GHOST FRAMR / Path-Riot / SLAMR X 29 – v sedle

Za dva a půl dne bez deště jsme toho na Eurobike Media Days vyzkoušeli docela dost. Krom jiného i tři stroje z rodiny GHOST. Dva modely letošního ročníku, s nimiž jsme zatím neměli pořádně tu čest, tedy Path-Riot a FRAMR, ale také v té době ještě skutečně čerstvý prototyp SLAMR X, který nesl jasné stopy nedávného vytažení z formy bez posledních fází úpravy povrchu.

GHOST SLAMR X 29 – v sedle (prototyp)

První jízdu z několika testovacích koleček se stroji GHOST jsem absolvoval na devětadvacítce SLAMR a nutno podotknout, že jsem byl poctěn a polichocen, že mi byl svěřen rám, který musel být dokončen jen pár dní před touto akcí. Alespoň tak na mě působil surový karbonový rám, kde byly tu a tam vidět hrubší nezačištěné spoje či přechody a kolu chyběly jak polepy, tak i finální lak! Kvůli mně jej ostatně sundali z výstavky.

Na Media Days jsem vyzkoušel nemálo kol, GHOST SLAMR ve mně ale zanechal poměrně jasnou stopu. V první řadě jsem okamžitě po vyšplhání se do sedla poznal, že mám v ruce devětadvacítku. Celkově vyšší posed, lehce ospalejší reakce řízení atd. Otázka je, jestli je to špatně či nikoliv. GHOST SLAMR 29 není vysokou nemotornou kozou, naopak z něj brzy máte pocit, že sedíte za kormidlem odlehčeného, karbonového, přesto stále suverénního a hlavně neohroženého křižníku, nebo místy skoro až tanku.

Odlehčený hromotluk

GHOST SLAMR 29 působí v ruce skutečně pevným, jistým a bytelným dojmem, což bylo na místy poměrně náročných a rozbitých sekcích zdejšího bikeparku rozhodně příjemné. Příjemný byl také lehce kratší posed, který po zasunutí sedlovky působil fajnově trailově a kolo jako celek pak velice schopně.

Trošku horší to bylo v utažených zatáčkách a klopenkách, které se nedaly projíždět s až takovou rychlostí a razancí jako na většině menších strojů s koly průměru 27,5“. Ale jako vždy šlo do značené míry o trochu zvyku a vzájemného soužití, proto jsem na konci trailu se SLAMRem 29 řezal obloučky poměrně svižně a s chutí. Jen bych možná pouvažoval nad ještě širšími řídítky. Už nasazených 760 mm vypadá jako dostatečná páka, jak se ale člověk jednou namlsá šíří 780 mm a více… To je ale už značně individuální záležitost.

Rovně a kolmo dolů!

Místa, kde naopak GHOST SLAMR 29 jasně kraloval, byly strmé padáky, nekonečné kořenité spletence a jiné terénní a technické lahůdky alpských zákoutí. Pevný tuhý rám poskytující jasnou odezvu, hrubší obutí a velká kola byly kombinací, která znamenala jistý průlet i místy, z nichž byl člověk jindy dost vytřesený, či kde jinak složitě hledal ideální stopu. V sedle GHOSTu SLAMR 29 ale obvykle stačilo podržet řídítka rovně, vybrat si dopředu „tak nějak podle citu“ vhodnou linku a pak už to jen pálit.

Jedním z míst, které názorně demonstrovaly výhody devětadvacítek, byly po dvou dnech novinářského testování poměrně rychle se rozšiřující valchy před zatáčkami. Přitom tam, kde se člověk s menšími koly sotva držel řídítek, jak to s ním mlátilo, se SLAMR 29 přenesl jako ladně nad vodní hladinou plachtící labuť.

K jistotě v rozbitých sekcích v nemalé míře přispělo i odpružení RockShox, kdy vepředu úřadoval Pike, vzadu pak, podle všeho nový metrický tlumič RockShox Deluxe, který měl na obou koncích místo klasických kluzných pouzder kuličková ložiska. Obě jednotky, vidlice i tlumič, byly krásně aktivní, citlivé, zbytečně se nebořily, přitom bez dlouhého přemlouvání a s nemalou chutí využívaly svůj zdvihový potenciál skutečně naplno.

Horní i spodní oko metrického tlumiče RockShox Deluxe (pravděpodobně) využívají nově usazení s kuličkovými ložisky namísto původních kluzných pouzder. Výsledkem by měl být zejména jemnější a citlivější začátek kroku.

Foto: Jakub Douda (www.fotojd.cz) – GHOST SLAMR 8 LC

GHOST FRAMR –v sedle

Po klíčové novince (GHOST SLAMR 29), jsem se vrhl vstříc zkušenostem s koly současného modelového ročníku, respektive s koly, které byly poskládané jako testovací vzorky primárně pro tuto akci. Tedy žádné sériové setupy! Další na řadě byl v mém případě GHOST FRAMR LC, tedy jakýsi levnější bratr enduro ikony značky GHOST, modelu Path-Riot. Hned zkraje se musím přiznat, že mi GHOST FRAMR hodně sedl a po Giantu Trance, nad nímž jsem se tu rozplýval minulý týden, se jednalo o můj druhý nejoblíbenější stroj ze zde testovaných.

Lehce překvapivá byla první zkušenost, kdy na mě kolo působilo poměrně velkým dojmem, až si vlastně nejsem jistý, jestli to nebylo Lko? Vše bylo OK, jen sedlovku bych si přál zasunout více do rámu. Když jsem to ale zkusil, zaseklo se ovládání nového teleskopu Fox Transfer. Proto bylo potřeba držet se rozumného kompromisu, který pro mě ale po chvíli soužití nepředstavoval žádné zásadnější omezení, až se mi nakonec opět začala líbit pocitově větší robustnost celého kola.

Foto: Jakub Douda (www.fotojd.cz) – GHOST SLAMR 8 LC

Polož se do toho!

Velice příjemné bylo také řízení, které hodně vsázelo na efekt nemalé stability, přitom se ale i v utažených klopenkách a vracečkách nechal FRAMR krásně a snadno manévrovat. Na jednu stranu jsem s ním neměl problém proletět na jistotu, navíc i s pořádnou razancí, nejdrsnější a nejstrmější místa, na straně druhé jsem se s řízením zbytečně nepral, pokud bylo potřeba manévrovat jemně a precizně. To obvykle v té rychlosti ani nebylo potřeba.

Vcelku zajímavý byl boj s odpružením, nebo přesněji s jeho nastavením. Foxka 34, což asi nikoho nepřekvapí, si dost libovala v agresivnějším tempu a v náročnějším terénu. Rád bych jí zase jednou trochu pomluvil, tentokrát ale nebylo moc míst, kde by se její slabiny mohly projevit. Trochu jiné to bylo s tlumičem Cane Creek Double Barrel, který pro jeho tisíce možností nastavení nemám moc rád.

Naštěstí se o základní setup postaral technik z GHOSTu. Byl to slušný balet sledovat, jak imbusem hýbe tady doprava, tady doleva, tady víc, tady míň. Já sám jsem si pak jen doladil detaily podle svého vkusu a po chvíli se dobral svého ideálu.

Foto: Jakub Douda (www.fotojd.cz) – GHOST SLAMR 8 LC

Prostě to povol!

Nu, detaily… Kdo mě znáte asi tušíte! Prostě jsem otevřel kompresi (LSC i HSC) víceméně naplno a pak… Světe div se, pak to běhalo jako víno. Cane Creek, potažmo celá zadní stavba, byla krásně vnímavá od prvních kamínků, luxusně aktivní ve středním rozsahu a proti často až nepříjemně lineárnímu DB Inline byl i konec solidně progresivní. Dopady skoků či nárazy na velké překážky tak byly jisté a vyrovnané bez pocitu ostré hrany či naopak nepříjemného propadnutí se zadní partie až někam do pekel horoucích.

Jednou ze zajímavostí na tomto stroji byla i hojně zastoupená výbava od značky e13. Konkrétně se jednalo o zapletená kola s karbonovými ráfky LG1R Carbon a k nim dokonale sladěné pláště TRS R ve stejném designu a v masivním objemu. Dohromady to byl dost brutální set, který se sotva vešel pod spojovací můstek horních vzpěr zadní stavby.

Technici z GHOSTu si z toho dělali trochu legraci a říkali, že to je jejich nové řešení, nový patent „Mud Cutter“ – řezač bláta! Někdo v komentářích napsal „nástroj pro zastižení vzorku“. Faktem je, že pláště e13 držely jako židovská víra nejen na hlíně, ale i v kamení, či na kořenech. I díky nim jsem si s GHOSTem FRAMR užil neskutečnou palbu 😀

Fox Transfer – tvrdě, ale od srdce

Na GHOSTu FRAMR byla nasazena také zbrusu nová teleskopická sedlovka Fox Transfer, díky čemuž jsem si ji mohl konečně osahat v praxi. Jako u jiných sedlovek není toho ani zde až tak moc k popisu, krom teorie, o které jsem se rozepisoval už dříve (Fox Transfer – Tech News). Vzhledem k tomu, že jsem se vlastně nikdy osobně nesetkal s předchůdcem Fox D.O.S.S., nemám přímé pokrevní srovnání, srovnávat tak mohu jen s jinými značkami.

Nová teleskopická sedlovka Fox Transfer nabízí vícero variant. Stealth provedení s ovládání taženým vnitřkem rámu, ovládání tažené po rámu, páčku nahoře pro systémy řazení 2x a 3x anebo dole pro řazení 1x… Stačí si jen vybrat!

V principu lze říct tolik, že Fox Transfer funguje! Chodí poměrně hladce a rychle, neřekl bych ale, že střílí třeba jako sedlovky Specialized. Moje poznámky z Media Days obsahují zmínku, že se sedlovka krásně ovládala páčkou pod řídítky, situovanou na místě řazení přesmykače, jen má v určitých polohách trochu horší, méně jasnou odezvu. Někdy je prostě potřeba ji více zmáčknout a zbytečně ji nešimrat, pak chodí sedlovka přesně a jistě.

Proti jejímu předchůdci je zásadním vylepšením fakt, že lze nyní výšku sedla nastavovat zcela plynule bez omezení či bez předem definovaných poloh. D.O.S.S. měl tuším tři a ještě se ovládal nevzhledně velkou pákou, která měla prazvláštní logiku fungování. Na to vše zapomeňte, ovládání je nyní jasné, logické, plynulé a jisté.

Jediné potenciální slabiny představují minimálně utlumené dorazy, a to jak spodní, tak i horní. Není to nic zásadního, ale když zatlačíte sedlo úplně dolů, nebo když jej necháte volně dojet až do nejvyššího patra, pak to na konci nehezky kovově bouchne. Jako kdyby někdo mlátil kladivem do ocelové traverzy! Ale zase podle těch ran poznáte, kdo vozí sedlovku Fox!

Jiným, příjemnějším faktem je, že se k sedlovce dodává více druhů páček, proto je snadné nasadit ji buď dolů, máte-li řazení 1xcokoliv, nebo nahoru, pokud preferujete 2x, případně 3xcokoliv…

GHOST Path-Riot – v sedle

Dnešní praktické okénko týkající se nových a novějších biků GHOST završíme ve společnosti stroje, na němž Michal Prokop objíždí a vyhrává enduro závody u nás i v zahraničí. Path-Riot, tedy ostřejší, drsnější verze klasického Riotu, je další z novinek roku 2016 na níž jsme se zatím neměli šanci povozit. Toto kolo jsem měl na hraní ale vlastně jen chvíli, jelikož mi dost sedl výše popisovaný FRAMR, který byl na Kubu příliš vysoký, proto mi Path-Riot půjčil jen na chvíli. I tak jsem ale stačil načerpat něco málo postřehů a dojmů z jeho kokpitu.

V první řadě je to neskutečná raketa s brutálně tuhým rámem, která reaguje na každé sebemenší šlápnutí. Co na tom, že je vzadu vinutá pružina! I s ní bylo znát, s jakou chutí tohle kolo stoupá! Tedy když jsem se na jednom místě asi desetkrát vracel do kopce a pak sjížděl dolů kvůli fotce.

Foto: Jakub Douda (www.fotojd.cz) – GHOST Path-Riot

Bojím se, že se nebojím!!!

Co stoupá, on i neskutečně ochotně klesá. Testovaný kousek byl přitom krásně nizoučký a člověk z něj na jedné straně cítil, jak moc Path-Riot „chce být drcen“ a jak dokonale poslouchá každý, byť jen drobounký podnět jezdce. Na druhou stranu díky položené hlavně, svalnaté vidlici a pružině pod zadkem valil Path-Riot dolů z kopce jako o život. Toto je další kolo, s nímž bych se jistě brzy začal bát, že se přestávám bát!

Nízké, stabilní, s výkonným odpružením a s bleskovými reakcemi. Už docela chápu, proč to Michalovi letos tak jezdí. S tímhle kolem musí být radost závodit. Abych nezapomněl na tu pružinu – Cane Creek DB Coil. Ta zde dělá docela divy. Na jedné straně nemá vliv na ostré reakce ve smyslu akcelerace či různých manévrů s kolem, na straně druhé účinně maže spíše ostřejší, méně komfortní projev zadní stavby Riot-Link jako takové a v jezdci budí dojem skoro až bezedného kroku. I díky přirozeně progresivnímu konci kolenové páky schované v kleci před středem.

Charakter pružiny je dost znát i zde, ale zase to není takové, jako když jsem nasadil pružinu na RB Bandit 675. Bandit byl s „pérem“ místy až moc houbovitý, hlavně při šlapání, Path-Riot ale funguje s vinutým hadem zcela dokonale. U RB bylo fajn vyzkoušet něco jiného než stlačený vzduch, Path-Riot ale jako by se pro pružinu narodil!

Víc zážitků doma…

Tolik duchařských postřehů z rakouského testování, více si povíme, až se nám podaří vybrané kousky GHOST 2017 vyzískat pro klasické a plnohodnotné domácí řádění, focení a recenzování.

Pro ilustraci, areál Eurobike Media Days se spodní stanicí lanovky v pozadí – Fleckalmbahn (1000 – 1800 m)

Foto: Štěpán Hájíček