SALSA Beargrease X5 – první dojem
Je tomu zhruba rok až dva, co se zvedla silná vlna zájmu o „tlustá kola“, čili fatbiky. Do té doby je nabízelo jen pár značek, najednou je ale, z roku na rok, museli mít skoro všichni. Pár „ťlusťochů“ nové éry jsme si již zkusili, nyní se ale naskytla příležitost osedlat „klasiku“ – Salsa Beargrease!
Značka Salsa má totiž od konce minulého roku nového zástupce pro naši republiku, společnost Schindler s.r.o., o čemž jsme si vlastně již něco řekli v rámci prezentace novinek Ghost, Lapierre, Salsa, Electra, Cratoni, Knog 2016. Salsa Beargrease je přitom prvním strojem této klasické americké „alternativní“ značky, který nám přistál v redakční „testovací garáži“.
Čekej a srůstej
Přiznávám bez mučení, že jsem měl primárně slíben celoodpružený fatbike Salsa Bucksaw, na něj ale jistě ještě dojde. Navíc by mi ho bylo docela líto, jelikož než jsem stihl dořešit pár osobních věcí, než jsem počkal až se mi alespoň trochu zacelí jizvy po odstranění znamének, byl všechen sníh ten tam a v lesích zbyly jen tuny bláta, kterým „celopevný“ fatbike odolá přeci jen lépe než vymazlený full.
Salsa Beargrease přitom není „jen tak obyčejný“ fatbike. Salsa totiž disponuje ve svém portfoliu hned několika „tlustými koly“ s rozličným zaměřením. Fatbiky totiž nemusí být jen „nudné“, „těžkopádné“, či „pomalé“ stroje. Jeden může být zaměřen na expedice (Mukluk), druhý pro zábavné trailování (Bucksaw) a třetí na závody (Beargrease). Ostatně report z jednoho závodu fatbiků jsem vložil na náš web před pár hodinami – FAT BIKE RACE Stolové hory.
Jak praví katalog
„Beargrease je náš fatbike navržený pro příležitosti a situace, kdy záleží na rychlosti. Fatbike totiž není kolo, které musí být nutně pomalé! Beargrease je lehký, agilní a elegantní stroj zbavený všech zbytečností. Nezáleží na tom, zda vás čeká 100 kilometrů víkendového závodu, nebo 1000 mil extrémního podniku Iditarod Invitational na Aljašce. Beargrease je jednoduše nejlepší společník vhodný k tomu dostat se co nejrychleji z bodu A do bodu B, bez ohledu na to, jaký terén se nachází na této cestě.“
Tolik obecné představení z pera tvůrců tohoto stroje. Než se ale vrhneme do samotného popisu prvních jezdeckých dojmů, rád bych doplnil něco o konkrétním testovaném kole. Vysloví-li se jméno Salsa Beargrease, většina věci znalých si vybaví špičkový, karbonový, závodní fatbike. Ano to je pravda ze třech čtvrtin, jelikož tři ze čtyř modelů Beargrease jsou karbonové, čtvrtý je testovaný základní model postavený na hliníkovém rámu s pevnou hliníkovou vidlicí.
reklama
Error, group does not exist! Check your syntax! (ID: 4)Vadí to něčemu?
Nemyslím si! Samozřejmě by bylo zajímavé zkusit si lehoučké karbonové provedení a poznat na vlastní kůži jak rychlý může fatbike být! Na druhou stranu je toto samotné mimořádná příležitost svézt se na kole od značky, která má s fatbiky mimořádně velké zkušenosti a porovnat třeba již jen posed, ovládání a další detaily s tím, co jsem zatím zkusil a zažil. A že zde řadí sada SRAM X5 (2×10) a brzdí kombinace pák Avid FR5 a mechanických diskových brzd Tektro Aries? Proč si stěžovat, když to funguje! Navíc, když dobře víme, že v zimě jsou mechanické kotouče spolehlivější než hydraulické (v závěji se Specialized Fatboy).
Teď už ale k věci a dovolte mi začít tradičně posedem, který mě skutečně překvapil. U doposud zkoušených fatbiků jsem byl z polohy za řídítky často překvapený a musel jsem si hledat svou optimální pozici a na kolo si určitý čas zvykat. A zde? Jen jsem otočil představec směrem nahoru (čistě estetická a morální záležitost), jinak jsem nic neřešil a jel. 750 mm široká řídítka Salsa Salt Flat 3 mi okamžitě padla do ruky a hodně se mi líbilo, „jak si mě v sedle srovnala“.
Od první chvíle jsem měl pocit jako bych seděl na klasickém sportovně-trailovém kole, kde je posed lehce sportovně delší, do rukou vám ale dají poctivé široké větve, abyste se cítili jistě a neměli problém přemoci velké přední kolo. Tak příjemně a přirozeně jsem se na fatbiku snad ještě necítil…
Postupně ufukuju
Vím moc dobře, že na fatbiku se vozí nízké tlaky, běžně pod 1 bar, ale klidně i pod 0,5 bar. Doposud jsem ale byl skoro vždy odrazen od přehnaného ufukování kvůli, na můj vkus, až příliš velké deformaci pláště (zejména předního), především v zatáčkách. Jasně – je to daň za přilnavost, průchodnost v písku nebo na sněhu atd. Ale musí to být až tak extrémní, že vám kolo i v menším náklonu strhává řídítka? Evidentně nemusí!
Po prvním úseku s více nabušenými plášti se záměrem zjednodušit si asfaltový přejezd, jsem se vrhl do terénu a vzápětí ufukoval a ufukoval. Nevlastním sice digitální barometr, ale dle rychlého měření po dojezdu dílenskou pumpou jsem mohl mít vepředu něco pod 0,5 bar, vzadu něco kolem 0,5 bar. Ano, kolo zpomalilo, ale ten komfort co jsem najednou pocítil i na běžných lesních cestách a pěšinách plných kořenů a kamení. To bylo něco!
Uznávám, že si člověk musí zvyknout na poskakování a zvláštní rytmické pohupování se v sedle při šlapání, jakoby to byla přesně opačná amplituda či fáze proti jízdě na aktivním fullu. Žít se s tím ale dá a vlastně si na to dost rychle zvyknete.
Blatník pro „tlusťochy“ SKS Fatboard
Klouzání po povrchu
Sorry, musím se trochu krotit, abych ze sebe nevysypal vše a pak měl prázdný zásobník na ostrý test. Budu již proto stručný. Komfort i na pevném a dosti tvrdém hliníkovém rámu a na pevné vidlici je zde až překvapivě vysoký. Ideální se zdá kombinace ráfků SUNringlé Mulefüt SL (šířka tuším 80 mm) a plášťů 45NRTH Husker Dü (26×4.0“). Je to snad poprvé, co sedím na fatbiku s nizoučkým tlakem a přední guma se nijak radikálně nedeformuje, ale jen pruží. Nádhera!
Není to kolo, se kterým byste měli trhat rekordy na „Stravě“ (při jízdě na hlíně po singlu), v terénu si jede tak nějak svým tempem, ale baví ho to a baví to i jezdce. I řízení je krásně vyvážené, spíše stabilní, ale tak nějak přirozené a poslušné. Zpoždění velké přední gumy je občas znát, ale lze s ním počítat a v případě potřeby to i pořádně řezat. Což ale v mém případě na rozblácených podmáčených cestách a pěšinách vlastně ani moc nešlo.
Pokračování příště
Sakryš, mám pocit, že to nejdůležitější jsem již řekl, ale co se dá dělat, když jsem pln dojmů, až to ze mě padá samo. Každopádně Salsa Beargrease mi bude ještě chvíli dělat společnost, rád bych jí vyzkoušel v několika odlišných situacích a poté si to vše hezky shrneme.
Do té doby si užívejte sníh, jestli na něj ještě narazíte, nebo se podívejte třeba na blatníky SKS FatBoard, které mám půjčené spolu se Salsou a bez nichž bych se z posledních dvou jízd vrátil jako jedna velká koule bláta… Díky za ně!
Foto: Štěpán Hájíček
