Kouty nad Desnou – bikepark s „faceliftem“

Bikepark v Koutech patří k největším u nás a vyznačuje se dlouhými sjezdovými tratěmi. Ostřílení bikeři jsou tu jako doma, nicméně vhodná lajna se najde i pro méně zkušené. Při naší poslední návštěvě jsme tu zaznamenali z velké části nově „vyšejpovanou“ Medvědici a také nové klopenky a skoky v dolní části bikeparku.

Koutecký bikepark jsem naposledy navštívila při enduro závodech někdy v půli května (reportáž) a bylo vidět, že od té doby na tamních tratích kluci dost zapracovali. Hned na první jízdu volím moji oblíbenou Medvědici a krátce po vjezdu do lesa přestávám trať poznávat. Došlo tu k rozšíření a praktickému vyhlazení trati, takže kameny nebo kořeny byste jen těžko hledali a skoro to vypadá, že je tu v plánu vybudování trasy typu „flow trail“.

Už dřív se ovšem dalo říct, že má Medvědice největší flow oproti dalším tratím v Koutech, a tak ji trochu faceliftu jedině prospěje a možná opět přidá na popularitě. Celkově je tato trať jezdivá, plná bambilionu klopených zatáček, terénních vln, dvojáčků a jednoho malého „přescesťáčku“. Hliněný lesní podklad tu pěkně drží a v podstatě tu nepotkáte žádné dřevěné bikeparkové překážky, takže čistě příroda bez lávek nebo wallridů. Ale to se o kouteckém bikeparku dá říct i obecně.

 Ve spodní části se sice na prudkosti přitvrdí, nové klopené zatáčky jsou ale natolik vysoké, že „poberou“ i jezdce s vyšší rychlostí. Ke konci narazíte i na nějaký ten větší polet, na který jsem si tentokrát netroufla, o to větší mám motivaci na příště 😉

Sem tam se lopatou sáhlo i na další červenou trať – Hřebenovku – , jejíž úvod je charakteristický klopenkovou šněrovačkou pod lanovkou, a těžko byste u nás hledali zavřenější zatáčky. Jakmile tedy chytnete ten správný rytmus, nenechte si ho utéct!

Na prostřední části Hřebenovky, kde se v minulosti jela kousek za lavicemi palba po sjezdovce, vyrostlo několik klopených zatáček, a také něco jako „přesrygolák“, tedy skok přes rygol! Konečnou část Hřebenovky mám hodně ráda – jde opět o klopené zatáčky, které nejsou nijak extra zavřené, takže se dají jet v pěkné rychlosti, a navíc i tady zmizelo pravděpodobně pár rolet.

Černá trať v Koutech má pro mě zábavné i méně zábavné úseky a možná bych se příště nestyděla vzít si na ni sjezdové kolo místo endura. Zábavnou část pro mě představuje trať v horním úseku, kdy se po několika menších lavicích a větších dvojácích zajede do lesa, kde se v kořenech trať klikatí do hlubšího koryta a následně vždy částečně ven z lesa do sjezdovky.

Tady se dá jet za sucha poměrně rychle a ve změti kořenů můžete volit dle libosti i různé stopy. I po výjezdu z lesa zábava nekončí a v otevřené pasáži se jede kořenovitá, leč rychlá technika, zakončená skokem přes pařez a pak vzhůru do nejprudší pasáže trati!

Prostřední část zvaná „Mordor“ patří pro mě již k těm méně zábavným, jinými slovy při soustředění se na několik dost prudkých přírodních schodů zapomínám na požitek z jízdy, protože se zuby nehty držím řídítek a doufám, že tenhle úsek projedu bez objímání stromů nebo chutnání hlíny!

Následující část v lese po přejezdu cesty patří pro mě opět k těm zábavnějším, protože technický lesní trail lze projet v rozumné rychlosti, takže na adrenalinu neubyde, na druhou stranu tu nemáte pocit, že bojujete o to, udržet se v sedle, jak je tomu o kus výš.

Krkolomné prudké zatáčky se schody se tu sice na první pohled zdají hrozivé, jakmile se na ně ale dostanete, pocítíte, že vás to nějak „samo“ téměř bezpečně vyveze. Zadek si ale stejně pro jistotu hoďte dozadu až k zadnímu kolu.

reklama

Nejméně náročná koutecká modrá lajna, zvaná Uhlířská stopa, se z kopce kroutí z počátku v podobě přírodního trailu, následně šlapete chvíli i po široké lesní cestě po vrstevnici. Nejzábavnější pasáží je spodní úsek vedle červené Hřebenovky, který se vine v širokých klopených zatáčkách a zvlněných pěšinách. Opět s charakterem flow a opět hraje zábava prim.

Kdo na kole tráví rád nějaký ten čas i ve vzduchu, ocení úvodní lavice a dvojáky na černé pohárové, dále lavice pod lanem v horní části Hřebenovky a rovněž pod lanovkou na dojezdu tratí. Zaskákat se dá slušně a na vícero způsobů také mezi nástupem lanovky a pokladnami – na výběr je z několika poměrně dlouhých lavic, transferů a také dřevěného dropíku.

Komu nevadí šlapat i kousek do kopce, může si v Koutech směle vyjet na slavné Dlouhé stráně! Výhled stojí za to a zpátky se navíc můžete vydat po červené turistické směrem na Medvědí horu, takže se projedete i po čistě přírodní pěšině.

Areál v Koutech nabídne i v létě komplexní zázemí zahrnující pokladny, půjčovnu kol a koloběžek, toalety, restauraci a také ubytování buď v Penzionu Kouty, nebo v Apartmánech Kouty. Apartmány jsou moderně zařízené a cena pro 4 osoby na noc činí 2050 Kč. V ceně je snídaně a připojení k internetu.

Text: Andrea Drengubáková | Foto: Tom Rucký/Andrea D.

Kouty nad Desnou v kostce:

Vzdálenost z Prahy – 3 hod 8 min (přes Mohelnici a Šumperk)
1 jízda lanovkou – 230 Kč
Celodenní jízdné do bikeparku – 490 Kč
Zapůjčení sjezdového kola (1 den) – od 990 Kč
Zapůjčení horského kola (1 den) – 500 Kč
Webové stránkywww.kouty.cz

V Koutech nad Desnou jsme sedlali kola Ghost Pathriot 8 a Lapierre Overvolt SX 800, byli jsme oblečeni v Maloje, s rukavicemi, chráničemi a helmami Poc. Videomateriál jsme pořídili technikou Lamax a v batůžku nechyběla svačina v podobě tyčinek Bombus.

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky