Rocky Mountain Altitude Powerplay – jízdní postřehy

Zatím jsem vás zahrnul hlavně svými zážitky (představení / zážitky), ale co Rocky Mountain Altitude Powerplay sám o sobě? Delší čas mi trvalo, než jsem jej dostal skutečně do ruky a začal mu dostatečně důvěřovat. Když se to podařilo, začal jsem zase cítit únavu v rukách z toho, jak jsme celý den krotili dvacet kilo těžké strojovny v poměrně náročném terénu.

Jednu z prvních věcí, co mě mile i nemile překvapila, představoval projev odpružení. Zejména u vidlice Fox Float EVOL jsem až zíral, jak moc živá, aktivní a citlivá dokáže být. Zatím vám ale nedokážu říct, zda za to může vyšší hmota kola, nebo zvětšená negativní komora EVOL. Možná to bude tak 50/50. Jsem zvědavý, jak se bude nový Fox 36 chovat na běžném kole.

Živost odpružení byla někdy skoro až ke škodě věci, jelikož jsem měl na pár místech pocit, že se vidlice při stisku brzdy až moc boří. Živé a hodně aktivní bylo i zadní odpružení, kde bych asi čekal tlumič Fox Float X, ale u Altitude Powerplay je standardní verze bez expanzky a to u všech modelů?! Že by kvůli váze?

Projev Foxky 36 si někteří ladili i za jízdy, kdy neváhali vidlici vyfouknout, otevřít a přidat dovnitř jeden či více tokenů!

Když si odmyslím ta kila

Motám se v tom stále dokola, ale čím víc si lámu hlavu, tím víc si říkám, že v takto výrazném terénu se člověk soustředí více na přežití a méně na projev kola samotného. Každopádně co jsem stihl vnímat, byl zcela přirozený projev řízení, už jen díky geometrii do puntíku shodné s klasickým modelem Altitude (představení nové generace Rocky Mountain Altitude).

Osobně bych si na zkoušku hodil systém RIDE-9 do polohy s maximálně položenou hlavou (65°), minimálně na první trail dne, ale na to nějak nebyl čas a já se tedy spokojil s neutrální střední pozicí. I v tomto nastavení bylo kolo krásně stabilní a jisté, i když v extra strmých sekcích bych si onoho půl stupně na hlavě navíc dokázal dost dobře představit. Příjemné bylo rozhodně i ovládání, které poměrně ochotně poslouchalo jezdcovy příkazy.

V místech, kde jsme nepadali kolmo k zemi, jsem se cítil vážně dobře a užíval si Altitude Powerplay skoro jako klasický bike. Člověk se zde nemusí prát s extra dlouhou zadní stavbou, ani s jinými ústupky zabudovanému motoru od třetí strany, jelikož zde je vše děláno obráceně – motor pro konkrétní kolo, nikoliv kolo pro motor.

Na kopci byla chvilka času udělat pár fotek.

Po vzoru nového Altitudu je i u Powerplay systém RIDE-9 přesunutý na vahadlo.

Dostatečně široké?

Poměrně specifickou záležitost na Rocky Mountain Altitude Powerplay představují kola a pláště standardu „Wide Trail“. Tedy něco mezi normální all-mountain gumou a pluskem. Konkrétně ráfek široký 40 mm a guma rozměru 27,5×2,5“. Dohromady s tímto kolem mi to rozhodně dává smysl a nemůžu říct, že by mě větší gumy a širší ráfky někde štvaly či jakkoliv omezovaly.

Naopak jsem se divil, jak jisté jsou i v těžkém terénu a jak „blbovzdorně“ dokáží působit. Na jedné straně se poměrně snadno ovládají, když se ale člověk rozhodně poslat to přímou čarou rovně přes kameny a kořeny, nic se nestane! Jen to jede, jede a jede! Jako by se člověk skoro dotkl průchodnosti plusek bez jejich neduhů žvýkání se v zatáčkách apod.

40 mm široké ráfky a…

Pláště Maxxis Minion DHF 27,5×2,5″ WT.

Motor a šlapání

Když si to tak promítám v hlavně, je docela dlouho, co jsem jel na jiném elektrickém kole, a proto není moje srovnání dokonale autentické. Své zkušenosti ale s eBiky mám a dobře si pamatuju, co mi třeba na motorech Bosch vadí. Zejména jak jsou digitální, jak s oblibou dávají plný výkon nebo skoro nic a ještě musí člověk chvíli čekat, půl otáčky klik i víc, než se začne něco dít.

Vzpomínám si, jak jsem si u Lapierre Overvolt FS 600 2016 našel techniku pro složitější výjezdy, kdy jsem záměrně šlapal pomalu, abych omezil tah motoru a mohl s kolem manévrovat, v případě potřeby vyššího výkonu jsem pak nohy více roztočil. Přesně takové věci nejsou u Rocky Mountain Altitude Powerplay vůbec potřeba. Zde nastupuje motor skutečně okamžitě. Pokud chcete, lze zatáhnout brzdy, našlápnout do pedálů, opřít se do kliky a hned cítíte, jak se chce motor roztočit.

Starty na semaforu nebo rozjezdy v prudkém kopci pak jsou zcela bezprostřední a hlavně jisté a bez zásadní námahy. Hodně se mi také líbilo, už jsem to jednou zmiňoval, jak motor tahá i při poměrně malé frekvenci šlapání. V prudkém výjezdu tak lze poměrně zlehka otáčet kliky, a přitom vás to k vrcholu táhne, jako byste jeli na laně. Zároveň, když se vám nepodaří nasázet tam dostatečně lehký převod, nenechá vás motor na holičkách a umožní vám překonat nejhorší úsek.

 

Ovládání pohonu je zcela prosté. Stačí zapnout a pak přidávat, nebo ubírat výkon.

Pod představcem se nachází krabička s USB konektorem pro dobíjení mobilu a další případné elektrovýbavy..

Technika jízdy

Přestože je fungování, reakce a dávkování výkonu u Rockyho Powerplay velice přirozené a intuitivní, i tak je třeba naučit se kolu rozumět a vyjít mu vstříc, chcete-li z něj vyždímat to nejlepší, co dokáže nabídnout. Člověk si prostě musí najít optimální techniku jízdy, aby dokázal plynule projet i poměrně členité stoupací pasáže.

Mně osobně se líbilo jezdit na plný výkon, protože když to člověk potřebuje někde rozjet, stačí trochu více šlápnout a motor vás nakopne vpřed. Naopak v situacích, kdy není plný výkon potřeba, stačí kliky roztáčet jen zlehka a motor podle toho ubírá a přidává. Stále bych tu a tam ocenil možnost stisknout tlačítko, nebo cuknout gripem a na určité sekci nechat běžet motor na plný výkon pár vteřin i bez šlapání, aby se člověk dostal přes hromadu šutrů apod., ale to by se asi zákonodárcům nelíbilo.

Co radí Wade

Zajímavé je, že každý má svou vlastní techniku jízdy. Wade Simmons třeba radil, že jeho oblíbenou metodou je vrhnout se do výjezdu s motorem zapnutým na plný výkon, jet víceméně naplno a jen v určitých kritických místech utlumit sílu motoru zatažením zadní brzdy. To proto, aby vás to někde nekoplo, aby člověk udržel plynulost svého pohybu, nebo aby se mu nechtěně neprotočilo kolo, či se celý bike postavil na zadní, což se mi párkrát při zkoušení extrémních výjezdů podařilo. Ale to bylo spíš schválně.

Kdo to tady hučí?

Jedním z bodů prezentace byla zmínka o mimořádně tichém provozu motoru Rocky Mountain Powerplay už jen díky tomu, že jeho vnitřnosti obsahují jen jeden prostý převod a nikoliv složitou převodovku jako určitá konkurenční řešení. Zní to logicky a pochopitelně, avšak praxe ukázala něco trochu jiného. Ono, když si spočítáte jen kolik je zde přídavných koleček a kladek: jedna za, druhá a třetí před a čtvrtá nad převodníkem, dojde vám, že to asi super tiché nebude. A také, že nebylo.

V celkovém součtu může být hlučnost podobná jako u jiných řešení, alespoň pokud je vše správně seřízené. U mého kola se mi zdálo, že se kolečka kladek možná i trochu hádají a že mi to pod nohama hlučí ještě o chlup víc než u jiných strojů okolo mě. Ale to je možná jen subjektivní dojem. Někteří kolegové si naopak stěžovali na nestabilitu pohonu SRAM EX1, tedy hlavně, že jim řetěz občas skáče, padá apod.

Ale to bude nejspíš jen otázkou precizního seřízení, na které jsou přehazovačky SRAM obecně docela náchylné. Zároveň chápu, že u flotily více jak dvaceti kol, která jdou z ruky do ruky, a ještě se musí všechna přes noc nabít, možná není prostor hrát si vždy precizně s každou přehazovačkou.

Motor je možná tichý, ale celé soukolí okolo klik za jízdy slušně hučí.

Furt plnej!

Když tak nad tím přemýšlím, mám pocit, že jsem asi postupně probral všechny podstatné aspekty jízdy na Rocky Mountain Altitude Powerplay. Tedy až na jednu, kterou je samotné ovládání pohonu. I když co na tom popisovat? Systém zapnete jedním dlouhým stiskem startovacího tlačítka, pak už jen mačkáte šipku nahoru pro vyšší a šipku dolu pro nižší úroveň elektrické asistence. Stupně jsou zde tři, což v zásadě stačí.

Osobně jsem občas jezdil s minimální podporou, ale to jen na přesunech po rovině, kde vám dopomoc motoru jednoduše „odmaže“ pocit, že jedete na těžkém elektrokole. Střední mód pak byl výrazně silnější, ale nejvíc mě bavil režim „Full Throttle“ (plný plyn). Osobně jsem zápasil s tím, že mi přišlo skoro až zbytečné jezdit pořád na plné kule, ale zase když jsem přepnul na dvojku, chyběla mi občas potřebná razance k doskočení skupiny, či rozjetí se před konkrétní překážkou.

Naštěstí ale k tomuto kolu dostanete i aplikaci do telefonu, můžete a nemusíte si ji stáhnout (servismani budou mít svou vlastní pro diagnostiku) u níž si můžete nastavit, kolik procent výkonu vám má motor v tom či onom režimu naservírovat.

V zásadě lze hýbat s touto hodnotou v rozsahu 0 – 100 % u každého z režimů. Já osobně bych nechal nastavení tak jak bylo, jen bych střednímu režimu přidal tak 10 – 20 %. Nevím, jaké bylo výchozí nastavení, ale pokud to bylo třeba 60 %, tak by se mi líbilo 70 – 80 % dopomoci. Ale to by chtělo vyzkoušet a věřím, že se mi to v dohledné době podaří, až dorazí testovací vzorky do ČR.

Řazení SRAM EX1 s pouhými osmi rychlostmi je hodně svérázné, ale povětšinou funkční. Jen občas mi chyběl mezikrok pro dosažení optimálního zatížení nohou i motoru.

Brzdy SRAM Guide RE využívají třmen modelu Code. Zajímavostí je magnet připevněný na kotouči.

Snímání rychlosti je spíše jen kontrolní záležitostí, každopádně jeho čidlo je zajímavě skryto pod levou patkou.

Rocky Mountain Altitude Powerplay – závěr

Altitude Powerplay je rozhodně zajímavým strojem, který má potenciál posunout celý obor eBiků o slušný kus vpřed. Originální motor, chytrá koncepce, zajímavé řešení snímání napnutí řetězu a geometrie či kinematika, která se neinspiruje standardním MTB modelem, ale do puntíku ji kopíruje. Jestli někdo poslední dobou ukázal, kam by se měly eBiky určené do skutečného terénu ubírat, pak je to právě Rocky Mountain.

Otázkou tak může být jen to, zda a pro koho má tato kategorie smysl? Zcela upřímně vám můžu prozradit, že jsem si v průběhu prezentace, kdy jsme jezdili hlavně z kopce a nahoru nás vozily dodávky, mockrát říkal, o kolik lépe by se mi na tomto místě jezdilo s klasickým Altitudem. Na druhé straně být na místě jako je toto bez lanovky či zajištěné dopravy na kopec autem, pak by byl člověk za takto schopný eBike rozhodně rád.

Jsou nutné takové zdvihy?

Přemýšlet o tom ale můžete i jinak. Mně se třeba líbí, jak moc si člověk s eBikem dokáže užít už jen běžné spojovací traily, kde normálně jen točíte klikami, s motorem pod zadkem to ale najednou může být slušné vzrůšo. I z tohoto titulu mnohdy uvažuju nad tím, zda je třeba stavět elektrické biky s až takto velkým apetitem a zdvihem. Jasně, do Alp či Dolomit se takové kolo jistě hodí, kdybyste ale ubrali trochu zdvihu, přidali jezdivější geometrii a kolo postavili více sportovně, nebyla by sním ve výsledku větší zábava pro širší skupinu jezdců?

Nejde ani o rozdíl v hmotnosti, ten se s motorem a baterkou v celku asi ztratí, spíš jde o koncept jako takový… Prostě spíš elektrický trailbike než all-mountain? Pipeline, Instinct, Thunderbolt Powerplay?

Otázek kolem horských elektrokol je stále mnoho a konkrétních odpovědí se příliš nedostává. Nejlepší je každopádně udělat si vlastní názor tím, že kolo této kategorie sami vyzkoušíte. Pro mě osobně je to zatím stále jen zajímavé rozptýlení, kterým bych rozhodně nechtěl nahradit či vytěsnit klasická kola. Ale možná se to s věkem změní, i když doufám, že elektriku ještě dlouho „potřebovat“ nebudu!


Více o novince Rocky Mountain Altitude Powerplay najdete na webu bikes.cz, na BikeAndRide.cz pak najdete i naše teoretické představení, zážitky z prezentace, nebo kompletní fotogalerii.

Ceny

Rocky Mountain Altitude Powerplay Carbon 50 – 174 000 Kč
Rocky Mountain Altitude Powerplay Carbon 70 – 205 000 Kč
Rocky Mountain Altitude Powerplay Carbon 90 – 280 000 Kč

Foto: Matt Wragg / Štěpán Hájíček

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky
  • Bohuslav Čapek

    Pár postřehů k zajímavému článku.
    Sám jezdím na elektrice už druhý rok. Mám už trochu opuštěný system s motorem v zadním kole a tak využívám každou možnost k srovnání se současným středovým pohonem. První co mě vadilo při přechodu na elektro kolo bylo podle mého soudu nesmyslné omezení rychlosti el. asistence na 25 km/h. Tuto rychlost dosáhnete na třetí šlápnutí a pak je to o ničem. Ale souhlasím, že zvednout tento limit je pro zkušeného bikera. V těžkém terénu kde byl tento RM testován to asi nevadilo a věřím, že vadila především váha. Když jsem zmínil náročný a členitý terén dělalo mě problém nerovnoměrnost síly motoru. Zabíral jej když jsem šlapal a to v trialových úsecích nejde. Vyřešilo to přeprogramování motoru ( klíč se našel na internetu) a teď běží ještě 3,5 m po přerušení šlapání. Jízda je velmi plynulá jen při plném „plynu“ vás má chuť kolo předbíhat. A na závěr malou polemiku s tvrzením – doufám, že elektriku ještě dlouho „potřebovat“ nebudu! To prohlašují mladí kluci plní sil a přeji vám to. My co jsme mladí 60+ a se silami šetříme to máme jinak. Vždyť co by mě umožnilo najet za dvě hodiny v terénu 45 km a jet kamkoliv bez ohledu na kopce.

    https://uploads.disquscdn.com/images/297fe15f7a7c5448028ecfe92298847dcbb32df8198c4491731dd98600fb11ef.jpg

    • Ahoj, díky za postřehy a vlastní názor. Ten trik s delším doběhem motoru je přesně to, co mi na většině eBiků vadí, či chybí.

      Limit 25 km/h je bohužel nutné legislativní zlo 🙁

      Ohledně tvrzení potřenosti elektriky je to také jak píšeš. Stále se cítím plný sil, ale je mi jasné, že to nemusí vydržet na vždy a jednou bude třeba i naše generace ze elektorkola zatraceně ráda. Dost možná i ti, kdo tuto možnost dnes zatracují 😉