Rychlebské Enduro 2015 – uživatelský report

Rok se sešel s rokem, já dostudoval, našel si práci a stal se ze mě nudný a zbytečný páprda. Ale poslední zbytky mé freeridové duše občas prokouknou ven (z pláště) a žádají si nějakou akci. Protože minulý rok byl #enduro závod v Rychlebech parádní událostí, rozhodli jsme se s kamarády ozkoušet svoje schopnosti i na tomto ročníku. Text: Mikuláš Hapka

Slovo dalo slovo, naše česko-španělsko-ukrajinská skupina nalezla v pátek odpoledne do vyvoněného Fiata s dírou ve výfuku a už se jelo směr Polsko a dál. Náš řidič a manažer ubytování si připravil skvělou mapku, jak se dostaneme na náš zamluvený pokoj v Lipové. Na precizně vytištěné mapě byla pečlivě vyznačená cesta z Glucholaz až přímo na ubytování.

Ještě větší horor, než jsme čekali!

Že nevíte kde jsou Glucholazy? To nikdo z nás také nevěděl. Jak se později ukázalo, přes polské Glucholazy se na Rychleby jede leda směrem z Litvy. Mapka putovala na nejbližší benzínce obloukem do popelnice a jelo se naslepo. Nazval bych to klasickým Petrovým příspěvkem do oboru kartografie a navigace.

Cesta byla ještě příšernější než obvykle. Poláci podle všeho dostali dotace na semafory a zátarasy. Nechybělo ani polské kombo – to vás předjíždí kamion do kopce, do zatáčky, přes dvojitou, v noci a proti jede auto. Po pěti a půl hodinách jsme ale nakonec slavně dojeli na místo a po rychlé registraci šli úplně vyřízení spát.

Rekordních 300 startujících!

Na ranní start závodu se sešlo přes 300 účastníků, což znamená poctivou akci a nejobsazenější enduro závod u nás vůbec! 5. ročník Rychlebského Endura se jel klasicky na oči a obsahoval celkem tři výživné rychlostní zkoušky (RZ). Kvůli našemu pozdnímu příjezdu jsme dostali až vyšší startovní čísla a já se modlil, aby nepršelo a aby se z tratě projeté dvěma stovkami lidí přede mnou nestal tobogán z bláta a šlemu. Naštěstí celý víkend bylo poměrně pěkně, dokonce občas vysvitlo i sluníčko. Neuvěřitelné!

Letošní závod byl trochu jiný. Rychlebský hlavní stavitel a organizátor Pavel Horník odjel do Himálaje a nechal přípravu na svých kamarádech. Ti nelenili a rozhodli se eRZety natáhnout oproti minulému ročníku přes ty největší šutry v okolí. Tento příběh v pozadí jsme ovšem zjistili až při vyhlašování vítězů, takže o překvápka nouze rozhodně nebyla.

Závod tedy začal a my měli poměrně hodně času dostat se na start první RZ. Zatímco moderní kola mají XC váhu a freeridové zdvihy, na tom mém se mi při stavbě nějakým nedopatřením povedlo tyto dvě charakteristiky prohodit. Už na začátku jsem tedy proklamoval, že první výjezd jedu možná, druhý tlačím a třetí se plazím.

Výšlap na start první RZ se začátkem na Sokolím vrchu byl jako obvykle brutálně dlouhý. Ke konci se už jen lezlo po čtyřech borůvčím. Nahoře jsem se pokochal výhledem a už se jelo. Startér mi poradil, abych si zasunul moji neteleskopickou sedlovku až úplně dolů do rámu. Už jen to ve mě vyvolalo napjaté očekávání!

RZ 1

To co pak nastalo byl čistý orgasmus! Po úvodní rychlé dupačce v lese a po boulích v hrabance začal naprosto libový úsek po kamenech, šutrech, skalách, útesech a hranách a všem minerálním co trčí v Rychlebech ze země. Byla to paráda a moc příjemně mě překvapilo, že se organizátoři nebáli ani těchto vrchovatě zábavných, i když na oči trochu nebezpečnějších prvků. Na nejhorších místech přes horizonty si to ale pojistili a umístili u tratě pohotové navigátory, kteří křičeli kudy kam.

Stovky závodníků přede mnou vyrobili ve stopě hlubokou, měkkou a souvislou vrstvu prachu. Občas jsem kvůli tomu měl pocit, že mám defekt. Tento pocit ovšem najednou pokračoval i na naprosto tvrdé lesní cestě. To by bylo. Již dříve jsem si všimnul, že můj zadní ráfek Remerx je počítačově optimalizován pro intenzivní cvakání.

Nepomohlo mi ani těch 3,5 atmosféry, co jsem do gumy natlačil. Plánuji ráfek v brzké době rozřezat, naostřit a zapíchnout kus po kusu panu výrobci do jater. RZ byla ovšem tak skvělá, že mě malý píchací incident moc nerozrušil. Rychle jsem vyměnil duši, nafoukal opět na tlak u dna Mariánského příkopu a rychlostní zkoušku hezky odpočatý dojel.

RZ 2 – už je ze mě želé!

Onen defekt měl jednu velkou výhodu. Opravdu jsem se už nemusel příliš snažit a mohl jsem si zbytek závodu maximálně užívat. RZ 2 mi v tom užívání ovšem moc nepomohla. Brutální záležitost v boulích a po rovině, kde se nedalo ani na vteřinku odpočinout bez rizika napíchnutí se na řídítka. Prostě žádné flákání a pěkná zrada! Vybíral jsem samozřejmě zásadně tu naprosto nejhorší stopu přes ty největší zapichováky a v půlce trailu se moje ruce přeměnily na želé. Na konci jsem byl želé úplně celý a do vysvobozujícího cíle zplihle dotekl.

RZ 3 – najít si tu správnou výmluvu!

Třetí RZ si příliš konkrétně nepamatuji, ale dojem dost napravila. Sice moje tenké ručičky kancelářského pracovníka dávno vypověděly poslušnost, ale mimo pár pasáží veprostřed byla RZ 3 rychlá a zábavná, navíc se zde, díkybohu, nemuselo moc dupat. Zasukoval se mi totiž řetěz a značnou chvíli nešlo otočit klikami dopředu. To je mimochodem výborná výmluva, proč pořádně nešlapete!

Cílem jsem projel na efekt rychle a s úsměvem, ovšem suverénně někde na úplném konci startovního pole. To mi ale náladu nepokazilo. Akce byla totiž skvělá, dokonce bych řekl, že lepší než minulý rok. Značení se zlepšilo, tratě byly víc vidět (to souvisí se startovním číslem) a víc z kopce (což mám rád) a občas přibyly luxusní přejezdy skalek a velkých kamenů. Co víc si přát!

Večerní vyhlášení vítězů, intenzivní socializaci a další podrobnosti si určitě dokážou všichni představit. Neděli jsme pak klasicky strávili zevlením na místních oficiálních i neoficiálních trailech a také si ještě jednou projeli RZ 1. Tak byla dobrá!

Detaily k závodu najdete zde (www.rychlebskestezky.cz), kompletní výsledkovou listinu pak na tomto odkazu (www.sportsoft.cz). Vítěz Milan Myšík jel neskutečnou palbu a chtěl bych jeho jízdu vidět na vlastní oči.

Kdo závod nejel, rozhodně prohloupil. Unikátní atmosféra a unikátní traily v kompaktním balení. Zapište si poznámku do diáře na příští rok! Konec září prostě patří Enduru na Rychlebech!

PS: fotky berte jako ilustrační. Použili jsme materiál z oficiální facebook stránky tohoto závodu a záměrně přidali i řadu fotek z trasování a najíždění jednotlivých erzet, aby bylo vidět, co za lidi takto skvělý závod pořádá a komu lze poděkovat za ty dokonalé tratě, kamenné chodníčky a trialové pasáže.

Foto: FB Rychlebské enduro 2015