Kona Hei Hei Trail – první dojmy z jízdy

Kona před nedávnem oprášila klasické jméno řady sportovních fullů Hei Hei, kterým vdechla zcela nový život, přesněji nadělila jim zcela nový rám. Sportovní varianta se 100 mm zdvihu na 29“ kolech se brzy osvědčila, proto s rokem 2017 přišla druhá generace Hei Hei Trail posílená na 140 mm s průměrem 27,5“.

Zahledíte-li se do nabídky značky Kona, pak vám jistě neunikne fakt, že se zde po zdvihové stránce víceméně překrývají dvě modelové řady. Aktuálně testovaný Hei Hei Trail (140 mm nad oběma koly) a Process 134 (140/134 mm – P/Z). Rozdíl ale není zdaleka jen v tom, že Process 134 je postaven čistě na hliníku a Hei Hei Trail na karbonu. Odlišnosti mezi nimi jsou spíše filozofické.

Pro porovnání Kona Hei Hei Trail

Kona Process 134 DL

Ať se nám to neplete

Větší Konu Process 153 jsem testoval minulý rok a toto kolo mě hodně nadchlo pro svou neortodoxní povahu, hodně stabilní řízení v pravém stylu značky Kona a výrazně živý projev odpružení. Hodně podobný bude nejspíš i Process 134, jen s menším zdvihem, s trochu jezdivějším projevem, stále ale s velkou touhou po extrémech a mimořádných jízdních situacích. Tak na mě alespoň působí z fotek.

Kona Hei Hei Trail modelového roku 2017 (nepleťte si ji s Hei Hei Trail roku 2016, kdy se jednalo o model s 29“, zdvihem rámu 100 mm a vidlicí se 120 mm kroku) je z poněkud jiného těsta. Alespoň tak se mi to jeví po dvou dnech v jejím sedle. Hei Hei Trail nové generace je kolem, které v sobě nese geny původní sportovně koncipované řady, přidává ale delší krok odpružení, stabilnější geometrii a také menší, pro trailové vyžití vhodnější kola (27,5“).

Trochu překvapivě je použit běžný tlumič Fox Float DPS bez přídavných komor.

Navíc s moderním přímým uchycením Trunnion.

Žádný šok, okamžitě do akce

První usednutí za řídítka mě v tomto případě nikterak nešokovalo, jak tomu někdy bývá právě u strojů Kona, které jsou velice často hodně výrazné a nepřehlédnutelně osobité. Pozice jezdce je vcelku neutrální, těžiště se drží příkladně u středu, proto není třeba o ničem dlouho přemýšlet, stačí si jen doladit posed a vyrazit do akce.

V určitých chvílích jsem si říkal, že je rám možná i o fous kratší, než bych čekal, než by mi přišlo ideální. Ale to je hodně o výběru správné velikosti, o poměrech vaší postavy (délka nohou/trupu) a o zvycích každého jezdce. Z co nejvíce objektivního hlediska musím říct, že mě zde nic nerozptylovalo, Hei Hei Trail se krásně a snadno vodil po trailech, nebál se sjezdů a byl příkladně klidný, jistý a vlastně i dost rychlý ve výjezdech.

Přístupný trailbike

Již jsme si řekli, že je posed převážně neutrální a podobné je to i s ovládáním. Opět bych čekal trochu Koňácké osobitosti, nižší střed, více položenou hlavu a tak podobně, ale kolem dokola si vlastně nemůžu stěžovat. Pokud chcete svéráznou trailovou Konu se vším všudy, pak sáhněte po modelu Process 134, pokud ale hledáte rychlý a zábavný trailbike, nad nímž není třeba přemýšlet, je zde Hei Hei Trail.

Stačí se jen podívat na siluetu jednoho a druhého modelu, sjet očima k tabulce geometrie (např. úhel hlavy 67/68° – Process 134/Hei Hei Trail) a bude vám hned jasné, že každý z těchto modelů míří někam jinam. Během dvou dnů, co jsem zatím strávil v sedle Kony Hei Hei Trail, mě to vlastně napadlo hned několikrát. Cílem Kony bylo zřejmě postavit sportovnější, rychlejší a pro širší spektrum jezdců přístupnější trailbike, což se jednoznačně povedlo.

reklama

Masivní zadní stavba se otáčí na masivním hlavním čepu.

Bytelné jsou i patky karbonové zadní stavby.

Naopak spíše decentní je napojení vzpěr na horní vahadlo.

Strava ho ocení

Zatím jsem se nedostal do úplně těžkého terénu, i když jak se to vezme. Pár strmých trialových skalek jsme spolu již dali a pár záludných skoro až enduro trailů po hlíně či kamení také. Neměl jsem sice pocit naprosté neohroženosti jako s Processem, rozhodně jsem se ale musel nikde omezovat.

Kona Hei Hei Trail je zjevně postavena jako kolo, která vám téměř okamžitě sedne do ruky a můžete s ním během chvilky vyrazit kam jen budete chtít. Hodně se mi líbí, jak je lehké, 13 kg v této kategorii považuji za slušnou hodnotu, jak je rám tuhý a jak celek krásně a ochotně uhání vpřed.

První den našeho společného soužití jsem byl dost unavený a slabý po více jak týden trvajícím boji s virózou, druhý den jsem ale měl mnohem více chuti a elánu, což mi po návratu domů vyneslo i pár osobních rekordů na Stravě, většinou na stoupacích trailech a jednou i cestou dolů.

Neutrální, je to slovo!

Poslední bod, kterého bych se rád dotkl v tomto prvotním praktickém představení, se týká funkce odpružení, kdy mně i zde ze všeho nejvíc sedí slovo neutrální. Vidlice Fox funguje solidně a jistě, jak by se od ní dalo čekat. Zadní stavba je pak vcelku umírněná, není extrémně živá, ale ani nečinná. Je prostě neutrální.

Při mnoha příležitostech mi přišlo, že zadní partie funguje natolik nenápadně, až o tom jezdec vlastně ani neví. Jen občas se trochu více zhoupne na větší podélné vlně, jinak ale pracuje dosti bez zásadních projevů patrných v kokpitu. Neměl jsem tedy pocit, že bych byl extra rozmazlován jako u Processu, ale ani že bych se musel smířit se spartánským komfortem, či tvrdou vězeňskou pryčnou.

Zkrátka a dobře i zadní stavba svým projevem dokonale koresponduje s celkovým konceptem tohoto kola, které se snaží být snadno přístupným trailbikem, nikoliv extra vyhroceným kolem, které sedne jen hrstce specificky smýšlejících jedinců. Byl-li to účel, pak se jej podařilo splnit dokonale.

Kabeláž vede nepřekvapivě vnitřkem rámu, centrální port na spodní trubce se zdá být praktickým řešením.

Horní rameno je krásně kompaktní. Velký hlavní čep sedí nad převodníkem.

Vzpěry jsou ve své střední části výrazně horizontálně rozšířeny.

Koukněte na ni na Ještědu

Chvíli před tím, než jsem zasedl k psaní tohoto článku, jsem Konu Hei hei Trail odvezl zpět k dovozci, aby se mohla ještě dnes s ostatními testovacími koly přesunout na Ještěd, kde se koná další zastávka Enduro Serie 2017. Pokud byste si tedy chtěli toto kolo sami osahat, tento víkend na Ještědu k tom bude ideální příležitost. Po víkendu se vrací zase k nám do redakce a čeká ji další porce testovacích kilometrů.


Více o tomto kole najdete na domácím webu www.kona.cz nebo na mezinárodních stránkách www.konaworld.com

Foto: Štěpán Hájíček

Palec nahoru za krásně široké ráfky WTB STP i29 TCS.

Zajímavou volbou je obutí Maxxis Tomahawk 27,5×2,3″.

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky
  • Jan Marek

    Ty Maxxis Tomahawk (2016) nejsou špatné po jízdní stránce, ale po 1200 km převážně v terénu je z nich semi-slick 🙂

    • Mě tahle guma také baví. Není do úplného bordelu, ale vždy mě překvapí, jak dokáže být jistá zejména v otázce bočního vedení.

    • KUbajsz Fišer

      1200km na jeden plášť?

      • Jan Marek

        A to ti přijde moc nebo málo? Nestěžuju si na ten plášť. Logicky, když tam máš na začátku nizoučký špunty kvůli jízním vlastnostem, tak jsou hnedka pryč. Ale nezávodím a plášť bych chtěl aspoň na jednu sezónu… 🙂

        • KUbajsz Fišer

          Přijde mi to hrozně moc, já bych viděl optimum 500km. Chtít plášť, co vydrží víc jak 1000km, tak si nedovedu představit tu směs. To by bylo vyrobený z puku :))