SPECIALIZED S-Works Stumpjumper FSR 29
Možná to sami znáte, na víkend máte naplánovaný jeden z těch výletů, na které se těšíte dlouhé týdny dopředu, a když konečně dojde na věc a vy se máte balit k odjezdu, zjistíte, že vaše kolo není v tak dobré kondici, jak jste si ještě před několika vteřinami mysleli…
Ve chvíli nejvyšší nouze beru telefon a právě když se chystám začít vše vysvětlovat, Štěpán mi skočí do řeči: „Hele, Bejku, měl bych tu jednoho Stumpjumpera ve vůni…ehm…vlastně v S-Worksu, do těch Krušek s námi asi přece jenom pojedeš…“
Dvě různá místa, dva různé pocity, jeden jediný vítěz!
Odhazuji telefon a se znovunalezeným elánem pokračuji v pakování batohu. O počasí, jež v této části republiky panuje, se vypráví tisíce a tisíce legend, a jedna neuvěřitelnější než druhá. Balím vše od opalovacího krému po mast na omrzliny, a v duchu matně přemítám, kdy že jsem se s fešákem, co mi bude celý víkend dělat společnost, setkal naposledy.
Svézt se na kole se štítkem S-Works je pro každého bikera malým svátkem. Je to něco, co vám zůstane v hlavě, něco, co si ještě dlouho poté vybavíte v plném rozlišení a se všemi detaily. Očekávání jsou vždy vysoká, zklamání však zpravidla nepřichází, to právě naopak. I kdyby měly v lesích padat trakaře, na tohle se zkrátka nejde netěšit.
Setkání v červenci
S aktuálním modelovým ročníkem Stumpjumperu jsem se poprvé seznámil na produktové prezentaci v polském Świeradów-Zdrój v průběhu letošního léta. K vyjížďce jsem tehdy vyfasoval stejný stroj, o kterém se budeme bavit dnes. Řeč je o černočerveném karbonovém modelu S-Works vybaveném dvanáctirychlostní sadou Sram XX1 Eagle, exkluzivní vzduchovou vidlicí a tlumičem Öhlins a v neposlední řadě devětadvacetipalcovými zapletenými koly Roval Traverse s třicet milimetrů širokými karbonovými ráfky a jak se patří agresivním obutím.
Stumpjumper mi padnul do ruky na první dobrou. Stačilo nastavit vidlici a tlumič, poupravit výšku sedla a pozici brzdových páček a s bojovým pokřikem na rtech vyrazit na zteč. Během prvních několika desítek metrů jsem přišel na vše, co jsem potřeboval a mohl se bez obav vrhnout do neznáma.
Onen proces seznamování, nalézání vzájemné důvěry a porozumění, tyhle zbytečnosti jsme rovnou hodili za hlavu. Každý detail totiž fungoval přesně tak, jak jsem od kola v ceně nové fabie očekával. Dokonce i prohnutá, sedm set padesát milimetrů široká karbonová řídítka, která bych jinak okamžitě vyměnil za rovná, jsem po čase vzal na milost. Nevím jak vám, co se v kolech mermomocí rádi šťouráte, ale mně je tenhle přístup setsakra sympatický.
Od startu na plný plyn!
Seznamovací vyjížďka se odehrávala na půdě ne zcela neznámé. Polská část všem již dobře známého Singltreku pod Smrkem byla pro tyto účely doslova jako stvořená. A jelikož žádné dlouhé oťukávání nebylo vlastně ani zapotřebí, do hliněných boulí a rychlých otevřených zatáček jsem vlétl se vší parádou a na plný plyn.
Právě zde byl lehkonohý karboňák ve svém živlu a předváděl se jako utržený ze řetězu. Výborné odpružení vyhlazovalo veškeré nerovnosti ve stopě a devětadvacetipalcová kola nemilosrdně zválcovala vše, co se mi odvážilo byť jen na okamžik zkřížit cestu. Díky velkým kolům a veskrze moderní trailové geometrii se kolo chovalo vždy naprosto předvídatelně, v rychlých úsecích rozdávalo sebevědomí plnými hrstmi a zároveň si uchovávalo onu hravost a lehkost v zatáčkách, kterou od strojů podobného určení všichni tak nějak samozřejmě očekáváme. Tuhost předního i zadního karbonového trojúhelníku přitom byla ve všech ohledech více než dostatečná.
Pokud zatlačíte na pilu více, než je zdrávo, dočkáte se prvních náznaků nejistoty. V tom okamžiku je dobré přibrzdit a uvědomit si, že ačkoliv tohle kolo dokáže mnohé, stále se jedná o lehký trailbike, ne o kameny omlácený enduro speciál s extrémně položeným hlavovým úhlem. Stumpík vám skvěle poslouží na drtivé většině domácích i zahraničních trailů, jeho limity však nevisí nikde v luftě, ale jsou poměrně jasně dané.
Ačkoliv hlavní disciplínou tohoto karbonového střízlíka zůstává trailriding jako takový, šíře jeho záběru je na dnešní poměry jen těžko uvěřitelná. Pakliže nemáte závodní ambice, Stumpjumper zvládne prolétnout trať vašeho oblíbeného maratonu stejně dobře, jako zdolat erzety méně náročných enduro závodů. Důkazem budiž účast Jareda Gravese, jednoho z týmových jezdců značky Specialized, na několika závodech Světové enduro série za řídítky právě tohoto devětadvacetipalcového drobka.
reklama
Öhlins vpředu, Öhlins vzadu, ó my se máme
Aktuální modelový ročník s sebou nese několik změn v osazení. Tou vůbec největší je použití vzduchové vidlice a tlumiče švédské značky Öhlins, která se kromě světa motocyklového sportu touží prosadit na špici také v cyklistické branži. Zadní čtyřčepové zavěšení, o jehož schopnostech dnes již není třeba pochybovat, se zásluhou nového tlumiče se systémem tlumení STX dostává zase o další kvalitativní stupeň výše.
Jeho projev je citlivý vůči malým a středně velkým nerovnostem a zároveň ochotně spolyká i ty největší nárazy, aniž byste chodili po dorazech. Jezdec má k využití celých stopětatřicet milimetrů přepychového zdvihu, což je zejména ve spojení s devětadvacetipalcovými koly porce více než dostatečná. Nastavení provozního tlaku ulehčí funkce Autosag, za samozřejmou pak považujte možnost seřídit odskok a úroveň nízkorychlostní a vysokorychlostní komprese.
Druhým do party je vzduchová vidlice s označením RFX 36. Ta se může pochlubit zdvihem 150 milimetrů, vnitřními nohami průměru 36 milimetrů a pevnou osou o rozměrech 15 x 110 milimetrů. Srdcem celé vidlice je tříkomorový systém vzduchového pružení se dvěma pozitivními a jednou negativní komorou. O tlumení se stará dvouplášťová tlumící patrona s technologií TTX, která umožňuje paralelní i separátní průtok oleje oběma směry.
Díky tomuto pojetí by se vidlice měla prezentovat citlivějším, aktivnějším a více konzistentním projevem za všech možných a snad i nemožných vnějších okolností. Zásluhou tříkomorového vzduchového systému lze vidlici naladit přesně dle požadavků daného jezdce, aniž by bylo nutné ovlivňovat velikost jednotlivých komor pomocí plastových vložek, takzvaných tokenů.
Kromě provozního tlaku je možné nastavit odskok a samozřejmě také míru nízkorychlostní i vysokorychlostní komprese. Co se jízdního projevu týče, RFX 36 se může směle srovnávat s nejlepšími vidlicemi ve své třídě. Vidlice je příkladně tuhá, aktivní a citlivá, nepropadá se zbytečně do zdvihu a jezdci poskytuje přesně tolik opory, kolik je v technicky náročném terénu zapotřebí. Nevýhodou může být šroubovací pevná osa, jejíž vyjmutí a následné znovuusazení se neobejde bez použití nářadí.
Ring volný, druhé kolo!
„Tak se znovu setkáváme,“ říkám si sám pro sebe. Je nechutně brzy ráno, zima se dere do nosních dírek a my se nalézáme přímo v srdci Krušných hor u Štěpána na rodinné chalupě, o níž nám až po odjezdu vyprávěl, že ji statik uznal ze neobyvatelnou! Připravuji kolo na vyjížďku a hlavou mi běží důvěrně známé myšlenky.
Se Stumpjumperem je to jako se starým dobrým kamarádem, kterého po letech náhodou potkáte v nočním podniku. Žádné dlouhé povídání, ukazování si fotek dětí, manželek a milenek. Místo toho přistanou na baru první panáky a zábava je rázem v plném proudu. Stejné je to i v tomto případě. Žádné dlouhé průpovídky, žádná láskyplná předehra. Nastavit odpružení, zacvaknout tretry do pedálů a nejkratší cestou alou do lesa.
Již první metry prozradí, že chemie mezi jezdcem a jeho strojem funguje stále velmi dobře. Vše je na svém místě, přesně tak, jak si ještě z léta pamatuji. Povědomá jízdní pozice, jež v sobě mísí dravost s pohodlím, skvěle sladěné přední a zadní odpružení s nálepkou Made in Švédsko, i ona prudce návyková lehkost, kterou ještě zvýrazňují všudypřítomné pláty karbonu.
Traily rozhodně neválcované!
Jeden rozdíl bychom tu však přece jen našli. Traily, po kterých dnes budeme jezdit, mají s hladkými singltrekovým pěšinami jen pramálo společného. Platí za technické, možná nejtechničtější v republice, nabízí mnoho přírodních i uměle zbudovaných překážek a ve spojení se zdejším nevyzpytatelným počasím umí být tak syrové, jak jen si dokážete představit.
Jelikož jsem toho na krušnohorských trailech zatím příliš mnoho nenajezdil, možnost mít pod zadkem ten nejlepší materiál jsem uvítal všemi deseti. Výhody lehkého a hbitého kola se vynořily hned v prvním dlouhém výjezdu. Tam, kde bych obyčejně popadal dech a před očima honil červené mžitky, jsem se najednou cítil naprosto svěží a s pohledem přilepeným k displeji garminu počítal výškové metry.
Jak se později ještě několikrát ukázalo, s třicetizubým převodníkem a kazetou s rozsahem od deseti do padesáti zubů lze v terénu i mimo něj vyjet prakticky cokoliv. Pravdou zůstává, že opravdu těžkých převodů zde příliš mnoho není. Silově disponovaní jezdci tak nejspíše brzy přistoupí k výměně převodníku za větší. Podstatně větší!
Přednosti devětadvacetipalcových zapletených kol se naplno ukázaly ve chvíli, kdy se mi do cesty postavily první terénní nerovnosti. Ať už se bavíme o kluzkých kořenech, volných kamenech či o pečlivě vyskládaných kamenných chodníčcích, ochota, s níž se velká kola sunula kupředu, byla mnohdy tím jediným, co mě v nejtechničtějších pasážích drželo nad vodou. Na oči jsem tak často zdolal i to, před čím bych obyčejně přibrzdil a dlouze se rozmýšlel. Sebevědomí mi dodávala rovněž moderní trailová geometrie s poměrně uvolněným hlavovým úhlem, krátkými řetězovými vzpěrami a relativně dlouhým dosahem (reach pozn. red.).
Stumpjumper je kolo velmi vyvážené a co se ovladatelnosti týče, patří na špici své kategorie. Pravdou ovšem zůstává, že některé tratě vyhovují jeho naturelu více nežli jiné. Na krušnohorských trailech, které jsou spíše technické než rychlé, se tak rázem dostáváme do schizofrenní situace. Velká kola jsou zde výhodou i nevýhodou zároveň.
Ačkoliv na devětadvacítky nedám dopustit a dokáži ocenit veškeré jejich přednosti, v místech, kde utažené zatáčky převažují nad těmi rychlými a otevřenými, si jejich nasazením stále nejsem tak úplně jistý. A tak přestože jsem za řídítky ani v nejmenším nestrádal – bavil jsem se stejně jako kdykoliv jindy – nemohl jsem se zbavit dojmu, že se v technických točkách s kolem tak trochu peru. Ani zde, na dohled svým limitům, mě však Stumpjumper nezklamal. Pouze taktně naznačil, kde leží jeho hranice a nechal na mně, zda se je odvážím překročit. Za to i za skvělé dva dny za jeho řídítky mu patří mé vřelé poděkování. Kdy se potkáme příště?
Více o kole Specialized S-Works Stumpjumper FSR 29
najdete na webu: www.specialized.com
Cena: 239 999 Kč
Foto: Štěpán Hájíček / Jakub Svoboda
