Specialized Fatboy Expert – zážitky ze závějí

Ještě před rokem to vypadalo, že jsou „tlustá kola“ (fatbiky nebo také snowbiky) záležitostí pár nadšenců, letos je ale z fatbikingu rázem fenomén, který slušně hýbe bikovou scénou. Pár „tlusťochů“ jsem již zkoušel, zatím jsem ale neměl štěstí dostat se s nimi na sníh. Až s tímto Fatboyem na konci minulého roku!

Fakticky vzato je tento můj zážitek starý něco málo přes měsíc, jelikož jsem se do hlubokých závějí v sedle stoje Specialized Fatboy Expert vydal, když jsme byli s rodinou a přáteli na silvestra v Jeseníkách. Když jsme se doma balili, nevěděl jsem, jaké bude počasí a jestli něco vůbec napadne, proto jsem do auta nabalil jak Fatboye, tak i GT Helion, že bych se případně dojel povozit na Rychlebských stezkách, pokud by to se sněhem vypadalo jako na silvestra 2013/2014, kdy zde nebyla ani vločka sněhu!

Letos už to vyšlo

Tuto zimu konečně něco nasněžilo a nešlo jen o poprašek, ale o pořádnou bílou peřinu, kdy v den našeho příjezdu napadlo dalších dobře 30 cm čerstvého sněhu (dole v údolí, na kopcích ho bylo o poznání víc). Navíc k tomu všemu udeřily i vydatné mrazy, kolem -12°C přes den. Kdysi jsem měl pravidlo, že do cca -4 až -5°C se dá celkem v pohodě jezdit, pak už to nemá smysl. No jo, ale přeci se na to tlusté kolo nebudu chodit jen dívat!

Chce ho (zkusit) každý

Když jsem se pak jeden den odhodlal, nasoukal se do veškerého zimního oblečení co jsem měl s sebou (ještě klika, že jsem si před Vánoci byl vyzvednout zimní oblečení Silvini) a jal se před penzionem ladit kolo, zastavili se u mě postupně všichni kamarádi a prakticky každý se na tom „monstru“ chtěl svézt alespoň po parkovišti. Díky tomu trval můj odjezd o dost déle než normálně, ale nakonec se to podařilo. Všichni se povozili a následně odebrali do svých aut a vyrazili se svými dětmi, lyžemi a snowboardy na svah. A já konečně v klidu nafoukal (spíš vypustil) gumy, vyskočil do sedla Fatboye a vyrazil vstříc neznámému dobrodružství.

Přiznám se rovnou a bez vytáček – neměl jsem žádné velké ambice, prostě to jen zkusit na sněhu. Kouknul jsem proto do mapy a měl v plánu vyjet kousek nad vesnici (Horní Lipová) a po žluté pak pokračovat víceméně po vrstevnici směr sedlo nad jeskyní Na Pomezí. Jenže…

Na vrcholu Strážiště (744 m)

Hele jak to jede!

Jenže jsem dojel na první rozcestí a zjistil, že to slušně jede, v klidu stoupá a ani se to v čerstvém sněhu moc neboří. Navíc se při troše snahy dají zdolat i poměrně strmé svahy. Jak jsem se loni v létě na prezentaci Specialized 2015 poškleboval nad tím, že Fatboye mají zbytečně hrubé pláště („vždyť to vůbec nepojede“), tak jsme za ně byl teď sakra rád. Hrubý vzorek pneumatik Specialized Ground Control Fat v rozměru 26×4,6“ se do sněhu zakusoval jako by se nechumelilo. Ale ono se chumelilo!!!

Při pomalejší jízdě do kopce se sice z pod kol ozývaly někdy až děsivé zvuky, jako by zmrzlý sníh s každým záběrem sténal a kvílel, jak byl drcen mamutími koly. To mě ale nemohlo rozhodit! Jak už jsem jednou naznačil, dost jsem se divil, jak snadno se s tímto kolem jede i v poměrně hlubokém sněhu. Z Horní Lipové jsem proto dojel k rozcestí Pod Kopřivným a dále pomalu sbíral výškové metry cestou po žluté přes Oblý vrch a po cyklostezce č. 6208 až na Luční vrch.

„Stopa, stopa!“

Měl jsem docela štěstí, že zde, asi tak den přede mnou, projelo auto, proto se na cestě nacházely dvě relativně ujeté koleje, po nichž se krásně jelo. Později jsem ale o tuto výhodu přišel a naopak se musel prát v lepším případě s nedotčenou vyšší vrstvou prachového sněhu, v tom horším s bílou cestou „rozdupanou“ skupinkou pěších turistů jež šla proti mně. Byl to ale spravedlivý souboj a Specialized Fatboy mi poskytl tolik jistoty, boční stability i silného záběru, abych byl schopen dát prakticky celou cestu nahoru v sedle.

Pouze v jednom místě, kde bylo stoupání výraznější a kde již byla slušná vrstva neprojetého sněhu, jsem se na kole neudržel – stát na místě a nechat zadní kolo protáčet k ničemu není – proto jsem rezignovaně slezl a šel kus pěšky.

Cestou na Luční vrch (916 m)

Co bude dál?

Když jsem dojel na rozcestí u Lučního vrchu, přemýšlel jsem, co bude dál. Nebo kam dál? Čas jsem ještě měl, síly také bylo zatím dost, odhodlání nechybělo – své plány brzkého návratu jsem dávno nechal za sebou, takže… „Zkusím to ještě kus nahoru! Na hřeben či na Smrk asi nevyjedu, ale pokusím jet tak dlouho, dokud to půjde. Chtělo by to pokořit alespoň hranici 1000 výškových metrů, když už jsem tak vysoko.“ Běželo mi hlavou.

Jak jsem si usmyslel, tak se i stalo

Od Lučního vrchu vedla cesta takřka kolmo vzhůru, naštěstí pro mě ale byla v hustém lese, proto nebyla vrstva sněhu v místě nejprudšího stoupání nijak vysoká, naopak místy vykukovala pevná zmrzlá krusta, po které se stoupalo jedna báseň. Kótu tisíce metrů jsem pokořil brzy, alespoň jsem si to myslel a dál pokračoval kam až to šlo. Po chvíli se cesta srovnala a zase to jelo o něco lépe.

I když…

S otevřenějším profilem a výhledem do „bílé tmy“ sněhu zase přibylo a přibývalo ho s každým dalším metrem. Tato cesta již byla zcela neprojetá, jen tu byly sotva patrné stopy jednoho osamoceného běžkaře. Vzhledem k tomu, že na mě dole čekala rodina a že jsem nebyl vybaven jídlem a jiným materiálem na celodenní putování (chtělo by to teplejší rukavice, vysoké boty, návleky proti zapadávání sněhu atd.), jsem se s hlubokým sněhem pral ještě chvíli dokud se dalo jet. Když se ale i obří kola Specializedu Fatboy začala propadat a s každým druhým šlápnutím protáčet, řekl jsem si, že toho bylo pro dnešek akorát dost!

SmartMaps aplikace dle GPS hlásila výšku 1076 m, což mi přišlo dostatečné, tak jsem to otočil zase dolů! K mému překvapení jsem se po chvilce setkal s jiným dobrodruhem na kole, který si pro výpravu do závějí vzal cyklokrosku! Shodou okolností také Specialized. „Postupuju jak to jde, chvíli jedu, chvíli tlačím,“ zněla jeho odpověď na mou otázku, jak se tak vysoko s tímto kolem dostal. A co že měl v plánu? „Zkusím se nějak dostat nahoru na hřeben a pak dál po hranici!“ Nechápu nic!!! Na fatbiku to celkem jelo, ale s kroskou v tomhle???

Nechal jsem ho jeho osudu

No nic, je to jeho volba. Já raději zarazil sedlovku do rámu a jal se odmazávat výškové metry, které jsem ten den postupně nasbíral. A šlo to krásně. Na sněhu už jsem něco najezdil, tedy obvykle ne s až takovou nadílkou, proto vím, jak může být bílá peřina zrádná. Ale s Fatboyem, či obecně s fatbikem to byla velká pohoda. Pominu-li takové detaily, že chvíli trvalo, než se v tom mrazu rozehřál minerální olej v hadici zadní brzy (přední fungovala celkem bez odmlouvání) a že mi pak po čase začaly krutě mrznout ukazováčky odkrvené urputným tiskem brzdových pák, byla to jedna velká paráda.

Luční vrch (916 m)

Kolmo dolů k baru!

Nejprve jsem se po širší cestě svezl zpět na rozcestí u Lučního vrchu, poté to vzal po cyklostezce dolů směr Horní Lipová, abych se nakonec nechal zlákat strmým padákem kam ukazovala šipka „Lesní bar“. To není jen tak obyčejný bar. Krom toho, že je hluboko v lesích, je navíc všem otevřený. Vlastně se jedná o pouhé přístřeší se samoobslužným provozem. Správce sem jezdí pouze doplňovat zásoby, přikládat pod oheň, když se o to zrovna nestarají návštěvníci a zákazníci a také vybírat kasičku, kam se vkládají peníze za to, co si zde vezmete. Tatranky a jiné sušenky, svařák, pivo, limo atd.

K Lesnímu baru to byl slušný sešup po cestě skrz Mrtvé údolí. Bez sněhu bych asi zíral, kolik je zde volných kamenů, takhle jsem se ale snažil vyhnout jen těm největším co byly vidět, vše ostatní bez větších problémů požral sám Fatboy a jeho velké balóny. Nebyla to jízda jako s plným odpružením, ale vlastně ani ne tak hrozné drncání, jak bych od pevného rámu čekal. Fatboy je z hlediska komfortu někde na půl cesty mezi hardtailem a sportovním fullem.

Rozmrazit prsty

U lesního baru jsem si u ohýnku musel rozmrazit prsty, abych mohl i nadále tisknout brzdy a po chvilce odpočinku a tepla se vydal na poslední úsek – teď již jen z kopce dolů po široké cestě. I tohle byla velká paráda! Lesní asfaltka, která by v létě byla zcela fádní, mi poskytla obrovský prostor k neomezenému driftování. Jen jsem občas musel uhýbat lidem jdoucím k či z baru.

Lesní bar – foto za soumraku z mobilu…

V motostylu

Vysoká stabilita kola samotného a jistý záběr mamutích plášťů vám dává obrovský prostor na blbnutí. Vyjet mimo cestu a přejet sněhem zapadanou muldu není žádný problém. Největší sranda ale je, když to trochu pustíte nebo rozšlapete, zablokujete zadní kolo a švihnete s ním do boku. Tam, kde bych se s normálním kolem už válel na zemi, jsem si na Fatboyi mohl užívat efektu, kdy předek krásně a jistě držel směr a pomáhal mi i s hlídáním rovnováhy, zatímco se zadek v motokrosovém stylu smýkal ze strany na stranu. Přesněji jsem jezdil v driftu bokem, to s kolem na jedné straně, tu na druhé.

Když jsem dojel dolů, byl jsem docela zklamaný, že tahle legrace už končí. Vzal jsem to tedy jednou menší odbočkou mimo hlavní cestu a jal se zdolat poslední kousek sjezdu v divokém terénu po téměř nepoužívané cestě zapadané sněhem a následně napříč loukou pokrytou bílou peřinou. Pak už jen dojet k penzionu, uklidit kolo a jít se odmrazit a najíst.

A teď už jen dolů!

Specialized Fatboy Expert – popis a jízdní dojmy

Fatboy Expert (65 999 Kč) je středním modelem ze tří nabízených. Specialized Fatboy Pro (99 990 Kč) má navíc teleskopickou sedlovku Command Post BlackLite, řazení SRAM 1×11 (X01) a odpruženou vidlici RockShox Bluto. Naproti tomu se základní Fatboy (49 999 Kč) od Expertu v ničem zásadním neodlišuje. Oba mají karbonovou přední vidlici, pouze vybavení je u základní varianty poskládáno z levnějších dílů.

Do této rodiny „medvídků tlusťoušků“ nedávno přibyl Fatboy Junior, tedy dvě verze na 20“ a 24“ kolech. Jak jsem si původně myslel a jak jsem také říkal, že to je totální nesmysl, musel jsem své stanovisko po čase přehodnotit. Když jsem totiž Fatboye vyndal na chalupě a vyrazil do lesa udělat nějaké fotky a video, můj syn chtěl jet se mnou a chvíli se zkoušel prát se sněhem na svém odrážedle. Stále si myslím, že 20“ fatbike je docela divočina, 24“ už dává větší smysl. Když jsem ale vidět zápal v očích mého tříletého kluka, říkal jsem si, jak mu asi budu za pár let vysvětlovat, proč také nemá vlastní tlusté kolo? Třeba mi pak bude pomáhat s testováním!

Zpět ale ke kolu samotnému

Na první dojem mě překvapilo, jak nízký a sportovní je posed na tomto kole, i když je představec celkem krátký a řídítka široká. Pro dosažení té správné rovnováhy a zatížení obou kol na sněhu to ale fungovalo dobře a s tímto mastodontem se překvapivě snadno a jistě stoupalo. Také ovládání mi přišlo hezky vyvážené, dostatečně živé a hravé, přitom však i jisté a stabilní, už jen díky velkým a těžším kolům. Pokud se dobře pamatuju, když jsem zkusmo vážil samotná kola, tak mi váha ukázala zhruba 3,55 a 3,85 kg (P/Z)! Na to že má celek 13,9 kg!

Specialized si pro svá „tlustá kola“ vyrábí vlastní pláště i široké ráfky. Šířka 4,6″ je víceméně fatbikové maximum.

Podíváte-li se na dřívější test jiného fatbiku – Mongoose Argus – najdete zde zmínku o nepříjemně se deformujících pláštích Vee Ruber. Něco podobného jsem čekal i u obutí Specialized Ground Control, ale nestalo se. Sice jsem v zimě na Fatboyi nejel po vyloženě suchém a rovném asfaltu, abych to mohl stoprocentně porovnat, ale i tak mi přišlo, že bylo chování tohoto kola s těmito plášti mnohem předvídatelnější. Loni v létě na Dolní Moravě jsem sice u Fatboye zaznamenal určitou míru deformace a zamykání řídítek, avšak v podmínkách pro nějž jsou tato kola primárně stavěna, se choval zcela dle očekávání. Nebo spíš nad očekávání dobře.

Skáče jako hopík

Výrazná a nepřehlédnutelná je vysoká boční stabilita daná širokými ráfky a stejně tak širokými plášti. Komfort, který tato sestava nabízí, se těžko k něčemu přirovnává. Není to jako s nízkým sportovním odpružením, protože velké gumy v terénu spíše odskakují, než že by povrch kopírovaly. Jde ale o zvyk a o to, co s takovým kolem budete sjíždět. V zimě na sněhu je slušnou výzvou již lehce skloněný a středně rozbitý svah, proto snad ani není nutné hnát se do zbytečných extrémů.

Minimálně jednou už také zaznělo, že Specialized Fatboy dobře jede. Není se čemu divit, jeho rám je krásně pevný a tuhý a když jsem jej rozebraný nakládal do auta, tak jsem byl překvapen jak je lehký! Karbonová vidlice bude spíše psychologickou výhodou, protože více než její schopnosti tlumení je důležité, jak moc nafoukáte obří 4,6“ široké pláště.

Krajinka

KOMPONENTY

Pro zimu praktickou volbou může být otočné řazení SRAM GripShift, se kterým snadno zařadíte i když budete mít na ruce silné palčáky. Já sice nejsem vyložený fanda GripShiftu, páčky jsem měl vždy radši, na fatbiku mi ale tento přístup dává smysl. Otázkou druhou jsou brzdy, zde konkrétně Shimano Deore BR-M506. Jak říkal kolega: „Jedno jaký model, brzdy od Shimana brzdí všechny dobře.“ V obecné rovině souhlasím, v praxi se mi ale stalo, že minerální olej v jejich hadicích tuhl (při -12° C a možná i víc) a brzdy bylo potřeba zahřát a rozbrzdit.

Nevyléčitelní dobrodruzi a zmrzlíci by si tak asi měli pro všechny případy pořídit ještě jednu mechanickou sadu, všichni ostatní se pak mohou smířit s občasným diskomfortem v extrémním mrazu vykoupeným jistou funkcí, vysokým účinkem a takřka bezúdržbovým provozem. Ono stále dotahovat lanko u mechanik také není to, co byste chtěli dělat na každé druhé vyjížďce!

Tlak v pneu je zde klíčovým faktorem – maximální hodnota je 20 psi (1,4 bar). Na sníh stačí 10 psi i méně.

Specialized Fatboy Expert – závěr

Tenhle černý Fatboy mě dostal! Tlustá kola mě dlouho lákala a dlouho jsem čekal na příležitost si je vyzkoušet. Když se tak nakonec stalo, tak mě poněkud zklamala. Tedy především na hlíně. Jejich „wow efekt“ je dokonalý, protože se za vámi otočí skoro každý! V průběhu běžné sezóny může být fatbike zajímavé rozptýlení, jeho největší síla ale přichází s extrémními podmínkami. Na nekonečné písčité pláže je ze středu Čech daleko, pokud bych ale bydlel někde na horách, kde je alespoň určitá jistota sněhu, pak bych nad fatbikem vážně uvažoval. Sjezdové lyžování mě moc nebere, prkno taky ne, běžky mám rád, ale kolo miluju téměř v jakékoliv jeho podobě. Tak proč si ho v zimě odpírat?

Specialized Fatboy Expert je přitom povedený kousek, který je rozumně osazený a plně funkční. Na trhu jsou sice o dost levnější varianty, které budou vhodnější, pokud si tlusté kolo budete pořizovat jako „druhé“ nebo „třetí“ do své bikové garáže. Pokud to ale myslíte s fatbikingem vážně, určitě bych ze svého hledáčku nevyřadil ani tento model. Stojí totiž na kvalitním rámu, zdobí jej karbonová vidlice, solidní osazení a velice dobré pláště! Tady zkrátka není co řešit, stačí skočit do sedla a vyrazit za nevšedními zážitky.

Více o kolech Specialized Fatboy na webu
www.specialized.com

Video z výpravy na vrchol Strážiště

Specialized Fatboy Expert – cesta na Strážiště from BikeAndRide.cz on Vimeo.

Foto: Štěpán Hájíček