CANYON Strive CF 8.0 – Zvoloušův pohled

Sezona se letos rozjíždí slibně brzy a přestože jsem v době psaní tohoto článku mohl za okny sledovat poletující sněhové vločky, poštěstilo nás již poměrně dost nádherných jarních dní. Navíc pro mě skvěle strávených na fungl novém a pořádně našlapaném enduro-biku od Canyonu – Strive CF 8.0!

Karbonové modely Strive CF nejsou nikterak ošizené, a to ani v základním provedení. Přitom se nedá mluvit o předražených kouscích, i když jejich cena překračuje 100 tisíc korun a s rostoucí kvalitou výbavy šplhá strmě vzhůru. S radostí jsem si tak na několik dní naložil model s označením Strive CF 8.0 a se zvědavostí se vydal na dovádění po kopcích.

Pod kopcem tahám bike z auta a konečně mám po pár hektických dnech čas si ho pořádně prohlédnout a začít ladit. První dojem je klasicky nadšení z dalšího karbonového biku, který si projedu. To je skoro vždycky svátek a osobně mám tenhle materiál na rámech moc rád. Další věc, kterou se zvědavostí obhlížím, je přepákování a onen často diskutovaný pístek schovaný pod horním ramenem, alias Shape Shifter.

Ztělesněné zlo?!

Osobně dávám přednost jednodušším řešením a nevyhledávám na svých kolech komplikovanosti a přebytek páček na řídítkách, takže to, co tu mám před sebou, by pro mě teoreticky mělo představovat ztělesněné a koncentrované zlo! Na řídítkách jedna páčka vedle druhé, do toho gripy ne úplně standardního tvaru (Ergon GE1) a 170 mm vpředu versus 160 mm vzadu, navrch na středním rozměru kol.

Pořádně komplikovaná „mrcha“, už od pohledu střižená spíše pro závodníka a technicky zaměřeného „úchyla“, než pro pohodového výletníka, nebo třeba pro bikera ze staré školy, smířeného s tím, že do kopce se na svém skoro DH biku holt nadře, případně si pořídí menší zdvihy, když už to zkrátka moc bolí.

Takhle si nad kolem chvíli medituju, nakonec ale beru pumpičku, bike ladím v režimu pro jízdu z kopce a vzápětí se sápu na kopec, samozřejmě v „XC módu“. Cestou vzhůru si hraju s nastavením a zkouším přepínat Shape Shifter. „Je to až neuvěřitelné.“

Canyon Strive CF a bližší pohled na řešení zvané Shape Shifter

Když to celý bloknu

V „XC módu“ se bike celý zvedne, postaví se vidle a zdvih na zadním kole se stane výrazně progresivním. Když ještě bloknu tlumič CaneCreek vcelku příjemně dostupnou páčkou, není co řešit a na vrch nemalého kopce se z části po asfaltu a z části terénem škrábu vcelku bezbolestně a nestačím se tomu divit. V tomhle režimu se nejedná samozřejmě o žádnou raketu, ale kolo je schopné vyjet hodně a pokud zvolíte rozumné tempo, zbude vám spousta síly i na cestu dolů a o to tady jde především!

Na kopci ještě chvíli v hlavě pobírám to, co mám právě za sebou. Velké endurové biky nemám úplně v oblibě, většinou mi i přes vymakané pružení a celkově dnes už vysokou úroveň prostě vadí jejich relativní těžkopádnost a lenost. Tady je to ale všechno úplně jinak. Bike jede na kopec neskutečně lehce a je znát – vedle vymakané technologie zavěšení zadní stavby a možnosti nastavení geometrie – i lehoučký a pro karbon klasicky hodně tuhý rám.

Proč jsme vlastně na kopci…

Teď ale důvod, proč jsem nahoře na kopci. Mačkám páčku na řídítkách, snižuju teleskop a hned vzápětí druhou páčku a prošlapávám zdvih a snižuju střed kola a souběžně tím pokládám úhel vidlice a vůbec totálně měním charakter celého Strivu. Posledním zákrokem je odblokování tlumiče a bike je připraven na cestu z kopce po vcelku technickém trailu.

Už po prvním prohoupnutí a projeté zatáčce se nestíhám divit. Ve vteřině sedíte na totálně jiném biku. Tady nebudu vůbec přehánět, když řeknu, že rázem získáváte ultralehký mini-DH bike s jenom nepatrně omezeným zdvihem a bohužel na našem modelu ještě navíc s přesmykačem. Jinak ale není co řešit a hodně technický trail plný volného kamení, traverzů a skoků si užívám tak, jak už dlouho ne. To vše proto, že DH bike jsem do těchto končin dotáhnul naposledy tak deset let zpátky. A to rozhodně neměl parametry dnešních enduro-strojů!

DH ortodox

Fascinuje mě hlavně stabilita kola v rychlejších úsecích a jeho jistota na dopadech do volných kamenů a ne zrovna vyšejpovaných přistáních a odjezdů. Sjezdovou geometrií trochu narážím v zavřených točkách, to je mírně slabší stránka ortodoxně DéHáčkově položených úhlů, ale rozhodně se na to dá zvyknout a pak budete v těžkých sjezdových eRZtách králi rychlosti.

Když si zpětně vybavím všechny DH – FR traily, které jsem s Canyonem Strive CF absolvoval, tak jsem mimo již zmíněné trochu omezené točivosti snad nenašel jediný problém. Moc sice nerozumím osazení kola dvojpřevodníkem, i když ani tady nenastal jediný defekt či jakýkoliv problém. Z pořádného kopce tedy super!

Páček na řídítkách je skoro až moc! Na tomhle kole ale všechny dokonale plní svůj účel.

NENÍ to žádný univerzál!!!

Poslední vzorovou variantou, kterou bych asi chtěl a hlavně měl popsat, je trochu Achillova pata tohoto kola. Dnes velmi oblíbené trailové ježdění a dotazy mnoha lidí, kteří mě zmerčili, že proháním zrovna Canyon Strive CF po kopcích kolem Prahy. NE, NENÍ to žádný univerzál! Sice s ním při troše snahy objedete všechno na co si vzpomenete, na rovinatých, i když třeba hodně technických trailech, se ale dostane do pasti (hodně v uvozovkách)!

V DH módu, který bych očekával do techniky jako ideální, je kolo pocitově dlouhé jak autobus a ani bůhvíjak neuhání. V XC módu, který je super na cestu na kopec, zas sedíte trochu jako na štaflích a geometrie ani tužší chod zadku rozhodně nejsou žádnou výhrou pro celodenní zábavu na běžných trailech. Jasně, jak už sem zmínil, dá se to a pokud chcete jeden bike na všechno, je to možnost, ale určitě ne dokonalé řešení. Osobně bych na atrakcích typu Singltrek pod Smrkem a podobných s tímhle kolem vylít z kůže. Prostě a jednoduše, na takové ježdění Strive CF stavěný NENÍ!

Pro koho tedy?

Určitě pro ambiciózní zabijáky obrážející enduro závody jeden za druhým a požadující maximální výkon biku v extrémních eRZetách, které si nezadají svou náročností s DH tratí (z českých podniků by to dle zkušeností kluků z BikeAndRide.cz crew mohly být Kouty, Ještěd nebo Špičák). Druhou skupinou jezdců pro toto kolo mohou být nezávodící techničtí maniaci, které prostě baví těžký terén, ladění a špekulování s ideálním nastavením. Toho si tady užijí dost a dost nejen díky promakanému zavěšení, ale hlavně zásluhou na nastavení hodně složitého (v případě Strive CF možná až zbytečně) tlumiče CaneCreek DB Inline.

CANYON Strive CF 8.0 – závěr

Mě osobně tohle kolo bavilo jako tvora, který si rád vyjede jakkoliv dlouhý kopec, když je za tím alespoň nějaká pravděpodobnost zábavného trailu nebo freeridu směrem dolů a navíc i z pozice „rozežrance“, který poznal pohodlí opravdových DH žehliček. I když k těm Strivu CF samozřejmě stále kus chybí.

Pokud jde o cenovou nabídku, tady je Canyon jednou ze značek, která těžko bude hledat konkurenci. Sto tisíc není zrovna málo peněz, ale za své peníze dostanete špičkový a nabušený bike, kde se těžko hledají zásadní slabiny ve výbavě či v terénu, pro který je určen. A to hovoříme o jednom ze základních modelů na karbonovém rámu! Vyšší modely pak prostě vypadají jako z říše snů, tedy včetně svých cenovek…

CANYON Strive CF 8.0 – foto & video & test session from BikeAndRide.cz on Vimeo.

Foto: Štěpán Hájíček