Enduro Race Klíny 2016 – jak to viděl Kuba Pavlas

Ke konci sobotního tréninku se u Janovské vodní nádrže (cíl RZ2) loučíme se Štěpánem, který pokračuje relaxovat s rodinou do mosteckého Aquadromu, což mu tiše závidíme a pomalu pokračujeme zpět do areálu Klíny, kde nás čeká ještě poslední erzeta k projetí před nedělním závodem.

Byla to RZ5, která naštěstí končila u spodní stanice lanovky, s níž jsme se svezli zpět nahoru. Kola pucujeme opatrně wapkou, aby nám ložiska později nenadávala! Konečně se převlékáme do suchého a teplého oblečení a za mírného deště provádíme rychlý servis našich „kladiv“ (Canyon Strive). S kručením v břiše uklízíme věci do aut a hned nato spěcháme do místní restaurace na večeři. Díky počasí byl dnešek zvlášť náročný a data na Stravě to potvrzují: 35 km a 1600 m nastoupáno (dobrá, třikrát jsme jeli lanovkou, takže o 3x100m méně 🙂

Kupodivu oproti jiným závodům, kde servisujeme pozdě do noci (tedy spíš jen já), jsme v Klínech již kolem osmé hodiny večer zalezlí v naší vytopené dodávce a řešíme taktiku na zítřejší závod. Popravdě žádnou nemáme, protože za takovýchto podmínek jezdíme dosti výjimečně.

Počasí nebylo celý víkend vysloveně špatné…

Ráno nás přivítá pěkná zima, venku zataženo, ale kupodivu bez deště. Mně se z vyhřátého spacáku vůbec nechce a tak vylézám až na poslední chvíli. Čtu zprávu od Štěpána, že by dnes nemělo být počasí horší jak včera a předpověď Aladin to potvrzuje. Na kola přiděláváme čísla, čipy, banány a tatranky. Tak se to dělí, když jedete bez batohu!

Ondra Junek vyráží z našeho týmu s číslem devět jako první. Já s devatenáctkou mám ještě chvilku čas a brácha Joei (Petr Pavlas) s číslem 97 si dává ještě šlofíka. Na poslední chvíli se jedu ještě převléknou, jelikož mě začíná být v bundě moc velké teplo. Dávám místo ní druhou funkční vrstvu a náš Canyon Amateur dres, aby si taky užil trochu zdejšího blátíčka! Start závodu se naštěstí o pár minut posouvá a tak všechno stíhám. Snažím se ještě rozjet, jelikož se startuje přímo do první RZ.

Enduro Race Klíny – RZ1

Nervy pracují a tak si klasicky zapomínám nasadit brýle, což by až tak nevadilo, kdybych si aspoň prohlédl začátek tratě. Zhruba po deseti metrech v odkloněném svahu mi ujíždí zadní kolo a krásně si ustýlám na mokrém trávníku. No co, někde jsem si to vybrat musel, tak proč ne hned na začátku před všemi diváky 😀 Zbytek už nějak dávám, ale díky mazlavému blátu na uježděném trailu, který moc důvěry nevzbuzuje, jedu dost pomalu. Navíc i technickou pasáž projíždím velmi opatrně, a tak spokojený se svým ranním výkonem moc nejsem.

Enduro Race Klíny – RZ2

Transfer na dvojku vede pěkně zprudka kolem spodní stanice lanovky, kde mě dojíždí borec ze Sportsoftu, a tak jedeme společně až na start. Zde si dávám menší pauzu, banán a těším se, že to ve dvojce pojede aspoň stejně dobře jako při tréninku. A taky že jo!

Nadšený startér mě po pípnutí ještě roztláčí, chytám rytmus, oproti sobotě je tu sice trošku víc bláta, ale pláště kupodivu drží a já si užívám celých 9 minut trailu! V polovině trati vjíždím na šlapavý úsek, na který jsem po včerejším nadšení skoro zapomněl, a tak lýtka dostávají pěkně zabrat. Rockgarden projíždím na jistotu menší rychlostí, ale bez vyšlápnutí takže v cíli mám konečně lepší pocit.

Enduro Race Klíny – RZ3

Ke třetí RZ je to poctivá stojka, tlačím a popravdě těžce rozdýchávám  dlouhou dvojku. Transfer vede přes areál, kde je výborně zásobovaná občerstvovačka. Dávám si teplý čaj, doplňuji do bidonu ionťák a pokračuji.

Na startu trojky povzbuzují fanoušci Vojty Bláhy, a tak to rozjíždím na plno. Začátek je ale po trávě, kde to šíleně klouže, tudíž mám co dělat, abych se na ní udržel. To je ale teprve začátek. Zbytek tratě se totiž proměnil v bahenní lázeň, takže dva nejtěžší úseky v odkloněném svahu snad ani nešly projet na čistotu :-O

V tom prvním jedu pravou nohou koloběžku a v tom druhém si jen prohodím strany. Ani nevím, jak jsem se dostal do cíle, pamatuji si jen, že ke konci mocně fandili fanoušci a já se marně snažil s vycvaklými tretrami něco předvést… Tohle byl opravdový motokros! Nebo spíš bahnokros!

Enduro Race Klíny – RZ4

V tuto chvíli jezdci kategorie hobby vynechávají čtyřku a jedou rovnou na poslední RZ. Kdyby ale věděli, o co přicházejí! Přejezd na předposlední erzetu je asi nejdelší z celého závodu, navíc také s největším převýšením. Jedu sám a tak to moc neutíká. Navíc k vrcholu se jede, tedy spíš tlačí, podél nekonečného plotu a člověk je rád, když ho konečně opouští.

Na startu se potkávám s Ondrou a tak se domlouváme, že na mě v cíli počká. Nasazuji brýle a po chvilce vyrážím vstříc nejdelší erzetě v letošním roce. Cítím se unavený, ale to co se mnou udělal začátek trati jsem nečekal! Pláště oproti sobotě fungovaly na výbornou, nohy, které před chvilkou sotva točily při transferu, se mohly najednou zbláznit a já s úsměvem hltal každý metr trailu!

V druhé půlce, po vjetí na úzký singl v odkloněném svahu, mě to v jednom místě ujíždí a já si vzpomínám na zbytek ranní zprávy od Štěpána „držte se a opatrně na RZ4, ať tam někdo nezmizí v údolí!“ Rychle vytahuju kolo z pod tratě a teď už opatrněji projíždím zbylý náročný šlapavý úsek, který se ke konci zase trochu zlomí dolů a po hrabance vede až do cíle.

Zde plni nadšení se s Ondrou shodujeme, že tohle byla vážně pecka. Navíc potkáváme Sportsofťáka, jak jde po svých s pláštěm kolem krku a hecujeme ho, že to je k lanovce kousek a pětku si po servise určitě ještě dá.

Enduro Race Klíny – RZ5

Společně pak absolvujeme poslední transfer k lanovce, která nás vyveze na závěrečnou erzetu. Zavěšeni na laně povzbuzujeme ostatní, co zrovna na pětce závodí. Na občerstvovačce se už moc nezdržujeme, jelikož jsme dost promrzlí a rádi bychom to měli pro dnešek za sebou.

Vyrážím jako první a hned na začátku přehlížím zkratku ve svahu, kterou se dalo najet přímo do klopenky… Jedu proto hodně zprava, kde mi na trávě zase ustřeluje zadek, ale naštěstí to ustojím a pokračuji dál. Oproti některým si nezkracuji trať, ale vykružuji jednu klopenku za druhou. Pak ale přichází šlapavý úsek, kde nohy doslova stávkují.

Vjíždím do další části trati, kterou lemují hlasitě povzbuzující fanoušci, a tak se snažím ze sebe ještě něco vymáčknout. Pak už jen poslední sjezd do cíle, kde děkuji za odpípnutí a sundání čipu. Řadím nejlehčí a jezdím dokolečka, abych nohy aspoň trošku vyjel. Po chvilce doráží i Ondra a je vidět, že toho má také dost.

Jak jsme si naivně mysleli, že poslední RZ bude za odměnu, opak byl pravdou. V „race módu“ se šlapalo skoro všude, takže zde většina nechala poslední zbytky svých sil.

Naposled na laně

Konečně sedíme zase na lanovce, tentokrát už se značnou úlevou, že jsme to zvládli, a těšíme se do tepla. Potkáváme Joeiho, který jde na pátou erzetu a vypadá v pořádku… To jsme ale ještě netušili, co se mu stalo, tedy že ve dvojce údajně kácel hlavou strom! Naštěstí to přežil, dokonce i helma zůstala celá, ale otřesený z toho byl prý celý závod.

Doma jsem pak zjistil z dat na Stravě, že začátek dvojky měl rozjetý opravdu dobře, celých 14 sekund přede mnou, než potkal ten zatracenej strom! Zastavujeme ještě u Oneal stánku a prohlížíme novou kolekci 2017. Také tam měli tzv. Adventure menu, to jest přírodní outdoor jídlo ohřívané samoohřevem. Pro mě scifi, ale prý to funguje a můžu potvrdit, že ochutnávka byla vážně výborná!

VYHLÁŠENÍ

Dostávají se k nám první výsledky a vypadá to, že jsem si zajel nejlepší umístění sezóny! Pecka, bláto vážně moc nemusím, jistý si na něm vůbec nejsem, ale tady to fungovalo nějak jinak a ještě to k tomu bavilo. Následuje vyhlášení a velké překvapení nastává v juniorech, kde první místo zajel Maxim Adami, který se vrátil po roční pauze a druhého Martina Pešťáka poráží o pouhých 0,5 s. Ten pak s úsměvem na tváři přiznává, že ho to pěkně naštvalo!

Dalším překvapením byl pro mě výsledek Martina Matějíčka, coby velmi úspěšného trialového jezdce na šlapačkách, který si odskočil na enduro a na vypůjčeném kole zajel neuvěřitelné 9. místo celkově. Marně jsme ho přemlouvali, aby u endura zůstal…

Celkově pak na stupínek nejvyšší vystoupal všem již známý král českého endura Jiří Fikejz, který sice momentálně jezdí radši maratony, ale v enduru dokáže být stále neporazitelný! K tomu všemu ještě vykukuje sluníčko, což je nádherná tečka za posledním a velmi vydařeným závodem české Enduroserie 2016! Díky!

Enduro Race Klíny 2016 – ZÁVĚR

Za mě osobně to byl jeden z nejlepších závodů letošní sezony. Tři kratší RZ na 3 až 5 minut a dvě opravdu luxusní přírodní tratě dlouhé 9 až 10 minut, které obsahovaly vše, po čem každý biker touží! Počasí sice udělalo své, a tak se na start postavilo necelých 150 závodníků, ale každý kdo dokončil, může být na sebe právem hrdý! Kdyby se jelo za sucha, šla by jistě kvalita tratí a zážitků ještě nahoru. Jelikož potenciál zdejší kopce mají opravdu veliký!

Moc se těším za rok! Velké díky Trundovi (Tomáš Trunschka) a Bártovi (Luboš Vobořil) za perfektní tratě a zážitky z nich! Samozřejmě i pořadatelům a celé Enduroserii.cz V neposlední řadě také Štěpánovi za sobotní doprovod a možnost napsat pár dojmů z Klínů 😀

Biku zdar! Kuba Pavlas!

Původní report (Štěpán Hájíček) s výsledky a dalšími daty

(Text: Jakub Pavlas | Foto: Miloš Lubas – enduroserie.cz / Jakub Pavlas)