Enduro Rally Most 2015 – reportáž

Enduro Rally Most - 2015To jsem si zase jednou způsobil zážitek! Den po návratu z Eurobiku, který byl letos obzvláště vysilující a zároveň den po kamarádově svatbě jsem se vydal na předposlední závod Enduro Serie 2015 do Mostu. Počítal jsem s tím, že to bude opět trochu „enduro XC“, nepočítal jsem ale s takovým vedrem a suchem a místy až s náznaky fyzického kolapsu!

Do Mostu jsem se tentokrát dost těšil. Jednak jsem tušil, že to bude letos můj poslední enduro závod (teď už vím, že stihnu i Dolní Moravu tento víkend), zároveň jsem zde minulý rok nebyl a taky mě lákalo, že konečně pojedu nějaký závod na redakčním RB IQ 575. Prostě se to hezky sešlo, jen ta forma a celkové fyzické naladění nebylo úplně v optimu.

(Ne)chci se vymlouvat…

Nebo spíš chci! Ona totiž už cosi naznačila hodnota klidového tepu, když jsem si večer před startem s klukama, se kterýma jsem se seznámil přímo na místě a pak si k nim přisedl, abych tu nebyl tak sám, měřil tep pomocí aplikace v chytrém telefonu. Hodnota 93 tepů za minutu není při vysedávání na židli úplně ideální 🙁

Ale abych nepředbíhal, celá moje závodní procedura tentokrát začala tím, že jsem se v sobotu probudil ve 12 hodin, konečně jsem trochu dotáhl deficit z Eurobiku a než jsem se vymotal z domova, bylo po čtvrté hodině. Cestou jídlo, tankování atd. V Mostě jsem zkrátka byl kolem šesté a pak se ještě zdržoval s registrací, kecáním a hraním si s kolem. Suma sumárum, z plánovaného najíždění tratí zůstala jen rychlá podvečerní kontrola RZ1 a RZ8, jak mi bylo doporučeno, jelikož byly údajně nejtěžší.

Enduro Rally Most - 2015
Velký respekt těmto mladým pánům, kteří dle všeho objeli celý závod (Hobby). Snad se můj syn taky chytí 😀

Ty nejedeš na oči?

Já vím, kde jsou moje velká slova a FB stránka „Enduro Sérii jezdíme na oči!“ Dnes už to tak úplně nejde… Jezdit kategorii Race na oči je místy docela mazec, ale stále se to nějak dá, jelikož čistě na oči jsem objel všech šest zbývajících erzet. Večer tedy proběhl tento rychlý trénink, zjištění, že tělo nemůže a hlava nechce, rozhodnutí, že skalku na RZ 1 (Race) dám, ale následující zatáčku a žlab rozhodně ne!

Jsem si skoro jistý, že bych to i projel, ale musel bych být víc rozjetý a jet to pomaloučku na jistotu, trialovým stylem. Jenže takové věci v místě, kde ječí hromada fanoušků a navíc je dané místo oproti večeru totálně v prachu, nejdou moc realizovat. Přesto, nebo právě proto jsem si spočítal, že slézt z kola a kousek popoběhnout bude nejen jistější, ale hlavně rychlejší, než kdybych se tam vykutálel, jakože nebylo moc kam padat (v lepším případě do diváků), což se mi nanejvýš potvrdilo. Navíc když jsem si večer vyslechl, že v té zatáčce „spadl každý“!

To už jsem ale krásně přeskočil k druhému závodnímu dni, před nímž jsem se krásně vyspal v autě, pak se v klidu nasnídal, zkrátil řetěz, aby si víc rozuměl se zbrusu novým ocelovým direct mount převodníkem SRAM X-Sync (dárek z Eurobiku), dofoukal jsem měknoucí zadní gumu (miluju bezduše!), a tak vůbec. Pak jsem najednou zjistil, že je za 10 minut 10, tedy čas startu a že bych vzhledem k číslu 39 měl začít něco dělat.

Enduro Rally Most - 2015
Zasloužený cíl pro mladého borce…

Transfer 1

Lehká předstartovní panika se ukázala být zbytečná, nestartovalo se ve vlnách ale po jednom, respektive vyráželo se postupně na první výjezd na start RZ1. Z Mostu před dvěma lety jsem si něco pamatoval, i třeba výjezd na RZ1. Tentokrát se jelo jinudy, nešněrovala se RZ8, ale celý kopec se objížděl z boku. Večer jsem to objel po silnici, v den závodu jsem jel poctivě po vyznačeném transferu a nebylo to vůbec zlé. Jen jsem hned u prvního stromu minul šipku a… Kufr, kufr! Každopádně samotný transfer vedl hezky v lese, s 28 zuby vepředu se to dalo jet v kuse a ráno byl pod stromy ještě docela chládek.

RZ1

Jedničku jsem znal z večera a věděl tak přesně, co mě čeká. Na startu nás bylo víc, ale zase ne moc, aby to byla otrava. Trochu jsem pokecal s lidmi okolo, urovnal chrániče Leatt 3DF Hybrid a 3DF Airflex, nasadil integrálu, zapnul a nastavil Drifta na ní a byl připraven vyrazit. Po startu žádné překvapení. První dva šlapavé hupy, potom pár zatáček a už tu byla obávaná skalka. Proti večeru zde bylo o dost víc prachu a já tak nechytil ideální stopu v nájezdu do dané sekce, což mě trochu štvalo, korýtko dole mě ale hezky srovnalo.

Obávaná zatáčka, já jdu na brzdy a dolů z kola hlásíc na okolí „turista, turista!“ Odpovědí mi bylo konejšivé „nejsi první“. Pak už jsem zase naskočil a jel dál. O kousek níž byla dost blbá vracečka, kde jsem si také seskočil a byl rád, protože tu bylo kamení, že kdybych snad chtěl ten oblouk prosmýknout zadním kolem, nejspíš bych o nějaký balvan zrušil zadní ráfek! Škoda Spanků!!!

Spodní pasáž byla na pohodu. Úzké koryto a v něm klopenky, které trochu brzdily, proto to někteří závoďáci pálili rovně. Já se chtěl ale zhoupnout. V závěru pár zrad v podobě nahrnutého prachu v zatáčce, kde to slušně létalo, potom pár hupů a dojezd na koupák, kde jsem se zase málem nestihl obtočit kolem jednoho stromku a jen tak tak se trefil na pěšinku a neskončil v kotrmelcích. Před tolika slečnami v plavkách na koupáku by to byla pořádná ostuda!

Transfer 2

Na dvojku se jel opět stejný začátek směr Ressl, pak se ale uhýbalo nahoru k jezírku, kde si večer mostecká omladina dělala soukromou párty. Od jezírka to byla těžká pohoda, kecačka a najednou osamělý člověk v lese a vedle něj cedule „Start“.

RZ2

Přesněji byl tam starter, jeden závodník a pak jsme na místo dojeli my dva. Příjemné… Rychlá předstartovní příprava, v mém případě prohodit helmy a jede se. Dvojku jakož i další RZ mám trochu v mlze. Pár úseků co si pamatuju z roku 2013, jeden extrémně prašný padák, kde jsem se zastavil ani nevím proč, pak šlapavý úsek a nakonec transfer přes dvě širší cesty, kdy na té první byl předloni cíl, abychom se v samotném závěru museli vyhoupnout na skalku a pak solidním padákem slanit dolů do cíle. Při jízdě na oči docela šok, ale šlo to, jen jsem málem dole obejmul mladý stromek, který stál dokonale v cestě, zejména, když si zase Magury projednou vybraly svou chvilku!

Transfer 3…

…si vybavuju mlhavě. Byl docela dlouhý a jeho závěr se mi opět smísil se vzpomínkami z předloňska. Poslední kus jsem suše tlačil a mohl si tak alespoň v klidu pokecat s Milanem, s nímž jsem se seznámil na Kopřivné a který nahoře na kopci málem prodal nebo spíš vyřídil pojistku startérovi se zlomenou rukou! Tahle příhoda mě tak rozhodila a pobavila zároveň, že jsem si na startu RZ3 zapomněl zapnout kameru, ale nedalo mi to, zatavil jsem 50 metrů po startu a spustil nahrávání. Abych vás nepřipravil o ten zážitek!

RZ3

Trojka byla hodně vtipná. Slyšel jsem večer mnoho příběhů o drsném transferu cestou či spíš necestou, naživo to ale byl úlet. Paradoxně se mi jelo dobře a už jsem si fandil, jak všechny trumfnu, že jsem to projel bez šlápnutí a navíc na oči. Pak mě ale zastavil jeden drsnější úsek, přeběhnout jsem musel skalku a dál už to zase šlo.

Pár zatáček, padáček a hurá do zavřeného údolí, které jsem si opět vybavil z minula. Dvakrát přes potok po lávce, dva dropíčky, trochu hloupý objezd stromu, znovu přes potok a dupat do cíle. Konec erzety byl tentokrát milosrdnější, jelikož byl možná i o 50 metrů níž. Když jsem ale dojel, nechal si odečíst čip, pokračoval jsem chůzí plynule dál a skoro nemohl chytit dech. Moje funění je na záznamu myslím dost dobře slyšet…

Transfer 4 a RZ4

Přejezd na čtyřku byl poměrně příjemný turistický. Na startu RZ4 se zase sešla naše spontánní parta, vzájemně jsme se povzbudili a šli do akce. RZ4 mi hodně sedla a až na jeden delší šlapavý přejezd někdy před půlkou (díky Bože za teleskop!) jsem si ji náramně užíval. Tedy až do chvíle, kdy jsem si uvědomil, že mi zadek nějak moc plave a že mi asi někde ustříklo mlíko z pláště! „To nebude daleko, to dojedu, ať nemám úplně mizerný čas,“ říkal jsem si…

Jenže to jsem netušil, že mám k cíli ještě tak půl erzety a že to fakt není za bukem. Jsem si tak jel, cítil jak je zadní kolo měkčí a měkčí, litoval, že si tuhle hezkou RZ nemůžu projet naplno a nakonec jsem se i toho cíle dočkal, jen jsem ve zmatku, rozladění a únavě zahnul na opačnou stranu.

Vtipné bylo i následné řešení defektu – prostě jsem tam vrazil duši. Jen mě samotného pobavilo, když jsem vyndal a nafouknul první duši ze dvou (s bezdušema vždy radši dvě duše s sebou) a zjistil, že to je nějaká 29“ krosová galuska nebo co!? Varianta č. 2 byla superlehká XC duše Maxxis, kterou jsem si někde kupoval z nouze, jinou neměli, tak jsem se modlil, aby to vydrželo. A nutno říct, že Maxxis mě podržel a další defekty už ten den nepřišly!

Transfer 5 a RZ5

Přejezd na pětku, respektive jeho kolmo do kopce vedoucí závěr, mi opět připomněl, co jsem zde jel před dvěma lety (už toho nechám). Poctivá procházka, vedro k padnutí, vodou jsem se proléval co to šlo, no prostě nádhera. RZ5 vlastně nebyla vůbec zlá. V začátku sice dva otravné výjezdy, s teleskopem to nebyl takový průšvih, pak trochu techniky a nakonec dupání po lehce se svažující pěšině, kterou… (jsem říkal, že toho nechám).

Jen odečet v cíli trval nějak déle, což mě osobně moc netrápilo, rider který ale dojel kousek po mě na Riotu nebyl moc šťastný, když ho pán z odečítacím zařízením nechytil hned napoprvé. Ale co se dá dělat…

Transfer 6

Už asi tři transfery zpět jsem se modlil a ptal se nebes, „kde je ta občerstvovačka?“ Jo, jo. Museli jsme ještě objet autodrom, kouknout jak se na okruhu drtí Renault Clio Cup, projet okolo neskutečně lákavě vyhlížejícího rybníku, skrz kemp a pak začít dupat na šestku po rozpáleném asfaltu. Když už jsem si myslel, že zmizíme v lese a občerstvení nikde, zahlédl jsem stánek a křičel nadšením. Nalil jsem do sebe hromadu koly a vody a jen smutně obdivoval domácí perník a další buchty, které můj horkem a únavou zmučený žaludek odmítal přijmout.

Na občerstvovačce někdo začal mluvit o tom, že limit na závod jsou tři hodiny a že nám při výhledu ještě tří RZ moc času nezbývá. Na to se také ten dotyčný mohl „vyprdnout“. Zbytečně jsme se stresli, polkli poslední doušky a začali zase drtit, nebo spíš ťapat na kopec. V cíli se totiž ukázalo, že to za tři hodiny neobjela ani špička, tak se limit posouval 🙁

RZ6

Šestka byla vtipná, že začínala na tom samém místě jako sedmička. Šest doleva, sedm doprava. Zmatek v tom ale naštěstí nebyl. Na šestku jsem byl upozorněn, že je „hnusná“ a šlapavá. A taky že byla, hlavně šlapavá. Začátek fajn, pak asi milión zatáček ve stylu: „Rozjet se, zabrzdit, otočit se okolo stromu na prachu a takto znova a znova.“ Vlastně to nebylo až tak zlé, zle bylo naopak v mém těle, do něhož jsem nejspíš nalil až moc tekutin najednou. V cíli RZ6 jsem tak skoro omdlel a tuhle erzetu jel jako šnek.

Transfer 7

Transfer na sedmičku byl docela pestrý a hezky motavý a kdybych neměl pocit že se na místě rozložím, tak bych si ho chtěl i celý vyjet. Jednou… Kolega na RB od Ostravy, zvyklý z Beskyd, jel hrdinně celou dobu až nahoru snad bez jediného odšlápnutí. Já naopak místy pociťoval náznaky zimnice. Při teplotě přes 30°C! Naštěstí jen náznaky! Už se mi to kdysi stalo, před mnoha lety na XC na Točné, opět při teplotě hodně přes 30°C a věděl jsem, že je zle. Zvolnil jsem, seskočil z kola a šel radši poctivého turistu.

RZ7

O sedmičce všichni mluvili, že je parádní a že si ji užiju, že je po šestce doslova za odměnu. Byla, i mně už bylo lépe, ale pořád to nebylo takové, abych tu začal vysloveně řádit. Spíš mě překvapilo pár skoků, které při jízdě na oči nebyly úplně košer, ale obvykle jsem je buď projel nebo nějak protlumil. Sám už ani nevím. Bylo to tu ale vážně pěkné, jen bych si to někdy rád dal s trochou sil navíc, za méně prašného stavu a bez pocitu brzké exploze hlavy!

Transfer 8

Poslední transfer a poslední RZ před námi. Ufff! Limit nestíháme, ale co! Pobavil mě billboard lákající na zdejší noční klub, u kterého jsme myslím před dvěma lety fotili a měli z něj velkou srandu. Výjezd na osmičku od bazénu nahoru jsme si trochu zkrátili, když jsme kopírovali Transfer z jedničky. Je to proti pravidlům? Převýšení je cca stejné, jen jsme ujeli o pár metrů méně…

RZ8

Osmička konečně! Už se vidím v bazénu!!! Zasunout sedlo, srovnat všechny chrániče, zapnout kameru a hurá dolů!!! Osmičku jsem si chtěl užít a docela se mi to i dařilo. Velké nebo spíš krapet větší přescesťáky jsem suše objel a udělal dobře, jelikož objížďka přes klopku byla možná i rychlejší. Dole u druhého skoku a před další klopkou to už celkem frčelo. Pro vlastní radost jsem si pak dal další skočky, některé se skákat musely, jeden byl vyloženě navíc, ale já ho skočit prostě chtěl.

Po těchto všech bonbóncích ale následoval ještě dosti otravný výšlap, aby se člověk dostal na druhou stranu koupaliště a mohlo se do cíle dojíždět jako v případě RZ1. Vtipné bylo, když mě na konci solidně zradila Magura. Páka přední brzdy šla až k řídítkům, takže precizní kontrola rychlosti v trapu. Otočku okolo stromu jsem ale překvapivě zvládl bez zaváhání, zanadával si na Maguru a do cíle dojížděl stylově driftem 😀

A je to doma!

Takové bylo Enduro Race Most 2015! V cíli mi sice docela dlouho trvalo, než jsem se dostal do bazénu, měl jsem zase tu čest cachtat se s Elen Římanovou, ale hlavně, že jsem se tam dostal, že jsem si dal studenou sprchu, vyfotil vyhlašování, pokecal, dal si véču a zmrzlinu a jelikož jsem mimořádně nespěchal domů. „Rodina se vrací až v pondělí, proto můžu teď sedět pod rozhlednou na Růžovém vrchu (Hora Svaté Kateřiny), kde jsem se rozhodl bivakovat v autě, koukat na měsíc a po dlouhém přemlouvání sebe sama i chvíli pracovat.“

Enduro Race Most – závěr

Je to zajímavé. V průběhu závodu jsem si několikrát říkal, že se na Enduro do Mostu příští rok… Vykašlu! Bylo to ale dost tím počasím, které nikdo neovlivní. Enduro v Mostě je hodně specifické, místy stále docela šlapavé, RZ1 pro kategorii Race byla zase místy až zbytečně těžká, jinak to byl ale slušný a poctivý závod. Tuny prachu, kde místy zmizela půlka kola, byly důsledkem extrémně suchého léta, jinak ale byly traily hezky připravené.

Byl bych asi radši, kdyby se jelo něco na pořádných kopcích třeba u Chomutova nebo hned za Litvínovem, ale zase na to, jaké podmínky Mostecko nabízí, je tohle myslím hodně slušný podnik. Nikdy neříkej nikdy, proto uvidíme, jak se to příští rok vyvine a zda se do Mostu vrátím, nebo si dám třeba zase rok pauzu 😉

Mapa trailů z Mostu. Omlouvám se za tu kvalitu, se mi nějak potem rozmočila…
Plná velikost scanu v PDF
Enduro-Rally-Most-2015-mapa

On-line mapa závodu Enduro Rally Most
www.cykloserver.cz | www.bikemap.net (včetně vyznačených začátků a konců RZ)
Enduro Rally Most - 2015 - mapa

Enduro Rally Most 2015 – Výsledky
Enduro Rally Most - 2015

Enduro Rally Most - 2015

PS: Máte-li někdo fotky z Mostu, pošlete mi prosím link na FB nebo na stepan(zamotanej)bikeandride.cz a já je přidám do této stránky s odkazem na vás formou galerie – Díky!

Foto: Štěpán Hájíček
Enduro Rally Most - 2015
Hobby ženy

Enduro Rally Most - 2015
Hobby Muži

Enduro Rally Most - 2015
Muži Masters

Enduro Rally Most - 2015
Ženy Race

Enduro Rally Most - 2015
Muži Race

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky