Rocky Mountain Element 2017 – teroeticky i prakticky

Jak jste si možná všimli, od akce nazvané Eurobike Media Days uplynul již více jak měsíc, přesto máme v zásobě ještě jedno praktické připomenutí v podobě představení novinky Rocky Mountain Element modelového roku 2017, na níž jsme se v Rakousku také osobně svezli!

Úvodní foto: Jakub Douda (www.fotojd.cz)
Nejprve si pojďme nový Element představit trochu obecněji a teoreticky, poté se vrhneme na prvotní jízdní dojmy, ať máme představu, na co se lze těšit, až Rocky Mountain Element 2017 navštíví po konci prázdnin naši redakční garáž, aby si prošel tradičním kolečkem poctivého testovacího ceremoniálu v našich domácích podmínkách, kde se kola hodnotí nejlépe.

29 pouze? O to není nouze!

Již současný Element je strojem, který se, vlastně již ani nevím jak dlouho, otáčí výhradně na velkých 29“ kolech. Zde tedy nic nového, ani žádná mutace ve smyslu možné konverze 29“/27,5+. K tomu Rocky Mountain povolal zpět do svých služeb model Pipeline, respektive stvořil jeho novou podobu určenou primárně pro kola 27,5+ s teoretickou možností individuální přestavby na 29“. Element žádné takovéto výstřelky nepodporuje, jelikož se jedná o čistokrevný závodní stroj, který moc dobře ví, kam patří.

I když on vlastně nový Element není až tak slepě zaměřený na hltání maratonských kilometrů, či nekonečné kroužení po XC okruzích, přestože by mu to mělo jít také skvěle; on se chce jízdou více bavit, než se jen honit za vteřinami a setinami.

Jednou z motivací pro úpravy klasického Rocky Mountain Element byla i velká obliba závodu BC Bike Race, legendárního etapového MTB závodu konaného každý rok v kanadském BC, kde se to jen hemží zábavnými a záludnými traily, k jejichž zdolání rozhodně nestačí jen rychlost, ale také technická zručnost pilota a skutečné „terénní schopnosti“ jeho stroje.

Vepředu víc, vzadu míň

I proto byl Rocky Mountain Element modelového roku 2017 vepředu posílen na hodnotu zdvihu 120 mm (u všech verzí včetně BC Edition), zatímco vzadu se hodnota kroku srovnala na kulatých 100 mm (verze 2016 – 95 mm). To jsou vlastně jen takové třešničky na dortu, jelikož kompletně nová je geometrie, od základu byl přepracován celý rám, doplněn byl systém RIDE-9 a navrch byl Element doplněn o řadu moderních prvků a standardů jako jsou osy Boost, či příprava pro elektronické řazení Shimano Di2, či chytré odpružení Fox Live Valve.

Rocky Mountain Element 990 RSL BC Edition

Kde zas jednou začít?

U hlavy by to mohlo být logické… Materiál rámu nechme asi stranou, jelikož se jedná „opět o špičkový karbon“ zpracovaný metodou Smoothwall™ (hmotnost rámu 2250 g, vel. M, včetně tlumiče a základní výbavy). Někdy si o ní můžeme říct více. Na hlavě, když už zde začínáme, najdeme nové vstupy pro vnitřní vedení kabeláže, které slibují, že by u Rockyho typické pletence kabelů konečně mohly přestat při jízdě vrzat a skřípat. Vstupní porty jsou totiž plastové a rafinovaně univerzální, aby na každé straně mohly mizet v rámu jeden, dva, tři nebo také žádný kabel.

Půjdeme-li „po drátě“, najdeme zajímavé vyústění na horní straně spodní trubky kousek před středem, odkud jsou lanka a hadice vedeny dále po rámu či do rámu na místo svého konečného určení – k přehazovačce, k zadní brzdě nebo k teleskopické sedlovce, což je v této modelové rodince další novinka.

Jsme-li konečně u středu, mimochodem PressFit BB92, pojďme kouknout trochu výš na výraznou, masivní a nápadně hranatou sedlovku, a hned na to ještě výše na horní rameno zadní stavby, zavěšené na ploutvičce nacházející se ve spoji horní a sedlové trubky. Znalci značky Rocky Mountain jistě hnedle zbystří, jelikož jim okamžitě dojde, že „zde něco nesedí…“

Nenápadné montážní body pro senzory systému Fox Live Valve (z vnitřní strany zadní vidlice)

Něco je  naopak!

Ano, inženýři z Rocky Mountain sice do nového rámu adaptovali systém RIDE-9 pro úpravu geometrie a projevu zadní stavby v devíti různých polohách, avšak proti všem současným kreacím vložili systém kamenů do horního vahadla (spodní oko tlumiče), nikoliv do rámu (horní oko tlumiče). Důvod? Toto řešení je konstrukčně jednodušší a o poznání lehčí, což se u závodního stroje cení nad zlato! A mimochodem, při tom všem se podařilo vyšetřit uvnitř rámového trojúhelníku dost místa pro dva bidony, a to u všech velikostí od S po XXL.

Co mě osobně hodně zaujalo je kompletní změna řešení na postu čepů, přesněji ložisek. Rocky Mountain totiž posledních několik let tvrdošíjně hájil kluzná pouzdra a používal je prakticky všude, ať již systém ABC™ či později BC2™ s maznicí, nová generace Rocky Mountain Element ale vše toto smetla ze stolu! U tohoto rámu jsou totiž na všech místech použitá kuličková (kazetová) ložiska! Proč? Ve výsledku je toto řešení opět lehčí, servisně méně náročné, zadní stavba na kuličkách vykazuje jemnější chod a tak podobně.

Vcelku radikální, či minimálně zajímavé je řešení čepů vzadu u patky, kdy jsou tyto nově uchycené jednostranně a z vnější části jakoby maskované, uhlazené. Cílem bylo i toto místo zjednodušit, učinit jej elegantnějším a hlavně zúžit celou zadní stavbu, což se povedlo. Celá zadní partie, ač je použit zadní náboj standardu Boost (148×12 mm) z důvodu zpevnění výpletu, je celkově užší než u Elementu 2016! Proto byste již neměli mít problém s okopaným rámem kvůli jeho častému kontaktu s vašimi patami…

Poslední teoretické poznámky…

Na co jsme ještě zapomněli? Tak zaprvé, rám není určen pro metrické tlumiče, ale využívá klasický a běžně dostupný rozměr 6,5×1,5“. Rocky Mountain Element je kolem závodním, ale také univerzálním, proto se do jeho rámu vejdou pláště až do rozměru 29×2,35“! A jelikož dnes není ještě definitivně rozhodnuto, zda řazení 2x či 1x (řada lidí stále váhá), můžete mít na Elementu 2017 to i ono. Konkrétně skoro všechny modely budou nabízeny jak ve verzi 2×11, tak i 1×11, top model Element 999 RSL pak jako 1×12 se sadou SRAM Eagle.

Perličkou na konec teoretické části mohou být specifikace maximální velikosti převodníků, které vypadají následovně:
Řazení 1x – max. vel. 38 / 36 zubů (SRAM / Race Face)
Řazení 2x – max. vel. 40/28 zubů

Jo a vzadu najdete lehkou šroubovanou pevnou osou (148×12 mm), která šetří 35 gramů proti běžným Boost variantám s páčkou…

Rocky Mountain Element 970 RSL (1×11 / 2×11)

Rocky Mountain Element 2017 – hrrr z kopce!

Předně je třeba připomenout, že testovací okruh na Eurobike Media Days, který jsme si zde oblíbili, či lépe řečeno jeden námi preferovaný trail, vedl z 95 % z kopce a byl místy technicky středně, jindy poměrně dost náročný. Je proto celkem jasné, že toto nebyly ideální podmínky pro test právě takovéhoto kola. Na druhou stranu jsem si mohl prakticky ověřit, jak moc se podařilo vštěpit novému Elementu nádech trailové zábavy, jak mi bylo při prezentaci několikrát opakováno.

V reálu se ukázalo, že onoho trailového nadšení má v sobě nový Rocky více než dost, proto se jako jediný limit testovacího dne ukázaly být rychlé a méně agresivní pláště Maxxis Ikon, které ale ve výsledku držely lépe, než bych od nich na vrcholu kopce čekal. I tak jsem se ale snažil zařadit pár výjezdových pasáží, najít pár odboček, abych mohl alespoň letmo zjistit, jak ostrou raketou je nový Rocky Mountain Element. I proto jsme sjeli k nádrži kousek od horní stanice lanovky, odkud jsou statické i mnohé jízdní fotky.

Foto: Jakub Douda (www.fotojd.cz)

Devětadvacet? Ale co tě nemá!

Celkově nemám nic proti velkým kolům, tedy pokud se drží rozumných zdvihů, řekněme do hodnoty 120 mm, což zde platí do puntíku. I tak jsou ale devětadvacítky a devětadvacítky. Rockyho Elementa jsem si v rychlosti nastavil, vyladil posed tím, že jsem představec otočil nahoru a posunul jej až k hlavě a vyrazil do akce. Stačily přitom tři zatáčky, dvoje poskočení a krátký hravý trail k jezírku a už jsem měl pocit, že tohle kolo znám celé roky.

Natolik přirozeně a zcela okamžitě mi do ruky dlouho nepadla žádná jiná devětadvacítka. Snad jen Cannondale F-Si… Krom jiného toto rychlé „splynutí duší“ ve mě vyvolalo pochyby, „jestli je to vůbec 29“? Jasně, věděl jsem na čem jedu, jen jsem byl překvapen, sakra příjemně, jak přirozené a obratné kolo je nový Element. Žádný pocit „jako na štaflích“, žádné honění „nekonečného předku“ a jiné neduhy, které se i dnes u velkých kol objevují. Zde jsem krásně seděl mezi koly a připadal si jako přirozená součást celku, jako jedno tělo a jedna duše, člověk a stroj!

Foto: Jakub Douda (www.fotojd.cz)

Budu-li pokračovat analogicky se svými poznámkami, pak je třeba pozitivně zhodnotit i samotné řízení, které i přes „nerovnováhu zdvihů“ (120/100 – P/Z) bylo krásně pohotové, ale i dostatečně stabilní. Před jízdou jsem si přitom nechal nastavit nejvíce položenou polohu (spodní oko tlumiče maximálně vzadu), což hodilo 69°.

Opačný extrém je 70°, případně můžete zvolit kompromis 69,5°, nebo si můžete hrát s progresí nebo linearitou. Ale to jsou již celkem známá specifika řešení RIDE-9, které zde funguje stejně jako na jiných modelech, jen je vše otočené o 180°. To kvůli odlišnému umístění uložení s kameny nikoliv na horní trubce, ale na horním rameni.

Posed jistý, rychlost nesmírná

Pozice za řídítky mi přišla o něco kratší a nižší, než bych byl čekal, ale to rozhodně ničemu nevadilo. Neměl jsem pocit omezení ve výjezdech a zároveň jsem netrpěl úzkostmi a závratí v prudkých sjezdech. Proto je třeba uznat, že se podařilo skutečně umně spojit sportovní i trailový charakter. Co se týká zadní stavby, či celého rámu, sliby stran vysoké tuhosti a efektivity nebyly nikterak liché. Stačilo nechat vyplout sedlo do jeho nejvyšší polohy, zacvaknout pedály a vystřelit směrem k vrcholu.

Na to, jak jsou kola Rocky Mountain někdy až moc živá, že člověk musí skutečně aktivně a často využívat „škrtítka“ či „blokace“ zadní stavby (obvykle s dálkovým ovládáním), zde jsem měl pocit, že vše funguje i bez těchto berliček. Do spurtu a na asfaltu by se zmrazení zadní stavby asi hodilo, jinak jsem byl spokojen s tím, jak vše fungovalo ve výchozím režimu „open“. Reakce byly jasné a pohotové, zadní stavba přitom zůstávala plně otevřená a vnímavá vůči překážkám. A že jsem si tu střihl i pár výjezdíků přes nekonečné spletence kořenů…

Cestou z kopce jsem měl pocit, že odpružení na obou frontách dělá co může, abych se dolů k základně dostal živý, zdravý a ne zcela vyklepaný. O fous delší krok vidlice (120 mm) zde byl docela znát a díky bohu za něj. Zadní partie ale také nikterak nezaostávala a snažila se seč jí jejích 100 mm stačilo. A když už to bylo málo, nebyl problém něco objet nebo přeskočit apod.

Foto: Jakub Douda (www.fotojd.cz)

Poslední věta… Dvě, nebo tři?

Když už jsem zmínil výkony odpružení, byl jsem vlastně dost překvapený, jak byl Rocky Mountain Element v běžném terénu krásně komfortní a jak krásně plul krajinou, za což lze děkovat i samotným velkým kolům. I při potřebě se na chvíli vznést k obloze jsem neměl jediný problém a kolo mě poslušně následovalo.

Celkově tedy musím uznat, že je nový Rocky Mountain Element velice příjemným kolem, které kombinuje neskrývaný sportovní apetit s trailovou hravostí a už se těším, až ho proženu nahoru a dolů na trailech, kde jsem „jako doma“ a až si zase v lese budu hrát se systémem RIDE-9 a zkoušet různé polohy. Snad nic ze systému kamenů neztratím :D)

Foto: Štěpán Hájíček / Rocky Mpountain / Jakub Douda (www.fotojd.cz)