Aktuálně poslední zastávku týkající se výbavy redakčního stroje RB Bandit 675 věnujme plášťům Maxxis Agressor v rozměru 27,5×2,3“ a tlumiči DVO Topaz T3 Air, který již dobře znáte z našeho velkého srovnávacího testu tlumičů. Od té doby vyplynulo na povrch dalších pár poznatků…

Začněme u plášťů, které jsme si objednali z kraje léta a je na nich tedy najeto už slušných pár kilometrů. Přitom se zdá, že poměrně slušně drží, jejich vzorek nemizí a hrany špuntů se, zejména na zadním kole, zbytečně netrhají. Tento plášť nám dorazil v rozměru 27,5×2,3“ (šíře 2,3“ je shodná pro všechny velikosti – 26“, 27,5“ a 29“), v provedení Tubeless Ready (TR), s konstrukcí Double Down (DD) a se směsí Dual Compound (DC). Jedná se o kombinaci pryže dvojí tvrdosti, postavené na kordu s hustotou pletení 120 TPI.

Tato parádička se řadí mezi odolnější kousky, proto snad ani nepřekvapí hmotnost jednoho pláště 1040 g, což na 10 gramů odpovídá údajům výrobce (1050 g). Kdo by chtěl lehčího Aggressora, může sáhnou po verzi s EXO Protection a rovněž v TR provedení, která má při hustotě hordu 60 TPI tabulkovou hmotnost 885 g. Hovoříme primárně o rozměru 27,5“ a o skládacích patkách, jelikož se drátěný Aggressor ani nedělá.

Věčná otázka: Kam s ním?

Určení této pneumatiky směřuje, dle popisu Maxxisu, od těžkých XC okruhů s kamenitým a sypkým povrchem po náročné all-mountain řádění. Aggressorům by měl sedět tvrdý, sypký a lehce mokrý terén. Což v zásadě odpovídá i našim zkušenostem.

Co nás trochu zarazilo byla poměrně skromná faktická šíře pláště nasazeného na kola Industry Nine Enduro s vnitřní šířkou ráfku 26 mm. Již na pohled jsou tyto pryže poměrně hubené, když je nasadíte na kola a vložíte do enduro rámu, vypadají jako zubaté galusky nebo CX obutí. Tedy třeba v porovnání s WTB Vigilante 2,3“ nebo Maxxis High Roller 2,4“, které jsme na Banditu měli naposled.

Na redakčním RB máme teď na zkoušku i jeden prototyp od Specialized (pssst, nic jsem neřekl!), který je rovněž v rozměru 2,3“ a přitom je o slušných 6 mm širší než údajná „dva.trojka“ Aggressor. Vadí to něčemu? Místy ano, místy ne!

Rozměr dělá dojem!

Fakticky širší a objemnější pláště jsou nyní v módě, ale není to jen módní výstřelek. Širší obutí na širším ráfku zprostředkuje jezdci větší styčnou plochu, jistější grip a vyšší míru stability. A to ani nemluvíme o Pluskách! Každopádně Maxxis Aggressor se ukázal i tak jako solidní plášť, který se neztratí ani na závodech typu Rychlebské Enduro, které Zed absolvoval na Maxxisu Aggressor vepředu i vzadu.

V čerstvé hrabance se prý úzká guma hezky zařezávala, na kamenech a v technice by se ale hodil vyšší objem. A to i z hlediska tlumení, jelikož je Aggressor, i při použití „bez duše“, díky své zesílené konstrukci DD spíše tvrdší a odolnější než vyloženě super komfortní. Zase se ale Zedovi zatím nepodařilo jej říznout nebo cvaknout, jak to při druhé jízdě dokázal s Maxxisy Minion SS! Šikula – říznutý bok a propíchnutý běhoun hřebíkem…

Na trailbike nebo dozadu…

I přes menší objem je Maxxis Aggressor poměrně příjemnou gumou s jasně čitelnými jízdními vlastnostmi, kdy je o poznání ostřejší a jistější než často haněný Ardent. Ten jednoduše občas ustřelí, když s ním nejezdíte v prostředí, na které je vysloveně určen – tvrdý a rychlý povrch. Aggressor je v tomto směru rozhodně všestrannější, přitom je ale stále poměrně rychlý a slušně se odvaluje, pokud se něco takového dá říct o pneumatice, která váží více jak 1 kg!

Osobně jsem Maxxis Aggressor zkoušel minulý víkend na zadním kole, kdy jsem měl vepředu již zmíněnou (vlastně zatajenou) specialitu od Specialized. Z tohoto ježdění mám dojem, že bych Aggressor zvolil pro obě kola v případě použití na rychlém agresivním trail-biku, napadá mě aktuálně testovaný Giant Trance nebo slíbený prototyp RB Bandit 475 (menší bráška na 140 mm).

Jako druhá možnost, kterou jsem si vyzkoušel v Krušných horách naživo, se mi jeví kombinace něčeho širšího, ostřejšího a snad i měkčího dopředu (modelově Maxxis High Roller II na který nedám dopustit, Minion DHF a podobně, láká mě zkusit do podzimní sloty i Maxxis Shorty 27,5×2,4“) a dozadu použít Aggressor. Minion SS se zatím ukázal jako příliš slabý a tenký pro zadní kolo. Naopak Aggressor je, dle dosavadních zkušeností, sympaticky rychlý, jistý v záběru i při brzdění, a navíc je v provedení Double Down i vysoce odolný!

Jeden zážitek z víkendu

Živě si vzpomínám na pár situací, kdy jsem musel projet sekci po odkloněném svahu plnou slizkých kořenů. Tento víkend to v Kruškách klouzalo fakt výživně. Říkal jsem si v ten moment, že přednímu plášti můžu věřit, u zadního si nejsem jistý. Snažil jsem se proto zatížit více předek, poslat to tam a čekat, že budu zadní kolo korigovat při případném sklouznutí do strany. Nestalo se!

Úplně jsem zapomněl, že vzadu nemám žádný slick, ale poctivou gumu se slušným vzorkem a středně tvrdou směsí DD. Proto jsem to při druhé jízdě stejným úsekem přes kořeny poslal naplno a napřímo, byl jsem sice v pozoru, ale nic se nestalo… Jelo to jako po kolejích! Paráda 😀

Tolik zatím k Maxxisu Aggressor, tyto pryže budeme ještě chvíli zkoušet a také se pokusím opravit Minion SS, hodit si jej na své kolo, utěsnit všechny díry mlékem od No Tubes nebo Juice Lubes a snad to něco vydrží, ať si můžeme říct víc, než že boky tohoto pláště jsou poměrně slabé 🙁

reklama

DVO Topaz Air – rychlé poznámky z praxe

S DVO to bude již jen rychlé zastavení, jelikož vše podstatné zaznělo v článku „Velký test tlumičů na RB Bandit 675.“ Moje dnešní potřeba sepsat něco víc k tlumiči Topaz T3 Air pramení z několika nových praktických postřehů. Prvně mě překvapilo, že jsem jej musel při posledním foukání natlakovat víc, než původně. Pokud si správně vzpomínám, používal jsem jako výchozí hodnotu tlak 180 psi.

Pak jsem přijel do Krušných hor, tlumič zcela vypustil, abych mohl v klidu vytáhnout sedlovku a nastavit si správnou výšku sedla (viz RB Bandit a nové komponenty #1) a najednou foukám, kontroluji a foukám a foukám… Zkrátím to, při stejné váze jezdce jsem se najednou dostal na nějakých 220 Psi (tolik jsem snad od léta nepřibral). Možná je to tím, že se úplným vypuštěním trochu přepustily komory (negativní/pozitivní), nebo za to může chladné počasí, výraznější zajetí tlumiče…

Nevím, ale tlumič jsem dofukoval asi třikrát, než jsem se dobral k optimálnímu sagu?

Vadí, nevadí

Ve výsledku to snad ani nevadí. Prostě jsem foukal o trochu déle, naladil si odpovídající sag (kroužek na spodní hranu loga DVO na pístnici) a pak si užíval, jak to dokonale žehlí! V prvních dvou výjezdech jsem dokonce sahal po páčce kompresního tlumení T3, abych živější projev zadní stavby lehce zkrotil. Po chvíli zvyku už jsem na tuto páčku raději nesahal, aby se mi nestalo, že bych nechal tlumič do sjezdu přiškrcený! Že se mi to poslední dobou párkrát povedlo a já v půlce sjezdu zastavoval! Nebo také hned po startu erzety na Rychlebech!

Zatím jsem ani neměl čas a potřebu ladit chod tlumiče vložkami vkládanými do zdvojeného pláště hlavní komory a možná to tak i nechám, jelikož k funkci zatím nemám výhrad. Naopak spíš žasnu, jak krásně to chodí. Ale vyzkoušet by se to mělo, když je to tak snadné 😀

Nad čím jsem také spekuloval je tlakování měchu v expanzní nádobce, kde je doporučený rozsah 170 – 200 psi. Soudě dle jiných tlumičů a na základě diskuze pod článkem by toto nastavení mohlo ovlivnit citlivost zkraje zdvihu (nižší tlak = vyšší vnímavost), avšak bráno selským rozumem mi připadá, že zmíněný rozsah 30 psi toho stejně moc nezmění.

*Vzpomenete si někdo, jaké to bylo piplání, když si člověk chtěl přesně naladit tlak v komoře SPV na vidlici či tlumiči Manitou? Měl jsem tento systém rád, ale to hraní si a nahánění jednotek PSI bylo někdy k vzteku!

Navíc při sundávání pumpičky z ventilku člověku vždy nějaký ten „psík“ uteče, proto mi přijde tato záležitost poněkud diskutabilní. Pokud s tím ale máte své zkušenosti, napište nám je do komentáře pod článek, a třeba mě donutíte k tomu, abych s tímto nastavením začal laborovat!

Co budeme ladit příště?

Jak s oblibou říkám: „Znal jsem jednoho chlápka, byl to ladič pian. No spíš ladič, než pijan!“ Ne, až takový šťoura nejsem a kroutit donekonečna čudlíky na tlumičích Cane Creek DB apod. mě vlastně nebaví. Radši jdu jezdit! Každopádně jsem chtěl nastínit skutečnost, že další úprava, která čeká redakční RB Bandit 675, se bude týkat pro jednou zase vidlice Manitou Mattoc. Loni jsme měnili prvek HBO (Hydraulic Bottom Out), abychom dosáhli větší linearity, letos máme v plánu proces víceméně opačný.

Díky programu MRD (Manitou Racing Development) je již nějaký čas k dispozici, vedle jiného, také plovoucí píst IRT (Infinite Rate Tune), který rozdělí pozitivní vzduchovou komoru na dvě. Díky tomu můžete zespodu foukat základní tlak a třeba jej i proti svým zvykům o něco snížit, nahoru pak fouknete o něco víc. Plovoucí píst se pak, při zachování superjemného začátku, postará o výraznější progresi na konci kroku. Dle všeho o dost lepší cesta než cpát do vidlice Tokeny!

Na tuto operaci se chystáme zkraje listopadu, takže se těšte na krátký report z dílny Progress Cycle a následný rozbor z terénu popisující, jak se Mattoc s plovoucím pístem chová v reálném provozu.

Maxxis Aggressor 27,5×2,30″ Doubledown v nabídce obchodu koloshop.cz

Foto. Štěpán Hájíček