Mnozí jistě dobře znáte náš web, naše tváře (alespoň s helmou na hlavě) a také naši výbavu, do níž již několik let neodmyslitelně patří boty FiveTen. Aktuálně model Freerider Contact. Osobně vozím Contacty již druhou sezonu, proto bych rád shrnul jejich vlastnosti nejen z dlouhodobého hlediska.

Tretra FiveTen Freerider Contact v mojí výbavě před dvěma lety vystřídala původní Frerider VXi a rozdíl to byl pořádný! Podrážka, její směs, podoba a zpracování se fakticky nezměnila, což je jedině dobře, jelikož ta byla vždy dokonalá! Hodně se ale odehrálo nad podrážkou…

Před podrážkou, za podrážkou nikdo nesmí stát, nebo…

Jestli je třeba jen z půlky pravda to, co jsem někde před delším časem zaslechl, pak by to vysvětlovalo mnohé. Říkalo se, že FiveTen dříve používal vlastní podrážky s jejich originální směsí, (převzatá z horolezeckých „lezeček“), kterou pak lepil na „obyčejné čínské kecky“. Berte to prosím trochu s rezervou. Každopádně zhruba od sezóny 2015, kdy byl, vedle jiného, představen model Freerider Contact, si již FiveTen vyrábí své boty kompletně sám.

Je to dáno zřejmě i tím, že je značka FiveTen vlastněna sportovním gigantem Adidas, který zase nově používá unikátní směs podrážky Stealth na novou řadu vlastní MTB a volnočasové obuvi (viz třeba poslední report z Eurobiku 2016). Každopádně současné Freeridery Contact a další nové modely představené pro rok 2017 jsou o poznání jiné, než jak tomu bývalo dříve.

Nové, lepší, menší?!

Je docela zajímavé, že když jsme před dvěma lety dělali větší objednávku na boty FiveTen, všichni v teamu jsme si svorně zvolili Freerider Contact. Zároveň se stalo, že si „malý Kuba“ objednal velikost 46, tak jak tomu bylo u všech jeho dosavadních „FajfTenů“ a najednou mu byly boty malé! Musel je proto vracet a objednat si velikost 47! Pokud je měl dříve natěsno, pak to vlastně chápu.

Moje první „nové“ FiveTeny Freerider VXi byly velikosti 45, nebyly vůbec špatné, jen mi byl jejich svršek lehce volnější a já si je proto musel více utahovat. Kolega Zed to dokonce vyřešil tím, že si dovnitř vystřihl vlastní stélku z nějakého extra silného kartonu! Každopádně, když pak po roce dorazila nová série FiveTen Freerider Contact, tak jsme já i Zed byli naprosto spokojeni a Kuba řešil větší botu…

To jen dokazuje, nakolik se svršek mezigeneračně změnil. Nové Contacty jsou oproti generaci VXi pocitově tužší při obouvání, méně objemné, zároveň je ale jejich svršek měkčí, lehčí a poddajnější. Staré Freeridery VXi bylo třeba chvíli nosit, než se vyšláply a než povolily, naopak s Contacty jsem měl téměř od začátku pocit, jako bych měl na noze dědovy bačkory… Nádhera!

Nejsem bačkora, ty jsi bačkora!

Hodně asi záleží, na co jste zvyklí a co od své sportovní obuvi požadujete. Já osobně mám spíše širší chodidlo, proto mám radši boty o půl čísla větší, hlavně ale širší a lehce volnější. Doma ve skříni mám třeba krásné zelené moderní Botasky, které se mi strašně líbily, ve výsledku je ale skoro nenosím, jelikož jsou dost pevné a úzké. Naopak FiveTen Freerider Contact to je labůžo, na ty se vždy těším.

Neberte to ale tak, že by tato bota byla měkká jako bláto, že byste necítili pedál atd. Respektive Freerider Contact je měkčí, opravdu hodně, hodně pohodlný a proto se hodí pro „volný styl jízdy“. Pokud chcete obuv pevnější, závodnější, vyberte si třeba model Kestrel pro nášlapy, nebo jednu z drsnějších DH variant, kterých má FiveTen v nabídce celou řadu. Vždyť o tom to celé je, mít si z čeho vybrat!

Podrážka a ti ostatní…

Svršek Freeriderů Contact je fajn, je příjemný, komfortní a poměrně vzdušný. Občas je vtipné sledovat, jak se slídová fólie chránící základní pleteninu na boku boty při větší zátěži zevnitř zapaří, ale to vlastně nemá žádný vliv na funkci. Boty poměrně slušně schnou, nejsou těžké a tak vůbec. Klíčovým prvkem u treter určených pro volné pedály (platformy) je ale samozřejmě podrážka, její zpracování, směs, směs a zase směs! Mluvíme o pryži, kdybyste netušili 😀

FiveTen Stealth je, ať si říká kdo chce co chce, zatím to nejlepší, co jsem na noze a na volném pedálu doposud vyzkoušel. Docela jsem si oblíbil i plochou podrážku (v místě, kde dosedá pedál), kde je o trochu vyšší vrstva pryže a vy nejste žádným způsobem omezeni v tom kam, jak a pod jakým úhlem položíte nohu na pedál. Plochá dosedací plocha při chůzi po čerstvém blátě či mokré trávě, pravda, někdy uklouzne, ale zase je naprosto skvělá, když skáčete po kamenech a hledáte si stopu. Nebo když procházíte Whistler sekci na Trutnov Trails…

A samozřejmě, skvělá je hlavně tehdy, když položíte svou spanilou nožku na pedálek s decentními, mnohdy spíše brutálními hroty! To je prostě něco. Záleží samozřejmě i na konkrétním pedálu a na podobě a počtu jeho trnů, v principu ale nejde s botami FiveTen šlápnout vedle…

Podlepeno smůlou

Mám opravdu hodně rád ten pocit, když si obuju své oblíbené „kecky“ FiveTen a položím nohu na pedál. Ta jistota spojení je prostě jedinečná. Nemusíte se bát, že by vám noha sjela z pedálu, i když na něj po dopadu skoku položíte třeba jen kus hrany na straně palce. Skvělá je přilnavost při šlapání, kdy po chvíli jízdy a při soustředění zjistíte, že pedály můžete klidně tahat i nohou nahoru, tak jako byste měli nášlapy.

Jednou, možná i vícekrát se mi stalo, že jsem při brouzdání po lese, focení, hledání trailu apod., našlápl kus smůly z padlého stromu, ta se mi „přilepila na paty“ či spíše na špičky a když jsem pak vyskočil do sedla, skoro jsem nemohl sundat nohu z pedálu. Trvalo pak docela dlouho, než se smůla ošlapala. V každém případě by toto mohla být rada pro ty, kdož nejsou s jistotou spojení svých bot a volných pedálů spokojeni. Samozřejmě myšleno s velkou dávkou nadsázky, i když platí: „na každém šprochu je pravdy trochu!“

Jako když pedál obtočíš igelitem

Abych nezapomněl, důležitá je i konstrukce porážky, která je opět vzorně vyladěná téměř k dokonalosti. Tím je myšleno, že Freeridery Contact nejsou žádné měkké skejtové kecky, že se vám chodilo rozhodně neobtočí okolo pedálu. Naopak tuhost podešve je volená rozumně, tlak z pedálu se slušně přenáší na celé chodidlo a obráceně.

Přitom se ale s těmito botami stále velice komfortně chodí, přičemž necítíte žádné zásadní omezení jako v případně klasických sportovních treter určených pro nášlapy s extra tuhou podrážkou. Ano, stane se, že v delším sjezdu nebo po celém dni šlapání se dostaví lehké brnění, necitlivost a podobné reakce chodidla, to se mi ale při extrémní zátěží stává se všemi botami, proto bych za to FiveTen rozhodně nehanil.

Naopak musím ocenit, že z pohledu jezdce i přes patrnou oporu stále cítím své pedály. Cítím, jak na nich stojím, poznám, kdyby mě některý pin tlačil kvůli jeho nevhodné poloze atd. Skrz boty, chodidla a pedály vnímám své kolo a vím tedy přesně, co se pode mnou děje! A to je jeden z důležitých aspektů, když se pohybujete v technicky náročném terénu. Nebo se snad pletu?

Co za to?

Všichni majitelé bot FiveTen asi uhodnou, o čem bude řeč nyní. Ostatní možná tato otázka napadla již dřív… Nejde ani tak o peníze, i když oficiální cenovka 3 780,00 Kč (3riders.cz) není zrovna zanedbatelná. Onou cenou za výše popisované a do nebes vyzdvihované vlastnosti je ale reálná životnost treter FiveTen! Ta se rozhodně nepočítá na násobky let, tedy podle toho, jak často a intenzivně jezdíte.

Kolega Tomáš má například své Freeridery VXi Elements dodnes, už je ale budeme po třech sezónách použití měnit. Druhý kolega Zed má Contacty druhým rokem, přičemž jeho kecky už také pomalu ale jistě míří do věčných lovišť. Já sám, jak jsem již v úvodu naznačil, jsem za poslední tři roky oddělal troje boty 5.10! Jezdím s nimi poměrně často, často nohou na pedálu vrtím (neustálá snaha najít ideální polohu jako když si vezmu nášlapy) a také jsem si oblíbil pedály s ostrými piny.

Kolega (redakční korektor) Zed třeba na RB Bandit 675 vozí dlouhodobě pedály Chromag Contact s botami FiveTen Freerider Contact), které mají piny decentní, zabroušené s matičkovým povolováním. Moje dlouhodobě používané Fire Eye Broil mají ostré a dlouhé piny (ostré šroubky), což je možná i oním důvodem, proč mě již nyní dosluhují druhé Contacty, když Zed má stále ty původní. A malému Kubovi vzhledem k tomu, že teď pro samou práci a domácí kočárkové povinnosti na kole skoro nejezdí, vydrží jeho Freeridery Contact velikosti 47 nejspíš ještě rok či dva!

Když odchází natrvalo…

Jak mi ostatně jednou řekl kamarád a dovozce bot FiveTen do ČR: „Co se divíš, když máš botu s nejměkčí směsí podrážky na trhu, tak nečekej, že ti vydrží půl dekády!“ Je to tak, fyzikální i logické zákony existují, a pokud FiveTen nebo někdo jiný nepřijde s revolucí díky nanomateriálům nebo s něčím podobným, pak to bude vždy „něco za něco!“

K čemu jsem se ale chtěl dobrat je skutečnost, jak to vypadá, když FiveTeny „dojíždí“. Tím jim asi moc velkou reklamu neudělám, ale taková je realita a… Vždyť už jsem to vlastně řešil o odstavec výš! To, že je čas na nové FiveTeny poznáte, když botu otočíte a tam, kde byly jemné „vpichy“ od vašich pinů, jsou nyní slušné krátery. Extrémem je, když se „propícháte“ skrz na skrz gumovou podrážkou Stealth a začne na vás vykukovat výztuha podešve. Vím, o čem mluvím…

Umělé prodloužení života

Toto se mi povedlo u první generace FiveTen Freerider Contact. Bota už pak na pedálu moc nedržela, respektive ne v takové poloze, jaká je pro mě přirozená. Když jsem se snažil položit chodidlo trochu jinak, tak to chvíli drželo, brzy ale ony vyšlapané krátery mé chodidlo donutily sklouznout do výchozí polohy. A pak už zase noha na pedálu lehce putovala.

Praktickou radou pro lehké prodloužení životnosti vašich bot na konci jejich životního cyklu je vyměnit pedály (třeba si je jen prohodit s kamarádem) nebo u těch svých přeházet pozice jednotlivých pinů. Některé modely disponují poměrně velkou variabilitou. Na čas to pomůže, ale je jasné, že se stejně jedná o oddalování nevyhnutelného. Když o tom ale takto „nahlas“ přemýšlím, možná by pomohlo přeskládat piny po půlce sezóny, nebo vyměnit pedály v půlce životnosti boty? To schválně zkusím s novou generací, když to vyjde 😀

 

FiveTen Freerider Contact x Specialized 2FO Flat

Pozorným čtenářům jistě neuniklo, že tuto sezónu vozím nejen tretry FiveTen, ale dlouhodobě zkouším i konkurenci v podobě modelu 2FO Flat od Specialized (představení z jara 2016). Nedá mi to, abych se nepustil do alespoň letmého srovnání…

Přestože jsem tretrám FiveTen výše v textu skoro vyznal lásku, musím přiznat, že za určitých podmínek si radši beru boty Specialized. Jak vyplývá z tohoto hodnocení i z praktického představení modelu 2FO – FiveTen je luxusní měkká bačkora, Specialized představuje spíše tvrdší a pevnější botu do těžšího terénu a do drsnějších podmínek obecně.

Lépe vklouznu, až pak trpím…

Boty Specialized se mi paradoxně mnohdy lépe obouvají než FiveTen, když už jsou ale na noze, tak je znát jejich tužší konstrukce a použité pevnější materiály. Freeridery se naopak při obouvání lehce brání, jakmile ale noha vklouzne dovnitř, je to jako již zmíněná bačkora.

Chybí mi sice osobní zkušenost (krom letitého modelu FiveTen Hellcat), ale konstrukčně a zaměřením by se, dle mého dojmu, měly boty Specialized 2FO srovnávat spíše s modely FiveTen Impact, Hellcat nebo Maltese Falcon. Drsnější, těžší varianta pro FR a DH.

Z toho vyplývá i fakt, že boty Specialized si beru obvykle tehdy, když mě čeká více chození v ostrých kamenech, když čekám nějaké extrémy kupříkladu v podobě deště, brodů apod. Vzhledem k jejich „celo-gumové“ konstrukci je zde menší riziko totálního promáčení, rovněž se o nich říká, že po vylití „rybníku z bot“ snáze a rychleji uschnou. Což se mi vlastně párkrát i potvrdilo.

Naopak co mi vadí je skutečnost, že s botami Specialized 2FO Flat necítím tak dobře pedál. Jako by mezi ním a chodidlem byla tenká překližka a ne gumová podrážka! A rovněž přilnavost směsi je někde jinde než u FiveTen. Za sucha pevnost spojení u Specialized poměrně dobře supluje strukturovaná podrážka, kdy mezi výstupky dobře zapadnou jednotlivé piny. Za mokra, jako tuto sobotu na Klínech, jsem ale nejednou pocítil, že spojení bota/pedál není tak jisté jako v případě treter FiveTen.

Na obhajobu modelu 2FO Flat musím dodat snad jen tolik, že je již nyní dost patrný výrazně vyšší předpoklad životnosti podrážky, jelikož stopy od pinů jsou na tretrách Specialized sice znát, krátery jako na FiveTen Freerider Contact se na nich ale zatím rozhodně netvoří. Ale je to stále dokola to samé – přilnavost, nebo životnost? Rozhodnutí je na vás!

FiveTen Freerider Contact – závěr

Boty FiveTen jsem si rychle oblíbil. Zprvu mě kluci vlastně dost dlouho přemlouvali, ať vyměním nášlapy za platformy, což kdysi, s obyč keckami a šílenými pedály Syncros s odlitými piny a hmotností asi 10 kg, nebylo jednoduše ono! Pak se ale povedlo Kubovi zapéct své Hellcaty v troubě u nás na chalupě (když se je snažil usušit), výsledkem čehož se srazily o dobře půl čísla. Jemu se pak již noha dovnitř nevešla, mně ale padly parádně! A pak jsem konečně pochopil.

Od té doby mám již třetí „osobní“ FiveTeny, mám je rád a pro technické ježdění na drsnějších trialových a enduro kolech bych je neměnil. V případě silnice, XC a obecně rychlých kol stále vozím nášlapy Crankbrothers, jinak ale frčím čistě na platformách. Aktuálně přitom střídám boty FiveTen Freerider Contact (model 2016) a Specialized 2FO Flat. Kdy které jsem již popisoval výše. Přednostně ale většinou sahám po variantě 5.10.

Je to kvůli tomu, že jsou tyto boty lehčí, měkčí, komfortnější a díky mimořádné směsi jejich podrážky dokonale drží na pedálu. Navíc je jejich podešev tak akorát pevná, aby měl člověk pocit dostatečné opory, zároveň, aby stále přirozeně cítil pedál a skrz něj vnímal, co dělá jeho kolo. Cena za tyto skvělé vlastnosti ale není malá, jednak ta pořizovací 3 780 Kč, jednak fakt, že při intenzivním použité „odděláte podrážku“ po roce až dvou! Je to prostě „něco za něco!“

Základní data:

Five Ten Freerider Contact
Cena: 3 780 Kč
Hmotnost (vel. 45): 420 g
Web dovozce: 3riders.cz

Rovněž v nabídce obchodu koloshop.cz

Porovnání hmotností (jedna bota)
Five Ten Freerider Contact – 420g (vel. 45)
Five Ten Freerider VXi – 480 g (vel. 45)
Specialized 2FO flat – 485 g (vel. 46)
Specialized 2FO clip lite – 475 g (vel. 45, včetně kufrů Crankbrothers)
Giro Terraduro 515 g (vel. 45)
Giro Carbide 390 g (vel. 45)

Foto: Štěpán Hájíček