Bikepark Peklák – #MTBbikeparkCZ

Bikepark Peklák u České Třebové „klame tělem“. Na první pohled se může zdát, že se na tak malém kopci nedá nic vymyslet, na druhý pohled už ale zjišťujeme, že je tu všechno, co v bikeparku potřebujete – lávky, wallridy, dvojáky, přescesťáky, houpačka, rychlé singly i technické DH sekce.

V Pekláku vás na tratě bude dopravovat vlek, který je na tyto letní aktivity speciálně uzpůsobený, takže se nemusíte bát, že budete současně bojovat s řídítky i s kotvou. Místo kotvy je tu velké oko, které vám obsluha vleku zahákne za představec a jediné co musíte, je držet řídítka. Na výstupu se jednoduše sami odháknete a můžete frčet na trať jakékoli obtížnosti.

Nad startem každé lajny visí provázek s cedulkou a s jejím názvem, takže co se tratí týká, nemůžete sáhnout vedle. Pro pohodáře na celopérech, ale klidně i na pevných kolech, se hned ze začátku nabízí modrá Mechovka. Jde o poměrně vyhlazený singlík, který je v jedné části zpestřen dřevěnou lávkou a v druhé polovině vás prověří zavřenými prudšími zatáčkami. V samém závěru, kdy se trať dostává z lesa na sjezdovku si sjedete ještě pár klopenek a už si to svištíte na nástupiště vleku.

Druhou modrou tratí je Rodeo na pravé straně kopce (při pohledu zespoda). Je o něco náročnější než Mechovka, ale nejsou na ní žádné extra těžké překážky ani jiné zrádnosti. Trať je plynulá, nijak nedrncá, a když pustíte brzdy, je z toho docela dobré rodeo – odtud asi její název 🙂 I tady vás prověří nějaký ten kořen nebo klopená zatáčka, ale celkově si trať užije jak začátečník, tak i zkušený biker.

Červenými tratěmi v bikeparku jsou Malinovka a Korida. Obě jsou už poměrně technické, přičemž z našeho pohledu byla Malinovka o stupeň jednodušší. Malinovka začíná na stejné straně jako Mechovka a vine se podél sjezdovky. Její začátek se nese v duchu mírného technického trailu, kde si celopéro pěkně vrní.

Hned v první čtvrtině se červená trať s nikým nemazlí a posílá jezdce na nekompromisní přescesťák. Jestli si na něj netroufnete, pak nezapomeňte včas odbočit doleva na objížďku, protože přímo u skoku už žádná odbočka není. Pak natrefíte na wallride, vyjedete na chvíli na sjezdovku a už vás šipky opět zavádí do technické lesní části. Třešničkou na závěr jsou dva dřevěné „odpaly“. Pokud neskáčete, objeďte je, pokud skáčete, dejte si to klidně s parťákem současně jako my na úvodní fotce.

Druhou červenou tratí je výše zmíněná Korida. I tu lze zvládnout na běžném odpruženém kole, technické nároky na jezdce jsou ale o něco vyšší. Už na začátku vás trať nenechá odpočinout a spletitými kořeny zkouší vaše schopnosti. Zlatým hřebem Koridy pro ostřílené sjezdaře je skok přes cestu (a ne zrovna malý), opět je tu samozřejmě možnost objížďky. Zhruba v polovině kopce se Korida napojí na Rodeo, přičemž v samém závěru se znovu osamostatní a nabídne o něco víc drncání na kořenech na trailu vedoucím podél sjezdovky.

Dalšími tratěmi je červená Air Line a dvě černé – Rock´n´roll a Rolling Stones. Air Line, jak už název napovídá, je lajna na sjezdovce plná skoků, která se později napojuje na Malinovku. Skoků je ale plno jak na červených, tak i na černých tratích a nejen to – na jedné z odboček na červené narazíte i na poměrně úzkou houpačku.

Ze dvou černých variant začněme závodní tratí Rolling Stones. Na začátku se rozehřejete na menším skoku a hned nato se dostáváte na nejprudší úsek v celém Pekláku. Vnější vymletá stopa je jistota, ostřílení jedinci ji ale mohou brát i napřímo po kořenech, což je ale opravdu jen pro zkušené! Ani zde vás nemine solidní přescesťák nebo paletovka, přičemž dojezd v dolní části vede již poklidně po modré trati Rodeo.

Černá lajna zvaná Rock’n‘roll vám ale také nedá nic zadarmo. Krom prudších částí tu opět najdete i nějaký ten skok. V druhé části je trať jednodušší a ke konci se rovněž napojuje na modré Rodeo. Pokud na konci tratí Rodeo, Mechovka, Rolling Stones a Rock’n‘roll zabočíte doleva, čekají na vás po výjezdu z lesa dva povedené dřevěné skoky, na které je pěkně vidět i z nástupu vleku, takže vaše skills na skoku může ocenit více lidí! My například obdivovali um enduristy Toma Kutina, kterého jsme v bikeparku potkali 😉

V Pekláku se nachází celé zázemí bikeparku u nástupu na vlek. Koupíte zde jízdenky, můžete si tady půjčit kolo a rovněž zakoupit i drobný materiál, jako jsou brzdové destičky nebo přehazovačka. Posedět můžete buď přímo u vleku, nebo o pár schodů níže na lavičkách bufetu, kde seženete drobné občerstvení jako párek v rohlíku, pizzu nebo hamburger.

Jestli máte chuť se na celopéru pohoupat déle, můžete se nechat vyvézt vlekem na kopec a odtud si udělat výlet podle představ. Tipem od nás je Kozlovský kopec (601 m), kde najdete televizní vysílač s rozhlednou, která sama o sobě měří 55 metrů, vyhlídková plošina je přitom ve výšce 33 m. Vystoupáte-li nahoru, naskytne se vám panoramatický výhled na Krkonoše, Jeseníky i Žďárské vrchy. Zpátky do České Třebové to můžete vzít buď po červené nebo po žluté a občerstvit se třeba můžete v Chaloupce Maxe Švabinského.

Co dál v Pekláku kromě bikování?

Káry

Káry nás překvapily! Předpokládali jsme pohodovou jízdu na vozítku se třemi koly a byl z toho slušný adrenalin, kde to bylo občas padesát na padesát, jestli se vyklopíme nebo ne. Samozřejmě se nemusíte bát, že by to byl nějak nebezpečný sport. Jestli si chcete užít pohodu, stačí trochu přibrzdit a jestli se nebojíte rychlosti a driftování, směle brzdy pusťte! Na kopec vás vytáhne vlek a dolů si můžete vybrat ze dvou variant. Buď otevřenější zatáčky na trati Super-G nebo zavřenější na Slalomce. 5 jízd vás tu vyjde na 250 Kč.

Že ani na kárách není o rychlost nouze, dokazuje následující obrázek. Rychlost přes 40 km/h na sjezdovce už není pro žádné třasořitky 🙂

Bazén v České Třebové
Po bikovém dni jsme využili blízkosti městského bazénu v České Třebové a šli si zaplavat. Upřímně řečeno jsme ale možná víc času strávili na tamním tobogánu a ve vířivce, než samotným plaváním! Bazén je krytý a rovněž i tobogán, takže to berte i jako tip, kam zavítat při deštivém počasí. Vstup pro dospělého na 3 hodiny je 90 Kč a otevírací doba je až do 21:00.

Foto: Andrea Drengubáková a Tomáš Rucký