SPECIALIZED S-Works Stumpjumper FSR 29

Možná to sami znáte, na víkend máte naplánovaný jeden z těch výletů, na které se těšíte dlouhé týdny dopředu, a když konečně dojde na věc a vy se máte balit k odjezdu, zjistíte, že vaše kolo není v tak dobré kondici, jak jste si ještě před několika vteřinami mysleli…

Ve chvíli nejvyšší nouze beru telefon a právě když se chystám začít vše vysvětlovat, Štěpán mi skočí do řeči: „Hele, Bejku, měl bych tu jednoho Stumpjumpera ve vůni…ehm…vlastně v S-Worksu, do těch Krušek s námi asi přece jenom pojedeš…“

Dvě různá místa, dva různé pocity, jeden jediný vítěz!

Odhazuji telefon a se znovunalezeným elánem pokračuji v pakování batohu. O počasí, jež v této části republiky panuje, se vypráví tisíce a tisíce legend, a jedna neuvěřitelnější než druhá. Balím vše od opalovacího krému po mast na omrzliny, a v duchu matně přemítám, kdy že jsem se s fešákem, co mi bude celý víkend dělat společnost, setkal naposledy.

Svézt se na kole se štítkem S-Works je pro každého bikera malým svátkem. Je to něco, co vám zůstane v hlavě, něco, co si ještě dlouho poté vybavíte v plném rozlišení a se všemi detaily. Očekávání jsou vždy vysoká, zklamání však zpravidla nepřichází, to právě naopak. I kdyby měly v lesích padat trakaře, na tohle se zkrátka nejde netěšit.

Specialized S-Works Stumpjumper FSR 29 na „soustředění BnR“ v říjnu v Krušných horách

A v létě v Polsku v rámci prezentace novinek pro rok 2017

Jeden z taháků modelu S-Works – vidlice Öhlins RXF36, 29/27.5+

Setkání v červenci

S aktuálním modelovým ročníkem Stumpjumperu jsem se poprvé seznámil na produktové prezentaci v polském Świeradów-Zdrój v průběhu letošního léta. K vyjížďce jsem tehdy vyfasoval stejný stroj, o kterém se budeme bavit dnes.  Řeč je o černočerveném karbonovém modelu S-Works vybaveném dvanáctirychlostní sadou Sram XX1 Eagle, exkluzivní vzduchovou vidlicí a tlumičem Öhlins a v neposlední řadě devětadvacetipalcovými zapletenými koly Roval Traverse s třicet milimetrů širokými karbonovými ráfky a jak se patří agresivním obutím.

Stumpjumper mi padnul do ruky na první dobrou. Stačilo nastavit vidlici a tlumič, poupravit výšku sedla a pozici brzdových páček a s bojovým pokřikem na rtech vyrazit na zteč. Během prvních několika desítek metrů jsem přišel na vše, co jsem potřeboval a mohl se bez obav vrhnout do neznáma.

Onen proces seznamování, nalézání vzájemné důvěry a porozumění, tyhle zbytečnosti jsme rovnou hodili za hlavu. Každý detail totiž fungoval přesně tak, jak jsem od kola v ceně nové fabie očekával. Dokonce i prohnutá, sedm set padesát milimetrů široká karbonová řídítka, která bych jinak okamžitě vyměnil za rovná, jsem po čase vzal na milost. Nevím jak vám, co se v kolech mermomocí rádi šťouráte, ale mně je tenhle přístup setsakra sympatický.

Vnitřní vedení hadic a bovdenů je dnes skoro samozřejmostí. Nicméně výrazný prolis sloužící jako „navigace“ pro kabeláž vypadá dost nezvykle. Skoro jako by hlavu někdo promáčkl více, než původně chtěl…

Byly doby, kdy byla (nejen) u 29″ kol pravidlem zcela rovná řídítka! Specialized ale nyní razí zcela opačnou filosofii – 6° nahoru, 8° dozadu, 27 mm zdvih, šíře 750 mm

Slušnou technologickou a materiálovou parádičkou jsou také uhlíková kola Specialized Roval Traverse SL 29, tzv. hookless, 30 mm vnitřní šířka, 24/28 drátů

Od startu na plný plyn!

Seznamovací vyjížďka se odehrávala na půdě ne zcela neznámé. Polská část všem již dobře známého Singltreku pod Smrkem byla pro tyto účely doslova jako stvořená. A jelikož žádné dlouhé oťukávání nebylo vlastně ani zapotřebí, do hliněných boulí a rychlých otevřených zatáček jsem vlétl se vší parádou a na plný plyn.

Právě zde byl lehkonohý karboňák ve svém živlu a předváděl se jako utržený ze řetězu. Výborné odpružení vyhlazovalo veškeré nerovnosti ve stopě a devětadvacetipalcová kola nemilosrdně zválcovala vše, co se mi odvážilo byť jen na okamžik zkřížit cestu. Díky velkým kolům a veskrze moderní trailové geometrii se kolo chovalo vždy naprosto předvídatelně, v rychlých úsecích rozdávalo sebevědomí plnými hrstmi a zároveň si uchovávalo onu hravost a lehkost v zatáčkách, kterou od strojů podobného určení všichni tak nějak samozřejmě očekáváme. Tuhost předního i zadního karbonového trojúhelníku přitom byla ve všech ohledech více než dostatečná.

Pokud zatlačíte na pilu více, než je zdrávo, dočkáte se prvních náznaků nejistoty. V tom okamžiku je dobré přibrzdit a uvědomit si, že ačkoliv tohle kolo dokáže mnohé, stále se jedná o lehký trailbike, ne o kameny omlácený enduro speciál s extrémně položeným hlavovým úhlem. Stumpík vám skvěle poslouží na drtivé většině domácích i zahraničních trailů, jeho limity však nevisí nikde v luftě, ale jsou poměrně jasně dané.

Ačkoliv hlavní disciplínou tohoto karbonového střízlíka zůstává trailriding jako takový, šíře jeho záběru je na dnešní poměry jen těžko uvěřitelná. Pakliže nemáte závodní ambice, Stumpjumper zvládne prolétnout trať vašeho oblíbeného maratonu stejně dobře, jako zdolat erzety méně náročných enduro závodů. Důkazem budiž účast Jareda Gravese, jednoho z týmových jezdců značky Specialized, na několika závodech Světové enduro série za řídítky právě tohoto devětadvacetipalcového drobka.

Zejména v takovémto dvoubarevném provedení to vypadá, jako když vezmete kazetu z řazení SRAM 1×11 a jen k ní přihodíte 50z placku jako bonus!

reklama

Öhlins vpředu, Öhlins vzadu, ó my se máme
Aktuální modelový ročník s sebou nese několik změn v osazení. Tou vůbec největší je použití vzduchové vidlice a tlumiče švédské značky Öhlins, která se kromě světa motocyklového sportu touží prosadit na špici také v cyklistické branži. Zadní čtyřčepové zavěšení, o jehož schopnostech dnes již není třeba pochybovat, se zásluhou nového tlumiče se systémem tlumení STX dostává zase o další kvalitativní stupeň výše.

Jeho projev je citlivý vůči malým a středně velkým nerovnostem a zároveň ochotně spolyká i ty největší nárazy, aniž byste chodili po dorazech. Jezdec má k využití celých stopětatřicet milimetrů přepychového zdvihu, což je zejména ve spojení s devětadvacetipalcovými koly porce více než dostatečná. Nastavení provozního tlaku ulehčí funkce Autosag, za samozřejmou pak považujte možnost seřídit odskok a úroveň nízkorychlostní a vysokorychlostní komprese.

Druhým do party je vzduchová vidlice s označením RFX 36. Ta se může pochlubit zdvihem 150 milimetrů, vnitřními nohami průměru 36 milimetrů a pevnou osou o rozměrech 15 x 110 milimetrů. Srdcem celé vidlice je tříkomorový systém vzduchového pružení se dvěma pozitivními a jednou negativní komorou. O tlumení se stará dvouplášťová tlumící patrona s technologií TTX, která umožňuje paralelní i separátní průtok oleje oběma směry.

Při prvním pohledu na vidlici Öhlins RXF36 byste jistě netipovali, že jsou její nohy silné 36 mm!

Označení modelu RXF36 ale hovoří za vše! Tento rozdíl ve vnímání zřejmě vychází z černo-černého provedení a decentních křivek vidlice.

Většinu ovládacích prvků vidlice Öhlins RXF36 najdete vlevo na korunce (High/Low speed compression), dole je tradičně odskok.

Díky tomuto pojetí by se vidlice měla prezentovat citlivějším, aktivnějším a více konzistentním projevem za všech možných a snad i nemožných vnějších okolností. Zásluhou tříkomorového vzduchového systému lze vidlici naladit přesně dle požadavků daného jezdce, aniž by bylo nutné ovlivňovat velikost jednotlivých komor pomocí plastových vložek, takzvaných tokenů.

Kromě provozního tlaku je možné nastavit odskok a samozřejmě také míru nízkorychlostní i vysokorychlostní komprese. Co se jízdního projevu týče, RFX 36 se může směle srovnávat s nejlepšími vidlicemi ve své třídě. Vidlice je příkladně tuhá, aktivní a citlivá, nepropadá se zbytečně do zdvihu a jezdci poskytuje přesně tolik opory, kolik je v technicky náročném terénu zapotřebí. Nevýhodou může být šroubovací pevná osa, jejíž vyjmutí a následné znovuusazení se neobejde bez použití nářadí.

Tlumič Öhlins STX zaujme už jen svou konstrukcí s expanzní nádobkou nikoliv na hlavním těle, ale na konci pístnice.

Vzhledem k netradiční koncepci tlumiče přišel Stumpjumper S-Works o SWAT multiklíč v rámu…

Pokud si ale rádi hrajete s nastavením tlumení, zde máte široké pole působnosti!

Ring volný, druhé kolo!

„Tak se znovu setkáváme,“ říkám si sám pro sebe. Je nechutně brzy ráno, zima se dere do nosních dírek a my se nalézáme přímo v srdci Krušných hor u Štěpána na rodinné chalupě, o níž nám až po odjezdu vyprávěl, že ji statik uznal ze neobyvatelnou! Připravuji kolo na vyjížďku a hlavou mi běží důvěrně známé myšlenky.

Se Stumpjumperem je to jako se starým dobrým kamarádem, kterého po letech náhodou potkáte v nočním podniku. Žádné dlouhé povídání, ukazování si fotek dětí, manželek a milenek. Místo toho přistanou na baru první panáky a zábava je rázem v plném proudu. Stejné je to i v tomto případě. Žádné dlouhé průpovídky, žádná láskyplná předehra. Nastavit odpružení, zacvaknout tretry do pedálů a nejkratší cestou alou do lesa.

Již první metry prozradí, že chemie mezi jezdcem a jeho strojem funguje stále velmi dobře. Vše je na svém místě, přesně tak, jak si ještě z léta pamatuji. Povědomá jízdní pozice, jež v sobě mísí dravost s pohodlím, skvěle sladěné přední a zadní odpružení s nálepkou Made in Švédsko, i ona prudce návyková lehkost, kterou ještě zvýrazňují všudypřítomné pláty karbonu.  

Ani Öhlins STX nepostrádá vychytávku značky Specialized – ventilek pro snadné nastavení základního tlaku AUTOSAG (ventilek pod velkým „Ö“)

Traily rozhodně neválcované!

Jeden rozdíl bychom tu však přece jen našli. Traily, po kterých dnes budeme jezdit, mají s hladkými singltrekovým pěšinami jen pramálo společného. Platí za technické, možná nejtechničtější v republice, nabízí mnoho přírodních i uměle zbudovaných překážek a ve spojení se zdejším nevyzpytatelným počasím umí být tak syrové, jak jen si dokážete představit. 

Jelikož jsem toho na krušnohorských trailech zatím příliš mnoho nenajezdil, možnost mít pod zadkem ten nejlepší materiál jsem uvítal všemi deseti. Výhody lehkého a hbitého kola se vynořily hned v prvním dlouhém výjezdu. Tam, kde bych obyčejně popadal dech a před očima honil červené mžitky, jsem se najednou cítil naprosto svěží a s pohledem přilepeným k displeji garminu počítal výškové metry.

Jak se později ještě několikrát ukázalo, s třicetizubým převodníkem a kazetou s rozsahem od deseti do padesáti zubů lze v terénu i mimo něj vyjet prakticky cokoliv. Pravdou zůstává, že opravdu těžkých převodů zde příliš mnoho není. Silově disponovaní jezdci tak nejspíše brzy přistoupí k výměně převodníku za větší. Podstatně větší!

Testování v Krušných horách bylo někdy skutečně krušné! A abychom neřešili to samé znovu… Při 5°C se nám opravdu nechtělo zmáčet si boty průjezdem brodu! 😀

Přednosti devětadvacetipalcových zapletených kol se naplno ukázaly ve chvíli, kdy se mi do cesty postavily první terénní nerovnosti. Ať už se bavíme o kluzkých kořenech, volných kamenech či o pečlivě vyskládaných kamenných chodníčcích, ochota, s níž se velká kola sunula kupředu, byla mnohdy tím jediným, co mě v nejtechničtějších pasážích drželo nad vodou. Na oči jsem tak často zdolal i to, před čím bych obyčejně přibrzdil a dlouze se rozmýšlel. Sebevědomí mi dodávala rovněž moderní trailová geometrie s poměrně uvolněným hlavovým úhlem, krátkými řetězovými vzpěrami a relativně dlouhým dosahem (reach pozn. red.).

Stumpjumper je kolo velmi vyvážené a co se ovladatelnosti týče, patří na špici své kategorie. Pravdou ovšem zůstává, že některé tratě vyhovují jeho naturelu více nežli jiné. Na krušnohorských trailech, které jsou spíše technické než rychlé, se tak rázem dostáváme do schizofrenní situace. Velká kola jsou zde výhodou i nevýhodou zároveň.

Ačkoliv na devětadvacítky nedám dopustit a dokáži ocenit veškeré jejich přednosti, v místech, kde utažené zatáčky převažují nad těmi rychlými a otevřenými, si jejich nasazením stále nejsem tak úplně jistý. A tak přestože jsem za řídítky ani v nejmenším nestrádal – bavil jsem se stejně jako kdykoliv jindy – nemohl jsem se zbavit dojmu, že se v technických točkách s kolem tak trochu peru. Ani zde, na dohled svým limitům, mě však Stumpjumper nezklamal. Pouze taktně naznačil, kde leží jeho hranice a nechal na mně, zda se je odvážím překročit. Za to i za skvělé dva dny za jeho řídítky mu patří mé vřelé poděkování. Kdy se potkáme příště?


Více o kole Specialized S-Works Stumpjumper FSR 29
najdete na webu: www.specialized.com

Cena: 239 999 Kč

Foto: Štěpán Hájíček / Jakub Svoboda

Specialized S-Works Stumpjumper FSR 29 – specifikace

Specialized S-Works Stumpjumper FSR 29 – geometrie

„Bejku, pusť ty brzdy!!!“

Do některých zatáček se 29″ trailbike skutečně hůře lámal 😛

Vypadá to jako dálnice, ale na druhé straně je slušná ďoura!

A jedna z Polska, z letní prezentace Specialized 2017. Ondru možná znáte z testů silničních kol na cycling-world.cz

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky
  • Honza

    Super článek, moc dobře se to četlo. Jen by mě zajímalo, zda by recenzent měl stejně super zážitky i ze základní verze v hliníku. Zda by to byl pro něj pořád ten starý kamarád do každého terénu.

    • Člověče neboj, nejsme až tak zhýčkaní… Třeba já poslední rok proháněl Stumpjumper FSR Expert na karbonu a „ve vůni“, teď mám ve své garáži Enduro Comp 650b a nestěžuju si. Nevadí mi, že je těžší. Pár detailů jsem poladil a jsem spokojeným, protože tam vše funguje. RockSxhox Yari, SRAM Guide R a tak vůbec… Jasně, S-Works je S-Works, ale důležité je, jestli má to kolo duši a má co nabídnout, nebo jestli je to jen o karbonu a drahých komponentech!

      • Honza

        No přesně to jsem měl na mysli. Jestli by i bez těch senzačních tlumičů, kazety s 50 zuby a všeho karbonového měl pořád co nabídnout. Zajímalo by mě srovnání S-workse a základního hliníkového modelu. Jak by z toho ten základní model vyšel.

        • Tak třeba k tomu bude někdy příležitost. Ale jak říkám, modelově na Enduru Comp není v podstatě nic, co bych musel hned měnit. Takže člověka „limituje“ v jízdní zábavě maximálně vyšší hmotnost, méně převodů (1×11) a těžší kola.

          Ale ok, beru to jako výzvu a zkusím si příští rok půjčit některý z nižších modelů Stumpjumper FSR.

    • Jan

      Hodnocení za mě – základní Comp už není kolem do každého terénu. Shora dolů je jízda perfektní, ale když přijde stoupání nebo kopec, jedná se o utrpení. SJ Comp je lenoch a rozpohybovat po x-desítkách km v nohách bolí. Velkou roli v tom hrají pláště a ráfky – těžítka. Věc, která se dá vyměnit, ale bude něco stát. Měl jsem půjčený i karbon Comp a projevoval se podobně. Požitek z jízdy se díky línému kolu nedostavil.

    • Jakub Svoboda

      Sám nevím, ale spíše se přikláním k tomu, že nejvyšší a základní verze jsou zkrátka úplně jiná kola a je třeba k nim také jinak přistupovat. Často ani nemusíme chodit k nejnižším verzím. Nedávno jsem měl krátce po sobě půjčený Camber v provedení S-Works a Expert a přišlo, že ty kola mají společný snad jen název a obě nabízejí něco úplně jiného.

      Tuhle logiku mi teď trochu nabouralo nové Enduro, které mi přišlo skvělé i v základním provedení. Nepochybuji, že S-Works bude zase někde úplně jinde, ale ideově jsou si ta kola pořád velmi blízká.

      • Pravda, někdy už jen skladba vybavení může znamenat o dost jiný projev. Před rokem jsem jsem jezdil třeba Camber S-Works s inverzní vidlicí RS-1 a jsem si skoro jistý, že jakákoliv jiná verze bude o dost jiná, už jen kvůli té vidlici! Třeba i letošní S-Works kde je SID, tuším. Ale to je extrém…
        http://www.bikeandride.cz/2015/11/specialized-s-works-camber-29-test/

        Jinam mě u drahých kol často znervózní až příliš lehká karbonová kola, která nejsou až takovými setrvačníky, jako na levnějších kolech. Ale zase na ně člověk může dát o to těžší pláště a stále bude mít lehký set 😉