Malinô Brdo: Pro vyznavače techniky (#MTBbikeparkCZ)

Bikepark Malinô Brdo se nachází na kraji slovenského města Ružomberok a pyšní se jak výrazně technickými a dlouhými tratěmi, tak i XC okruhem, na kterém se jezdí Slovenský pohár v cross-country. Novinkou letošního roku je černá trať nazvaná výmluvně DH Pro, která je určena jen pro silnější povahy!

Letní centrum Malinô Brdo je zasazeno do prostředí Velké Fatry, kdy vás jen od centra města Ružomberok dělí pouhý kilometr. U příjezdu k bikeparku zaujme váš zrak nejspíš poměrně velká vodní nádrž, v níž se lze koupat, hned poté pravděpodobně přeostříte na kabinovou lanovku, jež představuje dopravní prostředek pro bikery i turisty.

Lokalitu Malinô Brdo jsme navštívili poprvé a byli jsme překvapeni, jak moc technické tratě zdejší středisko nabízí. Troufnu si říct, že zdejší modrá by v Čechách byla značená minimálně jako červená. Bylo tedy zapotřebí pár jízd, než jsme si na zdejší terén zvykli, načeš jsme si po skeptickém začátku zdejší bikepark docela oblíbili.

Nejlehčí tratí Malinô Brdo je Modrý Zamat. Jedná se o poměrně široký trail, který tvoří zejména klopenky a sem tam nějaká vlna. Lajna je to sice jednoduchá, ale na modré značení je poměrně rychlá. Neobsahuje žádné těžké pasáže, proto vám klasické celopéro kategorie enduro bohatě postačí. Ve spodní části přibývá trochu techniky, zde uhlazený trail vystřídá i nějaké to kamení a kořeny. Většina trati je ale stavěná v duchu moderního „flow“, tedy plynulého sjezdu bez výrazného drncání.

Osobně se mi nejvíce líbila druhá modrá trať nazvaná Bllizard, v mapce označená jako enduro trasa, měřící přes čtyři kilometry. Na této trati se vystřídaly všechny typy povrchu – od rychlého flow na začátku, přes kameny, kořeny nebo užší i širší lávky. Vše na užším hravém singlíku, zkrátka žádná dálnice. I přesto, že je Bllizard poměrně technický, dá se jet relativně rychle – zejména pokud jedete podruhé nebo potřetí.

Ze středně těžkých tratí disponuje bikepark jednou červenou s názvem Monster Dog, na kterou se napojíte v půli kopce z tratě Modrý Zamat. To už ale není lajna jen tak pro každého, jelikož  vyžaduje nemalý technický um! Se sjezdovým kolem si zde užijte určitě víc. V podobném duchu lze hovořit o černých tratích, které už byly i na nás, sportovní „enduro“ bikery, docela silné kafe. Jedná se především o prudké sjezdy v čerstvé hrabance, kde je potřeba mít zadek řádně za sedlem. Na obrázku to není až tak poznat, ale chápejte, fotky dost zkreslují!

Nebýt úseku na obrázku níže, snad bychom černou lajnu DH Pro dali i celou! Tady to ale vyžadovalo přísně řízený seskok, protože následovala klopená zatáčka lemovaná několika stromy. Tady by nám osobně nepomohl snad ani sjezďák… Tak třeba příště! 🙂

Pokud si chcete zadupat do kopce a udělat si u Ružomberka sportovní bikový okruh, vyrazte od nástupní stanice po asfaltové cestě, kde sjíždějí káry a koloběžky (žlutě značená cesta v mapce, kterou si zdarma můžete vzít na pokladně nebo v půjčovně) a po pár minutách se napojíte na hezkou cestu po louce, která vás dovede až na vrchol k nástupní stanici. Dolů si pak můžete sjet trasu, jakou chcete.

Protože se na Malinô Brdě pořádá i Slovenský pohár v cross-country, je tu vyznačený také již v úvodu zmíněný XC okruh, který je zpřístupněný i pro veřejnost. Pokud by vás omrzel bikepark, nebo vám „došly zdvihy“, můžete potrénovat jako profíci na plnohodnotném závodním okruhu.

Co v Malinô Brdě kromě bikování?

Káry
Káry můžete v bikeparcích vidět čím dál častěji. V Malinô Brdě jsou stejné, jaké najdete například ve Špindlerově Mlýně. Kdo ještě nezkusil, jde o pohodové sedátko na třech kolech s brzdami jako znáte z kola. V Malinô Brdě si takový stroj můžete zapůjčit u dolní stanice lanovky, kde vám káru i naloží na kabinkovou lanovku, takže se nemusíte o nic starat. Jedna jízda na horské káře s vývozem lanovkou nahoru na jednu hodinu vyjde na 15 Eur.

Na kárách se spustíte dolů po zelené trati, tedy na opačnou stranu, než vedou tratě bikeparkové. Zvolit můžete buď cestu asfaltovou, nebo šotolinu. Zatímco šotolinová cesta je zábavná svým terénem, na asfaltové zase dosáhnete pořádné rychlosti. Nevěříte? Mrkněte na obrázek níže, co nám Garmin na ruce naměřil 🙂

Horské koloběžky
Stejně jako káry, i koloběžky si můžete půjčit u dolní stanice lanovky v hlavní půjčovně kol. Na rozdíl od jiných koloběžek jsou tyto vybaveny odpruženou přední vidlicí, takže zvládají i lehký terén. Jak pro káry, tak pro koloběžky je vhodná zelená trasa. Jedna jízda za použití lanovky na jednu hodinu vyjde na 9 Eur. Po cestě buďte připravení na všechno, třeba i na to, že budete muset dát přednost stádu koziček 🙂

Turistika
Kdo není zdatný turista, uvítá vývoz kabinkovou lanovkou do větších výšek (950 m). Od výstupu lanovky se můžete vydat až na vrchol samotného kopce Malinné (1209 m), odkud vás čeká krásný výhled na všechny strany. Na kratší procházku s výhledem jděte na vyhlídku Haliny, na kterou vás ukazatele nasměrují hned po výstupu z lanovky. Už za tři minuty se dostanete k první vyhlídce, odkud máte kopec Malinné jako na dlani.

Tarzanie se Zipline
Pár desítek metrů od nástupu na lanovku se nachází také lanový park, který se rozkládá ve dvou lesích oddělených od sebe vodní nádrží Hrabovo. Právě přes tuto vodní nádrž vede tzv. Zipline, neboli přejezd na laně v sedáku. Ten jsme samozřejmě nemohli nevyzkoušet.

Vodní zorbing
Vodní zorbing je další aktivita, kterou můžete vyzkoušet bezprostředně vedle bikeparku. Dvě mladé slečny vás šoupnou do nafukovací koule a na provázku si pěkně hlídají, abyste se jim ve vodě nikam „neodkutáleli“ 🙂

Kde se ubytovat?
Tipem od nás na ubytování je hotel Hrabovo, který prakticky sousedí s nástupní stanicí lanovky, takže ráno stačí opravdu udělat jen pár kroků a jste v bikeparku. Ceny jsou navíc vzhledem k umístění hotelu v centru dění docela příznivé, jelikož dvoulůžkový pokoj vyjde na 32 Eur za noc.

Z balkonu hotelového pokoje máte navíc prima výhled přímo na vodní nádrž. Součástí hotelu je také Discobar a dvě terasy, kdy si na té vyšší můžete ráno vychutnat snídani s parádním výhledem.

Malinô Brdo – mapa Trailů | Detailní popis cyklotras

Foto: Andrea Drengubáková a Tomáš Rucký