Enduro Race Klíny 2016 – popis tréninku a tratí

Přiznávám, letos jsem osobně mnoho závodů Enduroserie 2016 neobjel, každopádně poslední závod v nové lokalitě, ve sportovním areálu Klíny v Krušných horách, která nahradila tradiční Most, jsem si jednoduše nemohl nechat ujít.

Vzal jsem to ale tentokrát trochu zbabělou cestou, když jsem si dopředu zařídil permanentku na lanovku v Klínech a do kopců zdvihajících se nad Mosteckou pánví přijel jen na sobotní trénink. To proto, abych si projel zdejší tratě, za které můžeme poděkovat místnímu staviteli, kterým je Tomáš Trunschka. Pevně věřím, že nakonec nikdo nenadával a nestěžoval si, jelikož tratě byly pestré. Dlouhé i krátké, pomalé i rychlé, přírodní i umělé.

Když rodinka mrzne

Měl jsem s sebou tentokrát i celou rodinu, které jsem slíbil velké hřiště, lanový park, minigolf a jiné atrakce, kdy se všechny nachází na kopci v Klínech poblíž lanovky. Jen by si to nejspíš manželka s dětmi užila o něco víc, kdyby nebylo kolem šesti až osmi stupňů nad nulou a do toho nemrholilo. Jediné, co alespoň trochu drželo „morálku v teamu“, byl příslib, že odpoledne pojedeme do Aquadromu v Mostě. To byla nakonec dost silná motivace i pro mě a také vzpruha, když jsem se třeba kroutil na mokrém zadku na lanovce!

Radši vám ani nebudu vyprávět, jak dlouho jsem se rozhodoval, jestli do Klínů vůbec vyrazit či nikoliv, kolikrát denně jsem kontroloval předpověď počasí a tak podobně. Nakonec jsem ale rád, že jsem se hecnul a že jsme do Klínů dojeli. Měl jsem sice nejednou pocit, že se snažím naplnit heslo: „Zážitek nemusí být dobrý, hlavně když je silný…“ Jak na tom ale museli být ti, kdož zůstávali na místě a šli v neděli na ostrý start?

Doslechl jsem se později od kamarádů a kamarádek, že v neděli ráno byla „neskutečná kosa“ a že to po dešti, který přišel večer po tréninku, při závodě na mnoha místech klouzalo o hodně víc, než při našem společném najíždění tratí. O tom si ale ještě povíme, jelikož mám slíbený osobní pohled na tento finálový závod sezóny od Andrey Drengubákové (vítězka v Klínech a vítězka celé Enduroserie 2016) a od Jakuba Pavlase (v Klínech 15. místo – Canyon Amateur Enduro Team). Takže o Enduroserii neslyšíte letos naposled!

Trénink na přeskáčku, popis popořadě

Když jsem v létě dával dohromady report od Andrey ze Zadova, kde šla holka do stromu a proto popisovala jen sobotní trénink, byl jsem trochu zmatený z toho, jak líčila erzety v pořadí, jak je kombinovala při tréninku. Měl jsem i proto v plánu projet si v Klínech vše tak, jako bych jel závod. To by ale na mě nesměla čekat zmrzlá rodinka a vůbec by bylo fajn, kdyby bylo trochu lepší počasí a více času. Jel jsem tedy nakonec kombinaci RZ1, RZ4, RZ3, RZ5, a RZ2. Ale popsat vám je zkusím v závodním sledu, ať se v tom společně neztratíme.

Enduro Race Klíny 2016 – RZ1

Sport areál Klíny je specifický v tom, že se jeho středisko nachází na kopci, nikoliv pod ním, jak je běžně zvykem. Nahoře v areálu bylo i zázemí závodu, logicky horní stanice lanovky a také start RZ1 a RZ5. Jen co jsem dorazil na místo a když jsem se poté klepajíc kosu převlékal do „kůže“, potkal jsem Kubu Pavlase a jeho Canyon partu. Hodili jsme řeč a domluvili se, že pojedeme společně. Alespoň začátek, k čemuž se dokonale nabízela RZ1.

V Klínech se rodí, či dnes již vcelku rychle vzkvétá bikepark, jehož tratě byly využity i při závodě. Kupříkladu RZ1 vedla z více jak poloviny své délky (1,7 km, převýšení 230 m) po tratích bikeparku, které různě kombinovala. Začátek po červené, pak kus po modré, ke konci po černé a na závěr jsme zmizeli v lese a jeli čerstvou hrabankou. To proto, aby to bylo pořádně #endurospecific a hlavně, aby se mohlo sjet až dolů do údolí, kam už lanovka ani bikepark nesahají.

Začátek byl příjemně hravý, zatáčky, skočky, tu větší, tu menší. Vše na přírodním povrchu, tedy na odhrabané a udusané hlíně. Místy čisté umetené, místy s trochou kořenů. Byl jsem trochu ztuhlý, ale bylo to fajn a určitě si to tady budu muset zkusit i mimo závod. Závěrečný hrabankový úsek pak byl vážně něco. Trochu nás potrápila jedna skalka a za ní hrb, kde to člověka tahalo bokem do mlíka, jinak jsem si ale rochnil v jehličí a v listí jako prase v blátě! Tohle mám vážně rád!

Bylo tu i pár poměrně strmých sekcí, kdy ale obvykle stačilo přilepit zadek na zadní kolo a šlo to krásně a kontrolovaně zplužit, jako když učíte děti na lyžích 😀 Nechci svévolně ničit lesy, nebo k tomu někoho nabádat, ale přesně takovéto sekce mě na enduro závodech baví asi nejvíc. Bylo to jezdivé, mělo to svoje flow a bylo to zábavné a tak akorát náročné.

Enduro Race Klíny 2016 – RZ2

Přejezd na dvojku by v závodě vypadal tak, že si z údolí od potoka vyšlápnete k dolní stanici lanovky, jel jsem to ten den dvakrát a místy jsem tlačil, a pak už se na lanovku jen díváte a stoupáte křížem-krážem po sjezdovce nahoru. Poté, co člověk dosáhl střediska Klíny či stejnojmenné obce, vystoupal ještě o kousek výš, po chvíli zmizel v lese a na konec sbíral dalších pár výškových metrů směrem na Mračí vrch (852 m). A zde někde, uprostřed lesa, byl start RZ2.

Dvojku jsem jel v sobotu jako poslední a možná to bylo dobře, protože jsem měl pocit, že je pro mě připravená jako odměna za celodenní snažení. Dvojka byla druhá nejdelší, celkem 3 km (převýšení 350 m) a byla docela šlapavá. Nebo jak se to vezme. Z drtivé většiny se jelo po přírodním lesním povrchu, trailu vyjetém stovkami MTB plášťů, přičemž sklon nebyl nijak výrazný. Byla zde celá řada přírodních vln, proto se dalo jet a houpat se jako na obrovském lesním pumptracku.

V neděli po dešti to už prý už tak jezdivé nebylo, ale v sobotu jsme byli dole, na konci této erzety, všichni jednoznačně nadšeni. Někde v druhé třetině byla tato, jinak technicky spíše méně náročná erzeta, okořeněná slušně divokou rock garden, kterou jsem já prostě prošel. Nějak jsem neměl svůj den (zjistil jsem třeba, že návštěva posilovny po roční pauze dva dny před závodem není úplně optimální taktikou) a nechtěl jsem oddělat Giant Trance půjčený na test. Kluci a holky to ale tady dost pilovali a nejvíc se mi líbil komentář Kuby Pavlase:

„Kluci z teamu to zkoušeli projet v XC módu, tak jako celou tuto RZ, a nikomu to nešlo. Proto jsem na druhý pokus přepnul na DH mód a prostě to tam narval! Ráfky si sice párkrát zacinkaly, ale projel jsem to čistě a gumy taky vydržely!“ (Kuba a jeho parta jezdí na strojích Canyon Strive CF Race)

Enduro Race Klíny 2016 – RZ3

Na trojku vedl jeden z delších transferů. Jelo se od vodní nádrže Janov zpět nahoru do Klínů a pak kus dál až do severnější části obce Klíny do chatové oblasti. Mimochodem přehradu Janov „drží na místě“ krásná tzv. Mostecká přehrada. Start RZ3 byl hodně nenápadný, jelikož začínal pěšinkou mezi chatkami.

Celá trojka byla dle mého pohledu dost zvláštní a v neděli musela být po dešti těžká a nepříjemná. Střídaly se zde kratší části vedoucí po starých horáckých cestách a tisíce odboček do divočiny lesa, kde byla trať z valné většiny vyznačena v odkloněném svahu.

V praxi to vypadalo tak, že se člověk neustále snažil držet horizontální rovinu, ale jeho kolo stále častěji ujíždělo bokem dolů ze svahu. Do toho se tu a tam objevilo zpestření v podobě kořenů, to byla ještě docela pohoda, nebo velkých balvanů. Kdyby bylo sucho a kdyby to o něco lépe drželo, člověk by se snad i mezi ty butráky občas vešel. Takhle to bylo, asi nejen v mém případě, o stylu „královna koloběžka“ s tím, že jsem přes kamenné sekce šel radši pěšky. Neměl jsem bohužel čas zkoušet jednotlivé sekce opakovaně L

Úplný závěr už byl jezdivější, navíc již při tréninku zde stáli diváci a mocně fandili. Snažil jsem se tedy vypadat a pilotovat alespoň trošku jako závodník. Trojka byla náročná, místy vlastně dost nepříjemná, ale kdyby bylo sucho, nebo bude-li za rok tato erzeta více vyjetá, mohla by být o mnoho zábavnější a jetelnější (délka 1,3 km, převýšení 250 m).

Enduro Race Klíny 2016 – RZ4

Pokud by se vyhlašovala soutěž o nejdelší transfer, pak by v Klínech vyhrál ten vedoucí na start RZ4. Až na nekonečnou závěrečnou část byl ale vcelku příjemný s pohodovým „kecacím“ sklonem na široké lesní cestě. Jen prostě ve chvíli, kdy si člověk říkal, že už je vlastně dost vysoko, se najednou objevil plot Flájské obory a u něho šipka vedoucí doprava, kolmo nahoru! Dál už to bylo pochodové cvičení na další kilometr dva.

Čtyřka jako taková ale za tu námahu rozhodně stála. Škoda šedivých mraků a minimální viditelnosti, jinak by se člověk asi chvíli zastavil u vysílače na vrcholu Střelná (868 m), nebo by dokonce popojel na nedalekou vyhlídku na vrcholu Loučná (956 m). Za dané situace by ale náhodný pozorovatel zíral pouze do mlhy a zbytečně rychle prochladl.

Zpět ale k RZ4, která začínala tím, že z lesní cesty uhnula do boku a zmizela kdesi v houští. Ale v krásném krušnohorském houští. „Extrémní čtyřka“ s délkou 3,5 km a převýšením 450 m měla de facto tři specifické sekce. Vršek byl luxusně přírodní. Lesní pěšinka vedoucí tu po trávě, tu starým úvozem, chvilku bylo potřeba kolo vytáhnout přes nějakou muldu, jindy jej zase odlepit na v lesním porostu dokonale zamaskovaném dropu a tak podobně.

Prostřední část, kdy jste z vrchu líznuli lyžařský areál Meziboří, připomínal punkový „domo-robo“ bikepark a mělo to tu slušné kule, flow a našly se zde jak vybrzděné zatáčky, o které se dalo opřít, tak i skůčky a dropíky, případně skoro až trialové sekce mezi šutry. Jen to tu místy zatraceně klouzalo! Kubu jsem potkal jak ufukuje svoje Maxxisy, aby měl větší grip!

Spodní část byla hodně specifická, až skoro nevím, jak ji popsat. Vrstevnice, na většině míst zatraceně úzká, vlevo kopec, o který se můžete opřít, stačí jen natáhnout ruku, vpravo v lepším případě stromy, které by alespoň zbrzdily možný pád. Na pár místech se vpravo nacházel otevřený svah s výhledem na údolí a asfaltku, po níž vedl závěrečný transfer. Ta ale byla o 150 až 200 metrů níž! Do toho pár jinak lehkých, za daných okolností ale dost „kardio-rizikových“ technických překážek v podobě různých kořínků, skalek nebo jen padlých kmenů.

Brát to jako vyjížďku a nespěchat, tak si budu chrochtat blahem. Za mokra a při závodě?! Dole jsem neodolal a vtipkoval, že by v neděli měli stát v údolí sběrači s černými pytli na mrtvoly a jiní, kteří by sbírali padající rámy a rovnou plnili mostecké a litvínovské bazary. Možná až příliš černý humor, sorry!

Jakub mi každopádně po závodě napsal, že se mu tato sekce jela v neděli paradoxně lépe, než při tréninku. Jiný hlas zněl „zítra to pojedeme jako vyjížďku a bude to fajn.“ Proto si myslím, že jsem svými morbidními vtípky nikoho nejspíš nerozhodil ani neodstrašil!

Enduro Race Klíny 2016 – RZ5

A RZ 5, to už byl jen takový bonbónek na konec pro statečné závodníky. Od konce čtyřky bylo potřeba vyšlápnout kousek údolím, pak nastoupat pár desítek výškových metrů k lanovce a nahoru se už svést na laně. Pětka pak byla, na posledních asi 100 metrů, čistě bikeparková (celkem 1,25 km, převýšení 130 m). Nahoře hromada klopenek, někdy dost uzavřených, ale se slušným flow a s dobrým tvarem a obloukem. Jakože slušně vyšejpované 😀

V prostředku si vybavuju něco málo kořenů a pak už jen hravou bikeparkovou pěšinu, nebo dva dřevěné mostky, které by asi člověk celé přeskočil, nejet to na oči. V závěru se objevilo zpestření v podobě zhruba 100 až 200 metrů po hrabance, která jezdce navedla k cíli nacházejícímu se těsně u spodní stanice lanovky. A nahoru se jelo opět po špagátě!

Enduro Race Klíny 2016 – závěr

Sám jsem sice ostrý závod nejel, ale jsem moc rád, že jsem si projel všechny tratě alespoň v rámci sobotního tréninku, že jsem potkal hromadu známých a že jsem se sem vůbec dostal. Krušné hory mám jednoduše rád, toto léto jsem si je projel s kolem a s autem skoro celé od Děčína po Nejdek, v Klínech jsem byl ale poprvé a jisto jistě se sem budu vracet! Ostatně, když jsem na jaře dával dohromady letošní kalendář enduro závodů a když jsem zjistil, že se Most přetavil v Klíny, věděl jsem, že tam chci být a nakonec mi to i vyšlo! A byl jsem za to sakra rád.

Každopádně v sobotu odpoledne mi nevadilo, že jsem mohl zalézt do bazénu a pak jet domů. Když se mi pak po cestě domů ani na chvíli nezastavily stěrače, myslel jsem na všechny kamarády a známé, jak na tom asi budou v neděli při ostrém startu? Dali to! Proto hluboký respekt všem, kteří v neděli vůbec vylezli z postelí, všem co se postavili na start, obrovská poklona všem co to v neděli celé objeli a ještě závodili.

Velké poděkování patří pořadatelům, respekt lidem na stáncích, že tam v té zimě a dešti stepovali celé dva dny, díky také za tratě a poděkovat bych chtěl i sportovnímu areálu Klíny za to, že zde jeho lidé celé dva dny houževnatě „točili lanem“, i když bylo mokro a mrzko. Ale to je vlastně v Krušných horách normální počasí 😀

Jen možná poslední poznámku. V propozicích stálo, že je Enduro Race Klíny závodem pro širší obec bikerskou, čili endurovou. No, až tak „easy“ to podle mého nebylo. Řada erzet byla krásně jezdivá, mnoho z nich ale vyžadovalo nemalou porci zkušeností s ovládáním kola, proto bych se zde o vyslovené enduro začátečníky trochu bál. Možná je ale toto můj problém – moc se bojím a moc to řeším!!!