AUTHOR Patriot Trail 2.0 – TEST

Poslední dobou se mi sešlo k testu hned několik kol, na nichž jsem již dříve jezdil, opakování je ale matka moudrosti a někdy je zkrátka zajímavé připomenout si povedená kola a podívat se, jak moc či jestli vůbec se za rok dva své existence změnila, či zda nebude jejich hodnocení odlišené už jen díky porovnání s aktuální konkurencí.

V tomto směru se jako „starý známý“ zdá být i Author Patriot Trail, kterého jsem poprvé testoval již před dvěma lety, tehdy ale pod jiným jménem! Svou kariéru totiž tento bike začal s označením Author Epoque, jenž jsme testovali na jaře roku 2014. Tedy skoro přesně před dvěma lety. Tehdy se jednalo o první vlaštovku konceptu AGang prosakujícího do kolekce Author, mezi tím jsme si již zvykli, že původní stroje AGang jsou dnes plně asimilovány mateřskou značkou Author, i proto se upravila a sladila jejich jména.

Author Patriot Trail 2.0 (2016)

Kde to všechno začalo?

Úspěšné tažení Patriotů začalo právě pod hlavičkou AGangu, vzpomeňme třeba na test prvního odtajněného jezditelného prototypu AGang Patriot, který jsme uveřejnili v září roku 2012. Sakra to to letí! První generace Patriotů stála na všestranném zdvihu 140 mm, což se od prototypu postupně přeneslo do sériové výroby (AGang Patriot 3.0 – 2014). Rok na to se objevil Patriot Evo posílený na 160 mm a původní Patriot postupně vyšuměl, zato se v nabídce Authoru objevil model Author Epoque, lehčí sportovnější Patriot na 120 mm zdvihu.

Tento, jak jsme si již řekli, dostal následně jméno Author Patriot Trail (120 mm), vedle něhož tehdy i dnes existuje ještě Patriot Evo (160 mm) a novinkou je pluskový Patriot AM (kola 27,5+), který lze celkem snadno přestavět na devětadvacítku s masivnějším rámem a vyššími zdvihy.

Původní prototyp Author Patriot 27,5 (2012)

Kam to vše dospělo?

I když to na první pohled vypadá, že Author Epoque pouze změnil plášť a stal se z něj jako mávnutím kouzelného proutku Patriot Trail, úplná pravda to není. Nebudeme příliš řešit výbavu, která je v rozestupu dvou let výrazně jiná, jelikož odlišnosti najdeme i na samotném rámu. Tedy spíše jen drobné. Vzdušnější je kupříkladu úchyt předního oka tlumiče, více odlehčené je horní rameno zadní stavby a změny se dotkly třeba i vzhledu a konstrukce zadní vidlice.

Původní „šavle“ běžela ne levé straně od čepu rovnou k patce, nyní je výrazně ohnutá dolů, aby na jedné straně opticky navazovala na prohnutou sedlovku, zároveň aby byla celá zadní stavba symetrická. To vše jsou vlastně jen designové hrátky a také snaha ušetřit tu a tam pár gramů. Celkové vyznění kola je ale v zásadě stejné, tedy stejně dobré a přesvědčivé. Pojďme se tedy společně podívat na to, jak vidíme Patriot Trail současnou optikou a zda za těch pár let své existence neztratil něco ze svého původního kouzla.

Jedna momentka z testu předchozí verze Author Epoque (2014)

Lehká zbraň do těžké bitvy

Pokud bych se držel svého obvyklého scénáře, začal bych asi posedem a dalším obecným popisem, ale to se mi dnes nechce! Či to spíše musím přeskočit a vylíčit vám hned zkraje, proč tohle kolo miluju! Když ho vezmete do ruky, zjistíte, že není nijak radikálně lehké, 13,55 kg je ale u takto vybaveného kola ještě solidní údaj. Když pak vyskočíte do jeho sedla, nebudete mít pocit, že by vás případná deka navíc jakkoliv obtěžovala, jelikož má Patriot Trail velkou chuť drát se kupředu, s chutí stoupat a s ještě větší chutí klesat!

Co mě ale, opět, asi nejvíce uchvátilo, je jeho ovládání, které jakoby se snažilo dokázat, že 120 mm zdvihu není málo na pořádnou MTB divočinu. Skutečně, stačí si porovnat řídítka, doladit posed, ujet pár seznamovacích kilometrů a už vás to táhne hlouběji a hlouběji do lesa a najednou zjišťujete, že opět jedete v režimu „schválně, co všechno sjedu!“

Na rámu vícekrát použité heslo #FunRulesAll dokonale vystihuje povahu tohoto kola – „Nejdůležitější je se bavit!“

Člověk to skoro až nechápe. Na jedné straně není problém vyhrknout se někam na kopec, jelikož je zadní stavba krásně efektivní, zároveň ale stačí nahoře zarazit sedlo do rámu, díky teleskopické sedlovce KindShock LEVi to není problém, a pak si už jen užívat jeden sešup za druhým!

Sjezdové a technické schopnosti tohoto stroje jsou z velké části zásluhou luxusně narýsované geometrie, která obecně preferuje stabilnější vedení, přitom ale nečiní kolo tupým nebo dokonce líným vůči změnám směru jízdy. Jen je potřeba s Patriotem pracovat celým tělem, ne jen kroutit řídítky, poté velice rád a s patřičnou jistotou a sebevědomím zamíří přesně tak, kam jeho pilot zavelí.

Mezigeneračně se u Patriotu Trail částečně odlehčil a provzdušnil přední úchyt tlumiče, stejně jako horní raménko zadní stavby.

Co všechno sjedu?

Velká jistota a vysoké sebevědomí ve sjezdových rychlejších, i pomalých trialových pasážích je trochu jako z jiné kategorie. Pokud to dolů nepálíte skutečně hlava nehlava – to by vám asi brzy došly zdvihy a nejspíš by nestačil ani grip užších a hladších plášťů – pak člověk zjistí, že s tímto kolem sjede skoro všechny technické sekce, které je zvyklý zdolávat s koly výrazně vyšší zdvihové kategorie. Dokonce jsem žasnul, když jsem jeden sjezdík s technickým začátkem a divokým rozbitým koncem pokořil s takovým nadhledem, jako už dlouho ne. A navíc se mi stalo, že jsem sjel jednu sekci, konkrétně kamenné schody nad Sázavou, v místě kam se moc často s kolem nevydávám, úplně poprvé!

Chvíli jsem uvažoval nad tím, jestli to není paradoxně oním malým zdvihem (120 mm), který se vám vlastně „nemá kam ztratit!“ Nemyslím si a vzpomínám na původní Patriot na 140 mm, s nímž jsem také sjel věci, kterým se dnes mnohdy vyhýbám i s patrně ostřejšími koly. Patrioty mají zkrátka tuto absolutní jistotu zakódovánu v genech, i když nevím kde a jak, protože rozhodně nepůsobí, že by člověk za jejich extra sebevědomí musel někde platit! Prostě jen kolo namíříte dolů a jedete! Dole pak zvednete sedlo, opřete se do pedálů a zase si užíváte svůj obvyklý a oblíbený slalom mezi stromky a to zcela bez omezení, či vystřelíte v ostrém tempu na další kopec vstříc dalšímu dobrodružství… Nádhera!!!

Vývojem prošly rovněž nohy zadní vidlice, které jsou dnes přísně symetrické, tedy i vlevo výrazně prohnuté směrem dolů. Co se neměnilo je masivní, přitom odlehčený blok nesoucí hlavní čep zadní stavby, či stylový vstup pro lanko teleskopické sedlovky.

Mechový polštářek

Poslední dobou začínám dost silně rozlišovat kola postavená na RockShoxu a na Foxu, kdy jsou jedna extra komfortní, druhá možná výkonná při tvrdším zacházení, jinak ale jezdce zrovna nerozmazlují. Author Patriot Trail 2.0 naštěstí patří k první skupině, proto se jezdec v jeho sedle může nechat hýčkat sametově jemným krokem a aktivní funkcí odpružení na obou frontách. Konkrétně díky vidlici RockShox Reba RL a tlumiči Monarch RL, v obou případech bez přídavných vzduchových komor! HURÁ, SLÁVA, HALELUJÁÁÁÁ!!!

Koho trápí, že vidlice i zadní stavba chodí jen 120 mm, když svůj zdvih dokáží krásně využít a hlavně vám jej servírují již od prvních metrů v sedle a od prvních kamínků na šotolinovém přejezdu. Tedy abychom se správně pochopili, při šlapání je zadek luxusně stabilní a není třeba jej zamykat snad ani na silnici, vyjma jízdy ve stoje. Palec nahoru patří také vidlici, která se rovněž zbytečně nehoupe. Obě jednotky odpružení ale vykazují značnou vnímavost na impulzy přicházející od terénu, proto v kontaktních bodech těla s kolem cítíte většinou jen plavné pohupování jako na lehce zčeřené hladině jezera a žádné tvrdé nárazy.

Samozřejmě se najdou místa, kde 120 mm kroku jednoduše nestačí a zejména v divočejších a rychlejších rozbitých sjezdech zjistíte, že i když to funguje krásně, pořád máte pod rukama a pod zadkem jen 120 mm. Ale sakra snaživých 120 mm! To vše říkám i přes to, že jsem nebyl prakticky schopný donutit tlumič pohnout se až ke konci pístnice, takže mi tam stále zůstávala určitá rezerva. Pocitově jsem se ale necítil ochuzen. Navíc Patriot Trail není první kolo, kde se mi něco podobného stalo! Asi jsem na testovačky nějak moc jemný, nebo to doháním prací nohou? 😀

„Vše, co jste potřebovali vědět o…“ Patriotu Trail 2.0 najdete na spodní trubce.

30 je akorát, 40 je moc!

Na lopatky jsem tlumič nedostal ani poslední den, kdy jsem za řídítka usedal s plným batohem fotovýbavy, díky čemuž jsem tlumič zatížil až na poctivých 40 % sagu. Jinak jsem jezdil sag rozumných 30 %. Vyšší míra zanoření delšímu kroku nepomohla, naopak jsem měl pocit, že se začátek stal více houbovitým, až jsem zkraje musel párkrát na silnici sáhnout po páčce lockoutu! „No fuj, že tě klepnu přes prsty!“ Po dofouknutí a srovnání sagu na původních 30 % jsem na ni ale již mohl zase zapomenout a užívat si opět maximum efektivity při jemných reakcích na každý kamínek a kořínek.

„Proto pozor na správný tlak, jelikož Author Patriot Trail není až tak blbovzdorný jako třeba stroje Giant se systémem Maestro.“

Když už opakovaně mluvím o efektivitě… Každé kolo a každý systém má v tomto směru svůj příběh a svou teoretickou obhajobu, proč jsou jeho čepy přesně tam kde jsou. U systému Drive Link Pivot (DLP) je oním zaklínadlem trajektorie virtuálního bodu otáčení celé zadní stavby, která v podstatě opisuje obvod, v našem případě jediného, převodníku. Proto by mělo být odpružení na pohonu nezávislé a proto… Proto tomu tak skutečně je!

Pokud jde čistě o sílu nohou přenášenou na pedály, ta je využita naplno a bez patrných ztrát. Efektivita pohonu je zde dokonce až taková, že nemusíte šlapat dokonale a vzorově do kruhu, můžete se do toho opírat více silově, stejně to pojede jako ďas a nebudete se zbytečně houpat. Při tom všem se ale nestane, že byste si zadní stavbu šlapáním zavřeli, jelikož ona neustále pracuje, zejména ve chvílích, kdy je to chtěné a kdy je to zapotřebí. Zadní kolo pak s vysokou jistotou kopíruje terén a vy si proto můžete užít i vyhlášené technické výjezdy.

Zadní stavba Author DLP (Drive Link Pivot) je dnes již považována za zažitou klasiku.  

Fousaté legendy z maturity

Konkrétním důkazem budiž na první pokus a na čisto zdolaná Maturita na Točné, kterou jsem snad vůbec poprvé v životě vyjel s takto těžkým převodem (34/42 zubů)! Až mě to přimělo vzpomenout si na letité mistry řídítek a lokální „fousaté legendy“, které Maturitu v dobách trojpřevodníků jezdili zásadně na prostřední pilu, zatímco já vždy řadil kašpárka, abych to nahoru vůbec utočil… Nyní už asi chápu, jak a proč to jezdili na výrazně těžší převod než já! Chce to ale dost síly v nohách!

S moderním řazením 1×11 je to přitom dnes trochu loterie, zejména použijete-li sadu Shimano XT, která má o něco menší rozsah kazety (11-42 zubů) než konkurenční SRAM. Po většinu času mi tato skutečnost nikterak nevadila, tedy ani fakt, že je na kole, na můj vkus, obrovský převodník s 34 zuby. I tak bych ale na rovinatém přejezdu občas užil těžší převod a v kopcích zase lehčí, ale to je jen otázka přístupu.

Paradoxně jsem se dost divil, co vše jsem s touto sestavou převodů vlastně vyjel, že jsem se nemusel nikde zásadně omezovat, že jsem nemusel nijak často seskakovat a tlačit. Na pár místech jsem to morálně nevydržel a kousek se prošel, jinak mě ale Patriot Trail svou výbušností a agilností obvykle motivoval k tomu se více zmáčknout a i když jsem nejednou v závěru stoupání notně funěl, na kopec jsem se vždy dostal a měl jsem pak ze sebe i z kola dobrý pocit.

„Hezky jsem se zmáčknul, musí na to být nálada a pak to vlastně ani nebolí!“

Důležitý je čep u patky, který je na vidlici, nikoliv na zadních vzpěrách (záruka nezávislé funkce) a zároveň není pod osou kola (FSR, Horst Link), ale nad ní!

Zapomenuté historky…

Zatím jsem probral snad vše důležité z toho, co mě na tomto kole fascinuje, radši ale ještě připomenu pár základních poznatků a dnešní test může pomalu finišovat. Co jsem zatím přeskočil byl posed, který je vpravdě univerzální a v tomto směru i velice příjemný. Oblastí, ve které Patrioty vždy vynikaly, je vyváženost těžiště, což jsem zaznamenal i zde. Tedy pocit, že mé tělo rovnoměrně zatěžuje obě kola, což je nejspíš důvodem značné jistoty v zatáčkách i v technických pasážích.

Testované Mko mi připadalo, při mých 180 cm vzrůstu a spíše kratších nohách, úplně akorát. Za řídítky Patriotu Trail 2.0 jsem se necítil skrčený ani shrbený, i když přiznávám, že jsem se podivil, když jsem po čase narazil na limit sedlovky a maličko jej i přestřelil, abych měl nohy správně natažené. Do jisté míry za toto „viním“ tretry Specialized 2FO Cliplite, které mají dosti vysokou podrážku. Pokud bych si měl kolo vyladit dokonale podle sebe, nechal bych si určitě Mko a jen si pořídil delší sedlovku s vyšším zdvihem a užíval si pak ještě více volnosti pohybu po jeho zasunutí.

„Vzpomínka na přesmykač…“ Aneb kdo by chtěl, může se vrátit k řazení 2xcokoliv…

KOMPONENTY

V textu výše jsem se již dotkl tématu řazení Shimano XT v sestavě 1×11, které je netradičně doplněno klikami e13 TRS s jediným převodníkem velikosti 34 zubů (Direct-Mount / Narrow-Wide). Kliky jsou krásné, přehazovačka dle mého názoru již méně, celé to ale funguje parádně, i když je skladba použitých převodů spíše těžší, než bych si osobně přál. Nová generace řazení Shimano XT je příkladně přesná a ostrá, což je docela změna proti starším verzím s deseti rychlostmi. Z mého pohledu jde ale spíše o pozitivní posun, i když jsem od pár lidí slyšel na toto téma nejednu kritiku.

Jednou ze specialit modelu Author Patriot Trail 2.0 je výbava, kde jsou ve velké míře zastoupeny komponenty Spank, jmenovitě řídítka, představec a ráfky z rodiny Oozy. Vše v „radikální“ a výrazné stříbrné, či černo stříbrné kombinaci. Trochu překvapen jsem byl z kombinace ráfků Spank Oozy 295 Trail a nábojů Author, ale vlastně proč ne. Tato kombinace o něco málo sráží cenu proti „plnému Spanku“, přitom není nijak funkčně limitující, jelikož se náboje Author těší pověsti vysoké spolehlivosti a dlouhé životnosti. A ráfky Spank? Ty prostě drží, jak jsme si prakticky ověřili na redakčním RB, kde se již několik let otáčí kola Spank Oozy Evo (27,5“).

Do řady Oozy patří také řídítka Oozy Trail 760, s šířkou „nečekaně“ 760 mm. Jejich výrazné lomení a vyšší zdvih, stejně jako lesklé stříbrné provedení, dávají vzpomenout na starší časy, na druhé straně ale musím říct, že mě jejich tvar krásně padl do ruky a celé kolo se jejich prostřednictvím ovládalo jistě a příjemně.

Ostrý disk, zubaté pláště

Mezi pár bodů, které bych chtěl ještě zmínit, patří třeba brzdy Shimano Deore, které jsou tradičně jisté a spolehlivé, v tomto případě jsem měl ale pocit, že by jim občas slušelo o trochu více síly. Možná by stačilo vyměnit kotouč za dvoudílnou variantu IceTech nebo použít jiné destičky a bylo by!

Zajímavou partičkou byla z mého pohledu sportovně agresivní dvojice plášťů Maxxis Ardent/Ikon (P/Z), kterážto kolu dodala nejen na rychlosti (hlavně Ikon), ale i na jistotě a sebevědomí v náročnějším terénu, o čemž jsem toho napsal již více než dost. Mile překvapený jsem byl i z toho, jak jistý záběr poskytuje Ikon na zadním kole i přes svůj značně nízký a sportovní vzorek, což je zřejmě zásluhou použité směsi 3C Maxx Speed.

Poslední zmínku věnujme vidlici RockShox Reba RL, která je vlastně takovou osvědčenou klasikou. Tedy včetně dnes již „překonané“ osy Maxle s lehce kontroverzním utahováním, kdy se její kolárek při nešetrném zacházení brzy ohne. To je ale jen detail a stačí ji utahovat z citem. Jinak nemám vidlici po funkční stránce absolutně co vytknout. Byla krásně citlivá, rozumně progresivní, vysoce aktivní a nijak přehnaně rozhoupaná při šlapání. Na kolečko jejího zamykání jsem sáhl jen párkrát, když jsem stoupal po asfaltu a byl za něj vlastně docela rád!

Praktické poznámky

Abych měl čím naplnit tento oddíl, nechal sem si schválně bokem hodnocení sedlovky Kind Shock LEVi. V první řadě funguje! A to hladce, jistě a spolehlivě, ani se nevytáhne, když vezmete za sedlo, které je zrovna v zasunuté poloze. Někdy se jen stává, že se jí nechce nahoru, že se na chvíli sekne. Pak ale stačí sedlo při stisknuté páčce maličko přisednout a už to zase jede.

Zajímavostí je nová ovládací páčka, která sice působí trochu lacině díky svému celoplastovému provedení, každopádně je celkem chytře řešená a snadno si ji nastavíte přesně podle svého vkusu. Tedy primárně na místo absentujícího levého řazení. S jinými polohami je to o dost horší, jak jsem si na jaře zkusil na prvním vzorku Patriotu AM 27,5+, v tomto případě ale nebyl problém. Navíc ovládání levým palce dole pod řídítky je dokonale ergonomické.

Jediným případným nedostatkem či neduhem tohoto kola bylo zprvu lupání v oblasti středu při silnějších záběrech do pedálů, což vyřešila krátká „diagnostika“ a echologie a nakonec dotažení hlavního čepu zadní stavby, který byl trochu volnější. Pak už bylo ticho a klid!

AUTHOR Patriot Trail 2.0 – závěr

Když jsem si Author Patriot Trail 2.0 přebíral k testu, žasl jsem, jak je toto kolo do detailu barevně sladěné, kdy zde dominují a kontrastují převážně jen černá a stříbrná. Proto jsem detaily převedl do černobílé! Navíc se zdá být do puntíku dotažená i výbava sestávající z dílů Shimano a doplňků Spank, díky čemuž nemá člověk potřebu na tomto stroji cokoliv měnit. Vzhled ale rozhodně není vše a vkus každého z nás může být značně odlišný. Naopak co se jízdních vlastností týká, troufnul bych si říct, že je Patriot Trail dokonalým trailovým náčiním, nebo se k němu alespoň na milimetry blíží. Nebo je to tím, že mi tohle kolo prostě sedí?!

Líbí se mi jeho vyvážené ovládání a vysoká jistota v náročnějších pasážích. Líbí se mi jak jemně pracuje jeho odpružení, přitom vás nikterak neruší ve vašem výkonnostním snažení, spíše vám podává pomocnou ruku! Stačí jen přiměřeně čistě šlapat a pak si ani nevzpomenete, že se dá tlumič zamknout, nebo že by to snad bylo potřeba. Nakolik jistě a ochotně Author Patriot Trail stoupá, natolik jistě zase klesá a dokonale si užívá i vše mezi tím.

Více o tomto kole najdete na stránkách
www.author.eu

Foto: Štěpán Hájíček