záda, přitom ale z kola dýchá všudypřítomný sportovní naturel. Člověk se zkrátka v sedle tohoto kola cítí zcela přirozeně, uvolněně, má chuť si se svým strojem hrát a stejně tak jej baví pořádně se do toho opřít.

Bonusem k tomu všemu není snad ani rychlost a bezprostřednost reakcí při potřebě vystřelit vpřed, to se u takového kola očekává automaticky, přídavkem je naopak komfort. Nebudeme si nic nalhávat a srovnávat Prorace SAT s plně odpruženými koly, to by byl nesmysl, v kategorii XC hardtailů ale rozhodně patří k nadprůměru, a to bez kompromisů na jistotě posedu či kdekoliv jinde.

Lapierre Prorace SAT zkrátka není kolem, která vás pouze vyždíme a vyplivne na konci XC trati či maratonského okruhu. Hecování a šponování vlastních sil mu určitě nevadí, k tomu se ale soustředí rovněž na dosažení co nejvyšší jízdní zábavy, což nemůže říct každý!

Do kopce v ostrém tempu skoro jako na silničce!

Lapierre Prorace SAT – základní údaje

Cena: 70 990 Kč (www.lapierre-bike.cz)
Hmotnost: 11,35 Kg (vel. M, bez pedálů)
Řídítka/představec: 720/70 mm
Vidlice (tlak): 70 psi (jezdec 80 Kg, doporučeno 110 psi)

Více o tomto kole a dalších modelech řady Lapierre ProRace SAT najdete na webu: www.lapierre-bike.cz

PRO

  • Přirozený posed, který je příjemně sportovní i dostatečně pohodlný
  • Lehký a tuhý rám a jeho pohotové reakce
  • Vyvážená geometrie s přirozenou stabilitou, které ale nechybí chuť si hrát
  • Komfort na vysoké úrovni, překvapivě nejen při jízdě v sedě ale i ve stoje
  • Na daný zdvih a kategorii slušně pracující vidlice – dostatečně akční i stabilní
  • Konečně správně umístěné zamykání vidlice OneLoc pod řídítky a jeho přirozené ovládání bez nutnosti uvolnit sevření řídítek
  • Elegantní a moderně působící řazení 1×11
  • Jemně, hladce a přesně pracující řazení SRAM NX 1×11
  • Dobře zvolená kombinace plášťů Maxxis Ardent/Ikon – rychlé a jisté zároveň
  • Překvapivě slušný projev brzd SRAM Level s ostrým nástupem

PROTI

  • Pro někoho možná až příliš razantní nástup brzd a jejich výrazný zvukový doprovod
  • Horší maximální síla brzd, třeba by pomohla výměna destiček (jiná směs)
  • Pro někoho menší rozsah převodů řazení SRAM NX 1×11 (30/11-42 zubů)
  • Nic dalšího mě nenapadá…

Lapierre Pro Race SAT 629 – osazení

Lapierre Pro Race SAT 629 – geometrie

Foto: Štěpán Hájíček

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky
  • Vít Bondy

    Super čtení a foto! Četl jsem ze neni porovnaní s Procalibrem. Ja zase paradoxne na testovanem biku neseděl ale Treka Procalibra mam.Vizuelně jsem od představeni modelu Sat nejakej zblblej, že budu asi chtit Procalibra vyměnit, ne ze bych nebyl spokojenej ale proto ze design tohoto biku je pro me dokonalej.. Jsem pacient.. Nerad bych udelal chybu.. Jen prosim Stěpána Hájíčka-jak mu sedělo M-ko. Merim cca max.182 a podle tabulek jsem L. Vim ze se to musi vyzkouset.. (L uz neni tak vzhledove dokonaly jako M) Ale pohodli pro ovládání rozhoduje-to je jasny.

    Prvni svezeni rozhodne-treba Velo test fest?.. doufam ze tam bude Lapierre.

    Snad jsem to tady nezahltil😁

    • Je to hezké kolo, o tom žádná. Na živo ještě hezčí. Jo a díky za pochvalu!

      Já měřím 180 cm, nejsem ale úplně reprezentativní kousek, protože mám kratší nohy a delší trup a tak nějak historicky jsem si zvykl spíše na Mkové rámy. Pokud máš postavu více konvenční, pak bych při tvých 182 cm volil rozhodně spíše L. Ostatně už u tabulky geometrie je krásně definované, že M je vhodné pro jezdce do výšky postavy 178 cm, L pak od 176 do 186 cm 😉

      • Vít Bondy

        Taky si myslím ze to bude L. Pokud se rozhoupu tak určite vyzkouším.

        A díky moc za cenné info. A přeju šťastný testovací Km👍😎

  • Jan

    Ahoj. Já si myslím, že Procaliber funguje ( pruží ) trochu jinak než Lapík či BMC Teamelite 01. Procaliber pruží zejména v sedlovce a jde to znát hlavně, když se šlape v sedě. U Lapíka a BMC by to „pružení“ mělo být znát trochu třeba i při šlapání ve stoje. Rázy ze zadní stavby by neměli jít tak do rámu. Nevím jestli jsem to dobře vysvětlil, ale tak nějak to popisovali někde na zahr. fóru. Já tedy jel jen na Procalibru a Domane.

    • Pravdu máš určitě co se týká BMC Teamelite, to je systém, ke do pruží stále. Podle informací a nákresů by ale SAT mělo fungovat na stejném principu jako Trek a jeho Iso Speed, ohýbáním sedlovky. Ale je vlastně možné, že ten elastomer tam kde je dokáže pobrat něco i při jízdě ve stoje, což by odpovídalo mým dojmům z terénu.

  • Jan

    jak říkáš, ten elastomer je tam kde je a dle mě musí pobírat vibrace ze zadní stavby. Ta horní vzpěra sedlovky je mé hlavě, ale záhadou. A co zapletený kola? U takovýhoho kola dost důležitá věc. Jinak cenu bych asi taky dal do PROTI

    • Vít Bondy

      Kdyz se na to divam,taky bych taky odhadoval ze bude Lapik pruznejsi od zadni stavby pri jizde na stojaka o proti Treku.. Trek je na stojku 100% HT. Cenove Lapik neni Canyon to je jasny ale myslim ze konkurence je na tom podobne s obycejnema zapl. kolama v tyhle cenovy kategorii.
      Ale musim uznat že procaliber v sede pruzi a na asfalt.vlnach opravdu citelne. Full to neni ale je to fakt znat-az nekdy je me to i chvilema neprijemny kdyz je takovej asfalt. delsi prejezd-v Jizerkach jich je dost..😎

  • Kamil Holub

    TWL Štěpáne…!!! To je mi novinařina, chlape. Nejprve si není jist, kolik zubů má na placce (třeba já „autista“ bych jako první šel spočítat zuby … :-D), pak teda usoudí, že asi 32 a od toho potom odvíjí několik odstavců článku. Vyvozuje z toho rozsah převodů a pak dá do PROTI i info 32z, přestože v tovární specifikaci je psáno 30.

    A já se kurFa podívám na obrovskou fotku Ráče Fáče klik a první co na ni vidím, je nápis 30T. 😀 😀 😀

    Panáčku, panáčku. Střihnout Ti jednu za uši. 😉

    • No jo, fakt je tam 30! Samozřejmě bych si to šel spočítat, ale to bych nesměl kolo vrátit před tím, než jsem to psal. Každopádně to upravím, sorry!

      • Omluva ještě jednou, už je to opravené. Pointa zůstává, jen to číslo mi nějak uteklo :-O. Ale díky za upozornění. Je fajn mít takto pozorné čtenáře 😀