GT Grade Alloy 105 – test

GT Grade je nanejvýš zajímavé kolo, i když není žhavou novinkou letošního roku, jelikož její podobu známe již více jak jeden rok. O karbonové mutaci této „špinavé silnice“ (kategorie označována jako dirt road, gravel road, enduroad apod.) toho bylo napsáno již mnoho, její hliníková verze ale jakoby byla trochu opomíjena. Neprávem, sluší se dodat!

Druhý test na světě…

Když mi bylo toto kolo nabídnuto k testu, padla i hláška o tom, že doposud existuje ve světě on-line médií jen jeden test tohoto stroje! „Nechceš zkusit kolo, které zatím skoro nikdo netestoval?“ Zněla otázka. Jak jsem na ni měl asi odpovědět? ANO! „A přibalím ti k tomu i pláště Maxxis Rambler 700x40c a také sedlo a lahev Fabric, ať si máš s čím hrát…“ Děkuju 😀

Hodnocení zmíněných doplňků jsem již lehce nakousl v popisu svých prvních dojmů z tohoto stroje a ještě se k nim vrátím samostatně, jelikož lahev, sedlo i pláště jsem po návratu GT Grade přehodil na svůj osobní „štěrkolet“, tedy Lapierre CX Alloy. Zároveň je ale mně samotnému předem jasné, že se hodnocení zmíněných dílů ani v tomto testu úplně nevyhnu, jelikož jsem je vozil po skoro celou dobu, co jsem proháněl GT Grade po cestách a hlavně necestách, kdy se třeba konkrétně pláště do jízdních vlastností promítly měrou zcela zásadní!

Nejdřív tlusté a zubaté, potom hubené a hladké

Testování GT Grade jsem i díky doplňkům, které jsem k tomuto kolu dostal, rozdělil na dvě části. Většinu času jsem jezdil na pláštích Maxxis Rambler 700x40c, a to ve velké míře mimo zpevněné cesty. Silnice jsem totiž používal jen k nezbytným přesunům mezi jednotlivými hliněnými či štěrkovými úseky. Před návratem kola po testu jsem na GT Grade Alloy hodil znovu originální úzké pláště Continental Ultra Sport II v rozměru 700x28c a užil si jeden vydatný, čistě asfaltový trip, abych měl srovnání, jak se kolo chová v jedné i v druhé poloze.

GT Grade Alloy s buclatým obutím Maxxis Rambler 700x40c (nahoře) a jako čistá silnice s plášti Continental 700x28c (dole)

Nezapomeň, není to cyklokros!

Pokud pravidelně sledujete naše sociální sítě (především Instagram a Facebook) a pokud jste viděli a četli moje první dojmy v sedle GT Grade, nejspíš víte, že dostat plášť rozměru 700x40c do tohoto rámu nebylo úplně snadné. Do zadní stavby se ještě celkem vešel, ve vidlici byl už hodně na těsno, proto jsem si musel s předním kolem trochu pohrát, dotáhnout výplet a lehce jej docentrovat, aby boční výstupky Maxxisu Rambler neodřely lak karbonové vidlice.

Jak moc je tento plášť velký a objemný jsem si plně uvědomil až když jsem kolo ke konci přezouval na původní obutí a zjistil, kolik je najednou místa právě v přední vidlici! Maxxis Rambler je pro toto kolo už docela extrém, nicméně takovéto srovnání dokazuje, že použít univerzální obutí někde na úrovni 700×32-35c, pak budete mít kolo, které projede skutečně vše, jak ostatně popsal jeden z čtenářů v komentáři u oněch prvních dojmů.

Trochu rozdíl! Continental Ultra Sport II 700 x 28 (nahoře) / Maxxis Rambler 700x40c (dole)

Jak to tedy bylo s GT Grade?

Když už jsem nasadil a vyladil Ramblery, nemohl jsem jinak a vydal jsem se pokoušet záludnosti terénu a zkoumat, co vše GT Grade projede. Gumy jsem řádně podfouknul, což znamená, že moje pumpa Blackburn AirTower 3 ukazovala nějakých 3 bar vepředu a 3,5 bar vzadu. V této konfiguraci bylo kolo krásně pohodlné a překvapivě jisté i ve značně rozbitém terénu. Co mě zkraje trochu šokovalo a později se výrazněji projevovalo, byla až extra vysoká míra stability, či spíše určitá topornost řízení.

Dalo se na to zvyknout a v řadě situací to vlastně nebylo až tak od věci, jelikož kolo dokonale drželo směr, i když jsem to střihnul třeba po odkloněné lesní pěšině, navíc zpestřené spletencem kořenů. Zde se stabilita řízení sakra hodila. Po chvíli v sedle jsem to pomalu přestával vnímat, každopádně tento jev samozřejmě nezmizel. Znovu se přihlásil o slovo, když jsem se přesouval po silnici a zcela konkrétně, když jsem začal klesat k Nižboru. Zde jako by se kolu vůbec nechtělo do náklonu, jakoby se řídítka skoro odmítala otočit a kolo nahnout. Chtělo to zkrátka více přemlouvání, abych projel zdejší serpentiny.

Při druhé a třetí vyjížďce jsem ale už tak zásadní odpor nepociťoval. Možná to bylo tím, že jsem gumy lehounce dofoukl, nebo jsem si na daný projev prostě zvykl. Slyšel jsem, že u fatbiků a plus biků někdo ladí tlak v pláštích pomalu po jednotlivých stupních psi, jelikož se často najde hrana, kde guma z rozumného kompromisu komfortu, jistoty záběru a čitelného řízení přejde rázem v nevyzpytatelnou houbu. Pokud jde o pláště Maxxis Rambler samotné, ty jsem, jak již bylo zmíněno, po testu hodil na svůj stroj Lapierre CX Alloy, naladil podobné tlaky a s takto vyhroceným projevem se nesetkal. Holt jiná geometrie, jiné tlaky, jiný ráfek…

Maxxis Rambler 700x40c je rozumným kompromisem nabízejícím dostatek jistoty v terénu a solidního odvalování na silnici…

Zvyk, nebo cvik?

Než toto téma opustím, asi si neodpustím ještě jednu poznámku na téma Maxxis Rambler, kdy jsem vlastně jejich větší šíři a nižší tlaky pocítil ještě párkrát, když jsem se snažil jet ve stoje, neřku-li spurtovat. V takových situacích bylo znát, jak se přední guma deformuje a opora v rukách nebyla taková, jaká by na silnici měla být. Ale zase je to o tom samém: tlak, tlak, tlak. A také asi ráfek…

Každopádně toto vše neberte jako stížnosti na adresu GT Grade nebo Maxxis Rambler, jelikož mě kolo i pláště nanejvýš bavily. Ostatně když jsem pak na GT Grade hodil úzké silniční pláště Continental, topornost i vratkost byly ty tam! Nebo jinak, když byly na kole právě tyto pláště, projel jsem relativně snadno i několik technických úseků s kořeny a kameny, nebo jsem se proháněl po bikrosové dráze u řeky v Nižboru a parádně se bavil! Na silničku dobré, ne?

Si tak jedu po silnici a najednou koukám, za mostem je bikroska! Tu musím zkusit!!!

Lesem, strání, furt uhání…

S trochu tlustším obutím, ale nejspíš i bez něj, je GT Grade úžasný univerzál. Je to kolo, které vám již jen svým kompromisním posedem s nádechem sportovna snadno padne do ruky. Jistou část fascinace na sebe strhnou i do šířky rozevřené berany, které jsou příjemné zejména při spurtech a při jízdě ve stoje obecně. Co se mi na GT Grade dále líbí je komfort, který je zde přítomen s buclatým, ale i méně buclatým obutím. A také chuť či touha po rychlosti.

Testovaný stroj GT Grady Alloy 105 není při hmotnosti 10,05 kg (na pláštích Continental) úplné pírko – asi hodně kvůli brzdám – to ale tomuto kolu na kráse a chuti zrychlovat nikterak neubírá. S velkými balóny to samozřejmě není žádný katapult, když se ale do pedálů opřete s chutí, rytmem a elánem, rám se vám odvděčí příkladnou odezvou a brzy zjistíte, že se akceleraci až tak moc nebrání ani samotná kola. Naopak s velkou gumou krásně drží rychlost a i přes značně členitý vzorek Maxxisu Rambler jede GT Grade po rovinkách na asfaltu jako rozjetý rychlík.

Co je ale snad ještě více fascinující je pohyb po prašných cyklostezkách, nebo uhlazených pěšinkách, kde člověk začne vzpomínat na doby svých začátků na špičkové ocelové XC raketě (v mém případě Sfinx), tedy vlastně s tím, že ani s tímto kolem jsem se na podobných úsecích nepohyboval tak lehce a rychle.

Malá odbočka – lahev Fabric bez košíku. Elegantní a šikovné řešení. Lahev drží pevně, celkem snadno se sundává, pro zpětné usazení je potřeba trochu cvik, pak se trefuje celkem snadno.

Kam s ním?

S GT Grade vybaveným hrubším a větším obutím není nutné vyhýbat se asfaltu, přesto ale člověk brzy nabude dojmu, že se tomuto stroji více líbí mimo silnice na štěrku a udusané hlíně. Tady to prostě nějak funguje. Nejlépe na rovinkách či v mírně zvlněném terénu. I když ono se to dá drtit i do poměrně strmých kopců či sjížděl zase dolů a poskakovat po kamenech a kličkovat mezi kořeny. Záleží jen na všem vkusu a pilotních schopnostech. Možná bych pro vyslovené extrémy volil ještě lehčí převody, každopádně kompilace v režii Shimano 105 s klikami FSA Omega Mega 50/34 zubů, versus kazeta 11-32 zubů, nebyla nijak zásadně limitující.

Velkým přínosem na postu komfortu bylo i ke kolu samostatně zapůjčené sedlo Fabric Scoop!

Transformace

Hodně zajímavé bylo sledovat, jak se kolo promění, když se přezuje na výrazně užší pláště, naladí se podstatně vyšší tlaky a vyrazí se brázdit čistě asfaltové cesty, okořeněné maximálně trochou děr a dlažebních kostek. Komfortu samozřejmě trochu ubylo, ale ani tak nebylo GT Grade žádným kostitřasem. S velkými plášti i bez nich jsem měl stále dojem, že je zadní partie o fous komfortnější než přední karbonová vidlice. Že by byla kvůli kotoučům extra vyztužena? Rám toho zvládl rozhodně dost, své ale jistě udělalo také extra komfortní sedlo Fabric Scoop s titanovými ližinami, kterým jsem nahradil původní a asi o 100 g těžší sedlo GT.

Největší proměnou po výměně obutí prošlo řízení, které se z extra stabilního až toporného proměnilo ve stále dost klidné, přesto ale mnohem živější a hlavně dokonale čitelné vedení. Najednou nebylo o čem přemýšlet a když přišla na řadu utažená točka, stačilo vyhodit kolínko do strany a po vzoru jezdců MotoGP se položit do oblouku.

Hodně se mi také líbilo, jak GT Grade s ještě větší chutí polykalo kilometry na rovinkách a jak poslušně a ochotně stoupalo i v rámci delších výjezdů. Na to, že se jedná o „špinavou silnici“ za 35 999 Kč, která toho zvládne vážně hodně, jede neskutečně krásně. Nebude jí nikterak vadit, i když se zvednete ze sedla a pořádně se do toho před vrcholem nebo před cedulí opřete. Obecně je ale o trochu více nakloněna vytrvalostní jízdě v sedě a udržování strojového tempa při zajištění nemalého komfortu i na „klasických českých silnicích.“

Užší duma, hladký vzorek, jde se švihat!

Brzdy a ti druzí

Pár dotazů jsem měl již po prvním prezentačním článku na brzdy TRP Hy/Rd, které kombinují lankové ovládání a hydraulický systém na způsob „vše v jednom“. Tedy vše ve třmeni – řídící píst, expanzní nádobka, i samotné písky a destičky. Konstrukce je to monstrózní, ve stříbrném provedení snad o to výraznější, ale jednoznačně úctyhodná. A hlavně funkční!!!

Když jsem kolo skládal, mile mě překvapil třeba takový detail, jako je malý pojistný šroubek, kterým lze zablokovat ovládací páčku spojenou s lankem a takto chránit pístky proti vysunutí v případě transportu. Je to takový jednoduchý čep se závitem a pružinkou, který je vždy na místě, ničemu nepřekáží, jen se občas zatraceně hodí. Chytré!

Zmíněný šroubek pro zajištění brzdy při transportu v případě kol demontovaných z rámu.

Také po funkční stránce se mi tyto brzdy dost líbily. Jejich velkou výhodou je, že je lze propojit s libovolnými pákami, protože jediné co po potřebují je dostatečně dlouhé lanko a bovden vedoucí až ke třmeni. Seřízení u nového kola bylo prosté jako na každém biku, tedy vystředit třmen, utáhnout a jet!

Prvních pár stisknutí páky bylo sice trochu jalových – jak už to u nových kotoučů bývá – u TRP je rozdíl nezajetých a zajetých brzd snad ještě výraznější než jinde, pak už ale jejich síla začala prudce stoupat. Pocit na páce se hodně blíží plné silniční hydraulice, i když samozřejmě určité rozdíly tu jsou. Třeba v lehkosti chodu, kdy místo kapaliny pohybujete navíc i lankem. Projevem samotným za plnou hydraulikou ale TRP Hy/Rd nijak nezaostávají.

Majestátní třmen TRP Hy/Rd. Černá páčka pohybuje řídícím pístkem, který pak tlačí kapalinu přímo k velkým pístům a destičkám.

Problém také nemají s brzdnou silou, jen je potřeba dávat si pozor, jelikož mají při razantnějším stisku páky občas tendenci se kousnout. Při intenzivním dobrzďování také někdy lehce rázují jako u těžké dodávky ze zkroucenými kotouči. Nic z toho ale není nijak zásadním problémem, který by brzdy TRP Hy/Rd diskvalifikoval.

Zakončím to jasně, když jsem před časem řešil jestli kolo v jedné výbavě s touto polohydraulikou, nebo plně hydraulický set, byl jsem spíš pro kompletní balíček i za cenu vyšší ceny. Nyní bych s klidným svědomím ušetřil pár tisíc a vzal model s brzdiči TRP Hy/Rd a vůbec bych to neřešil! Mají totiž o dost blíže plné hydraulice než plné mechanice. Je vlastně docela vtipné, že se takto elegantně a prakticky podařilo znovu oživit jednu z konstrukcí či myšlenek, která se snažila prosadit v MTB, aby pak skončila v propadlišti dějin… Občas se zkrátka vyplatí vytáhnout ze šuplíku pár starších nápadů!

Zajímavá byla prvotní instalace brzd, kdy je k nim samostatně dodáván stříbrný extra pružný bovden, aby bylo možné vedení protáhnout snadno až ke třmeni.

Čvachtavé Shimano

Jak v terénu preferuji jednoznačně řazení SRAM, i když mi moderní Shimano vlastně nijak nevadí, pak na silnici mi jednoznačně nejvíce sedí Shimano. Baví mě zkrátka řadit nahoru pohybem celé páky, o kterou se člověk stejně opírá prsty po většinu času. Každopádně poslední dobou mě trochu rozčiluje, že je u mnoha brzdových pák Shimano hrozně měkká malá odřazovací páčka. Určitá počáteční vůle je standard, to neřeším, následné cvaknutí je ale často nepříliš výrazné, stejně tak i zde u pák Shimano 105 STI. Funguje to a řadí to přesně a hladce, jen bych byl radši za ostřejší odezvu, to je vše!

Silnější madlo

Jak je celé GT Grade krásně funkční, pohodlné a do detailu vyladěné, našel jsem jeden element, který mě trochu rozčiloval. Nebo hlavně ze začátku. Byla jím řídítka, která jsou sice super díky svému tvaru, zejména když se držíte dole v do široka roztaženém oblouku, co mi ale vadilo byla jejich výrazná tvrdost a nepříliš komfortní omotávka. Docela by se mi líbilo, kdyby byla horní část řídítek lehce zploštěná, nebo kdyby bylo použito víc omotávky. Ideálně gelové! Obvykle se držím častěji nahoře než dole v oblouku a v tomto případě to nebylo až tak komfortní, jak bych od GT Grade s jeho vyzněním čekal. A možná bych se nezlobil, kdyby byla řídítka jako taková i o něco širší ve své horní části, ale to je spíš dáno mým (zlo)zvykem z horských kol vozit klacky dlouhé klidně i 800 mm.

Řídítka působí dosti robustním dojmem, v oblouku se drží skvěle, jejich horní část by ale mohla být komfortnější. Případně by stačila silnější omotávka.

GT Grade Alloy 105 – Závěr

GT Grade je kolem, které mě, zejména ve své karbonové podobě s tenoučkými trubičkami zadních vzpěr, fascinovalo již od chvíle svého představení a uvedení na trh. Silnička, která není až tak radikální silnicí, kolo, které se nebojí trochu ušpinit a které je schopné, obuto do širších plášťů, proletět se s přehledem i po štěrku a v lehčím terénu. Hliníková verze GT Grade přitom rozhodně není žádným chudým příbuzným. V porovnání se svým kompozitním sourozencem bude možná o něco těžší, celkový charakter a hlavně komfort tohoto stroje se s kovovým rámem rozhodně nevytratily.

GT Grady Alloy jsem vyzkoušel s extra širokým obutím mimo zpevněné cesty, ale i s klasickou hladkou gumou čistě na asfaltu, což díky kotoučům vyžaduje pouze výměnu plášťů. V jedné i druhé poloze mě toto kolo velice bavilo. V terénu bylo hodně jisté, stabilní a překvapivě pohodlné, na silnici zase hezky jelo, nebránilo se delším výjezdům pěkně v tempu a jeho řízení na asfaltu bylo dokonale poslušné a bez problému čitelné. A navíc ty brzdy! Ať se jedná sice jen o kompromisní spojení mechanické páky a kapalinového třmene, fungují výtečně. Jsou silné, jisté a při troše zvyku a cviku i rozumně dávkovatelné.

Nezastavitelný tank v terénu, zabiják na silnici! S trochou nadsázky, samozřejmě 😉

Moderní čelisti nejsou zlé, stále to jsou jen čelisti. Šok pak vždy zažívám, když osedlám svůj starší CX speciál s cantilevery. Kotouče dle mého na silnici patří. Možná ne ve vrcholné závodní podobě, už jen kvůli hmotnost navíc, ale rozhodně na kola, která se nebojí špíny a těžké dřiny jako je GT Grade. Uznávám, že hliníková verze GT Grade není super-sexy jako její karbonový bráška, funguje ale neméně skvěle a když budete na kole jezdit častěji a častěji ho mýt a pečovat o něj, jistě se brzy zakoukáte i do jeho tvarů a mnoha zajímavých detailů.

Foto: Štěpán Hájíček / Jakub Douda (www.fotoJD.cz)