Bike Republic Sölden – Teäre Line u mě vyhrála!

V Bike Republic Sölden se začala nově rodit síť singltrailů a na to, že jsou s traily teprve na začátku, je už teď musíme pochválit! Jen tak dál a budeme si o Söldenu povídat jako o TOP bikové destinaci Rakouska nebo minimálně bude brzy patřit mezi nejužší špičku.

Text: Andrea Drengubáková
Výhodou této lokality je skutečnost, že jsou zdejší traily perfektně propracované, takže si na nich „to svoje“ najde jak začátečník, tak se tu do sytosti vyřádí zkušený biker.

V Söldenu zatím ještě nejsou hotové všechny aktuálně plánované traily, zatím se můžete svézt na čtyřech, ale i to pro začátek bohatě stačí. Na všechny vás vyveze rychlá kabinková lanovka a po dlouhé době se poměr obrátil – nahoru jedete pár minut, dolů pak klidně tři čtvrtě hodiny!

Kdyby se udělovala cena za nejlepší singl roku, vyhrál by to za mě letos jednoznačně Teäre Trail! Jen jsem se rozjela a už se mi rozlil přiblblej úsměv na tváři a bylo mi jasný, že o tomhle trailu budu každému na potkání povídat úplné romány jak z pohádky o Alence!

Na Teäre Trailu mnozí ocení, že zde nejsou žádné technické ani prudké úseky. Jestli někdo staví nový trail a chce na něm mít to pravé flow, odkážu ho podívat se do Söldenu na tuhle parádu. Nikde nemusíte nijak závratně brzdit, máte akorát rychlost a třeba i lavice jsou stavěné tak, abyste je doskočili a užili si je.

Všechny zatáčky jsou vytvarované tak, abyste je mohli projet i ve větší rychlosti a nikam vás to „nevyhodilo“ – rozhodně tu nenajdete žádnou strženou klopenku nebo rolety – prostě požitek! Cestou z kopce dolů najdete podél trailu i lavičky lákající k odpočinku, takže váš sjezd může mít klidně čistě výletní podobu. Můžete zastavit a dát si sušenku s parádním výhledem hned na několika místech trailu.

Ve třetině Teäre Trailu se můžete dát doleva na černý Zaahe Trail. Tento je charakteristický řadou umělých překážek, které byly ale hodně hravé. Šlo o různé skoky s regulerním gapem, ale byly vždy postavené tak, abyste je dali i poslepu. To jsem ocenila hlavně já. Pořád nejsem žádný skokan a tady se mi líbilo, že jsem mohla skákat úplně všechno, aniž by se mi u toho klepala kolena strachem.

Zaahe Trail se po nějaké chvíli zas napojí na Teäre lajnu, takže jde spíš o takovou zábavnou odbočku, která obsahuje už i trochu prudší úseky a více techniky.

Na Zaahe Trailu mě dost bavila i tahle „díra“, na kterou se seshora dalo pěkně rozjet, a odpal vás poslal úplně sám, aniž byste vy museli se svým kolem něco dělat!

Další věc, za kterou dávám této destinaci palec nahoru, je třeba i drop, který má dlouhou přistávací plochu a není tu žádná díra, kterou byste byli nuceni přeletět. Ať poletíte, jak poletíte, nebo dokonce nepoletíte-li vůbec, neděje se vůbec nic a vy tenhle drop dáte na všechny způsoby – ve finále ho i sjedete.

Prostě se tu můžete soustředit jen na zábavu na kole, aniž byste měli mít roztřesené ruce, jako to já občas z některých bikeparků mívám.

Jestli není vyhlazený singletrail vyloženě váš šálek čaje a máte raději víc techniky, můžete zkusit Nene Trail, který je hustě „proložený“ kameny v horní části a kořeny ve spodní části.

Za začátku jsme z toho byli rozhození (najednou něco drncá, že joJ), ale pak člověk chytil rytmus a rychlost se zvyšovala. Vcelku to byla pěkná ryze přírodní enduro záležitost, která už chtěla trochu kondice i technického umu – uvolněné kameny se tu s nikým nemazlily.

Pokud se budete chtít svézt déle a šlápnout u toho i do kopce, můžete klidně vynechat kabinkovou lanovku a nahoru vyšlápnout po svých. Najde se zde dost přístupových cest vedoucích k horní stanici kabinové lanovky, a to i po asfaltové cestě.

Od výstupu kabinky pak kupříkladu sjeďte první úsek Täere Trailu a pak přejděte na cedulku Schölder Trail a tady pojedete chvíli po úzké pěšině po vrstevnici, místy i mírně do kopce. Tento trail vás dovede na asfaltovou cestu vedoucí na ledovec Rettenbach, kde se vám naskytne výhled na zasněženou sjezdovku Světového poháru. Zajímavý pohled uprostřed léta!

Na asfaltce se dejte doprava do kopce po cyklostezce č. 679, které se držte po zbytek výletu. Po asfaltové cestě vyjedete nějakých 500 m a dáte se doprava na modrý trail Rettenbachalm, který vede po vrstevnici a není nikterak obtížný. Po chvíli dojedete na Sonnblick, odkud je potřeba sjet pár set metrů po asfaltové cestě a záhy odbočujete doleva. Stačí zkrátka po celou dobu sledovat cedulku s číslem 679 a nemůžete se ztratit.

Druhá polovina cyklostezky je o poznání techničtější, natrefíte tu na poctivý lesní trail včetně prudkých technických úseků, kde je potřeba chvílemi balancovat s kolem a chvílemi mít zadek opravdu hodně vzadu. Tahle část mě hodně bavila a rozhodně stojí za to si sem dojet.

Extra Tip: Vezměte si na pokladně malou mapičku s popisem všech tras, ať můžete traily na výletech různě kombinovat, je jich tu totiž víc a jsou místy slušně technické.

Dobrou zprávou je, že se každý den intenzivně makalo na dalších trailech, takže podle mě bude Sölden za pár let hodně velká paráda!

Traily v Söldenu vás ve většině případů dovedou k nástupní stanici kabinkové lanovky, kde najdete i velmi pestrý pumptrack – nebo spíš tři pumptracky v jednom! Umělý, dřevěný, ale také uplácaný z hlíny, kdy na všech běžně trénují děti i dospělí.

Kartu otevírající široké možnosti zábavy nejenom s kolem – Ötztal Premium Card – získáte například v hotelu Bergblick, který je blízko nástupní stanice kabinkové lanovky. Na kole je to pak k lanovce nějaké 2 minutky jízdy. Hotel nabízí pouze snídaně, proto se na večeře naskytne možnost zavítat do víru honosného alpského městečka. Z každého pokoje hotelu máte výhled přímo na hory.

Foto: Tomáš Rucký / Andrea Dremngubáková