UVEX Sportstyle 700 Vario (testujeme)

Brýle Uvex řady Sportstyle Vario pro mě vlastně nejsou žádnou zásadní novinkou, jelikož jsem poslední roky vozil hned dva modely Uvexů se samozatmavovacími skly, tedy s řešením Variomatic. Model Sportstyle 700 Vario je ale pro mě docela skokem, již jen díky stylovému vzhledu a plným obroučkám.

Moje předchozí Uvexy (sportystele 202 vario) totiž patřily do řady čistě sportovních modelů, které byste si jen těžko vzali jindy než na kolo, běh nebo tak podobně. Obroučky u těchto brýlí prakticky neexistují, jelikož skla samotná zde tvoří nosný díl. Brýle Uvex Sportstyle 700 Vario z nové kolekce roku 2015 hrají ale na zcela jinou, a nutno uznat že více stylovou a trendy notu.

Po technické stránce se vyplatí vyzdvihnout řešení nazvané Supravision®, které má zabránit přílišnému mlžení, či naopak pomoci následnému rychlému „odmlžení“. Ze zkušenosti se staršími kousky Uvex, ale vlastně již i s těmito, s nimiž jsem kupříkladu včera absolvoval jednu vyjížďku ve vlhkostí nasáklých lesích Krušných hor, vím, že tento systém skutečně funguje. Brýle Uvex se zbytečně nemlží a když si je přesto zadýcháte, zjistíte, že stačí trocha pohybu a mlha ve vašem výhledu se rázem rozpustí.

Ventilaci jako takové i zmíněnému odmlžování přitom pomáhají i dva oválné otvory umístěné ve vnějším horním rohu obou skel. Zprvu mě sice trochu rozptylovaly, jelikož jsem je nejednou zaregistroval v periferním úhlu pohledu, jak jsem si ale ověřil, jde čistě o zvyk. Dva dny na hlavě a už o nich nevíte.

Seřízení a první dojmy

K dokonalému přizpůsobení těchto brýlí vaší ctěné makovičce slouží jednak snadno nastavitelné nosníky a zároveň za studena ohebné a tedy dokonale tvarovatelné konce nožiček. Na první pohled a omak to nevypadá, že by se chtěly nožky brýlí ohýbat, ale po citlivém zvýšení tlaku zjistíte, že se vytvarují přesně tak, jak budete potřebovat. Já jsem si třeba konce nožiček těsně za ušima zahnul více dovnitř, takže mi brýle dokonale sedí na hlavě a nemají šanci klouzat dolů po nose, jak mě to jeden čas trápilo u jiných skel. Rovněž jsem si lehce upravil sklon nosníku a bylo hotovo!

Již při prvním nasazení na nos mě mile překvapilo, jak lehké tyto Uvexy jsou a jak lehce působí na hlavě. Během chvilky o nich prostě nevíte! Nádhera! Bez jediné připomínky je též jistota jejich usazení, k čemuž mi stačila ona jedna již zmíněná úprava nosníku a nožiček. S těmito brýlemi mám odjeto již pár vyjížděk a nemůžu si rozhodně stěžovat. Občas skoro zapomínám, že je mám na hlavě a pro jistotu rukou kontroluju, jestli jsem je někde nezapomněl. Znáte to: „Mámo, nevíš kde jsem nechal brýle?“ „Ale prosím tebe, vždyť je máš na nose!“

Snadno nastavitelný nosník

Nenech se rozptylovat

Na to, že jsem měl zprvu určité obavy z toho, jestli nebude těžké zvyknout si na pevně ohraničený výhled, když jsem byl léta zvyklý na skla bez lemu, jsem vlastně žádný zásadní rozdíl nezaznamenal. Tvar obrouček a plocha skel jsou dostatečně dimenzovány, takže v žádném směru nebrání výhledu, ani nedráždí v periferním úhlu jasně vykreslenou hranou. Celistvost obrouček si uvědomím, když si dám brýle na hlavu; jakmile se rozjedu, jakékoliv rozptýlení je pryč…

Variomatic

Funkci skel Variomatic snad ani samostatně popisovat nemusím, jelikož prostě fungují, což jsem si ověřil již u dvou dříve používaných skel Uvex se stejnou technologií. Samozatmavování je tak příjemné, že ráno brýle nasadíte a večer je sundáte. Mýval jsem brýle Uvex s teplým odstínem zabarvení skel, které byly hodně příjemné ve dne, večer a za šera jsem je ale musel brzy sundávat. Donedávna jsem vozil Uvexy Sportstyle 202 Vario s chladnějším šedým kouřovým zabarvením, které sundávám obvykle až ve chvíli, kdy je třeba na řídítka usadit silnou noční lampu.

Není to moc vidět, ale snažil jsem se část skel zakrýt, aby byl patrný rozdíl tmavé a světlé části skel.

Stejné platí i pro nové Uvexy Sportstyle 700 Vario, s nimiž jsem stihl jak jednu slunnou vyjížďku, tak i večerní dojezd. Pravda, za šera v hustém lese to nebylo zprvu úplně ono, avšak potom, co se zorničky roztáhly a skla zesvětlila, se dalo zvládnout i to. Lepší, než aby mi létalo bahno a jiný nepořádek do očí!

Doplnit je třeba také skutečnost, že se brýle a jejich skla samozřejmě nezatmaví, nezčernají okamžitě, když je položíte na slunce a naopak nezesvětlí hned poté, co se skryjete ve stínu nebo zajedete do tunelu. Přechod jim prostě chvilku trvá, tak jako všem ostatním brýlím tohoto druhu.

Plynulý přechod

Co je ale pro jezdce nejpodstatnější je fakt, že nemáte problém s přechody světlo – stín. Jasně, vletět z plného slunce do hlubokého temného lesa je šok jak pro vaše oči, tak i pro skla samotná. V praxi se mi ale snad nestalo, že bych při podobných méně vyhrocených situacích jakkoliv trpěl pocitem zmatení a chvilkové ztráty orientace, jak tomu může být, pokud vozíte standardně jen tmavá skla. Proto jsem v době „před Variomaticem“ vozil obvykle skla čirá nebo jen lehounce zabarvená.

Navíc bych řekl, že je možná onen plynulý přechod zatmavení (zesvětlení) skel Variomatic pro oči příjemnější, než pouhé skokové střídání světla a hlubokého stínu. Jak se plynule upravuje tón skel, váš mozek plynule upravuje rozevření zorniček a vy skoro nepoznáte, že se něco mění.

Chceš vidět kouzlo?

Jedno malé „ale“ by se možná našlo. Je to vlastně takové trochu úsměvné kouzlo a zároveň i důkaz, jak dobře skla Variomatic fungují. Tedy pokud se to dělá schválně. Nejednou se mi totiž povedlo, že jsem brýle někde odložil, nejčastěji při focení v lese, přičemž na ně světlo dopadalo jen v úzkých pruzích, modelově skrz otvory helmy. Když jsem si je pak nic netuše dal na hlavu, zjistil jsem, že je pruh skla čirý a další zase zcela tmavý! Docela šok!

Pohled přes takto pruhovaná skla je dost nepříjemný, proto je lepší vystavit je na chvíli přímému slunečnímu svitu, aby se ztmavení srovnalo a vytvořil se opět plynulý „film“ bez dramatických schodů. Tímto způsobem si lze každopádně snadno ověřit, jak velký rozptyl zatmavení dokáže Variomatic zvládnout!

Foto: Štěpán Hájíček