Val di Sole – Enduro víkend v Trentinu

Val di SoleKdyž jsme letos s kamarády přemýšleli, kam na dovolenou s koly, tak Itálie byla jasná volba! Kupříkladu možnosti v Livignu se stále rozrůstají, párkrát jsme to zde ale již zkoušeli, proto jsme hledali jinou lokalitu. Trentino? Reklamy jsou na to skvělé, tak proč ne?

Text a foto: Voyta SB Schlechter
Upřímně řečeno získat nějaké přesnější informace o enduro/trail ježdění v této oblasti nebylo jednoduché. Při přesnějším zkoumání vycházela dobře Paganella, San Martino di Castrozza, Santa Caterina Valfurva, Kronplatz, Sella Ronda a samozřejmě Lago di Garda. Posledně dvě jmenované jsme v minulosti také navštívili, takže jsme je aktuálně vyškrtli ze seznamu.

Nakonec padla volba na Val di Sole. Toto údolí skýtá opravdu hodně možností bikování od silničního výjezdu do Passo Tonale či Passo Carlo Magno až po trať světového poháru v DH. My jsme hledali hlavně trasy pro enduro ježdění a nakonec jsme nejvíce jezdili v Adamello Bike Arena. Nejsme žádní střelci, prostě trail/endurko na pohodu. Ale to si popíšeme po pořádku.

Val di Sole

Passo del Tonale

První den jsme zvolili výlet po vlastní ose, bez lanovek, v okolí Passo del Tonale a to konkrétně na chatu Rifugio Bozzi. Nafasovali jsme mapu místních tras v půjčovně kol na hlavním parkovišti u památníku, prostudovali ji a vybrali černou. Škoda, že barvy modrá, červená a černá neznačí jako ve Švýcarsku obtížnost terénu/cesty, ale spíše jen náročnost profilu. To činí výběr vhodné trasy obtížnějším.

Začátek vedl příjemnou trasou bikeparku spojující Passo Tonale a městečko Ponte di Legno. K bikeparku se dostanu později. Trať rychlá, se spoustou klopek, lavic, rolet, nějaký ten drop a kámen, jen bohužel vše vysypáno štěrkem. Obtížností bych to viděl na rozcvičení, pro začátečníka plně sjízdné a pro pokročilého potěšující, že v klídku všechno dá 😀

mapa-big

Černá trasa č. 7 krom značení nezklamala

V lese mimo bikepark byl zábavný sjezd po singletrailu a jak už to tak bývá, následoval alpský výjezd. Na mapě sledujte černou, červenou a pak největší černé serpentiny a zpět také po černé. Na Rifugio Bozzi jsme museli překonat 1000 výškových metrů po štěrkové cestě. Celkově je tu ale krásná krajina a dýchne na vás i trocha historie skrze všudypřítomné památníčky a zákopy z první světové války.

Rifugio Bozzi leží ve výšce 2478 m a lze zde nalézt příjemné občerstvení. Jeden radler, trocha špeku a sýra musí být a jede se dál. Přes upozornění místního ridera na nebezpečnou trasu se vrháme dalším singlem zpět dolů do Tonale. Musím říct, že v téměř 40 km/h to úplně safe není, ale tak to máme rádi, navíc jde o vynikající trailové svezení. Je tu ještě trocha stoupání a pak pozor na špatné značení, dolů a hotovo. Celkový dojem – 1-2.

Bikepark Tonale – Ponte di Legno

Druhý a čtvrtý odpočinkový den bych shrnul do jednoho popisu bikeparku Tonale – Ponte di Legno. Celkově od něho očekávejte spíše lehčí ježdění s žádnými gigantickými překážkami. Bikepark je to nový a ještě je na čem pracovat. V horní části se nachází tři traily – modrý, červený a černý. V měřítkách Ještědu čti černý rovno modročervený.

Val di Sole Val di Sole

Modrý je prostě pro trénink cross-country dětí z kopce s vysokým rizikem pádu na štěrku, červený je už o něco zábavnější, je tu pár malých skoků a konečně černý má ten správný „funfaktor“. Na černém trailu najdete lavice, dvojáky, dropy, přescesťák, lávky, trochu kamení… No vše plus mínus v doletové vzdálenosti 😀

Val di Sole Val di Sole

V dolní části se nachází i trailpark pro děti, ještě lepší je ale pro nejmenší riders trailpark v Ponte di Legno. Tím se dostávám zpět k přejezdu mezi Tonale a Ponte di Legno, který jsme již částečně ochutnali první den. Druhá polovina trailu přitvrdila, je tu několik parádních klopek v prudkém kopci pěkně nakombinovaných s pár kameny na lehký seskok.

Val di Sole

Ponte di Legno

V Ponte di Legno jsou tři traily, na které vedou dvě lanovky. Tady se to jistě ještě rozroste. V zásadě se jedná o lehké DH tratě flow stylu. Jednoduše řečeno, stále se vlníte dolů klopkami, sem tam malý skok a vše příjemně ve stínu lesa. Žádné brutální kořenové či kamenité sekce. Pokud to mám shrnout, bikepark je to rozsáhlý, ale ještě mu chybí dodělat víc zábavy – překážek a pro DH stroje i nějaké ty drsnější pasáže. Ale denní permice za 10 EUR je hodně fér ;).

reklama

DH ve Val di Sole

Na závěr bych ještě rád stručně popsal výlet třetího dne, kdy jsme mimo jiné navštívili i trať mistrovství světa v DH ve Val di Sole. Tedy tou jsme právě výlet začali. Vyjeli jsme lanovkou z Mestriaga do poloviny Monte Vigo. Je to obrovský zážitek a fakt sranda, když si člověk uvědomí, jak tady ti nejlepší DH jezdci letí kopcem dolů a my se zatím pomalu doslova sesouváme po trati :P. Jen nás docela překvapilo, že krom přescesťáku a pár vyloženě prudkých a kamenitých pasáží, se to dá v pohodě zvládnout i na našich enduro kolech…

Val di Sole Val di Sole Val di Sole

Monte Vigo

Později jsme se nechali lanovkou vyvést na Monte Vigo a pustili se ke kořenům endura a to turistickou cestou k jezeru Lago delle Malghette a dál na Passo Carlo Magno. RZta se tu úplně jet nedala přes množství turistů, ale s ohleduplností k nim jsme dosáhli oboustranných sympatií a velké podpory pro naše dobrodružství. Myslím, že ani EWS by se za takovouto trať nestyděla.

Dál jsme se nechali vytáhnout lanovkou na Passo del Groste. To, že berou kola, je od Italů fajn a ani nechtějí příplatek, ale už to nemají kluci moc vymyšlené, jak ty kola dostat dovnitř.
Půlka biku prý do kabinky stačí 😀

Val di Sole Val di Sole

Z tohoto průsmyku údajně vede pěkný sjezd na druhou stranu k jezeru Lago di Tovel, ale odvede vás to do jiného údolí. Vydali jsme se tedy po sjezdovce do mezistanice lanovky a odtud na farmu Malga Vagliana po šipkách pro kolo až do údolí a zpět po silnici téměř až do Passo Carlo Magno. Zde ostrá pravá a vzhůru po šotolině na Malga Vigo, kde nás krom občerstvení čekala další turistická prasárna.

Turistická značka na Malga Dimaro byla mírnější než dopolední sekce, ale výživa v podobě kořenů a kamení tu byla opět servírována. Z farmy Malga Dimaro po transferech do Folgaridy a odtud maratonským sjezdem zpět do výchozího bodu. Na to, že se jedná o sjezd pro maraton, to bylo opět hlavně o krásném zážitku z jízdy.

Val di Sole

Příště znovu a lépe…

Pokud tedy hledáte traily i jinde, než v profláklých střediscích Itálie, tak ve Val di Sole je z čeho vybírat. Celkově kladně hodnotím tuto lokalitu pro trailové poježdění z příchutí endura. Za pár let jistě budou mít vychytanější systém značení a map a taky jistě zdejší bikepark bude více bikeparkem. V okolí se dá ještě navštívit Brenta Bikepark a Bikepark Paganella. Tak třeba příští léto…

Text a foto: Voyta SB Schlechter

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky
  • Sunshine 29

    Co je zač ten bike s Mattocem? Viděl jsem i na fotkách z Enduroserie, ale nějak jsem nedohledal. Nukeproof?

    • Kolda

      Má to znak RB, tak to asi bude tohle Czech hand made

    • jezo

      S Mattocem jsou oba 😉 Jeden Nukeproof Mega, druhy RB Bandit. Na Enduro serii taky oba.

      • Sunshine 29

        Tak jsem se trefil, díky. Ani jsem si nevšiml že to RB (to vážně poznám, ale díky 🙂 má taky Mattoc – mám ho spojený s tou červenou barvou.